Citáty na téma abstrakce

„V soudobé kapitalistické společnosti pojem rovnost nabyl jiného významu. Rovností je míněna rovnost automatů; lidí, kteří ztratili svou individualitu. Rovnost dnes znamená spíše „stejnost“ než „spravedlnost“. Je to stejnost abstrakcí, lidí, kteří mají stejná zaměstnání, stejné zábavy, kteří čtou stejné noviny, mají stejné pocity a myšlenky.“

„Částice izolovaného materiálu jsou abstrakce“

„Historický fakt nebo historická událost je vždy výtvorem abstrakce.“

„Do abstrakce se vejde všechno i skutečnost.“

„Cítíš nedůvěru vůči umění abstraktnímu? Zdá se, že ti slovní rozbor dává za pravdu, neboť abstrakce znamená vlastně odčítání a musíme se tudíž obávat,že tu bylo něco ubráno z plnosti života, světa a jeho obrazu.“

„Když s kresbou začínám, vím, jestli to bude zátiší, nebo abstrakce. Mám hrubou představu o kompozici. Protože ale také vím, že obraz bude vznikat delší časový úsek, třeba měsíc, tak je důležité snažit se držet na uzdě, neulítnout a udržet obraz konzistentní. To je také určitá disciplína. Kromě toho jsem si uvědomil, že i když mám na začátku o obrazu jasnou představu, tak toho vím mnohem méně, než když obraz dodělám. Jak člověk zaplňuje prostor a vymezuje si mantinely, tak už pak jen nějakým způsobem ubírá a mění, a přichází na to, co na kresbě nechce a nemá být.“

„Kupředu… kde to je? Kupředu je všude. Kupředu — to je úplně prázdná abstrakce… Já mám taky rád abstrakce. (Nakreslí žlutou křídou, kterou vzal Evě, na prázdné místo na tabuli šikmou čáru.) Ale nemám rád prázdné abstrakce. (Pozoruje se zalíbením šikmou čáru.) Šikmá čára. K ní zrcadlový protějšek. ( Kreslí druhou šikmou čáru, takže vznikne tvar A.) Jaká krásná a jednoduchá symetrie! Když tento útvar znovu zrcadlově zdvojíme, vznikne uzavřený tvar. (Kreslí třetí šikmou čáru.) Už na nejstarší zdobené kosti z paleolitu, na té slavné kosti z Laugerie Basse, objevuje se tento prazákladní ornament. (Kreslí čtvrtou šikmou čáru, takže na tabuli je žlutý kosočtverec.) A už paleolitický člověk cítil, že v tomto útvaru je nejdůležitější střed. A ve chvíli, kdy ho označil (kreslí doprostřed kosočtverce kolmou čáru), přestává být tento tvar prázdnou abstrakcí a znamená náhle zcela konkrétní věc. Ale zároveň si ponechává i nadále takovou obecnost, že kromě této věci znamená i mnoho dalšího, například naši chuť na tuto věc. Ale tou studenou geometrickou strohostí označuje vzápětí i pošetilost té chuti, a tedy i naši nechuť. A samozřejmě nevztahuje se pak už jen k oné věci samé, ale k ženě vůbec. A protože ženy jsou naším životem, vztahuje se tedy k celému našemu životu, znamená lidské bytí samo. Ale tou studenou geometrickou strohostí naznačuje hned také i naše základní zklamání a znechucení z bytí, a tedy celou podstatnou ošklivost bytí…“

„Muž jistě jedná za určitým účelem, nevkládá do svého jednání celou duši a všechen cit, nýbrž tříští se v množství abstraktních jenotlivostí. Oproti němu jedná dítě či mladý člověk z plného srdce. Cit a názor je tedy tím prvním, myšlení tím posledním. Tak se nám jeví cit také jako konkrétnější než myšlení, tato činnost abstrakce a obecna. Ve skutečnosti je tomu však naopak. Smyslové vědomí je ovšem vůbec konkrétnější – i když je tím nejchudším co do myšlenek, je tím nejbohatším co do obsahu. Musíme tedy rozlišovat přirozené konkrétno od konkrétna myšlenky, jež je naopak chudé co do smyslového obsahu.“

„Odloučení výchovy od vývoje, pedagogiky od nauky evoluční, je nedovolenou abstrakcí.“

„Alkohol mi víc dal než vzal, pro mě to byl každopádně rentabilní podnik. Uvádí mě do prostředí, kde se něco děje, něco jiného vidím a něco jiného si myslím. Mění psychiku, působí dobře na abstrakci a dokonce v prvních momentech dává dohromady krásné formulace.“

„Představte si, že nevíte, kam jdete, a spoluzavazadlo je to, co si nesete uvnitř. Pro mne to znamená takřka paranoidní či schizofrenní situaci. Mám cit pro tvar, který se vyvíjel během čtrnácti let univerzitního studia – seznámil jsem se s matematikou a miluji ji. Když pozoruji díla Picassa, Cézanna nebo Matisse, musím konstatovat, že se, kromě několika detailů, nikdy nepustili do abstrakce. Chtěli produkovat emoce, a právě do tohoto jejich vesmíru patřím i já.“

„Umění není národní ani mezinárodní. Je víc, je ochranný val proti abstrakci, ideologii a jejím smrtícím frontám, které nemohou být zdolány mimořádnou odvahou jedince, nýbrž mohou být pouze rozkládány prací každého jedince na svém místě.“