Citáty na téma kopec

„Čtyřicítka je věkem životního poledne, vrcholem kopce, na jehož úpatí se začíná zřetelně rýsovat silueta krematoria.“

„Musíme ubránit náš ostrov, za jakoukoli cenu, musíme bojovat na plážích, musíme bojovat na místech vylodění, musíme bojovat na polích a v ulicích, musíme bojovat na kopcích; jediné, co nemůžeme, je ustoupit.“

„Za tamtím kopcem je můj dům/ má opuštěná ulita/ napospas tmě a přeludům/ aspoň ta tma mě uvítá“

„Reewův zákon viditelnosti za horizont (o nesmyslnosti zákonů):
(podle skutečných událostí)
1. Čím pomaleji jedete do kopce, za jehož horizont určitě nevidíte, tím vyšší je pravděpodobnost, že za horizontem stojí jiné auto, kterého si ani přes pomalou rychlost nevšimnete
2. Tato pravděpodobnost nárůsta přímo úměrně s tím, čím měnší je viditelnost
3. Pravděpodobnost srážky s tímto vozidlem je přímo úměrná rychlosti jiného vozidla, jedoucího v protisměru
4. Tato pravděpodobnost dále narůstá s hmotností a opotřebovaností brzd nákladního automobilu, který za vámi jistě jede
5. Pravděpodobnost toho, že vám bude udělena pokuta za způsobení dopravní nehody je nepřímo úměrná vaší momentální rychlosti v době nárazu do výše zmíněného za horozontem stojícího neosvětleného automobilu, neoznačeného toujúhelníkem, jehož objetí vám znemožnil rychle jedoucí automobil v protisměru. V účinném a rychlém zabrždění vám samozřejmě bude bránit nákladní automobil jedoucí za vámi, jehož nárazník byste jen neradi viděli na místě zadních sedadel vašeho vozu.
6. Pravděpodobnost, že po vydatné pitce (kterou uspořádáte po příjezdu z policejní stanice na oslavu přežití dopravní nehody, způsobené body 1-4 a korunované bodem 5) dostanete další pokutu za výtržnost, je přímo úměrná vašemu pocitu ukřivdění.“

„Peschko, chci opustit Vídeň velmi brzy. Jak je tu hnusně! Každý mi tu závidí a všichni jsou úskoční. Dřívější kolegové na mě pohlíží nanávistnýma očima. Ve Vídni jsou stíny. Město je černé. Chci být sám. Chci odjet na Šumavu. Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen. Musím vidět nové věci a prozkoumat je. Chci ochutnat tmavou vodu a vidět praskající stromy a větry.
Chci udiveně zírat na rozpadající se zahradní ploty. Chci to všechno poznat, slyšet mladé březové porosty a chvějící se listy, vidět světlo a slunce, radovat se z vlhkých zeleno-modrých údolí zvečera, uvědomit si třpytící se zlaté rybky, vidět bílé mraky kupící se na obloze, chci mluvit ke květinám, k travám. Chci se dívat na růžové lidi, staré úctihodné kostely, vědět, co říkají malé dómy, běhat bez zastavení po oblých travnatých kopcích a polích, širými planinami, chci políbit zemi a čichat hebké teplé květiny v mechu a pak vytvořím věci tak krásné, pole barev…“

„Po tom, co projdete vysoký kopec si uvědomíte, že máte před sebou ještě mnoho takových kopců.“

„S Rockefellerovými to jde nějak s kopce - když jsem u nich byla posledně na večírku, hráli tam dva lidé na jedno piano.“

„Vydej se na kopec, kde jsme se potkali, nechali jsme rty mluvit, a teď jsem závislý“

„Už je to dávno, co jsme hráli v Praze, ale je to jedno z měst, které miluji. Vzpomínám si, že jsme bydleli na kopci, odkud bylo vidět celé město. Skoro jsem nespal a brzy ráno jsem se šel projít. Pršelo a nikdo nikde nebyl. Praha má nádhernou architekturu. I setkání s obyvateli bylo úžasné. Lidé byli příjemní a všude byly nejkrásnější dívky, jaké jsem kdy viděl. Celé mi to připadalo velice umělecké. Doufám, že tam brzy budu moct zase přijet.“

„Prosím, do kopce nežeň mě, z kopce nežeň mě, na rovině mě prožeň a ve stáji si na mě vzpomeň…“

„Když se člověk škrábe na pořádnou horu, alespoň má záruku, že to s ním nepůjde z kopce.“

„Zdá se mi, že doopravdy sami sebou jsme pouze v lese, když lezeme na kopec.“

„Čumím do krajiny, kde nic není. Jak někdo může bydlet v rovině, to nechápu, mně by z toho hráblo. Já potřebuju mít před očima kopce a představovat si, co je za nima. Ale v rovině si představíš leda tak placatý hovno.“

„Na kopec nevyletíte, na kopec se pomalu a bolestivě dřete a když šlapete obzvlášť usilovně, můžete se na vrchol dostat dřív než ostatní.“

„Každému se chodí lépe z kopce než do kopce.“

„Vše bylo tak nádherné, až to ve mně oheň rozžhavilo. Moc brzo, bylo to moc brzo a já už nedokázala skrývat, že mou múzou se stala… Z kopce to šlo dolů, přímo jsem spadla.“

