Citáty na téma spolek

Sbírka citátů na téma spolek.

Citáty na téma spolek

„Co se nazývá přátelstvím, bývá často jen spolek na ochranu obapolných zájmů a výměna užitečných úsluh.“

François de La Rochefoucauld (1613–1680) francouzský autor monografií

„Dobrý křesťan se má stříci matematiků a všech těch, kteří dělávají plané předpovědi, zvláště však tehdy, když se tyto předpovědi vyplňují. Je totiž nebezpečí, že matematici ve spolku s ďáblem matou rozum a zaplétají člověka do spárů pekelných. Augustinus: De genesi ad literam, 2, XVII, 37“

Aurelius Augustinus (354–430) raně křesťanský teolog a filozof

O matematice, O rozumu

„Výsměšek byl pro management tím, čím byl pro betlémský spolek hrajících si dětí král Herodes…“

Terry Pratchett (1948–2015) anglický spisovatel

O dětech

„Žádná diplomacie a žádný spolek národů není tak univerzální jako literatura; ale lidé jí nepřikládají dost váhy, to je to; proto se mohou pořád ještě nenávidět nebo si být cizí.“

Karel Čapek kniha Cesta na sever

Zdroj: Cesta na sever. Praha : Československý spisovatel, 1955. s. 11.

O literatuře, O lidech

„Bylo nás právě devět. Ale to nebyl nikterak důvod ke jménu spolku. V té době právě vyšla Krakonošova zahrada bratří Čapků a v té jsme listovali, hledajíce příhodný název. Hoffmeister navrhoval Zlaté kapradí. To bylo však zamítnuto. Ale v téže knížce objevil Teige – devětsil. Toto jméno bylo okamžitě přijato.“

Jaroslav Seifert (1901–1986) československý básník a nositel Nobelovy ceny

„Ješitnost založila už mnoho spolků.“

František Vymazal (1841–1917) český lingvista a překladatel

„…kdo žádá stejnou měrou pro všechny je stejně křesťan, jakož i komunista. Proto byl také Ježíš komunista, protože hlásal princip společenství a nutnost tohoto principu; jeho uskutečnění a podobu, ve které bude uskutečněn, ponechal budoucnosti. Možná s tím byly v esejskom spolku srozuměni, ale plán křesťanské republiky tehdy neexistoval.“

Wilhelm Weitling (1808–1871)

Zdroj: Weitling, W.: Lidstvo jaké by mělo být. Praha: Mladá fronta, 1987

O budoucnosti

„Ať opustí palác, kdo chce poctivý zůstat: ctnost a nejvyšší vláda ve spolku nemohou být.“

Marcus Annaeus Lucanus (39–65) římský básník

„Hudeček (na Okoři) namaloval lehkým štětcem několik svěžích studií převážně technikou syntonosu, což byla dobově oblíbená tempera vyráběná v Beckmannově továrně v Berlíně. Podle nich pak roku 1898 tvořil větší olejem malovaná plátna vystavená i publikovaná při výstavách spolku Mánes. V periodě 1898–1899 se Hudečkův zájem přesouvá od figurálních témat víc k volné krajině, častěji pracuje v plenéru a obrazy nabývají výživnější barevnosti. Každoročně až do roku 1906 na Okoř nepravidelně zajížděl a v zimních měsících vytvářel v ateliéru rozměrné obrazy evokující nezaměnitelné atmosférické nálady.“

Michael Zachař (1965) Narozen 9. 6. 1965 v Čáslavi. PhDr., pracovník památkové péče, historik umění.

Zdroj: [Antonín Hudeček, artplus.cz, 2015-10-13, 2016-02-21, http://www.artplus.cz/cs/aukcni-zpravodajstvi/1/antonin-hudecek]

O náladě, O studiu, O volnosti

„Zbývajících sedmatřicet německých států se seskupilo do entity nazvané Německý spolek, která měla poskytnout odpověď na odvěké evropské dilema: když je Německo slabé, je lákadlem pro cizí – především francouzské – intervence, a když je jednotné, pak má dost síly na to, aby samostatně porazilo své sousedy, a svádí je proto k tomu, aby v reakci na nebezpečí spojili své síly. V tomto smyslu lze tvrdit, že po většinu historie bylo Německo pro mír v Evropě buď příliš slabé, nebo příliš silné.“

Henry Kissinger World Order

O historii, O síle, O míru

„… potom brácha ten brovnink rozmontoval a už jsme to nedali dohromady, chtěli jsme se ze zoufalství zastřelit, ale nemohli jsme ten brovnink dát dohromady, to bylo naše štěstí, tak já jsem mohl kdykoliv přijít za slečinkama ke kostelu, vždycky jsem přišel nastrojenej, štráfový kalhoty, jak bankovní úředník a posadil jsem se na hilznu od minimaxu, jak diplomat, sluníčko svítilo a ty slečny ležely v plavkách na dekách, jako nějakej spolek 'Ctitelů slunce', bylo jich šest a ležely na znaku s rukama pod vytupírovanejma hlavinkama a dívaly se schválně do mračen, aby nechaly svoje tělička napospas mužskejm vočím, já, že jsem byl citlivej jak Mozart a ctitel evropský renesance, koukal jsem se jak krokodýl, jedním vokem do farní zahrady na pana děkana, a druhým vokem na ty nožky přehozený přes kolena, pořád ty krasavice houpaly kotníčkama a po mně lezli mravenci, komupak se to stane, aby byl s tolika krasotinkama? to jedině císař, nebo sultán, a tak jsem těm kráskám vypravoval, jak jsem měl příjemnej sen, jak se mi zdálo, že pekař sází do pece chleba a to je výhra na los, ale já los nemám, ovšem pekařství jako takové ve snách viděti, to znamená noční radovánky, ale co z radovánek?…“

Bohumil Hrabal kniha Dancing Lessons for the Advanced in Age

O štěstí, O lži, O slunci, O zoufalství

„Sokol jde kupředu, je spolkem 21. století, už to nejsou jen nátělníky a červené trenýrky.“

Hana Moučková

https://video.aktualne.cz/dvtv/sokol-je-zivotni-styl-chceme-hlavne-vychovavat-ne-hodnotit-p/r~a5a0c2147efc11e89879ac1f6b220ee8/

„Dne 6. února 1913. přijela do Prahy velká propagátorka míru baronka Berta Suttnerová, rozená hraběnka Kinská a já byl uvědoměn z Vídně o jejím příchodu. Rozumí se, že jsem se odebral hned do jejího hotelu, kde zastal jsem ji churavou. Večer měla přednášeti spolku německých spisovatelů Concordia. Rozumí se, že jsem učinil, co bylo možné k zajištění jejího zdravotního stavu zajistiv si spisovatele lékaře Saluse, jenž byl hotov v případě potřeby jí přispěti ku pomoci. Napsal jsem o tom referát do Národního obzoru „Vzácný host v Praze.““

Alexandr Sommer Batěk (1874–1944) český chemik, esperantista a pedagog

Tehdy jsem ji viděl po prvé a naposled. O rok později zemřela. […] Vydal jsem pohlednice s její podobiznou vedle pohlednic anglického pacifisty Steada a našeho českého Alferiho.
Dílo, Jak jsem padesát let žil a pracoval : paměti za prvních 50 let mého života 1874–1924
Zdroj: [Sommer Batěk, Alexandr, Jak jsem padesát let žil a pracoval : paměti za prvních 50 let mého života 1874–1924, B. Kočí, Praha, 1925, 450, česky, 223–224, Roku 1913]

O pomoci, O míru