Citáty na téma týden

„Týden pracovitého člověka je sedm dní, týden lenocha sedmkrát zítra.“

„Co že je dobré manželství? Když ti dva po deseti, dvaceti…letech dovedou prožít týden vytrvalého deště v hotelovém pokoji a sedmého dne z něj vyjdou oba živí.“

„Chce-li se někdo stát politikem, musí mít schopnost předpovídat, co se bude dít zítra, příští týden, příští měsíc anebo příští rok… A potom schopnost vysvětlit, proč k tomu nedošlo.“

„Už vím, na co je týden. Aby se člověk mohl zotavit z únavy neděle.“

„Utíkat od tebe pryč zabírá čas a bolí to a já vlastně ani nechci, takže jsem sjetý celý týden bez tebe.“

„Holka jako já může vydržet jen určitý počet šílených životních událostí za týden.“

„Pohosti otce, i kdybys měl sám týden hladovět.“

„Bylo fajn procházet se tu bez tváře, mluvit se sebou, ptát se, kam jdu a kdo jsem, a uvědomit si, že vlastně nevím a že jediné, co znám, je mé jméno, a ne můj původ, můj program na příští týden, ale ne jeho zdůvodnění, můj plán na léto, ne však smysl života.“

„Tím, že budu celý týden dřít v práci pro peníze, ztratím čas kdy je utrácet.“

„Byl jsem vždy ctnosti oddán tak, jak toho jen šlechtic potřebuje; právě tak dost. Málo jsem klel, v kostky nehrál víc než sedmkrát za týden, do vykřičeného domu nevcházel než jednou za čtvrt hodiny; vydlužené peníze jsem splatil celkem tři nebo čtyřikrát; dobře jsem žil a v dobré míře a teď jsem živ bez všeho řádu a bez vší míry.“

„Týden táborového života stojí za šest měsíců teoretické výuky v zasedací místnosti.“

„Jak bych mohl věřit v Boha, když zrovna minulý týden se mi jazyk chytil do válce elektrického psacího stroje?“

„Minulý týden jsem se chvíli nudil, a tak jsem vyřešil všechny problémy světa.“

„Kdyby se nepostradatelný muž týden po své smrti vrátil, nenašlo by se pro něj nikde ani místo vrátného.“

„Měly by se vrátit zpět některé ověřené věci. Například za první republiky byly sociální dávky vypláceny každý týden, nikoliv měsíčně. Důvod byl jednoduchý: někteří lidé dostali jednou měsíčně větší částku a za několik dní z ní neměli nic. Tímto způsobem se naučili rozpočítat si peníze tak, aby jim vystačily na celý týden. Odmítám například tvrzení, že Romové nechtějí pracovat. Pokud jsou schopni vykopat tři sta metrů zeminy, aby vytáhli ven kabel, který pak dají do sběru, znamená to, že by byli schopni dobře pracovat i na normálních výkopových pracích.“

„Pořád kolem slyšíte to neustálé tlumené štěbetání lesbických ženštin, které prohlašují, že muži by měli být ve vězení a ne jezdit v rychlých autech. Richard Hammond je první, kdo by se proti takovým řečem ohradil. Až se vrátí, rozdá si to s kýmkoliv, jen aby se mohl do svého pořadu vrátit… Příští týden hodlám být na naší trati a jezdit ještě rychleji, než obvykle. Je to naše práce.“

„Na desetiminutový projev potřebuji asi týden, na půlhodinový asi tři dny. Ale chcete-li, abych mluvil bez přestávky celé hodiny, mohu začít ihned.“

„Hlavní rozdíl mezi velbloudem a člověkem: velbloud může celý týden pracovat a nemusí pít, člověk může pít celý týden a ani den pracovat.“

„Koncem dvacátých let se tak ve Zlíně užívalo dříve neslýchaných koncepcí, jako byl podíl zaměstnanců na zisku, system komunikace uvnitř podniku, samostatná účetní střediska. Firma zavedla pětidenní pracovní týden, aby zaměstnanci mohli v sobotu chodit do školy nebo se jinak vzdělávat.“

„Netruchlete nad mrtvým déle než týden, protože vás to jinak bude užírat celý život. Zajděte si za ním na hřbitov, ale nemyslete na to krasné, co jste spolu přežili… jinak vás to zničí. A už nikdo vám nepomůže!“

„Napište krátkou povídku každý týden. Není možné napsat 52 špatných povídek v řadě.“

„Po válce ho nechám strčit do klece s tygrem, kterému nedám týden žrát.“

„V těchto vlacích jsou povědomé obličeje, lidi, které vídám týden co týden a kteří jezdí sem tam. Poznávám je a oni asi poznávají mne. Nevím však, zda mě vidí takovou, jaká doopravdy jsem. ( Dívka ve vlaku).“

„Nejkrásnější na světě je,když najdete někoho,komu můžete říct vše,co se vám oní hlavou.

