Franz Kafka citáty

81 citátů plných tajemství života a lásky

„Píšu odlišně od toho, co mluvím, mluvím odlišně od toho, co si myslím, myslím odlišně od toho, jak bych měl myslet, a tak to vše přechází do nejhlubší tmy.“

„Mládež je šťastná, protože je schopná vidět krásu. Každý, kdo si udržuje schopnost vidět krásu, nikdy nezestárne.“

„Jsem svobodný, a proto jsem ztracen.“

„Mnoho knih je jako klíč k neznámým komorám na hradě vlastního já.“

„Knihy jsou droga.“

„Každý člověk má svůj vlastní život a svého vlastního boha. Svého obhájce a soudce.“

„Smysl života spočívá v tom, že jednou končí.“

„Život je neobratně sestavená hostina, při níž se netrpělivě čeká na předkrm, zatímco kolem přešla v tichu hlavní pečeně.“

„Logika je sice neotřesitelná, ale člověku, který chce žít, neodolá.“

„Dva úkoly na začátku života: Stále víc zužuj svůj kruh, a stále znovu zkoumej, zda se neukrýváš někde mimo něj.“

„Ve skutečnosti se člověk vykupuje pouze svými závazky. A to má v životě největší cenu.“

„"Ale já nejsem vinen," řekl K., "je to omyl. Jak muže člověk vubec být vinen? Jsme zde přece všichni lidé, jeden jako druhý."
"To je pravda," řekl duchovní, "ale tak obvykle mluví viníci."“

„Znalec, odborník, člověk, který ví své, ví ovšem věci, které nelze sdělit, ale které naštěstí zřejmě také nikdo nepotřebuje.“

„Potřebuji samotu, abych mohl psát. Ne samotu poustevníka - to by nestačilo - ale samotu mrtvého člověka.“

„Psaní je naprostá samota, sestup do chladné propasti sebe sama.“

„Neztrácej čas hledáním překážky, možná že žádná není.“

„Člověk může všechno, jen sám před sebou neunikne.“

„Dřív jsem nechápal, proč jsem nedostal odpověď na svou otázku, dnes nechápu, jak jsem mohl věřit, že se mohu ptát.“

„Luxus bohatých je zaplacen bídou chudých.“

„Proč je na cestě k smrti tolik zastávek, proč jde vše tak pomalu?“

„Neřešitelná otázka: Jsem zlomen? Upadám? Skoro vše tomu nasvědčuje (chlad, tupost, nervový stav, nesoustředěnost, neschopnost pracovat, bolesti hlavy, nespavost), proti tomu svědčí skoro už jen naděje.“

„Kdo hledá nenajde, ale kdo nehledá bude nalezen.“

„Nemiluji tebe, spíše svou existenci. Je mi dána tvým prostřednictvím.“

„Nepadá sníh, aby zahubil svět, ale aby každé zvíře ukázalo stopu svou.“

„Psaní je moje jediná vnitřní možnost, jak existovat.“

„Mládí je šťastné pro svou schopnost vidět krásu - nestárne.“

„A možná není láskou ani to, když řeknu, že jsi mi tím nejmilejším člověkem na světě; láska znamená, že jsi mi nožem, kterým v sobě rýpu.“

„Lež se nastoluje jako světový řád.“

„Zlo o dobru ví, ale nikoli dobro o zlu!“

„Základním lidským hříchem je netrpělivost.“

„Nemůže každý pravdu vidět, ale každý může být pravda.“

„Jsem klec hledající ptáka.“

„Opravdu se cítím sám sebou jen tehdy, když jsem nesnesitelně nešťastný.“

„Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné podobě.“

„Kdo hledá, nenalézá, ale kdo nehledá, najde.“

„Neohýbejte to; nezalévejte to; nezkoušejte to udělat logicky; neměňte svou duši podle módy. Spíše nemilosrdně následujte své nejsilnější posedlosti.“

