Citáty na téma komplex

„Komplex méněcennosti zavádí lidi do politiky, dělá z lidí prezidenty, ministerské předsedy. Komplex méněcennosti vede lidi ke všem druhům ctižádosti, zločinů.“

„Humor je kvalita, kterou tenhle národ má, a tím řeší své komplexy, svá neštěstí, svou bezmocnost. Mnohokrát ho zachránil a proto bychom si jej měli vážit.“

„Nejhorší na komplexech méněcennosti je, že je mají nesprávní lidé.“

„Zapomeňte na komplexy.“

„Na komplexu méněcennosti je nejhorší, že jím netrpí ti kdož by měli.“

„Základní manažerské pravidlo zní, že řídící pracovník se má obklopit lidmi, kteří jsou chytřejší než on sám. Málokteré pravidlo bylo v řídící praxi tak masivně porušováno, jako právě toto. Snad všichni vás budou ujišťovat, že je dodržují, ale nahlédnutím do jejich personálního okolí občas objevíte utajené psychiatrické kliniky, složené z psychopatů a paranoiků. Ve většině politiků totiž doutná skrytý komplex méněcennosti a z toho vyvěrající obava, aby je někdo nezastínil. Proto si vybírají spolupracovníky s výrazným deficitem inteligence, u nichž toto nebezpečí nehrozí. Podle zákona padajícího kamene jsou pak ovšem spolupracovníci těchto spolupracovníků ještě hloupější.“

„Pokora je nejlepší obrana nejen před pýchou, ale také před komplexem méněcennosti.“

„Bojíte se mluvit pravdu
Jste smutný existence
Které vysávají život těm
Co mají srdce na dlani
Měníte je v horší svině
Jenom svými komplexy

Proč se stydíte za svůj život?
Tvoříte si ho samy
Jste jen nuly které nakonec
Zůstanou samy
V hlavách bludy
Už ani nevíte kudy máte jít
Kudy směřovat život aby bylo líp
Je mi zvas smutno
Karma vám jednou vrátí
Na hlavu pořádné hovno.“

„Většina mužů trpí komplexem nepřekonatelného milence.“

„Láska je komplex vztahů mezi mužem a ženou, do něhož jako zcela rušivý jev zasahuje nutnost pohlavního množení, tedy problém sexuálního ukájení.“

„Jestlipak nejedlé houby trpí komplexem méněcennosti?“

„Komplexy jsou zpravidla nevědomé a nevědomé většinou zůstávají. Pak je často projikujeme mimo nás. Projekce je součástí obranných mechanizmů, které naše já používá, aby se chránilo před pocity, které by je mohly narušit. Projikuje je tak na druhé a to tak dobře, že obviňujeme ostatní z nedostatků, které jsou součástí našeho nevědomí.“

„Všímáte si? Stres, úzkost. Věci, které člověka nehubí. Neničí ho tak jako látky, které proti nim začne užívat. Jsou mnohem méně nebezpečné než drogy. Úzkost krásně mizí v rozhovoru. Jen vědět, s kým mluvit. Následky drogy jsou o poznání hrůznější než úzkost. Úzkost uplyne. Změny na játrech, zničené žíly, změny v mozku jsou neodstranitelné. Celá společnost si zvykla na všemocnost léků. Vezmete si tabletku. VŠELÉK. Zázrak. V tom jsme byli všichni vychováváni. Nikdo tenkrát nemluvil o tom, že každý lék je také škodlivý. To je jeden z omylů, který nás všechny poznamenal. Proto nesebejistí lidé dnes hledají oporu a uspokojení v drogách. U většiny toxikomanů najdete alespoň někde vespod sebepodceňování, snahu kompenzovat vlastní komplexy něčím výjimečným. Upoutat na sebe pozornost.“

„Byla jsem sirotek bez domova, bez lásky, bez otce a matky. Moje samota mě vybavila komplexem nadřazenosti, nuzný život mi dodal sílu a pýchu, chuť vyhrávat a touhu po velikosti… a když mi přinesl dost elegance a přátelství Stravinského či Picassa, nikdy jsem si nepřipadala hloupá nebo podřadná. Proč? Protože jsem věděla, že s takovými lidmi kolem sebe člověk uspěje.“

