Jan Neruda citáty

„Není smutnějšího pohledu nad muže před zrcadlem.“

„Humor a satira jsou jako milenec a milenka. Kde jednoho není, tam druhý smutně hledí.“

„Za hrdost platí se samotou.“

„Čas jsou prý peníze, ale peníze se nerovnají času. Bez peněz se dá ještě vždy mnoho udělat, bez času nic.“

„Pomluva nepřítomných je hlavní částí našich rozprav. Kdyby se veškeré lidstvo sešlo na jediném místě, nevědělo by brzy, o čem mluvit.“

„Lidé obyčejně chtějí tím se zdát, čím nejsou.“

„Dějiny lidstva podobají se mně věčnému stavění babylónské věže. Lidstvo sobě vzpomene na jiný kousek nebe a chce k němu věž vystavět. Pachtí se dost dlouho za svým cílem; náhle však se rozpadne v několik náhledů, lidé sobě nerozumějí a staví znovu za novým cílem - zase zbytečně.“

„Ze ztráty dobré pověsti by si lidé pranic nedělali, kdyby nebyly s dobrou pověstí spojeny mnohé hmotné výhody.“

„Mnozí "důmyslní" lidé mají velkou radost z toho, že prý se člověk vždy víc a více od přírody emancipuje. Vzdalování se od přírody by bylo fyzické chřadnutí, úplné odloučení byla by smrt!“

„Hloupí lidé nejsou mně tak podivní jako ti, kteří mají myšlenky dlouhé.“

„Mnohý muž se často zakouká do ženy a přece do ní obyčejně nevidí.“

„Že jsou ženy hezky, je sice hezké od nich, takto ale pouhý luxus. Když nám nadejde ta jistá doba, mohly by vypadat jako paviáni, a nám by to bylo také jedno.“

„Učená ženská podobá se vlasatici, před kterou se někteří lekají, druzí ji zase obdivujou, a ačkoliv se silně třpytí, je průhledná jakož i ohon její.“

„Ach, bože, žena, jaký je to divný sklad, co při ní krásy a co velkých vad.“

„Známé naše národní pořekadlo přirovnává ženu k cibuli. Proto také pláčeme, sotva jsme k ní přivoněli.“

„Nejšťastnější muž je ten, který se podle měsíčku zpravuje: čtvrť života prospí, čtvrť proběhá a zbylé dvě čtvrtě pokorně rohy nosí, jež mu žena nasadila.“

„Dětské srdce překypuje při nejmenším hned žalu, je ale dosti velké pro největší radostné dojmy. Z čeho následuje, že člověk je určen především pro radost, pro velmi mnoho radosti.“

„Moudré je říct si každého dne: „Kéž si uchovám lásku k životu.““

„Pravý cit nepotřebuje žádná slova.“

„Kdo nic neví, musí všemu věřit.“

„Radost i žal my přežijeme, my přežijeme cokoli.“

„Člověku neschází síla, ale vůle.“

„Vražda myšlenek je horší než vražda jiná…“

„Já ledačím jsem byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“

„Satirikové mívají velmi dobré srdce a zcela upřímně se diví, že mají tolik nepřátel.“

„Básník cítí se hloupým nejspíš tenkráte, když má napsat nad prostičkou lyrickou píseň titul.“

„Kdo chvíli stál, již stojí opodál - den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje.“

„Kdo ničemu nevěří, tomu také nic nevěřím.“

„Básníci zastávají duševní svobodu, a přece sami ukovají myšlenku do okovů veršů a často tato pro rým zaniknout musí.“

„Český duch může sice na čas bloudit, rozmach mohutného jeho křídla může ho zanést někdy třeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí on se najisto vždycky zase!“

„Dějiny jsou vlastně realizovaná poezie.“

„Pomlouvání nepřítomných bývá častým tématem našeho hovoru.“

„Spokojenost je duševní smrt spisovatelova.“

„Vše na světě má své meze, i ta lidská dobrota, a bývají v žití dobrého okamžiky, kde se z nejtrpělivějšího osla divý lev stane.“

