Citáty na téma vyprávění

„Staré dřevo k spálení, stará kniha ke čtení, staré víno k pití, starý přítel k vyprávění.“

„Život je jen chodící stín, chudý herec, který se naparuje a trápí na jevišti, aby se o něm v zápětí už neslyšelo; je to příběh vyprávěný idiotem, naplněný zvukem a zuřivostí, jež neznamená nic.“

„Co je láska? Prostinká pohádka mnohokrát vyprávěná.“

„Hrdinské věci ze starých příběhů a písniček, pane Frodo; říkával jsem jim dobrodružství. Myslíval jsem si, že jsou to věci, jaké ti báječní lidé z vyprávění chodí hledat, protože chtějí, protože jsou vzrušující a život je trochu nezáživný, takový sport, řeklo by se. Ale v příbězích, na kterých doopravdy záleží, které si jeden pamatuje, v těch to tak vůbec není. Do těch jako když lidi obyčejně prostě spadnou – vede tudy jejich cesta, jak jste říkal. A řekl bych, že měli spoustu možností, jako my, obrátit se zpátky - jenomže to neudělali.“

„Když se tak zamyslím nad tím, co jsem v životě napsal - a co se mi povedlo, tak si tak říkám, jak je to všechno svázáno s mou rodnou krajinou… Jak se v člověku hromadí všechny ty zkušenosti a ukládá se to do podvědomí. Všechno svoje vyprávění jsem vynesl po kapsách z krajiny svého dětství. Zalidnil jsem ji lidmi….“

„To, co dělá dobré vyprávění dobrým, je jeho neomezenost a proměnlivost; dobré vyprávění patří každému jednotlivému čtenáři a každému jinak.“

„Moderní memoáry jsou obvykle díly autorů, kteří zcela ztratili paměť a nikdy neučinili nic, co by stálo za vyprávění.“

„Když básník vypráví věci neuvěřitelné, neomlouvá ho, že vyprávění odpovídá skutečnosti.“

„Všechno svoje vyprávění jsem vynesl po kapsách z krajiny svého dětství.“

„Existuje ještě jeden další rozdíl mezi logikou zjevného a skrytého vyprávění. Ve zjevném vyprávění existuje logická kauzální souvislost mezi vnějšími událostmi. Jonáš chce plout přes moře, protože chce utéci před Bohem, usne, protože je unaven, je vržen přes palubu, protože je považován za příčinu bouře a je pozřen rybou, protože se v moři vyskytují dravé ryby. Jedna událost vyplývá z předcházející. (Poslední část příběhu je sice nerealistická, ale nikoliv nelogická.) Ve skrytém příběhu naproti tomu vládne jiný druh logiky. Různé události jsou asociací spojeny se stejným vnitřním zážitkem. To, co se jeví jako kauzální posloupnost vnějších událostí, vlastně zastupuje spojení zážitků propojených jako události vnitřní. Je to právě tak logické, jako je logický zjevný příběh, ale jede tu o jiný druh logiky.“

„Anekdota je pro mne klidně vyprávěný příběh, který zasahuje pointou. Bodem. Posledními slovy. Stavbou, která k tomuto vrcholu poklidně míří.“

„V opeře lidé zažívají - na neuvěřitelně nevědomé úrovni - návrat k archaické formě vyprávění, rituálu, který potřebujeme. To je důvod, proč to přežije.“

„Dobrý vtip je ten, jehož vyprávění trvá kratší dobu než smích posluchačů.“

„Terapie psaním, vyprávění příběhů, se pro mou povahu a pro mé psaní velmi osvědčila. A když jsem knížku dopsala, už jsem o tom nikdy nevyprávěla. A začala jsem žít, jako kdyby toho nebylo. Zachránilo mi to život.“

„Lidi se posuzují na základě příběhu, pomluv, vyprávění, pravdy a lži.
Co takhle si udělat svůj vlastní posudek?“

„Věda tu je proto, aby nám co nejobjektivněji odpovídala na otázky, které si klademe, stejně jako nám příběhy a vyprávění pomáhají najít řád v našem vlastním životě. Jenže věda se v průběhu staletí musela přizpůsobovat. V určitém období se proto rozešla s náboženskou vírou. Ale pak spolu obě uzavřely tajný pakt a náboženství, zejména to křesťanské, se rozhodlo skoncovat s tím, co považovalo za takzvané pohanské představy o světě. Věda a církev se spojily, aby očistily svět od pověr, čar a věšteb. A při tom velkém úklidu vzaly za své ty lidské schopnosti, které patří do hájemství intuice a díky nimž občas objevíme i další novou řeč.“

„Jako spisovatel zvládl všechno, kromě jazyka; jako romanopisec umí cokoli s výjimkou vyprávění příběhu; jako umělec je všechno, jen ne srozumitelný.(O. W. o Georgi Meredithovi“

