Citáty na téma nevědomí

strana 2

„Jeden den člověka vzdělaného je delší než nejdelší život člověka nevědomého.“

„Osvobození od času je nejhlubší transformací vědomí, jakou si můžete představit.“

„Až dojde k transformaci kolektivního vědomí lidstva, ovlivní to přírodu i zvířecí království, protože všechny světy jsou vzájemně propojeny.“

„Dokud má člověk domov a tátu s mámou, zůstává pořád trochu dítětem, neopouští ho vědomí hlubiny bezpečnosti, kterou u nich najde.“

„O knihách
Knihy mají za prvotní účel zabránit kolektivní sebevraždě. Jejich role je společenská. Stává se občas, že někdo spáchá sebevraždu poté, co si přečetl knihu; v tom případě jde o nehodu. Velká většina čtenářů sebevraždu nespáchá, neboť je jim jasné, že jejich touha se vším skoncovat je sdílena všemi jen trochu myslícími čtenáři. Skýtá to jistou úlevu a podporuje vědomí solidarity: to jim přece nemůžu udělat, mým druhům v neštěstí, mým bratřím v utrpení.“

„Aby mohl existovat čas či iluze jeho plynutí, musí existovat něco, co není ve všech možných stavech najednou. Dle mého tím je svobodné Vědomí.“

„Člověk, který se domnívá, že se na světě udrží jen penězi, má vlastně o sobě pranízké vědomí.“

„Nejdůležitější způsob, jak získat přátelství lidí je zapamatovat si jejich jména a vzbudit v nich vědomí důležitosti.“

„Iluze máme každý, ale je otázka, mám-li vědomě dělat někomu iluzi, to jest lhát.“

„Vědomí by si mělo vytvořit jakousi zábranu, kdykoli se vyskytne nebezpečná myšlenka.“

„Zdraví, síla, vědomosti - škoda ztrácet čas.“

„Jestliže mi někdo dovede přesvědčivě dokázat, že nesprávně soudím nebo jednám, milerád své mínění změním, neboť hledám pravdu, kterou ještě nikdy nikdo škodu neutrpěl. Škodu mívá leda ten, kdo setrvává ve svém klamu a nevědomosti.“

„Jak bychom vůbec mohli v noci spát při vědomí, že náš bližní, člověk nebo zvíře, nevýslovně trpí, aniž bychom učinili vše, co je v našich silách, abychom jeho utrpení zmírnili. Cena za takový klidný spánek není vysoká, zatímco odplata za naši lhostejnost může být katastrofální. Buďme moudří, spravedliví a soucitní. Nic jiného nepomůže.“

„Ti z vás, kteří přisuzují city pouze člověku a u zvířat uznávají pouze instinkty (považované za cosi podřadnějšího), nepronikli dosud k pramenům pravdivého poznání, zatím jen zběžně nahlédli do hladiny stojatých vod rybníka, oné propasti nevědomosti, které se říká slovníky a encyklopedie.“

„Osvícený člověk je vždycky soustředěný především na přítomnost, aniž ztrácí okrajové vědomí času.“

„Soucit je vědomí hlubokého pouta mezi vámi a ostatními bytostmi.“

„Jediné, co mě v životě zachraňuje, je vědomí značné méněcennosti ostatních.“

„Chtít být výjimečně inteligentní, je jako kdyby se člověk chtěl stát dobrovolně osamělým v naší závistivé a chorobné společnosti. Vlastník je zpravidla odsouzen za svou jinakost, protože jakákoli odlišnost ve společnosti průměrných, které spojuje banální systém, daný řád, konvence, vzbuzuje nepřejícnou nevraživost, zášť, nedostatečné pochopení, uštěpačnou bezohlednost, ba dokonce fyzické či psychické násilí. V každém případě sama inteligence, obzvlášť velmi vysoká, bývá hodnotnou překážkou k dosažení vnitřní vyrovnanosti a šťastného života, zejména příčinou nadměrně funkční mysli a nevědomé přednosti rozumu před emocemi.“

„Na počátku je nevědomí. Všechno nové pochází z nevědomých oblastí… Psychologicky je každý kulturní pokrok rozšířením vědomí.“

„Blázen nepřemýšlí a nebere nic vážně.
Je nevědomý, ale šťastný.

Rozumný člověk přemýšlí a bere věci vážně.
Je vědomý, ale není šťastný.

