Citáty na téma let

strana 9

„Možná ne dnes, možná ne zítra, možná ne za 100 let, ale jednou udělá lidstvo chybu, která ho bude stát draho.“

„Měl by se stydět, kdo se po mnoho let nepřetržitě namáhá a cvičí, aby se z něho stal buď dobrý gramatik, nebo řečník, nebo zeměměřič, nebo lékař, avšak po celou tu dlouhou dobu se ani trochu nesnaží, aby se z něho stal dobrý člověk.“

„Když se zeptám, kolik je vašemu dítěti let, nepotřebuji slyšet "27 měsíců". "Jsou mu dva roky" mi stačí. Není to sýr. A v první řadě mi to bylo úplně jedno.“

„Když mi bylo šest, chtěl jsem být kuchařem. V sedmi letech jsem chtěl být Napoleonem. Od té doby mé ambice neustále rostou.“

„Zachovejte klid: za sto let to bude všechno jedno.“

„Neznalí lidé kladou otázky, které moudří lidé zodpověděli už před tisíci lety.“

„Není větší tragédie, než-li rozkradení nedokončeného dílka umělcova,
bez nároku na prosté děkuji.
Jako lusknutím prstu, se oněch deset let promění v prach,
a z potencionálního umělce se stává tichá rezignace.“

„Pokud vím, veškeré politické myšlení posledních let bylo poznamenáno stejným způsobem. Lidé dokážou předvídat budoucnost jen tehdy, když se shoduje s jejich vlastními přáními, a nejzjevnější fakta lze ignorovat, když jsou nežádoucí.“

„Vybudovat si reputaci trvá dvacet let a zničit ji trvá pět minut. Když na to budete myslet, budete dělat věci jinak.“

„Vybudovat si reputaci trvá dvacet let, zničit ji lze za pět minut.“

„Locarnský pakt se zabýval pouze mírem na Západe a všeobecně se doufalo, že bude následovat jakési "východní Locarno". Byli bychom rádi, kdyby možnosť případné bodoucí války mezi Německem a Ruskem mohla být regulována podobnými opatřeními jako možnost vypuknutí války mezi Francií a Německem. Avšak Stresemannovo Nemecko nebylo ochotno ani přibouchnout dveře před německými požadavky na Východe, ani smluvně uznat nynejší územní situaci týkajíci se Polska, Gdaňska, koridoru a Horního Slezska. Sovětské Rusko si lízalo rány za protiboľševickými státy tvořícími cordon sanitaire. Prestože jsme pokračovali ve svém úsilí, na Východě nebylo dosaženo žádneho pokroku. Nikdy jsem se v duchu nebránil pokusu odškodniť Německo na jeho východní hranici. Ale během těchto několika málo let naděje se k tomu nenaskytla jediná příležitost.“

„Rapidně ho opouštělo zdraví i síly a neustále se zhoršovala jeho sešlost věkem. Přesto však vládl an vrcholu britského systému po čtyři osudné roky, kdy byl tento systém v zenitu. A během těchto čtyř let se na scéně objevil Hitler.“

„Německu nebylo patnáct let povoleno vytvářet podobné zálohy. Po celou tu dobu si německá armáda mohla udržovať a pěstovat vojenského ducha i tradice, ale ani ve snu ji nesmělo napadnout, že by se mohla rovnat armádě, nepretržitě školené a cvičené na základě francouzkého branného systému.“

„Spojenci po celou tu dobu měli moc i právo zabrániť jakémukoli zřetelnému znovuvyzbrojení Německa a Německo by bylo muselo uposlechnout naléhavého požadavku sjednocené Británie, Francie a Itálie, aby se jeho kroky podřídili požadavkům stanoveným mírovou smlouvou. Při ohlédnutí po vývoji během osmi let od roku 1930 do roku 1938 vidíme, kolik času jsme měli. Přinejmenším až do roku 1934 bylo možné zabrániť německému znovuvyzbrojení bez ztráty jediného života. Pokud se něčeho nedostávalo, nebyl to čas.“