„V New Yorku už bylo natočeno tolik skvělých velkých filmů, že to člověka poněkud znervózňuje. Je to místo, kde točil Sidney Lumet, Martin Scorsese nebo Alan Pakula a vytvořili tu doslova ikonické filmy. Ale já jsem se přesto pro New York rozhodl, protože mi šlo hlavně o to, aby byla místa natáčení organicky spjata s příběhem. Vyprávění je to nejdůležitější, ale musí zapadat do prostředí, v němž se odehrává, chtěl jsem, aby mi atmosféra místa pomohla vyprávět příběh.“

„Jsem vypravěč, nic víc nic méně. Ani filozof, ani sociolog. Já napořád ve svých posledních knihách mluvím k podobným postavám a postavičkám, jaké vystupují na Dobročinném večírku. A jak nim mluvím? Inu tak, že jim vypravuji příběhy, příběhy jejich, své vlastní, napolo smyšlené a napolo pravdivé. Já nemohu a nechci řešit problémy jako kněz, jako kritik, jako lékař. Nekáži, nepropaguji, nedávám recepty. Jen vypravuji. A není-li v něm vyprávění aspoň zárodek, aspoň náznak, aspoň světélko nových nadějí, jsem špatný vypravěč.“

„Zajímá mě vyprávění, založené na vývoji postav a vztahů a na jistém typu vypovídací hodnoty. Nejde mi jenom o to, abych pomohl zaplnit nenasytný televizní program.“

„Na poezii se dívám jako na cosi, co jde do hloubky, zatímco próza se rozprostírá spíše do šířky, dává prostor k vyprávění. Mezi těmito dvěma žánry necítím velký rozdíl.“

„Myslím, že také pomohlo objevit, jak je svět krásný, když ho cítíme jako součást sebe sama a ne jako něco objektivního. Pro toho, kdo se mluvit naučil v kečujštině, neexistuje nic, co by nebylo jeho součástí jako sebe sama. Vyprávění, kde se objevuje tenhle způsob života, který má originální a objevné rysy a naznačuje možnost nového způsobu chování, myslím mohlo zaujmout čtenáře z jiných zemí.“

„V té době se objevuje nová prozaická generace. Autoři Miloš Urban, Jiří Hájíček, Roman Ludva. Zatímco předcházející generace Kratochvílovská zkoumá vyprávění a roli vypravěče v něm a příběh je pro ně jen možnost, pro novou generaci je příběh danost. Vypravěč je pro ně v pozadí, neexistuje, jde jim o to vyprávět příběhy. -- o 90. letech 20. století“

„Mlčení může být právě tak silné jako vyprávění. Každý musí mít možnost, určit si sám jestli svou oporu nachází spíše v mlčení nebo ve vyprávění.“

„Mýty jsou vyprávění, která se nikdy nestala, ale jsou tu vždy. Vše, co v životě děláme, co prožíváme, je součástí mýtů. Jediný rozdíl je v tom, jestli si to, že mýty stále znovu prožíváme, uvědomujeme, nebo neuvědomujeme.“

„Je nemožné objektivně posoudit alpinistický výkon. Každý výstup se skládá z nikdy nevyprávěných příběhů, ovlivněných očekáváním a iluzemi.“

„dějiny nacismu – a vůbec všech forem totalitarismu – nelze plně pochopit, pokud je omezíme na vyprávění o zlých lidech, kteří se vědomě a záměrně dopouštějí zločinů s cílem páchat zlo“

„Vyprávět o tanci? Tanec není nic k vyprávění. Tanec je k tančení.“

„Nejbližší je mi David Grossman, mám ráda jeho jazyk, baví mě jeho nelineární styl vyprávění, to, jak nechává čtenáře loupat příběh jako cibuli, domýšlet si.“

„Nejvyšší morálka se může také ukázat jako nejvyšší moudrost, když se napůl vyprávěný příběh dokončí.“

„Když jsem začala Malý ostrov psát, nechtěla jsem vyprávět o válce. Chtěla jsem začít v roce 1948 se dvěma ženami, jednou běloškou, jednou černoškou, v londýnském domě. Ale když jsem se sama sebe zeptala: „Co jsou tito lidé zač a jak se sem dostali?“, došlo mi, že rok 1948 je tak blízko válce, že bez ní v něm nic nedává smysl. I kdyby o válečných letech napsal každý spisovatel v Británii, stále by nám k vyprávění válečné příběhy zbyly. Druhá světová válka vytvořila v polovině 20. století obrovské schizma. Lidé z Karibiku ale byli z jejich příběhů vynecháni. Proto se snažím je tam vrátit, ale nejde mi pouze o jamajský pohled. Chci vyprávět o černošské i bělošské zkušenosti. Naše historie je společná.“

„Je to sice divné, ale o věcech, které je dobré mít a o časech, které je dobré zažít, se dá vyprávět jedna dvě a nikdo to zvlášť neposlouchá. Kdežto o věci nepříjemné, vzrušující, ba dokonce příšerné mohou být základem dobrého vyprávění.“

„I rapování navazuje na kulturní kořeny, které sahají pořádně hluboko. Poetika znovu a více
proniká do prozaických děl, zejména ve fantastice je to nápadné. Fantasy a subžánr „weird fantasy“ využívají často básnickou stylistiku a vnímání světa, poetické nástroje vyprávění, verše jako prvek textu.“