Edgar Allan Poe citáty

strana 4

„Nikdy jsem nebyl opravdu šílený, kromě okamžiků, kdy se někdo dotkl mého srdce.“

„Pokud vám báseň neroztrhala duši, nezažili jste poezii.“

„Nevěřte ničemu, co slyšíte a jen polovině toho, co vidíte. Metoda doktora Téra a profesora Péra“

„Stal jsem se šílencem s dlouhými intervaly příšerné příčetnosti.“

„Mám velkou důvěru v blázny; moji přátelé tomu říkají sebevědomí.“

„Od dětských let já nebýval
jak ostatní; já nevnímal
co ostatní; já nepoznal
vášeň či cit, jenž druhé rval.
Z tohoto zdroje netryskala
ani má trýzeň; nezlákala
mých druhů radost duši ke svým hrám;
co miloval jsem, miloval jsem sám.“

„A vše, co jsem miloval, jsem miloval sám.“

„Od dětských let já nebýval
jak ostatní; já nevnímal
co ostatní; já nepoznal
vášeň či cit, jenž druhé rval.
Z tohoto zdroje netryskala
ani má trýzeň; nezlákala
mých druhů radost duši ke svým hrám;
co miloval jsem, miloval jsem sám.“

„Zvuk se rád baví v letní noci.“

„Tajemství šťastného života spočívá v tom, s jakou elegancí dokážeme příjmout změnu.“

„Rozhraní mezi životem a smrtí bývá neznatelné, matné. Kdo se odváží říci, kde život končí a kde začíná bezživotí?“

„Z nejlepších věcí v životě se zpotíte.“

„Všechno, co vidíme nebo soudíme, je pouhý sen uvnitř snu.“

„Skutečný génius se třese strachem ve své nedokonalosti - a zpravidla raději mlčí, než aby řekl něco, co není tak úplné, jak by být mělo.“

„Ti, kteří sní ve dne, jsou si vědomi mnoha věcí, které unikají těm, kteří sní jen v noci.“

„Ti, kdo sní ve dne, poznávají mnohé z toho, co uniká snivcům pouze nočním.“

„Nikdo mě nebude dráždit beztrestně.“
Nemo me impune lacessit.

„Krása je jediným pravým úkolem básnictví.“

„Rána bičem působí modřinu, ale rána jazykem drtí kosti. Marginálie“

„Stal jsem se nepříčetným, až na dlouhá období strašlivé příčetnosti.“

„Není ještě rozřešena otázka, zda šílenství je či není nejvyšší inteligencí, zda mnohé z toho, co je slavné, zda všecko, co je hluboké, nepochází z choroby myšlení, z útvarů mysli povznesené nad obecný rozum.“

„Copak nemáme sklon, navzdory zdravému rozumu, porušovat zákon pouze z důvodu, že ho jako zákon vnímáme?“

„A byl jsem tak mladý a ponořen do pošetilosti. Já zamiloval jsem se do melancholie.“

„Kdo se aspoň stokrát nepřistihl, jak se dopouští zlého a pošetilého skutku jen a jen proto, že ví, že nemá?“

„Vkládám velkou víru do bláznů - moji přátelé to nazývají sebedůvěra.“

„Být pohřben zaživa patří nesporně k těm nejstrašlivějším mukám, jaká mohou být údělem ubohých smrtelníků.“

„Mezi důvtipem a analytickým smyslem je vlastně mnohem větší rozdíl, než mezi libovůlí fantazie a tvořivou imaginací, i když rozdíl velmi drobné povahy.“

„A temnota, úpadek a červená smrt držely nad všemi nepřiměřenou nadvládu.“

„Zůstal jsem příliš ve své hlavě a nakonec jsem ztratil mysl.“

„Dolů – neustále dolů se šinulo. Začal jsem s bláznivou rozkoší porovnávat rychlost s jakou klesalo, s rychlostí, jakou kmitalo. Doprava – doleva – daleko vzhůru – se skřekem zatracence! S kradmým skokem tygra rovnou k mému srdci! Chvíli jsem se smál, chvíli zoufale naříkal, jak ta nebo ona představa ve mně převládala. Dolů – neodvratně, neúprosně dolů!“

„Není mlhavějších dojmů, než jaké má člověk, když vnímá totožnost druhého. Každý pozná svého souseda, a přece je jen velmi málo těch, kteří dovedou zdůvodnit, proč ho poznávají.“

„Má hrůza není z Německa, ale z duše …“

„Pozorně pozorovat znamená zřetelně si pamatovat.“

„Při čtení některých knih se zabýváme hlavně myšlenkami autora; při vnímání ostatních, výhradně s našimi vlastními.“

„Pokud chcete na něco okamžitě zapomenout, udělejte si poznámku, že tu věc si musíte určitě zapamatovat.“

„Vyhovět na okamžik nějakému myšlenkovému záchvatu znamená být ztracen, neboť úvaha nás jenom nutká k rozvažování, velí ustoupit - a proto, pravím, ustoupit nemůžeme.“

„Jsou jisté náměty, jejichž poutavost je strhující, a přece jsou příliš hrůzné pro beletristické zpracování.“

„A teď, neřekl jsem vám, že to, co si mýlíte se šílenstvím, je pouze přílišná ostrost smyslů?“

„Ten muž není opravdu statečný, kdo se bojí, aby vypadal nebo byl zbabělcem, když mu to vyhovuje.“

„Je to s literaturou jako se zákonem nebo říší - zavedené jméno je majetek ve vlastnictví nebo trůn v držení.“

„Kolik dobrých knih trpí zanedbáváním kvůli neefektivnosti jejich začátků!“

„Člověk je zvíře, které klame a neexistuje zvíře, které by klamalo, jen člověk.“

„Veškeré náboženství, můj příteli, je jednoduše vyvinuto z podvodu, strachu, chamtivosti, představivosti a poezie!“

„Přesvědčil jsem se, že se budu snažit nepřesvědčit.“

„Krása je jedinou legitimní provincií básně.“

“In the greenest of our valleys
By good angels tenanted,
Once a fair and stately palace —
Radiant palace — reared its head.”

