Citáty na téma směs

„Rozumný člověk prý přijímá svět jako směs dobra a zla s přiměřenou dávkou spokojenosti a trpělivosti.“

„Šťastné manželství je čajová směs namíchaná z lásky, přátelství, vášně a úcty.“

„Žena - rafinovaná směs pyromana a hasiče.“

„Občasné zjištění, že člověk přijde nezávisle na něco, co někdo moudrý vymyslel před ním, poskytuje dokonale paradoxní směs uspokojení a frustrace, hrdosti a pokoření zároveň.“

„Láska je něco úplně jiného. Nemá nic společného s velkorysostí a nic společného se soucitem. Naopak. Láska je zvláštní směs protikladů, směs naprostého sobectví a naprosté oddanosti.“

„Nečekané štěstí přijímáme vždycky se směsí zdráhání a nedůvěry, jako duševní expanze, rozvrat.“

„Nevím, zda je Kundera vinen, či nevinen, ale je také vidět, jakým vývojem pak prošel, jak se změnilo jeho myšlení… A co se týče jeho obohacení francouzské literatury, přinesl zejména směs racionality a iracionálního, humoru a vážnosti, fikce a historie.“

„V umění lze mísit všechny styly, ale směs musí mít styl.“

„Veřejné mínění je směsí pošetilostí, neinformovanosti, předsudků, správných citů, umíněnosti a novinářských článků.“

„Jsem britský občan s americkým pozadím. Cítím se směsí všeho. Žil jsem půlku života v Americe a půl tady. Můj přízvuk a mnoho manýrů je amerických, ale když jsem tam, tak se cítím cizí.“

„Lidstvo v každé době plodí ďábelské šílence a svůdné představy útisku. Úkolem státnictví je zabránit tomu, aby se vyšvihli k moci, a udržet funkční mezinárodní uspořádání, které je může – pokud se k moci dostanou – zastrašit. Toxická směs povrchního pacifismu, geopolitické nerovnováhy a nejednoty spojenců však těmto silám v meziválečném období dala volnou ruku. Evropa poučená třemi sty lety konfliktu vybudovala mezinárodní řád – a pak ho odhodila, protože její vůdcové nerozuměli při vstupu do první světové války důsledkům svého počínání, a i když nyní chápali, jaký by byl dopad další hromadné katastrofy, zalekli se závěrů, k nimž je toto nahlédnutí mělo přimět. Kolaps mezinárodního pořádku, k němuž v této době došlo, byl v zásadě rezignací či přímo sebevraždou. Evropa opustila zásady vestfálského urovnání, zdráhala se uplatnit sílu, jež by byla nezbytná k obhajobě deklarované morální alternativy, a nyní ji stravovala nová válka, jejíž konec s sebou znovu přinesl nutnost nově pojmout uspořádání kontinentu.“

„Budeme navždy vyrábět nové knihy, jako lékárníci vytvářejí nové směsi, a to nalitím pouze z jedné nádoby do druhé?“