„Kumaratunga nejenže odvážně prohlásila, že etnický problém potřebuje politické řešení, ale v průběhu let dokázala přesvědčit většinu obyvatel této země, že etnická otázka si zaslouží politické řešení.“

„Mnohorovinné aspekty vody jsou úžasné. Voda v sobě nese poznání nebo vzpomínku na vše, s čím přijde do styku. To znamená, že nese poznání a vzpomínku na místa a události, které se tam odehrály, sahající někdy až tisíce let zpět. Je plná informací… Skoro jako zrcadlo, které si uchovává odraz všeho, s čím se kdy setkalo.“

„Náš dobrý charakter je odrazem morální síly, kterou jsme si během let vybudovali.“

„Hudebkář nás jednou místo obvyklého „Nehučte!“ vyzval, abychom nezvučeli, a už mu to zůstalo. Profesorka biologie nám již tradičně říká, abychom neštěbetali. Chemikářka nás posledně doslova zpražila: „Vy pořád kecáte mezi sebou a na moje dotazy vůbec nereagujete.“Ani učitelka tělesné výchovy se s námi nemaže. „Jen počkejte – jestli tady nebude ticho, já s vámi zacvičím!“ Paní profesorka na hodině dějepisu si posledně posteskla, že by se v naší třídě ticha nedočkala ani za sto let. Učitelka výtvarky nedávno projevila údiv nad skutečností, že nás za to věčné vyrušování ještě nikdo nezmaloval. Dokonce i na hodinách první pomoci nám slibovali, že nás z toho kecání vyléčí. A minulý týden jsem přes dveře slyšela, jak se matikář sexty rozčiluje. „Tak budete zticha?!? Jen počkejte, já vám to spočítám!““

„Levice, která vzniká v 90. letech, experimentuje s novými formami protestu, ale výsledky jsou neurčité.“

„Je to realita o teoriích které v ohledu na uvědomění nečiní reakci. Je to tak jednoduché ale přesto tak složité. Je to tak pochopitelé až je to nudné a nezaživné. Je to tak správné a tak i na dalších 73 let. Nic nevím nikdy jsem nevěděla a nikdy vědět nebudu. Ale cítím a proto vím to je moje pravda.“

„Co mi dalo uvědomění moudrost
1] Moje vlastní minulost
2]Lidi co mě obklopujou
3]Filmy které mě učí vážit si života a nebo mě inspirují. Nákým způsobem ovládají můj pohled na život. Nebo ve mě něco proberu emoce myšlenky napětí drama lásku smutek nadšení filozofické myšlenky s duševně psychickou hodnotu života. Upřímné láskyplné s vtipem reálného života.
4] Prostě život. Ten pohled na život vnímám všechno co mě obklopuje jak lidi tak věci a živé stromy živočichy situace okamžiky pocity smysly.
5] To jak v tom co je přírodou přirozené a co je realita a co není. Co je jenom systémem a obchodem ovládá naše myšlení. A co je sociální šílenství.
6]Můj charakter a moje osobnost tím taky docházím k poznání. S čím cítím že je to správné a co není.
7]To co jsem kdy slyšela a četla a souhlasila s tím.
8]Co ve mě naučil život jako zakladka střední a všechny ty myšlenky a životní poznatky o všem možném i nemožném.
9]Všechny moje pohledy přístupy na život během chvílí kdy mě bylo nejvíc na hovno. Kdy jsem musela brát prášky na soustředění a na deprese. Mě proběhl celej život mě před očima, cítila jsem hodně silně přítomný okamžik všechny ty informace začali dávat hlubší smysl.
10]Možná to změnilo i moje fyzické já i moje naladění se na svět celkově bylo mě tehdy 14 let. Kdy jsem pochopila že svět je plnej sraček. Kterej si člověk dělá sám jen svím pohledem na svět. Nechápala jsem proč to všechno proč se tolik lidí vsteká nad tím co nemá smysl co není takovej průser že jsou i horší věci.
11]Ten fakt že každá generace ujížděla na ničem jiném a že to ovlivňuje jejich myšlení. No jo no každej to cítí vnímá jinak. Starej mladej přikryplenej. Každej jinej každej jinak ovlivněnej svou dobou.
12]Životní trable a pochybnosti a znovunalezení svojí pravdy a toho správného postupu pro život pro svojí budoucnost pro svoje myšlenky a to dobrý.“

