Citáty na téma vážení

„Je zajímavé, že ze zlobivých dětí se často stávají pořádní a vážení muži a ženy, jako z těch hodných.“

„Jen pohleďte na ty ďábelské prostředky ničení. Vynalezli je docela dobráčtí gentlemani, rozumní a vážení občané, kteří jsou přesně takoví, jaké si je přejeme mít. A když to potom všechno vyletí do vzduchu a rozpoutá se nepopsatelné peklo ničení, zdá se, že za to nikdo není zodpovědný. Prostě se to stalo, a přece to všechno udělali lidé. Ale protože je každý slepě přesvědčen o tom, že sám je jen svým velmi skromným a pramálo důležitým vědomím, které řádně plní své povinnosti a vydělává na skrovné živobytí, nikdo nechápe, že celá tato racionálně organizovaná masa, jež se nazývá stát nebo národ, je poháněna zdánlivě neosobní, neviditelnou, avšak hrozivou silou, kterou nikdo a nic nemůže zadržet. Tato strašlivá síla se ponejvíc vysvětluje jako strach ze sousedního národa, o němž se předpokládá, že je posedlý zlomyslným ďáblem. A poněvadž nikdo není schopen poznat, kde a jak silně je sám posedlý a nevědomý, promítá pak jednoduše svůj vlastní stav na souseda, a tak se stane jeho svatou povinností vlastnit největší děla a nejjedovatější plyn.“

„Kdo byl navštěvoval školy po deset let, tenť může toho s pokojným svědomím zanechati, ona jest to práce nadmíru těžká a ne tuze vážená.“

„…Vážení volitelé, pokud toužíte po takovém zítřku, ve kterém je kontrolováno vaše svobodné hlasování a je zastrašován každý, kdo se opováží projevit svůj vlastní názor, pak jsem určitě mužem včerejška. Pokud se cítíte dobře v atmosféře nepřátelství, konfliktu, osočování a zesměšňování, nemohu být váš kandidát, protože jsem se v celé své politické kariéře snažil o férové politické soutěžení a hledání konsenzu a vždy jsem odmítal hrubosti a urážky.
Pokud nechcete dbát tradic naší civilizace, jejich křesťanských hodnot, důrazu na klasickou rodinu a úctu ke každému lidskému životu, nevolte mne, neboť já tyto hodnoty ctím. Chcete-li žít v budoucnosti stvořené z módních vln, kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány, kdy bude manželství institutem na vyhynutí a na radnici budou chodit jen páry k registraci, kdy staré a nemocné budeme milosrdně zbavovat života, kdy nám bude předepisováno, co máme jíst, pít a jak smíme mluvit, pak toto není můj program. Toto není má představa budoucnosti…“

„Nespravedlnost, kterou děláme, a ta, kterou sami trpíme, není vážená na týchž vahách.“

„Tak prosím: k čemu je dobré umírat dobrovolně, obětovat se pro památku, kterou po sobě chcete zanechat? Jakmile jste jednou mrtvý, využijí toho, aby vašemu činu přisuzovali slabomyslné nebo vulgární motivy. Mučedníci, vážený příteli, si musí vybrat mezi zapomenutím, posměšky nebo zneužitím. Ale pochopení nedosáhnou nikdy!“

„Lidé si matou vážné a vážené. A nevážné považují za znevažování. Leč pravý opak je pravdou. Ti, na které dopadne laskavý paprsek humoru jsou polidštěni a povýšeni - aspoň v očích a v srdcích těch, kdo povýšení a polidštění chápou jako vnitřní proces a ne jako služební postup.“

„Odsoudili jste mne za podivnou vinu. Podle zpráv mých obhájců rozsudek říká toto: J. A. Baťa se odsuzuje, že se veřejně neprohlásil stoupencem zahraniční vlády za války. Kdo z vás, vážení soudcové z povolání i z lidu, se za války veřejně prohlásil za stoupence zahraniční vlády?
Ti z Vás, kdož jste žili ve vlasti, v protektorátě, máte za to, že to po Vás nikdo ani chtít nemohl. Můžete namítnout, že já jsem v protektorátě nežil… Avšak právě jako vy, měl jsem ve vlasti desítky příbuzných, tucty osobních přátel a na padesát tisíc spolupracovníků…“

„Ať si to přiznají nebo ne, ať s to uvědomují nebo ne, všichni ti vážení evropští politici myslí jen na svou kariéru. Na svou zemi z vysoka kašlou.“

„S lítostí vyslovuji tuto smrtící pravdu, ale Louis musí zemřít, protože vlast musí žít. U mírumilovného, svobodného národa, váženého doma i v cizině, byste možná poslechl radu, abyste byl velkorysý; ale národ, o jehož svobodu se po tolika obětech a bitvách stále ještě vede spor, národ, v jehož zemi jsou zákony stále ještě neúprosné jen vůči nešťastníkům, národ, v jehož zemi jsou zločiny tyranie stále ještě předmětem sporů, takový národ se musí chtít pomstít; a velkorysost, za kterou vás chválí, by se příliš podobala velkorysosti společnosti loupežníků, kteří se dělí o kořist.“

„Ženy nenávidí revoluci a revolucionáře. Mají rády muže poddajné, kteří jsou vážení v bance a nechodí nikdy pozdě k obědu.“

„Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus – a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie – za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik – a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním – a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to – stejně jako mě – zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa – a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.“

„Vážená paní ministerská předsedkyně, s velikým zájmem a se znepokojením sledujeme případ zatčení a bleskového odsouzení pana Stephen Christopher Yaxley-Lennon (Tommy Robinson). Jako bývalá země komunistického bloku máme řadu negativních zkušeností v boji o svobodu slova a s bojem o právo na informace. Proto nás znepokojuje tento případ a uvítáme další informace, které objasní okolnosti případu a zejména nebývalou rychlost mezi zatčením a odsouzením. (z konceptu dopisu adresovaného Therese May, 6. června 2018)“

„Tak vážení diváci, pokud jste doma zlomili nad českým týmem po porážce od Norska hůl, tak rychle do večerky pro vteřinové lepidlo.“

„Proč si my Němci neustále komplikujeme život? Proč jsme mrzutí a nezdvořilí? Vidíme sami sebe mnohem hůře, než nás vidí lidé v zahraničí. A přitom jsme, také ekonomicky, vzkvétající země. Stále jsme vítaní, vážení a oblíbení.“

„Vážení přátelé, bohužel nejsem diktátorem, ale slibuji Vám, že udělám vše, co je v mých silách, aby došlo k uskutečnění také třetího kroku. Po honorárním konzulátu a Českém domě můžete hádat, co bude třetím krokem.“

„Víte, bratři a sestry, vážení přátelé, já mohu za celý dlouhý život evangelického teologa prohlásit, že pouze dvě události v dějinách mám vpravdě za světodějné: Tou první je inkarnace Ježíše Krista a tou druhou je přece Velká říjnová socialistická revoluce!“

„Spokojeně žít s málem, hledat eleganci spíše než luxus a kultivovanost spíše než módu, být ctihodný, ne vážený a být bohatý, ne boháč, pilně studovat, myslet tiše, mluvit jemně a konat upřímně, naslouchat hvězdám a ptákům…“

„Vážení přátelé, dámy a pánové, vítejte v pořadu Čau Lidi.“

„vážený muž dosáhne svých cílů aniž by sám sebe ztratil.“

„Protože jsi byl vzácný v mých očích a vážený.“