Facebook trhá vztahy:
jako jeden pár který žil štastně. Potom si budoucí manželka
udělala Facebook, a začala si psát s nějakým mužem, a manžel si toho všiml.jednoho dne,se to všechno zhoršovalo!Manželka si brala mobil všude i dokonce na záchod!A tak se jí druhý den manžel zeptal s kým si to pořd píšeš? zeptal se jí na to hezky a slušně a ona odpověděla: s nikýmodpověděla vyděšeně! potom si manželka zapoměla svůj mobil doma a šla bez mobilu do krámu.Tak si manžel řekl: proč ne, kouknu se jí tam vždit to není špatného. řekl si. tak se kouknul a uviděl to jak si spolu píšou Lásko miláčku atd.potom manželka přišla domů,a manžel řekl tady máš ten mobil a už vím s kým si sto psala s nákým hnusným chlapem.
O týden později se rozešli a muž si našl pravou hezkou důvěřivou lásku. a žili spolu štastně až do smrti.Manželka naopak nenašla is nikoho s kým si psala ten jí taky podved a tak byla sama a uvědomila si,že udělala chybu!“

„V jeden den vstoupí do tvého života nový člověk, do kterého se zamiluješ celým srdcem a za týden je to nejnenáviděnější osoba v tvém životě, která tvé srdce vězní.“

„Krutá vůle dějin rozbila na kusy mou starou vlast, rakousko-uherskou monarchii. Miloval jsem ji, tuto vlast, jež mi dovolila byt současně vlastencem i světoobčanem, Rakušanem i Němcem mezi všemi rakouskými národy. Miloval jsem ctnosti a přednosti této vlasti, a ještě dnes, kdy je mrtvá a ztracená, miluji navíc i její chyby a slabiny. A těch bylo mnoho. Vlast za ně zaplatila smrtí. Přešla téměř bezprostředně z operetního představení do hrůzného divadla světové války. Vojenská kapela, která doprovázela mou pochodovou setninu na vídeňské Severní nádraží, hrála potpourri z melodie od Lehára a Strauße, a hvízdání lokomotivy, jež nás měla dopravit na bitevní pole, se ztrácelo v odvívaných zvucích bubnů a trubek, které zůstávaly, zatímco náš vlak se šinul směrem k smrti: Právě uplynul týden od úmrtí starého císaře. Ve zbrusu nových polních uniformách, které jsme měli na sobě při odjezdu, jsme předtím při pohřbu stáli špalír před Kapucínskou kryptou. Vypadalo to, jako by nás na smrt posílal ještě mrtvý císař. A zatímco byl pohřbíván s tlumenou pompou, neboť tu ceremoniáři přikazovalo věčné mlčení padlých a hlasitý nářek trpících mrzáků, my všichni, jeho vojáci, jsme věděli, že náš poslední císař odešel, a s ním i náš domov, naše mládí a náš svět. Jeho následovník byl jen bezmocným a dočasným správcem, který měl udržovat dědictví, na něž již čekali noví majitelé se stvrzeným právem světových dějin v rukou. Vůli světových dějin jsem poznal, její smysl však vždy nechápu. Je-li skutečné soudem světa, zdá se mi, že občas není chráněna před právními omyly a chybami o nic víc než obyčejný okresní nebo krajský soud. Vždyť občas nanejvýš bezstarostně přenechává vynést rozsudek nad starou rakousko-uherskou monarchií kinu, operetě ve zvukovém filmu a směšným zvěstovatelům v zemi tak obvyklých šablonovitých moudrostí. A podle toho lze poznat, že trpce vážná Kleió někdy přenechává vlastní úkoly svým lehčím sestrám.“