“Here once, through an alley Titanic,
Of cypress, I roamed with my Soul —
Of cypress, with Psyche, my Soul.”

“"Villains!" I shrieked, "dissemble no more! I admit the deed! — tear up the planks! — here, here! — it is the beating of his hideous heart!"”

“The best things in life make you sweaty”

“I grew, day by day, more moody, more irritable, more regardless of the feelings of others. I suffered myself to use intemperate language to my wife. At length, I even offered her personal violence.”

“Hear the mellow wedding bells
Golden bells!
What a world of happiness their harmony foretells
Through the balmy air of night
How they ring out their delight!”

“With me poetry has been not a purpose, but a passion; and the passions should be held in reverence: they must not — they cannot at will be excited, with an eye to the paltry compensations, or the more paltry commendations, of mankind.”

“And all my days are trances,
And all my nightly dreams
Are where thy grey eye glances,
And where thy footstep gleams —
In what ethereal dances,
By what eternal streams.”

“Hast thou not torn the Naiad from her flood,
The Elfin from the green grass, and from me
The summer dream beneath the tamarind tree?”

“If any ambitious man have a fancy to revolutionize at one effort the universal world of human thought, human opinion, and human sentiment, the opportunity is his own — the road to immortal renown lies straight, open, and unencumbered before him. All that he has to do is to write and publish a very little book. Its title should be simple — a few plain words — "My Heart Laid Bare."”

“For the most wild, yet most homely narrative which I am about to pen, I neither expect nor solicit belief. Mad indeed would I be to expect it, in a case where my very senses reject their own evidence. Yet, mad am I not — and very surely do I not dream. But to-morrow I die, and to-day I would unburthen my soul.”

“Over the Mountains
Of the Moon,
Down the Valley of the Shadow,
Ride, boldly ride,"
The shade replied, —
"If you seek for Eldorado!”

“Can it be fancied that Deity ever vindictively
Made in his image a mannikin merely to madden it?”

“But our love it was stronger by far than the love
Of those who were older than we —
Of many far wiser than we —
And neither the angels in Heaven above
Nor the demons down under the sea
Can ever dissever my soul from the soul
Of the beautiful Annabel Lee”

“Had the routine of our life at this place been known to the world, we should have been regarded as madmen —; although, perhaps, as madmen of a harmless nature.”

“The happiest day — the happiest hour
My sear'd and blighted heart hath known,
The highest hope of pride and power,
I feel hath flown.”

“Beneath the pressure of torments such as these, the feeble remnant of the good within me succumbed. Evil thoughts became my sole intimates — the darkest and most evil of thoughts. The moodiness of my usual temper increased to hatred of all things and of all mankind; while, from the sudden, frequent, and ungovernable outbursts of a fury to which I now blindly abandoned myself, my uncomplaining wife, alas! was the most usual and the most patient of sufferers.”

“It is with literature as with law or empire — an established name is an estate in tenure, or a throne in possession.”

“O God! Can I not save
One from the pitiless wave?
Is all that we see or seem
But a dream within a dream?”

“"Doubtless," said I, "what it utters is its only stock and store,
Caught from some unhappy master whom unmerciful Disaster
Followed fast and followed faster till his songs one burden bore.”

“There is no oath which seems to me so sacred as that sworn by the all-divine love I bear you. — By this love, then, and by the God who reigns in Heaven, I swear to you that my soul is incapable of dishonor — that, with the exception of occasional follies and excesses which I bitterly lament, but to which I have been driven by intolerable sorrow, and which are hourly committed by others without attracting any notice whatever — I can call to mind no act of my life which would bring a blush to my cheek — or to yours. If I have erred at all, in this regard, it has been on the side of what the world would call a Quixotic sense of the honorable — of the chivalrous.”

“And Darkness and Decay and the Red Death held illimitable dominion over all.”

“The object, Truth, or the satisfaction of the intellect, and the object, Passion, or the excitement of the heart, are, although attainable, to a certain extent, in poetry, far more readily attainable in prose.”

“And all I loved, I loved alone. ”

“I remained too much inside my head and ended up losing my mind.”

“A poem deserves its title only inasmuch as it excites, by elevating the soul.”

“You have conquered, and I yield. Yet, henceforward art thou also dead—dead to the World, to Heaven and to Hope! In me didst thou exist—and, in my death, see by this image, which is thine own, how utterly thou hast murdered thyself.”

“Thus it appeared, I say, but was not. It was my antagonist—it was Wilson, who then stood before me in the agonies of his dissolution. His mask and cloak lay, where he had thrown them, upon the floor. Not a thread in all his raiment—not a line in all the marked and singular lineaments of his face which was not, even in the most absolute identity, mine own!”

“A large mirror,—so at first it seemed to me in my confusion—now stood where none had been perceptible before; and, as I stepped up to it in extremity of terror, mine own image, but with features all pale and dabbled in blood, advanced to meet me with a feeble and tottering gait.”