Citáty na téma chlad

„Pokud plamen ve vás zhasne, duše vedle vás, zemřou chladem.“

„Svět je holé šílenství. Člověk se rodí v okovech. Do světa zášti a zla. V chladu – hledá si cestu za hnitím. Málokdo touží stát se zabijákem, ale málokdo odmítne zabíjet. Bez konce táhne zlo dějinami.“

„Z mrtvého přátelství jen stesk zbyl v duši přítmí. Jak vězeň v celu svou jdu v apatii chladu.“

„Život nahoře se stává stále těžším, panuje zde stále větší chlad a stále větší odpovědnost.“

„Vášeň není hřích, hříchem je chlad.“

„Chlad je příjemný proto, že se pak můžeme zahřát.“

„V den, kdy přestanete hořet, mnozí zemřou chladem.“

„Mezi lidmi je mnoho chladu, protože nemáme dost odvahy dávat se tak srdečně, jak srdeční vskutku jsme.“

„Na pasece zavoní večerní vůně, motýli uprchnou a něžný svit obestře listí a květiny. Pak zmizí i červánky nad horami, příroda utichne a nastane noc, která dýchne svěží chlad na trávu a uzavře koruny květů. Nastane bílá a tichá červencová noc, noc snů a lásky, noc průzračná jako studánka ve skalách.“

„Hlavu drž v chladu, žaludek v hladu, nohy v teple.“

„Mám v sobě chlad hrobu.“

„Nedůvěra v život mě odpuzovala vždy, jak bych řekl, svojí nenoblesou, svým chladem, sprostotou, chytráctvím: býti podveden zdálo se mi podstatou tragické krásy.“

„Kosmický chlad vás dožene k tomu, že spálíte i své diamanty.“

„Ta nuda je tak nesmírná, ta hrůza z toho, že žiju, tak svrchovaná, že nevím o ničem, co by tu mohlo posloužit jako utišující prostředek, jako protilék, balzám nebo jako zapomnění. Spát mě nade vše děsí. Umřít mě nade vše děsí. Jít a stát představují tutéž nemožnou věc. Doufat a nevěřit se sobě rovnají v chladu a popelu. Jsem police prázdných sklenic.“

„Vášeň není hřích, je jím - chlad.“

„Cizí kraje - františkánské cely: chlad, a ty v něm osamělý.“

„Co jsem byl já? Z mého stvoření a stvořitele jsem byla naprosto ignorant, ale věděla jsem, že nemám žádné peníze, žádné přátele, žádný druh majetku. Kromě toho mě čekala postava, která byla ohavně deformovaná a odporná; Nebyla jsem ani stejné povahy jako člověk. Byla jsem angilnejší než oni a dokázala jsem vydržet horší stravu; Snesla jsem extrémy tepla a chladu s malými zraněními; moje postava daleko převyšovala jejich. Když jsem se rozhlédla, neviděla a neslyšela jsem nikoho, jako jsem byla já. Byla jsem tedy monstrum, skvrna na zemi, od které všichni lidé uprchli a koho všichni lidé odmítli?“

„Myslel jsem si, jak je cool kouřit na okně, než mi chlad líznul ledviny.“

„O vodě oceánu
Ať si je na dně oceánu cokoliv s určitostí je to nepodstatné. Podstatné je to že je oceán a že je v něm život. Nezáleží na tom co je v hloubce ukrité a co nevidíme. Podstatné je to co je na povrchu a co s tím udělame a co je v nás sámich jaký pocit nás převládá při pohledu velikosti oceánu a kolem sebe. Cokdyž je to prázdnota samota chlad příliš vody neznámo nejistota a nepříjemný pocit žádného konce při pohledu do vody jako pohlcující hipnotizující nekonečno které nemá konec ani začátek.“