„Ještě před třiceti lety vládly politice velké osobnosti - nyní zůstávají jen vybledlé stíny, nejobyčejnější byrokraté, jakási kolektivní stvoření bez individuálních vlastností.“

„V polovině 80. let, kdy jsem pracoval v nejrůznějších dělnických profesích, mě zajímala společnost. Měl jsem tu možnost zjistit, co je člověk, co je vůbec společnost, co jsou nejrůznější společenské vrstvy. A jelikož zastávám názor ze své tvorby, že na co si nesáhnu, o tom nic nevím, zajímalo mě to. Navíc, tam jsem zjistil, že lidé si na sebe vezmou bundu a jsou metalisti, pak si vezmou čelenku a jsou indiáni, a pak si načešou číro a jsou pankáči. Jakékoli tyto sociologické sondy stran společnosti nesouvisely s mým názorem nebo s mým názorovým světem, mě to zajímalo a byla to sociologická sonda. Také jsem, když byla amnestie, strávil týden mezi kriminálníky, tedy amnestovanými, na Hlavním nádraží, protože mě zajímalo, co je to za sociologickou strukturu, zajímal mě třeba běh non-stopu na Václavském náměstí, jak funguje organizace… nebo… jak funguje, jak je organizována noc pražskou galérkou, zajímaly mě nejrůznější sociologické jevy, do kterých by sociolog, který sedí v kanceláři, a čte jenom v knize a je vyděšen, že po ulicích kdokoli chodí… samozřejmě, člověk byl dobrodružný, takže mě zajímaly tyhlecty, jakoby, trošku jevy, které nejsou normální, ale normální lidi člověk může vidět v tramvaji.“

„Jednou jsem dostala jednu moudrou řadu:Že prejk nemám věci tak řešit a trápit se nad něma. Že se mám uklidnit a tak nad tím nepřemýšlet. A to mě vlastně neskutečně nakoplo pozitivním myšlením. Řekla mi to učitelka občanky na ZŠ od ty doby jsem šťastnější člověk. Je to už hodně let ale přesto si to pamatuju. Je zvláštní že jedna moudrá věta může změnit celej život a jeho vnímání jakou moc mají upřímná slova.“

„Dvacet sedm let jsem byl mužem války. Vedl jsem boje, pokud nebyla šance na mír. Vždy jsem však věřil, že většina lidí touží po míru a je ochotna využít možnosti míru docílit. Násilí ničí základy izraelské demokracie. Mělo by být odsouzeno. Mělo by být odsouzeno, vykořeněno a izolováno. Násilí není cestou Státu Izrael.“

„Mám to štěstí, že mám dítě, které si ve svých osmi letech čte pod peřinou a myslí si, bůhvíjaký je rebel… a přitom ho nenapadne, jak je možné, že se mu ta baterka nikdy nevybije.“

„Kdyby byl první člověk na světě advokátem, případ vyhnání z ráje by trval několik miliónů let.“

„A tak tu v čase, který nemá stání, hledáme vlastně tichý kout, kde o třicet let obehráni smíme se ještě ohlédnout.“

„Ať žijeme jakkoli dlouho, prvních dvacet let je nejdelší polovinou života.“

„Mládí je tak utvořený kapitál, že až po mnohých letech přinese bohaté úroky.“

„O pocitu mladí ve 21 letech jak to cítím že starších.
Mládí bez praktických zkušeností a pouze znalostí nestačí ani omylem. Čím víc maturantů bez praktických dovedností pro život. Tím víc neschopných lidí co jenom do všeho žvání a hovno dělají a žijou z představě. V tom se v zásadě liší stará a nová generace stará něco umí a zatímco mladí májí sice znalosti ale málo zažitych praktických zkuseností pro život. A život je založeny na představách a i jen informacích. Ne na praxi dřině a zkušenostech i pozntcích s života. Takže jaka je analýza tuposti myšlení v generační odlišnosti přístupu k životu?“