„Ženská kvete stále, nejdřív má růže na tvářích, pak ve vlasech.“

„Klep je surogát kritiky. Jeden klepař na deset pomluv stačí, kdyžto někdy ani deset kritik na jednu spravedlnost.“

„Bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů.“

„Vším bych chtěl být, jen ne budoucností; co se od té, ubohé, požaduje, je už skoro nestydaté.“

„Večer života dokazuje vždycky, že ranní ideály se neuskutečnily tak, jak jsme si mysleli.“

„Duchaplnost nemůže se ovšem nikdy koupit, našetřit ale může se dojista. Kdyby to lidé věděli, nebylo by tolik závisti naproti sousedům duchem více vynikajícím a nebylo by tolik zvířeckosti. Závidět ducha jesť v pravdě zvířeckost.“

„Člověk ve své nadýmavosti říká, že jeho obrazotvornost nemá mezí.“

„Hloubavá duše může samu sebe šťastnou učinit, hloubavý duch ale svět celý.“

„Romantika zaujímá v básnictví totéž místo, co fantaz při horečce.“

„Jistá kritika pochovává zaživa. Nejdřív hodí spisovatele do hrobu a zasypají ho blátivými hrudami, a pak teprve spisovatel umře.“

„Hlupci nevědí, že kritika může být jen tam, kde jsou vady, že odmlčuje se zcela tam, kde není vady, kde je harmonie, zkrátka je krása, která sama pravidla dává. Místo kiritiky zde nastoupil by pouhý popis, věc to úplně zbytečná.“

„Člověk by měl nesmírnou podnikavost a důvěru ve své síly a svého ducha, kdyby ho smrt nepoučovala, že nestojí mimo hmotu a že jsou věci, jichž překonati nelze nikdy.“

„Kdybych měl zrušit všechny svátky v roce, Vánoce bych tam nechal. Protože svět, který slaví Vánoce, zapomíná na sobectví, myslí na radost druhých, projeví své nejlepší stránky…“

„Básnění je líčená duševní choroba.“

„Národ pokrývající pomezní sloupy upomínkami na události malicherné, je národ malicherný, národ lijící sochy mužům nepatrným, je sám nepatrnější než mužové ti.“

„Člověk se učí stále a stále se mění, proto také není tolik nesmyslu, mnoho-li se zdá, ve větě, že děti vychovávají sobě rodiče své.“

„Velcí mužové někdy poznávají se velmi pozdě, od činu k pomníku bývá dlouhá mezera časová, tak tomu již chtívá labyrint světa.“

„Ctnost a pověst dívčí je drahý diamant; nesmí však jako tento do ohně se dát, sic se rozplyne.“

„Poezie je jako přástva bílého hedvábí; když se roztřepí a stálým ohmatáním pošpiní, zprotiví se člověku nevýslovně.“

„Na všechen způsob bude mít naše divadlo tu slávu, že jeho stavba trvala nejdýl ze všech divadel na světě! A bude-li konečně jednou dostavěno, což se řadou nepředvídaných náhod přece snad může někdy přihodit, budou dávno mrtvi už i vnukové těch, kteří na divadlo přispívali proto, aby se v něm hrálo, a nikdo se nebude více pamatovat, proč byla budova ta vlastně vystavena. Jde to s naší stavbou divadelní kupředu jako s českou politikou a jako se vším u nás.“

„… nedovedl obecnou mluvu českého lidu povznésti k ušlechtilé výši zpěvného umění; on ještě nedovedl češtinu své doby přizpůsobiti k vyššímu životu myšlenkovému, vzal a nechal ji tak, jak ji byl nalezl — zchudlou, zanedbanou, neotesanou.“

„Nám Čechům vždycky chybělo druhé křídlo.“

„Bez obětí a bez objetí se nerodí budoucnost.“