Moudrý člověk přemýšlí, ale nebere nic vážně.
Je vědomý a šťastný.“

„Geniální člověk se nedopouští omylu. Jeho vady jsou vědomé a otevírají cesty objevům.“

„Fakta nepřestanou existovat jenom proto, že je nebereme na vědomí.“

„Vlastně si nevzpomínám, jak jsem se narodil, muselo se to stát při jednom z mých zatmění vědomí.“

„Dobrý život je inspirován láskou a řízený vědomostmi.“

„.. nevědomí nefilosofují a netouží státi se moudrými; a neboť právě v tom záleží zlo nevědomosti, že člověk, který není krásný a dobrý ani moudrý, si o sobě myslí, že je takový. Tak nikdo kdo necítí svého nedostatku, netouží po tom, čeho nedostatku necítí.“

„Uvědomte si, že vaše vnímání světa je odrazem stavu vašeho vědomí.“

„Nervové buňky postupně prorůstaly mnohobuněčnými organismy, bez vědomí genů nad nimi přebíraly moc, radily buňkám, jak žít a staraly se o jejich přežití.“

„Je naší povinností podílet se na udržení života. Úcta ke všemu živému je již vyjádřena v základním přikázání termínem "Nezabiješ!". Toto přikázání však bereme na lehkou váhu - bezmyšlenkovitě trháme květiny, šlapeme na hmyz, zabíjíme vše živé a nebereme na vědomí jejich utrpení, ale slouží nám jako prostředky ke splnění našich triviálních pozemských cílů.“

„Při stálé podpoře pozitivních myšlenek ve vašem vědomí, bude životní cesta hladší. A nejdůležitější je, že člověk se vyvíjí duchovně a poznává sílu Lásky…“

„Díky procesu duchovního rozvoje člověk nejenže pozná sebe sama, ale pozná i neviditelnou stranu okolního světa. Začíná odlišovat skutečnost od iluze, kterou dříve považoval za skutečnou. Člověk, když pociťuje svoji skutečnou duchovní podstatu, začíná o strachy, které mu vnutil Živočišný princip, přicházet. Začíná cítit svoji Duši a její svět, začíná chápat, že je-li sám průvodcem Vůle Duchovního principu, neexistují pro něj v materiálním světě v podstatě žádné překážky. Proto když člověk přebývá v takovém jasném, rozšířeném stavu vědomí, zbývá Živočišnému rozumu k tomu, aby zpět získal svoji původní moc nad danou Osobností, pouze „vyčkávat“, až Osobnost oslabí svoji duchovní kontrolu a poddá se emocím, lákadlům nějakých myšlenek, přání Živočišného principu. To je jednoduše zapotřebí chápat a nepodrobovat se jeho lstím. Co je ale v tomto procesu aktivity Živočišného rozumu během duchovního probouzení člověka hlavní, je to, že nachází-li se sám člověk na pozici Pozorovatele Duchovního principu, získává praktickou zkušenost a pochopení toho, proti čemu je Živočišný rozum bezmocný.“

„Jestliže v cizině odmítáte místní stravu, neberete na vědomí zvyky, bojíte se náboženství a vyhýbáte se lidem, měli byste raději zůstat doma.“

„Proto stále odhadujeme něco nového o sobě samých. Téměř každý rok se objeví něco nového, o čem jsme před tím nevěděli. Pořád si myslíme, že teď jsme u konce se svými objevy. Nikdy nejsme. Pokračujeme v objevování. že jsme to, tamto a jiné věci a někdy máme ohromující zážitky. To ukazuje, že část naší osobnosti je vždy ještě nevědomá, je to ona část, která stále ještě vzniká; jsme nedokončení, pořád rosteme a měníme se. Ale ta budoucí osobnost, kterou máme být za rok, je již zde, jenomže je zatím ještě ve stínu. Já je jako pohyblivý rámeček na filmu. Budoucí osobnost není ještě viditelná, ale pohybujeme se dál a zanedlouho dospíváme k pohledu na budoucí bytost. Tyto možnosti přirozeně patří k temné straně já. Jsme si dobře vědomi, čím jsme byli, ale nejsme si vědomi, co se z nás teprve stane.“

„To, co většina lidí neví, je to, že každá fyzická nemoc je základním problémem vědomí. Dalším způsobem, jak říci, je, že existuje duševní a emocionální kořen všech fyzických onemocnění.“

„Ukažte mi šťastného muže a já vás upozorním na buď extrémní egoismus, sobectví, zlo - nebo jinou absolutní nevědomost.“

