Citáty na téma ústa

strana 2

„Ženských rolí mám na svědomí celou řadu. Asi to bude tím, že jsem měl obličej spíše kulatý, nijak zvlášť výrazný, žádné tvrdě řezané rysy jako třeba Sylvester Stallone. Stačilo nalepit řasy, vymodelovat ústa, nasadit paruku – a proměna byla hotová. Zřejmě jsem se jako dáma osvědčil. Má nejslavnější ženská role byla asi Charleyova teta. A jak jsem se v ženských šatech cítil? Řekl, bych že povznešenější. Já jsem se totiž sama sobě líbila. Někdy mě napadaly myšlenky zůstat ještě chvíli tetou, vyjít si na ulici a popovídat si s druhými děvčaty o mnoha věcech, které mně jakožto mužovi jsou utajeny. Rád bych se totiž aspoň jednou v životě dozvěděl, o čem si povídají dámy jen tak mezi sebou.“

„Vždycky si říkám, že Amerika je velice zdravá země, protože země, v níž se tolik mladých lidí chce naučit psát básně, nemůže mít žádný zoufalý problém. Teprve kdybychom zacpali básníkům ústa, pak by to s námi bylo opravdu vážné.“

„Kazatel může naplnit své lavice, své seznamy lidi, co přicházejí k Večeři Páně, ústa veřejnosti, ale co je kazatel na kolenou v tajnosti před Všemocným Bohem, tím je, a ničím víc. “

„Řekne-li se milost, mám slyšet především: nečeká se od tebe nic, než že budeš chtít, že nastavíš kapsy, náruč, ústa, a já ti je naplním. Zdarma, a ne až uděláš, dosáhneš, až odstraníš. Nic takového. Chceš, chtěj to hodně a vytrvale a tady to máš.“

„Mé písničky jsou často jakési předpovědi. Prostě jen otevřu ústa a zachycuji, co z nich vychází. Po šesti měsících pak zjistím, co se mi to vlastně ta píseň pokoušela sdělit.“

„Velký hrudník a velká ústa. Z devadesáti procent paměť, z deseti procent inteligence a pak jen spousta tvrdé práce. Musíte však mít něco v srdci.“

„Filozofovat - to v ústech historika znamená hrdelní zločin.“

„Člověk, který se chce zalíbit lidem, se nemůže mít opravdově k Bohu, neboť je služebníkem nepřátelů jeho služby; vítr lidských úst jej požene jako plevy od jakékoliv povinnosti a k jakémukoliv hříchu.“

„Ústa jsou prodloužením srdce.“

„Na úvod úžas, básně přijdou samy, pohádky z úst, co už nejsou s námi.“

„Každý hetero chlap by měl mít mužský jazyk alespoň jednou v ústech.“

„Charta je ve svém vlastním oboru, na své rovině a ve svém podstatném smyslu nejen neporazitelná, ale je dokonce nenapadnutelná, aniž by ten, kdo ji věcně napadá, nemusel od počátku bojovat ztracený boj. Boj proti Chartě nemá nejmenší naději, protože Charta nestojí a nepadá s několika lidmi, ba ani se všemi, kdo ji podepsali. Charta, jednou se ústy určitého počtu lidí vyslovivši, už nikdy neupadne do zapomenutí a už nikdy nemůže být vzata zpět. Její pozice jsou neotřesitelné, protože se neopírají o žádnou materiální sílu, neopírají se o moc – ale opírají se o myšlenku, o ostré vidění věcí, opírají se o pravdu. Bojem proti Chartě se režim odhaluje ve své podstatě; boj proti Chartě je ve skutečnosti bojem proti pravdě a režim, který bojuje proti pravdě, bojuje proti ní leda lží a odhaluje sám sebe jako potřísněný touto lží, jako spočívající na lži.“

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

„Její hlas mě přiměje myslet na její ústa mě přimějí myslet na její dech mě přiměje myslet na její prsy.“

„Pokud A je úspěch v životě, pak A = x + y + z. Práce je x, hra je y a z je držet zavřená ústa.“

„Vynalezli jsme jazyk proto, aby sme se mohli spol.dorozumět. Tak proč spoustu lidí chrlí z úst jedovatá slova.“

„Moje tělo je pevnost…. Moje Oči jsou střílny Duše… Má ústa jsou Vchod do Chrámu.. Moje ruce a nohy jsou kořeny stromů.. Moje Srdce je Motor mého světa.. Teď a Tady…. Všem odpouštím.. Cítím pouze Lásku!“

„Ústa a kapsu lépe neotvírat“

„V očích soků zříš nenávist a z úst vychází jim jed.“

„Být velkorysý znamená říct ano dříve, než člověk otevře ústa.“

„Když a ústech ůsměv nemáš,
radosti nikomu nedáš!
Úsměv má KAŽDÝ rád.
AduSHE 8.6.2020“

„Nejpohostinější lidé jsou na zubním středisku. Vždy mají pro vás připraveno křeslo, téměř vždy vám dají něco na zub a přesto si na ně každý ještě otevře ústa.“

„Slavnostní modlitby, jež konají mniši jako znějící ústa církve, tvoří rámec svaté oběti a také rámec veškerého ostatního „denního díla“, vinou se jím a posvěcují je, takže z modlitby a práce se stává jedno jediné „opus Dei“, jediná „liturgie“.“

„Ústa vznikla proto, že i primitivní mnohobuněčné organismy musely přijímat živiny. I my ústa užíváme k tomuto účelu, ale kromě toho také mluvíme a líbáme a machři jako Rambo jimi mohou vytahovat i pojistky z ručních granátů.“

„Přesívám slova
co přináší vítr
přemele je voda
vysloví je ústa … zbude duše čistá“

„Zatrpklý člověk je buď dětina, a v tom případě by měl přestat remcat a začít se chovat jako dospělý, anebo se kolem něj opravdu stahuje smyčka tyranie, a potom má morální povinnost ozvat se. Proč? Protože důsledky mlčení jsou horší. V dané chvíli je samozřejmě vždy snazší držet ústa a krok, ale dlouhodobě je to smrtící. Máte-li něco na srdci, mlčení je lež a tyranie se klamem živí.“

„Máme dvě uši a jedny ústa, abychom mohli dvakrát více naslouchat než mluvit.“

„Zubař má něco společného s řízkem… Leze mi do úst.“

„Lze otevřít ústa obdivem a zavřít zívnutím.“

„Láskou zářící slova, která vyplují ústy a něžně se otřou o hrany ticha, těm je krásné naslouchat.“

„Vaše duše je dobrá jen do doby než otevřete oči a ústa. Pak už vaše dobro vyzařují vaše vědomosti a láska.“

„Víra vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse.“

„Co ale z úst vychází, jde od srdce, a to špiní člověka.“

„Hospodine, postav stráž k mým ústům !“

„Do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu.“

„Kdo střeží svá ústa, chrání svou duši.“

„Ne co vchází do úst znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází.“

„Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti.“

„Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.“

„Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.“

„Svým jazykem zvítězíme. Máme ústa – kdo je našim pánem?“

„Největší pocta člověku - když jeho ústy promlouvá Bůh.“

„Morální hodnoty přebývají v srdci, nikoli v ústech.“

„Láska promlouvá srdcem, nikoliv ústy.“