„Na dobrého učitele žák vzpomíná i po letech, třebaže už dávno neví, co jej naučil.“

„Období mezi deseti a devatenácti lety člověka formuje, to další pak už jenom pomáhá porozumět.“

„Můj let je uvnitř bytí, kde sídlí pohádky.“

„Když se milujem na sklonku let jsme něžnější.“

„Ve věku čtrnácti let je dívka zralá pro manželství.“

„Ale proč tady být když nemám pro co tady být. Nikdo mě nikdy nepotřeboval. Jsem tady na tom světě nedobrovolně. A jediný co má smysl je žít bez myšlenky lidskosti ale žít pro instinktivní přežití. Protože lidskost je hloupost jen lepší level žít jako monstrum. I zvíře je víc zvíře. Než člověk člověkem lidskou moudrou bytostí která si zaslouží žít na tyhle planetě. Pro přežití protože jsme se narodili. Protože nám něco dalo život náká hnusná tupá lidská kreatura nazivající se člověk. Ale po několikati letech s rodiči neschopnych hlubokych uvach a emočního vcitění uvědomění si toho že člověk se stavá lidským díky schopnosti empatie lasky přatelství nadsení komunikace pozitivní. Dochazim do bodu kdy citím že né kazdý člověk je hoden byt naziván člověk lidska bytost Ale spíš monstrum neschopné existovat jako normalni člověk diky. Pouhému instinktivnímu prežití ale neradosti existovat to se z člověka pak stane zle monstrum které je naplněno existenčím zlem prežitku života tocí se v zašlích stereotipech které nevytváří hodnotnou lidskou bytost. A když si nedá možnost víru sílu nad vlastním osudem je to jen nádoba co přežívá bez radosti. Bez hodnotné existence myšlenky tady být vsichni jsou jen kus masa co jednou umřou. A už nevidí to krásné na tom životě to co by mohla sám sebou udělat pěknější. Protože neměla sílu neměla víru bála se vší té krutosti v lidských duších a zapoměla na to co ona sama vždycky chcela udělat ten svět lepším sama sebou. Protože věřila víc té temnotě svím monstrózním rodičům než svému dobru které v ní jakžtakš plapolalo jako malí plamínek bojující proti veliké temnotě. A pak je život jen blouděním a vlastně velikou věčností ne vděčností.“

„A můžu si psát co chci jak můžu vědět že to jednou nebude nikdy k něčemu užitečný v poznátcích pohledu na svět. Jak se na to kouká jedna bezvýrnamná osoba. Která sice trochu šílí gramatiku ale každej má svůj styl. Chybný styl je taky styl. Nejde mě o dokonalost jde mě o hlubší úvahy sice to je nezaživné. Ale třeba to co je nudné a nezaživné lidi v budoucnosti pochopí z časem jinak. Třeba za 1345 let no jak to můžu vědět. Třeba to změní realitu no kdo ví. Hlava tělo a nálada kdo ví jak se člověk přizpůsobí složitému světu svého vlastního zmatku svého umělého světa. Je to únavné. Ale příroda je energie a síla života. Člověk je co vlastně jen myšlenka mezi myšlenkama z myšlenkou která prostě je. A každej člověk je tu různě v té možnosti života. A tom přežití je to zase jen zmatek 🤯.“