„Vědomí sebe samého je největší překážkou řádného provádění všech fyzických činností.“

„Není tak útrpné samo tušení, že to špatné se opravdu stane, ale vědomí, že tomu nelze zabránit.“

„Ti, kteří slibují rychlá, jednoduchá, populistická řešení a zlehčují reálnou celosvětovou katastrofu, jen zneužívají strachu a nevědomosti skupiny lidí, na které cílí. Těmto lidem, prosím, nevěřte! Dělají to pouze pro váš hlas v říjnových volbách, po kterých je již nebudete zajímat.“

„Mnoho lidí si myslí, že být "duchovní" znamená být pozitivní, ale být "duchovní" znamená uvědomovat si a být vědomý. A stát se vědomým znamená úplně něco jiného než stát se pozitivním. Abychom byli vědomí, musíme být v první řadě autentičtí. A autentičnost zahrnuje obojí - jak to "pozitivní" tak to "negativní".“

„Mou pýchou je mé srdce. Kníže si mě váží pro mé vědomosti, al to, co já vím, může vědět každý, avšak moje srdce mám jen já.“

„Nevědomost ženy je bič, jejž muž sám na sebe pletl.“

„Leckdo neposlouchá ani rozumu, ani dobrých rad a chybuje vědomě jenom ze strachu, aby nebyl nikým ovládán.“

„Moc spočívá ve vědomostech, které lze použít. Co to má za smysl vědět věci, které nejsou k užitku?“

„Kolektivní vědomí má ale obvykle krátkou paměť. Jsme vrtkavé, pošetilé bytosti s výjimečným darem ničit samy sebe.“

„Říká se, že dobrý spisovatel nenapodobuje, ale krade. Celá literatura je na tom postavena. Já kradu zcela vědomě.“

„Co jednou upadlo do nevědomí, to nevědomí podrží bez ohledu na to, zda tím vědomí trpí nebo ne. Vědomí může umírat hlady a zimou, zatímco v nevědomí se to zelená a kvete.“

„Primitiv si minimálně uvědomuje sám sebe a současně se maximálně vztahuje k objektu, který na něj dokonce může vyvíjet přímý magický nátlak. Celá primitivní magie a náboženství spočívají v těchto magických vztazích k objektu, jež. se neskládají z ničeho jiného, než z projekcí nevědomých obsahů na objekt.“