„Jan Pavel II. byl přesvědčený, že člověk nejvíc potřebuje Boží milosrdenství. On sám se zpovídal každý týden, aby se pravidelně očišťoval skrze Boží milosrdenství. A měl velkou potřebu modlitby, která pro něj nebyla povinností. Ve svých modlitbách přinášel Bohu potřeby druhých, kteří se na něj s modlitbou obraceli.“

„Můžu žít týden bez poezie, ale ani jeden den bez jazzu. (1965).“

„Pokud mám mluvit deset minut, potřebuji týden na přípravu; pokud je to patnáct minut, tři dny; pokud půl hodinku, dva dny; pokud hodinu, už jsem připraven.“

„Žena lituje každý týden, že se vdala, muž každý den, že se oženil.“

„Sedlák by rád měl každý týden jiného rychtáře, každý měsíc jiného správce a každý rok jiného pána.“

„Naše noviny dovedou být tak zajímavé, že si jejich zprávy všichni vypravují celý týden před vyjítím!“

„Sobota je den, kdy se koupou muži, kteří milují své ženy. Kdo se koupe i přes týden, na toho si dejte pozor.“

„Mám strach, že podstatnější témata zůstávají mimo pozornost. Týdeník Ekonom minulý týden mezi svými krátkými zprávami uvedl jednu velmi pozoruhodnou informaci: „Centrální registr úvěrů podnikatelských subjektů začne podle rozhodnutí Bankovní rady budovat ČNB““

„Prezident by měl veta používat jako šafránu - jednou za desetiletí, a ne se o to pokusit několikrát za týden. Považuji to za pošlapání základních prvků parlamentní demokracie.
--2001“

„Musíme se vrátit někdy do doby, kdy se v 60. letech zaváděl pětidenní pracovní týden, a zamyslet se nad tím, jestli východisko není čtyřdenní pracovní týden.“

„Byl jsem u ní týden před její smrtí, to už byly bolestné dny. Mluvila tiše a velmi pomalu. Znovu jsem jí řekl, že byla hrdinkou a zázračnou ženou, a ona mi řekla, že jen odlišovala dobro od zla. - hlavní polský rabín Michael Schudrich televizi v den pohřbu Ireny Sendlerové“

„Možná by se Bible začala víc číst, kdyby Bůh přišel se soutěží: "Vyhrej týden v nebi."“

„Když si uvědomíte, že v každodenních projevech se jen málokdy používá víc než pět set slov a gramatika je poměrně základní, určitě bych si jakýkoliv jazyk jakž takž osvojil tak za týden nebo čtrnáct dní.“

„Snaží-li se muž získat ženu, nepošle ji svůj výpis z účtu, ale daruje jí perlový náhrdelník. Nechlubí se svou lékařskou kartou, ale mezi řečí prohodí, že každý týden uběhne patnáct kilometrů a nikdy nebývá nachlazený. Nechlubí se před ní akademickými tituly, ale snaží se ji okouzlit svým vtipem. Nezapřísahá se před ní svou pozorností, ale k narozeninám jí pošle kytici rudých růží. Těmito gesty jí oznamuje: jsem bohatý, jsem zdravý, jsem chytrý, jsem milý. Přitom svá oznámení pronáší co nejsvůdnější a nejúčinnější formou.“

„Pondělí je startem přiběhu, který nám týden přinese…“

„Absolvoval jsem jako vlče tři tábory a jako sedmiletý skládal vlčácký slib. Byl to opravdu silný zážitek – když se u táborového ohně malý kluk s vyvalenýma očima zavazuje k něčemu velkému, na celý život, to se pak vynořuje z podvědomí často.
Jako režisér musíte řídit kolektiv lidí různých profesí, kteří jsou zainteresování na společné věci. řídit kolektiv se člověk učil už ve skautské družině. Jako rádce jsem pod sebou měl skupinu šesti sedmi kluků, doslova jsme pak byli i na jedné lodi: Jela se třeba Vltava, cesta trvala týden, museli jsme být týden na jedné lodi a všechno zvládnout, nerozbít pramku v proudu na balvanech… Tím, že člověk formoval jiné, formoval vlastně i sám sebe.“