„Komplex závisti, kterým jsme my Němci dost postiženi, hraje významnou roli. Výhody, které někdo z nás získal, připravují našeho souseda o klidný spánek.“

„Každému je jasné, jakou psychologickou skutečnost označuje jako pud, ale co vlastně pud jako takový je, jasné není. Právě tak je jasné, že například obraz Boha odpovídá určitému komplexu psychologických skutečností a že tedy představuje určitou veličinu, s níž lze operovat; ale co je Bůh jako takový, to zůstává otázkou, která je mimo veškerou psychologii.“

„Komplexy mohou zničit vše kolem nás, a my to přes své ego ani neuvidíme.“

„Jsou mladí autoři, kteří trpí komplexem, že nemají žádný komplex.“

„Pokud je Berkeley to, co se v 60. letech přihodilo americkým univerzitám, a Andy Warhol to, co se přihodilo výtvarnému umění, pak Portnoyův komplex je to, co se přihodilo židovské americké literatuře – padla veškerá (a zejména sexuální) tabu.“

„…komplex méněcennosti vyplývá z toho, že dnešním katolíkům není vždy patřičně zřejmé, co je to víra. Víra totiž není nějaká náplast, kterou na rozum přilepíme něco nadpřirozeného; víra není ani fideismus, nýbrž je to celistvý pohled na skutečnost. Proto bychom na rovině komunitárního života – např. ve farnostech – měli být schopni víru prezentovat jako přítelkyni rozumu.“

„Negativní komplexy u člověka, který trpí nedostatkem sebelásky, jsou tak silné, že ničí i to, co by ho mohlo posílit. Jakmile si totiž člověk najde něco nebo někoho dobrého, zamíchají se do toho komplexy a dají zrod pochybám, které zmaří naději dostat se ze situace tímto spůsobem.“

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

„Nejsilnějšími komplexy jsou otcovský a mateřský komplex. Jsou koncentrátem vašeho vztahu s rodiči. Tyto komplexy ale patří pouze vám, jsou vzpomínkou na váš vztah s rodiči, a nic nevypovídají o vašich rodičích.“

„Populismus je nástrojem pokrytců, tak jako například "spasitelský komplex" a jistě mnoho dalších označení.“

„Máme propagandu goebbelsovského střihu. Máme stát s jedním vůdcem a jednou stranou, ostatní partaje a hra na volby jsou jen stafáž. A státostrana má k dispozici ozbrojené bojůvky ochotné bít i zabíjet. Co jiného je to než fašistický režim? Putin sám ale není fašista, nýbrž cynik. V Rusech vzbudil komplex méněcennosti vůči Západu. Pocit, že svět nás docení jen skrz naši agresivitu, sílu a násilí.“

„V zemích Střední a Severozápadní Evropy se v pozdním šestnáctém a v sedmnáctém století – což není tak dávno – nacházelo více lesů, než si dnes vůbec dokážeme přestavit. Co dnes tyto země spatřují na místě svých královských dubů, svých bříz a jedlí? Spletitou síť silnic a železnic, veliká průmyslová města, venkov zaplněný pečlivě vymezenými políčky s jedlými plodinami, vesnice smáčknuté jednu k druhé. A pětkrát větší populaci, než jaká je pro ně vhodná – nepokojnou populaci plýtvající časem a inteligencí na vynalézání a řešení nových „problémů“ a léčení nových „komplexů“, místo aby se kochala krásou světa ležícího ve sluneční záři, v mlze nebo pod sněhem.“

„Jako francouzská modelka jsem měla zdrženlivost, kterou jsem si dlouho udržovala, zatímco americké ženy se vystavují bez komplexů.“

„Mám v ní ukryté všechno, co jsem za ta léta na jevišti a v životě posbírala a potkala. Svoje myšlenky, úspěchy i prohry, svoje lásky i své nepřátele, svoje touhy i pochyby, komplexy, radost ze života i strach ze smrti. Musím dávat pozor, když zrovna prožívám něco, co mě bolí natolik, že to bolí i Shirley Valentine, abych nepustila slzy tak, aby se nedaly zadržet.“

„Bylo jen otázkou času, kdy celosvětový finanční systém SWIFT zakopne o hloupost svých kurátorů (sankce, komplex "všemohoucnosti"), čímž spustí dominový efekt svého rozpadu, . . . a posléze zajde na úbytě.“