„Normu lze interpretovat dvěma způsoby: 1. V rámci měnícího se světa, 2. v rámci neměnícího se světa. Oba světy udržuje Konstanta - Zákon. Konstanta měnícího se světa je Konstanta Absolutní a Věčná. Díky tomu je Vnější svět bez počátku a konce („teď a tady“), kde v každičkém okamžiku Dva jsou Jedním. Je to nejvyšší Síla každé individuální bytosti (latinsky individus/angl. indivisible = „nerozdělitelní-dva“), Svobodná vůle, s jejíž pomocí se můžeme rozhodnout nechat se unášet Věčně trvajícím přítomným okamžikem. Uskutečněním Seberealizace („Já jsem“) se Nejvyšší Síla stává úplnou. Protože jsme byli obdařeni Svobodnou vůlí, naše Já (nejbližší Stvořiteli uvnitř nás) se může rozhodnout stát se Vědomým ve vnějším nebo vnitřním světě. Když se rozhodneme prožít zkušenost vnějšího světa, překrývajícího vnitřní, pak se Chápání konstanty musí změnit, protože změna se nemění. Uplatněním deduktivního přístupu, který pojetí konstanty může změnit v nekonstantu (v zákon, který lze změnit), se „Já“ může „externalizovat“ (projevit ve vnějším světě). Řád vnějšího světa pak musí být stanoven jako neměnný. Jinými slovy, ve vnějším světě ZMĚNA představuje NORMU (zde Změna = Absolutistický vládce, VLÁDA), která musí být pojata jako kontrast k normám Neměnného, Konečného světa, což způsobuje, že jeho zákony podléhají korupci. To vysvětluje extrémní snahy uvěznit lidi ve svěrací kazajce svazující tělo, mysl a duši. Nejkrajnějším případem těchto snah je klonování člověka k obrazu iluzorního boha. Tento „bůh“ odráží zákony, které jsou třeba k tomu, aby udržely svět ve sféře iluze, kde se používají peníze k vnucování iluzorních názorů na hodnoty a existenci samotnou. Navíc, k udržení člověka v sekundárním řádu, je třeba „externalizované, navenek projevené Já“ držet v ILUZI, která je pod kontrolou konstanty - vlády (prosazující vnucený zákon), poskytující lidem „jistotu“. Hlavní náplní dnešní demokracie proto je, učinit normou zákony a řád umožňující KORUPCI. Milióny lidí už akceptovaly jako svou vládu zkorumpované politiky (které si sami zvolili). To jenom dokazuje, nakolik člověk ztratil spojení se středem ve svém NITRU. „Nový světový řád“ dokáže pokračovat v systematickém vytváření a udržování této normy jedině díky našemu STRACHU, že nebudeme součástí jeho zkorumpovanosti. Stručně řečeno: Pokud se korupce nestane normou, „nový světový řád“ nemá šanci přežít. Je opravdu umělý, jak ukazuje následující posloupnost jeho vývoje: 1. Umělé zákony, 2. Umělé potraviny, 3. Umělý systém léčení, 4. Umělé orgány, 5. Umělí lidé, 6. Umělý vesmír, 7. Umělý bůh. Zaměřování se na umělého boha začalo s příchodem náboženství, které nahradilo Jediný zákon Stvořitele zákony vyžadujícími instituci nebo vládu schopnou prosadit sekundární zákony. Tak vznikl „nový světový řád“ vytvářející „mírové války“ a veškeré druhy TERORISMU. A tak dochází k DOBROVOLNÉMU odhalování lží a všech druhů korupce, aby byl člověk nucen přijmout korupci jako normu. Zákony se hromadí, aby lidstvo uvěznily v dobrovolně vytvořené svěrací kazajce. „Co je tohle za zákon?“, „Svolejme demonstraci!“, „Napište svému poslanci“, „Podepište tuto petici“ - to všechno je jen ŠAŠKÁRNA! Staly se z nás ovce. Vidíme řezníka přímo před sebou, ale přesto jdeme pořád stejným směrem. Vidíme, že loď se potápí, ale držíme se na ní, dokud nás vzdušný proud nesmete dolů. Cožpak jsme úplně ztratili odvahu hledat spásu v Nekonečném Oceánu, jehož Mikrokosmem jsme? Dokážeme ještě vůbec MYSLET?“

„Paranoia je jen zvýšený pocit vědomí.“

„Každé odvaze předchází (nebo ji i doprovází) strach. Pokud tomu tak není, nejde o odvahu, nýbrž o nevědomou nezkušenost nebo bláznovství, v nejvyspělejším stádiu však o úplné probuzení z nevědomosti (osvícení, ztrátu ega). Jedině odvážným - vědomým zpracováváním strachu, kdy poznáváme jeho nesmyslnost, nebo jej měníme ve zdravý respekt, dospíváme a sílíme, nebo dokonce rosteme k osvícení.“

„BRÁNA NEVĚDĚNÍ

Když spočineme v Nevím,
vytvoří se v závoji iluzí naší mysli skulinka,
a může námi prostoupit celý Vesmír.

Nevědění není nevědomost.
Nevědění není hloupost.
Je to zvědavost. Je to úžas.
Je to stav, ve kterém se oddělené “Já” uvolní
v přítomnosti Velkého Soucitu.

Když Nevíme, může námi prostoupit unavené slunce,
explodující do červené a oranžové;
žlutý měsíc a bilion vzdálených hvězd,
tak vzdálených a přitom tak blízkých,
tak daleko a přitom Tady.

Vědění nás k tomu nemůže dovést.
“Já” to nedovede pochopit.
Tou bránou je NeVědění.

Otevřete se Měsíci.“

„Vědomí je vnitřní virtuální smyslový orgán pozorující sám sebe.“

„Pravá únava je únava z nevědomosti.“

„Když přestaneme myslet v první řadě na sebe a svou sebezáchovu, projdeme skutečně hrdinskou přeměnou vědomí.“

„Člověk je myslící vědomí…“

„Lidé se někdy přiblíží pravdě spíš prostřednictvím pověry než svými vědomostmi.“

„Být pravověrným znamená nemyslet - nemít potřebu myslet. Pravověrnost je nevědomí.“

„Člověk je v přírodě podřízen jejímu diktátu, jejím nahodilostem, avšak zároveň tuto přírodu překračuje, poněvadž postrádá onu nevědomost, jež činí z živočicha její součást, něco, co je s ní jedno.“