„Ve vesmíru je nekonečné množství naděje... ale ne pro nás.“

„Život je neustálé odvádění pozornosti, jež nedovolí ani, abychom si uvědomili, od čeho to odvádí.“

„Poneseš-li všechnu odpovědnost, můžeš využít chvíle a pokusit se klesnout pod její tíhou, zkus to a poznáš, že žádnou odpovědnost neneseš, nýbrž že ty sám jsi tou odpovědností.“

„Nemohu tě přesvědčit, abys to pochopil. Nemohu nikoho přimět, aby pochopil, co se ve mně děje. Nedokážu to vysvětlit ani sám sobě.“

„Pravda je nedělitelná, proto se sama nemůže poznávat; kdo ji chce poznat, musí být lží.“

„V boji mezi světem a tebou dělej sekundanta světu.“

„Ty jsi nůž, který obracím na sebe, to je láska. To je, má drahá, láska.“

„Život je neustálá odchylka, která nikdy nedojde k pochopení toho, od čeho se odchýlila.“

„To, že náš úkol je zrovna tak veliký jako náš život, dává mu zdání nekonečnosti.“

„Musíš hlavou prorazit zeď. Není těžké ji prorazit, neboť je z tenkého papíru. Těžké však je, nedat se klamat tím, že na papíře je už neobyčejně věrně namalováno, jak prorážíš zeď. Svádí tě to, abys prohlásil: "Což ji stále neprorážím?"“

„Na názory nesmíš příliš dát. Co je psáno, to nelze změnit a názory jsou často jen výrazem zoufalství nad tím.“

„Ten, kdo si zachová schopnost rozpoznat krásu, nikdy nezestárne.“

„Pouze díky své hlouposti si mohou být takoví jisti sami sebou.“

„Kdo se stará jen o budoucnost, je méně předvídavý než ten, kdo se stará jen o okamžik, neboť se nestará ani o ten okamžik, ale jen o jeho trvání.“

„V mých očích jsou zdi, oddělující zdravé a nemocné, jen výrazem slepoty vůči skutečné hodnotě člověka, která je tam i zde stejná…“

„V míru se nehneš z místa, ve válce vykrvácíš.“

„Myšlenka se stává volnou teprve tehdy, když přestane být podpěrou.“

„Malý chlapec měl jako jediné dědictví po otci kočku a jejím přispěním se stal starostou Londýna. Čím se stanu já přispěním svého zvířete, svého dědictví? Kde leží to obrovské město?“

„Ona cosi hledala a on cosi hledal, zuřivě, se zkřivenými tvářemi, zarývajíce hlavu jeden druhému do prsou hledali a jejich objetí a vzpínající se těla jim nedávala zapomenout, nýbrž připomínala jim povinnost hledat; jako když psi zoufale ryjí v zemi, tak se oni ryli ve svých tělech; a bezmocně, zklamaně, aby ještě nabrali zbytek štěstí, přejížděly jejich jazyky široce druhovu tvář.“

„Jazyky nejsou nic jiného než špatné překlady.“

„Cesty vznikají chůzí.“

„Tím, že vášnivě věříme v něco, co ještě neexistuje, to vytváříme. Neexistující je to, po čem dostatečně netoužíme.“

„Postranní myšlenky, s nimiž přijímáš zlo, nejsou tvé, nýbrž náležejí zlu… Jakmile jednou přijmeme zlo, nežádá už, abychom mu věřili.“

„Oženit se předpokládá jistotu a bez ní nemůže spojení jedné osamělosti s druhou osamělostí vytvořit vlast, vytvoří naopak galeje.“

„Praha nás nepustí, malá matka má drápy.
Prague ne nous lachera pas, la petite mere a des griffes.“

„Ti dobří mívají stejný krok. Ostatní ale, aniž to tuší, tancují kolem dobové tance.“

„Klidně snášet sám sebe a neukvapovat se, žít tak, jak je třeba, a neobíhat se jako pes.“

„Proč nezůstat stále přikloněn k tomu, co nás může sjednotit a neobracet se k tomu, co nás odtrhává od hromadného společenství.“