Citáty na téma váhání

„Žij pro každou sekundu, bez váhání.“

„Když nás něco rozzlobí až do nepříčetnosti, nepřipustíme si, že příčina našeho hněvu nemusí spočívat jen mimo nás, ve věci nebo osobě, která nás rozzlobila. A tak svěřujeme věcem moc, jež nás může přivést do stavu hněvu, případně způsobit poruchy spánku nebo trávení. Předmět, na nějž jsme narazili, pak bez váhání a zábran odsuzujeme a láteříme tedy na nevědomou část sebe samých, kterou jsme promítli do rozčilujícího objektu.“

„Čas na váhání je u konce.“

„Kdyby se mne kdokoli a kdykoli zeptal, co považuji pro člověka za nejdůležitější, bez váhání bych odpověděl, že emoce.“

„Hlídejte v sobě ten poklad, laskavost. Vědět, jak dát bez váhání, jak ztratit bez lítosti, jak získat bez významnosti.“

„Srdce lidské má tak přirozenou touhu se oddat, že jakmile nalezne na své cestě člověka, jenž nepochybuje ani o sobě, ani o nás, žádá si nás celé bez výhrady, dáváme se mu bez váhání.“

„Nuž, osude a Die, jen mě veďte tam,
kam vaším rozhodnutím byl jsem postaven -
a bez váhání půjdu; kdybych nechtěl jít,
jsem špatný člověk, ale jít bych musil přec.“

„Váhání před zrozením. Existuje-li stěhování duší, pak nejsem ještě ani na nejnižším stupni. Můj život se váhá narodit.“

„Zavše třeba dělat. Zlé či dobré, ukáže se později. Lituje se výlučně bezčinnosti, nerozhodnosti, váhání. Činů a rozhodnutí, i když někdy přinášejí smutek i žal, nelituje se.“

„Jestli věříte v to, co děláte, pak o to musíte bez váhání bojovat. Musíte ve svém úsilí vytrvat. Nikomu nesmíte dovolit, aby vás zastrašil.“

„Váhání jakéhokoli druhu je známkou mentálního úpadku mladých, fyzické slabosti starých.“

„„A co jsi cítil, když jsi ty lidi zabíjel?“ Bez váhání jsem odpověděl: „Totéž, jako když jsem se díval, jak střílejí ostatní. Jakmile je potřeba to udělat, je jedno, kdo to dělá. A mimoto si myslím, že ten, kdo se dívá, má stejnou zodpovědnost jako ten, kdo koná.“

„V listopadu se stalo Jungovo osamocení ještě tíživější. Bylo by v rozporu s jeho povahou požádat o profesionální pomoc někoho jiného. A navíc nebylo jasné, zda je po ruce někdo, kdo by mu mohl pomoci. A tak se rozhodl zachovat se, jako se už zachoval v minulosti, a oddal se snění: Věděl jsem, že mám-li se vypořádat s fantaziemi, které mnou v hloubi zmítaly, musím se tak říkajíc do nich propadnout. K tomu jsem nejen pociťoval prudký odpor, ale přímo jsem se toho bál. Obával jsem se, že ztratím vládu nad sebou a stanu se obětí fantazií - a jako psychiatr jsem až příliš dobře věděl, co to znamená. Po delším váhání jsem však pochopil, že jiné cesty není.“

„Když mi pomůžeš, když to budu potřebovat budeš můj přítel, když mi dáš najíst, napít, budu si tě vážit jako člověka, ale když mi bez váhání ublížíš, tak já nebudu váhat, když budu střílet.“

„Stejně jako ostatní rodilí Izraelci neboli Sabrové jsem neměl osobní zkušenost s holocaustem ani jsem s tím nebyl nijak úzce spojen, avšak stejně jako většina příslušníků mé generace jsem žil v jeho stínu. Tomu se nelze v Izraeli vyhnout. Čím víc se to snažíme potlačovat, tím víc to vyskakuje z hlubin našeho podvědomí. Shledal jsem, že přemýšlím nad osudem této ženy. Byla zachráněna ze samotných čelistí očistce – jen proto, aby nalezla smrt v Nahariji. Když uslyšela první salvu kaťuší, vyběhla ven, aby zavolala své dvě děti do krytu – a byla na místě zabita, před jejich očima. Tato scéna je bude patrně strašit po zbytek jejích života.
Předpokládá se, že ministr obrany provádí své vyhodnocení a dospívá ke svým rozhodnutím chladným racionálním myšlením. Není přitom ze zásady místo pro city. Je jeho povinností vzít v úvahu celou paletu otázek: Je vojenský zásah nezbytný? Co se stane v jeho důsledku? Co na to řeknou Spojené národy? Ale ministr obrany je pouze z masa a krve. Jeho soudy nemohou být zcela odděleny od jeho osobnosti, od jeho pocitů – a možná dokonce ani od jeho filosofie. Během doby, kdy jsem byl velitelem letectva, jsem často radíval politickým místům, aby používala naše letadla proti nepřátelským cílům; a potom, když byla moje rada přijata, jsem vysílal piloty na jejich cestu.
Jako ve všech demokraciích má zvolená vláda úplnou kontrolu nad vojenskými silami a velitel letectva se zodpovídá ministru obrany. Ale nyní byla konečná odpovědnost na mně, a já jsem zjistil, že jsem rozpolcen. Existovaly ohledy, které mě vedly k váhání, zda použít letectvo. Vláda Likudu měla jestřábí image, který jsem si nepřál více zdůrazňovat.
A byl tu také další podstatný moment: každá akce z naší strany pravděpodobně vyprovokuje teroristy, aby rozšířili odvetu na naše severní osady. Tato eskalace by vedla ke zhoršování bezpečnosti v hustě obydlené oblasti.
Musel jsem mít na mysli i to, že naši piloti nejsou žádní supermani. Stačila jen jediná bomba, která by spadla mimo cíl, a už tak dost pošramocené pověsti Izraele u světového veřejného mínění by byla zasažena další rána. Je těžké snést pohled na televizní záběry libanonských dětí, hrabajících se troskách a hledajících své rodiče – strašný a někdy nevyhnutelný důsledek války. Nicméně jsem v duchu viděl tu ženu z Naharije. Na Sinaji už nedošlo k žádnému krveprolití déle než tři roky. Ale na severu mohl izraelský občan přijít o život ve víru každodennosti. S teroristy není možné mít slitování. Se souhlasem ministerského předsedy Begina jsem vydal pokyn, aby letouny odstartovaly na svou misi.“

„Naše zahraniční politika…bude záležet na pevném, nezměnitelném a mohutném základě naší smlouvy a sousedství se Sovětským svazem. Vše, co z této naší základny vyplývá, budeme plnit stoprocentně, bez váhání a nekompromisně.“

„V průběhu let, kdy jsem sloužil jako vrchní rabín v Turecké republice, mohu konstatovat, bez váhání, že všechna náboženství byla praktikována v naší zemi svobodně a nerušeně.“

„Myslím, že hlavní otázkou je, jestli Evropu nakonec přijmeme. Pokud ne, bylo by lepší na ni zapomenout. A pokud na ni zapomeneme, bylo by lepší Spojené království odříznout od evropských břehů, nasadit motor, a odtáhnout britské ostrovy někam doprostřed Atlantiku a řící naplno: "Nechceme s vámi mít nic společného!" Myslím, že celé to váhání není k ničemu dobré.“