„Vědomosti přicházejí, ale moudrost otálí.“

„Řeč je duše a vědomí národa.“

„Co je krásné, liší se od toho, co je účelné, ať si o tom nevědomí myslí, co chtějí.“

„Hasiči nevědomosti.: kdekoli spatří nějaký záblesk, hned pomýšlejí na požár.“

„Komunistická strana se chce stát moderní levicovou stranou. Úmysl je to jistě bohulibý, ale brání mu v tom některé podstatné překážky. První je ta, že těleso může zaujmout prostor pouze tehdy, není-li již tento prostor obsazen jiným tělesem; jinak musí předchozí těleso vytlačit. Prostor moderní levicové strany u nás je a – v souladu s evropskými tradicemi – bude obsazený sociální demokracií. Blíže ke středu, ale koneckonců také nalevo, jsou kromě toho socialisté… Za této situace by se měla komunistická strana hrdě přihlásit ke své dosavadní strategii života bez budoucnosti a stát tak ve své poznané pravdě. Našla by jistě dost přívrženců, kteří neviditelné ztráty nevidí, milují poslušnost a bojí se samostatného myšlení. Její diskontinuitní obrat, kromě toho, že směřuje do zaplněného prostoru, je spojen se ztrátou tradic a vzbuzuje podezření z úmyslu ještě větší nečitelnosti. Pokud by se komunisté nazvali například Stranou práce, mohli bychom si je splést s labouristy. Jejich dosavadní název naopak žádné zmatení pojmů neumožňuje, protože se dostatečně vryl do našeho vědomí… komunistická strana byla a zůstává stranou extrému. A jako taková má ve společnosti své přirozené, i když okrajové místo. Nelze ji zrušit, jako nelze rušit horečku. Její volební výsledky budou měřítkem intenzity nemoci naší společnosti, sociální rakoviny, ze které se zvolna začínáme uzdravovat.“

„Pokoj je nejvyšší vědomost a láska je ujištění, že si uvědomuji celou realitu na okraji všech hloubek a propastí. Pokoj je tajemství krásy a podstatná součást umění.“

„Sebevědomí má v Česku zvláštní příchuť, spíš pachuť. A přitom je to jen vědomí sebe sama. Tedy něco, na čem by člověk měl lpět.“

„Vypisuj pro lidi soutěže, ve kterých dostanou cenu za to,že se naučí zpaměti populární šlágr nebo hlavní města různých států, nebo kolik tun obilí sklidili loni v Iowě. Namačkej do nich plno údajů, které nejsou nebezpečné, zahlť je tolika fakty, až se budou cítit přecpaní a budou mít dojem,že úplně srší vědomostmi. Potom se jim bude zdát,že myslí.“

„Najdi v sobě křišťálový pramen své duše a pochopíš, že všechno toto hmotné pozlátko – auta, byty, chaty, postavení ve společnosti – všechny tyto hmotné statky, při jejichž dosažení strávíš celý svůj vědomý život, jsou jen prach. Prach, který se v tomto pramenu okamžitě promění v nicotu. A život ubíhá. Život, který můžeš využít k proměně na nekonečný oceán Moudrosti.“

„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“

„Hnacím motorem zla je vědomí vlastní slabosti. Jinak řečeno, slabinou zla je slabost.“

„Vzdělávání je soustavné objevování naší vlastní nevědomosti.“

„Někteří lidi se nepletou. Jsou jen zaujatí a vědomě lžou. Jim nemá cenu něco vysvětlovat. Neztrácejte s nimi čas. Jsou to ovce. Které se jistě přidají k většině, až budou v menšině a nebudou mít na kom parazitovat.“

„My ochotní, vedeni nevědomými, děláme nemožné pro nevděčné.“

„Vědomí ztráty člověka, na kterém nám záleží bolí. Ale nikdy ne tolik jako vědomí ztráty sebe sama.“

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

„Nevědomost není nepřítel, právě naopak. Vědět, je někdy až příliš.“

„Strašné je být
ale jistě to nevědět
vědomí mít
a přesto dál kamenět
Cítím, že srdce mám
ale co to je, nevím
radosti smutky znám
ale nikam se s tím… neprobolím“

„Člověk nabývá vědomí své vlastní jsoucnosti tím, že uznává jsoucnost mimo sebe za sobě rovnou, za zákonitou.“

„Učenec je lenoch zabíjející čas studiem. Střez se jeho falešného vědění, je nebezpečnější než nevědomost.“