„Svého času, je to až úsměvné, že se objevují reminiscence na to, že já nějak souvisím s extrémismem, a nejen že to, co bylo již před dvaceti lety, ale i v dnešní době někdy nějaká vlaštovka jako by přiletěla z této doby. Jak známo, v polovině 80. let jsem se pohyboval v učňovském školství, kde, jak známo, člověk přichází do styku s problémovou městskou mládeží. Věděl jsem, že tito lidé nejsou pouze ztracená generace, jak bylo neustále líčeno, že mají svůj život, ale že jsou také v něčem bezradní. Proto jsem na sklonku 80. let se snažil najít nějaké řešení nebo zkusit nebo naznačit i státu jaké by bylo možné potenciální řešení, aby se energie těchto lidí nezvrhla do nějakých opravdu negativních konců. Bohužel, dřív, než k tomu došlo, bylo to celé ne medializováno, ale přímo skandalizováno, čili se z lékaře stal pacient. Je to stejné, jako kdyby profesor Pasteur, který hledal vakcínu proti vzteklině, byl najednou obviněn z toho, že vzteklinu rozšiřuje. Čili jsem vlastně přišel k takové nezasloužené, v uvozovkách, popularitě, o kterou jsem opravdu nestál. Znovu říkám, že extrémismus je výrazem nějaké společenské krize, zejména u slabších nátur, a takto by k němu mělo být přistupováno.“

„Já jsem byl 27 let členem lidové strany, tak jsem nebyl tolik překvapen. Dopadlo to takovým obvyklým zásadovým jednoznačným nekompromisním lidoveckým „možná.““

„Nic nemůže lépe symbolizovat ideologii levicového liberalismu, která už od šedesátých let vede antikulturní válku proti tradiční společnosti. Povýšením lidských práv a menšin nad právo většiny zápasí o konečnou vládu nad rozvrácenou společností. ... Když jsem v polovině sedmdesátých let studoval na Londýnském institutu pedagogiky politickou filosofii, byly součástí studia lekce ze srovnávacího náboženství a islám byl tehdy korektně považován za militantní, puritánské a sektářské náboženství naprosto neslučitelné s naší civilizací etického monoteismu, neboť žádný čin nemůže být „ospravedlněn“ vírou. Vláda zákona se opírá o univerzální, prastarou etiku, odlišnou od sektářského práva šaría. Jediný hřích, jenž Bůh Desatera neodpouští, je páchání zla ve jménu božím, jež diskredituje náboženství čili samého Stvořitele. Jak jsem se proto podivil, když po íránském výroku o trestu smrti pro britského autora původně tolik oslavovaných Satanských veršů (1981) počala politická levice islám pod rouškou islamofobie ochraňovat, ačkoli každé náboženství, a zejména islám, považovala za čirý, nebezpečný obskurantismus a výron třídního odcizení i společenského útisku žen. A co na to jeden z mých marxistických profesorů? „Islám je zkouškou naší trpělivosti, je to katalyzátor, jenž pomáhá likvidovat západní (kapitalistickou) společnost a sám jednou zanikne.“

„Byla to mediální mystifikace, která vyplynula z banální osobní animozity. Kdybych jenom trochu něco v tomto ohledu podnikal, tak publicita, která mi byla věnována, by mi už dávno zajistila minimálně místo prezidenta. Uškodilo mi to velmi. Minimálně už deset let ne.“

„Z kádrového posudku někdejších let: Úkoly přijímá nerad, ale plní je vzorně.“

„Čas plyne stále stejně. Jen společnost má krátkodobou paměť. Pamatujete si historii vaší rodiny 75 let nebo 100 let nazpátek? Budou naše vnoučata a pravnoučata znát naši minulost? Povědomí je přibližně jen jedno až dvou generační záležitost.“

„Autenticita je nejvyšším stavem bytí, kterého může duchovní praktik dosáhnout. V budoucích letech se autenticita stane náhradou za osvícení – skutečným cílem duchovní praxe.“

„Každý máme spřízněnou duši v někom, komu se moc nevěnujeme, ale po letech setkání společně brečíme smíchy.“

„Nemůžeš přemlouvat stádo, když chceš plout proti proudu… Čím víc lidí jde s tebou, tím víc změní směr toho proudu, co už stovky let žene vodu.“