„Stoupání do strmých kopců vyžaduje zpočátku pomalé tempo.“

„Toto je prostor k modlitbám. Je čistá. Postavena s pokorou. Nechvástá se svým vzhledem. Neobtěžuje stvořitele a jeho lid svou majestátností. Tomu se vyhýbá. Spíše hledá podstatu ukrytou za formou. Lehce se dotýká země. Svým povrchem propůjčeným přírodou se stává součástí kopce i údolí. Vypadá, jako by tam stála odjakživa. Interiér je stejně prostý jako exteriér. Nedělá se krásnou a nekřičí jako ty ostatní. Jak jsem již řekl, je prostá. Její jedinou dekorací je světlo omývající zeď Qiblahovu.“

„Viděli jsme neuvěřitelná hrdinství, vítězství, tragické porážky. Viděli jsme zkázu – celá města a vesnice v naprostých ruinách, plameny pohlcovaly práci generací. Setkali jsme se s útočícími, ale i ustupujícími silami, přidali se ke karavanám statečných obyčejných lidí, prchajících před neúprosným nepřítelem, či se vracejících znovu dobít své kopce, pole, vesnice. Vše, co jsme viděli, se nás hluboce dotklo: krutost, děs, lidskost, láskyplnost.“

„Dokud stojí tento kopec / dokud teče tato řeka, / naduté staré šantaly a bambuly, / kteří se mohou uzívat, jak rozvláčně si lžou / v prašivém sněmu, kde / každý si bere cizí klobouk, v té jedomorně, / jež nemá víc oken, než jich má peklo, / stále stejná úcta čeká.“

„Od dětství pociťuji bolest, že nejsem schopen pomoci všem, kteří pomoc potřebují. Na pláži Copacabana, na úpatí kopců, kde se v rozsáhlých chudinských čtvrtích tísní tisíce zbídačelých rodin, jež nemají vůbec nic, jsem se cítil velice nešťastný, protože mi bylo jasné, že ať dělám co dělám, nikdy toho nebude dost.“

„Mluvte na rovinu - s kopce to s vámi půjde už samo.“

„Nemůžeš běhat do kopce a mít špatnou biomechaniku," vysvětlil mi. "Prostě to nefunguje. Když se pokusíš s napřímenou nohou přistát na patu, přepadneš dozadu.“

„Radikální změna je jako výstup na strmý kopec - vítr vás může strhnout dříve, než vůbec vystoupíte na vrchol, nebo pomyšlení na všechnu tu námahu způsobí, že se vzdáte ještě dříve, než jste začali.“

„Jedno z těchto tvrzení je pravdivé: Každý váš nádech obsahuje atom, který vydechla Marilyn Monroe. Existuje kapalina, která teče do kopce. V horním patře budovy stárnete rychleji než v přízemí. Atom může být na mnoha různých místech zároveň, asi jako kdybyste vy byli současně v Londýně i v New Yorku. Celé lidstvo by se vešlo do jediné kostky cukru. Jedno procento šumu ve vašem televizním přijímači mezi dvěma stanicemi je tvořeno pozůstatkem velkého třesku. Fyzikální zákony nevylučují cestování v čase. Šálek kávy váží víc, když je horký, než když je studený. Čím rychleji cestujete, tím jste štíhlejší. Dělám si legraci. Všechna jsou pravdivá!“

„Celé umění války spočívá v získávání toho, co je na druhé straně kopce.“

„Z přátelského dopisu od Blaníka: Před nedávným časem byli jsme pozváni od p. barona Viláního na kopec Blaník, odtud asi tři hodiny vzdálený. Nemohouce tehdy z důležitých příčin být společnosti přítomni, dozvěděli jsme se hned druhý den nato smutnou náhodu. Když se totiž pozvaní hosté z Blanického kopce ubírali, byli od žandarmů obklíčeni. Příčinou bylo udání jistého komisaře, který se věc neostýchal udat až do Prahy. Spatřivše žandarmové ve společnosti jisté pány z Benešova, museli protentokrát ještě zatýkání odložit, neboť místo domnělého spiknutí nenašli nic než přátelský veselý výlet.“

„Konflikt se začíná a končí v srdcích a myslích lidí, ne na kopcích.“

„Nejkrásnější pohled na svět je z koruny vzrostlých stromů, skal či kopců. Zde vidím Zemi, tu nádhernou matičku naši. Ach ten krásný pocit, proč to jen lidi neznají. Je smutné vidět dnešní svět, když člověk neocení ani prostý květ.“

„Barví se listí, dálky jsou blízko a v zapadajícím slunci
Šumavské kopce na obzoru se zdají modřejší. Jako bych
se díval na nahnědlý topas a zelený akvamarín, barvy krajiny.
Vzduch je průzračný, létající pavučinky svádí k plachtění.
Život je most, já host.“

„Jsem v království mrtvých. Nad kopci se objevují záblesky, noc hoří jako v pekle, temnota je rozervána vedví. Na horizontu směrem k nám šlehají plameny apokalypsy.“

„Střední Finsko mi často připomíná Toskánsko, kolébku měst postavených na kopcích. Pro mě je město na kopci jako náboženství, nemoc, málem šílenství. Město na kopci je ta nejčistší, jedinečná a přirozená forma urbanismu.“