„Fašistické svině, které jsou v české společnosti čím dál hlasitější – za mlčení většiny politiků – definitivně zničily pomníček osvoboditelů před Pražským hradem, který jsem nedávno pomáhal čistit.
(Ovčáčkův rozezlený komentář na webu po druhém poškození pomníku týden nato; neznámý vandal sundal pěticípou hvězdu)“

„Na diskusi bych byl rád s Václavem Havlem či Václavem Klausem, v hospodě s Milošem Zemanem. Ale kdybych měl být měsíc – či alespoň týden – v džungli nebo na poušti, nechtěl bych tam být s nikým z předchozích, nýbrž s Mirkem Topolánkem. Neboť je to chlap.“

„Celý týden trávili šetřením haléřů a v sobotu šli ven utratit padesát babek za tři hodiny.“

„Jeden týden O.K., druhý katastrofa, nechtělo se mi žít.“

„Politici musí udělat změnu hned, anebo až v příštím roce. Studenti nemají čas. Politici jim nemohou říct týden předem, zda maturita bude, nebo ne.“

„Už samotný název státního monstr­procesu proti vlastnímu občanstvu, který vypukne tento týden, mi přijde podezřelý. Dá se lid sčítat (odčítat, násobit, dělit, odmocňovat?). Tedy krom toho, že konkrétně odčítání lidu provádí už rok svými chaotickými opatřeními naše best in covid Babišova vláda.“

„Takhle rychlý vývoj cen nejsme schopni podchytit, subdodovatelé nám dají cenu, ale za týden už neplatí.“

„Plavání je dřina, za týden dám 60 kilometrů.“

„Hodina ti bude dnem den ti bude týdnem týden ti bude rokem s nemilým člověkem.“

„Už asi týden jsem opilý a myslel jsem, že by mě mohlo vystřízlivět, kdybych si sedl do knihovny.“

„Musím mít obrovskou kapacitu mysli; občas mi trvá i týden, než si něco usmyslím.“

„Hudebkář nás jednou místo obvyklého „Nehučte!“ vyzval, abychom nezvučeli, a už mu to zůstalo. Profesorka biologie nám již tradičně říká, abychom neštěbetali. Chemikářka nás posledně doslova zpražila: „Vy pořád kecáte mezi sebou a na moje dotazy vůbec nereagujete.“Ani učitelka tělesné výchovy se s námi nemaže. „Jen počkejte – jestli tady nebude ticho, já s vámi zacvičím!“ Paní profesorka na hodině dějepisu si posledně posteskla, že by se v naší třídě ticha nedočkala ani za sto let. Učitelka výtvarky nedávno projevila údiv nad skutečností, že nás za to věčné vyrušování ještě nikdo nezmaloval. Dokonce i na hodinách první pomoci nám slibovali, že nás z toho kecání vyléčí. A minulý týden jsem přes dveře slyšela, jak se matikář sexty rozčiluje. „Tak budete zticha?!? Jen počkejte, já vám to spočítám!““

„V polovině 80. let, kdy jsem pracoval v nejrůznějších dělnických profesích, mě zajímala společnost. Měl jsem tu možnost zjistit, co je člověk, co je vůbec společnost, co jsou nejrůznější společenské vrstvy. A jelikož zastávám názor ze své tvorby, že na co si nesáhnu, o tom nic nevím, zajímalo mě to. Navíc, tam jsem zjistil, že lidé si na sebe vezmou bundu a jsou metalisti, pak si vezmou čelenku a jsou indiáni, a pak si načešou číro a jsou pankáči. Jakékoli tyto sociologické sondy stran společnosti nesouvisely s mým názorem nebo s mým názorovým světem, mě to zajímalo a byla to sociologická sonda. Také jsem, když byla amnestie, strávil týden mezi kriminálníky, tedy amnestovanými, na Hlavním nádraží, protože mě zajímalo, co je to za sociologickou strukturu, zajímal mě třeba běh non-stopu na Václavském náměstí, jak funguje organizace… nebo… jak funguje, jak je organizována noc pražskou galérkou, zajímaly mě nejrůznější sociologické jevy, do kterých by sociolog, který sedí v kanceláři, a čte jenom v knize a je vyděšen, že po ulicích kdokoli chodí… samozřejmě, člověk byl dobrodružný, takže mě zajímaly tyhlecty, jakoby, trošku jevy, které nejsou normální, ale normální lidi člověk může vidět v tramvaji.“