„Útěcha - vědomí, že lepší člověk je nešťastnější než my.“

„Hlas vědomí a cti je velmi slabý, když kručí v břiše.“

„Nebuď pyšný na své vědění, raď se s nevědomým jako se vzdělaným, neboť umění žít je nesnadné. Někdy ti může dát dobrou radu i otrokyně, jež slouží u tvého mlynáře.“

„Hra je živý organismus, a ne mechanická konstrukce… zápletka je zkáza příběhu, a proto i zkáza hry, která je především příběh… hra nikdy nemá mít zápletku, protože, má-li v sobě přirozený život, bude se konstruovat sama, jako rostlina když kvete, a to mnohem krásněji, než by ji dokázal vědomě konstruovat autor.“

„Dobrým a zkušeným vždy se toužím líbiti, ale lidem nevědomým a mrzutým nebojím se nelíbiti.“

„Má daleko větší cenu být stále ve vědomí lidí, než být jen příležitostně obdivován.“

„Předsudek proti knižním vědomostem povstal z pozorování hlouposti lidí, kteří pouze četli.“

„Schopnost uvažovat o souladu a eleganci v přírodních jevech je jedním z nejuspokojivějších prožitků, kterých je člověk schopen, když hledíme na něco většího, než je naše vědomé já, naše denní starosti se ve srovnání s tím zmenšují. Nastupuje vyrovnanost a pokoj mysli, kterých lze dosáhnout jedině stykem s něčím vznešeným.“

„Je to málo vědět a pociťovat hrdost vědomí. Vědění má v člověku vzbuzovat pocity pokory, radosti a úcty.“

„V metafysice lidé hledají bůhvíjaké hluboké a tajuplné vědomosti, a zatím právě metafysika, aspoň jak byla pěstována posud, je na obsah chudá, chudičká; je to jen malý konkurenční podnik, který si zařídila filosofie proti theologii.“

„Bez potřebného množství vědomostí člověk dost dobře nemůže přemýšlet, protože nemá o čem a novou informaci nemá kam zařadit a s čím srovnávat. - Petr Piťha v přednášce „Velká iluze českého školství“, přednesené 2. dubna 2008 na zahájení Pedagogických dnů na Univerzitě Hradec Králové“

„Člověk, který získá vědomosti, aniž by je používal, je člověk, který oře, aniž by zasel.“

„Mít vědomí znamená právě mít čas.“

„Myslím, že není osudovějšího prozření, než když si poprvé uvědomíme svou nevědomost.“

„Ukažte mi, smrtelníci, toho, kdo není pronásledován, a já vám ukážu mrtvolu. Každý lovec je zároveň kořistí, každá mysl, která si je vědoma sebe sama, je sledována. Ženeme a jsme honěni. Nevědomé pronásleduje nevědomost, pravda útočí na každého učence dost moudrého, aby věděl, že nic neví, protože to je význam nepoznatelných pravd.“

„Nevědomost je blažená, říká se, ale já tomu nevěřím. Nevědomost je past, která vede lidi k tomu, aby činili nesprávná rozhodnutí.“

„Vědomí, že je některý člověk autoritou, často vede jiné lidi k tomu, že se pro ně každá jeho třeba i nelogická myšlenka stává přijatelnou teorií.“

„Vaše podvědomá mysl se s vámi nehádá. Přijímá příkazy vaší vědomé mysli. Jestliže řeknete: "Nemohu si to dovolit," vaše podvědomí se snaží to uskutečnit. Vyberte lepší myšlenku. Rozhodněte: "Koupím to a přijímám to ve své mysli.“

„Většina lidí je ve spárech egoického modu vědomí: vědomí, které se ztotožňuje s myslí a je myslí ovládáno.“

„Používání masitých pokrmů a v menší míře zvířecích výrobků má za následek, že udržuje lidské vědomí omezené na hledisko, které je ovlivněno zvířecími sklony. Má-li se lidské vědomí stát ryze lidským, musí se osvobodit od závislosti na takových potravinách a takových výrobcích, jejichž buněčná substance je přirozeně takovými sklony prostoupena.“

„Velká rozhodnutí v lidském životě vznikají často pod vlivem instinktů a dalších záhadných dějů podvědomí a jen zřídkakdy jsou dílem vědomé vůle a zdravého rozumu. Boty, které padnou jednomu, druhého tlačí; neexistuje proto univerzální návod, jak žít. Každý z nás si nese svůj vlastní život - vnější pevnou slupku - a iracionální podobu, které se nelze zbavit.“

„Naše civilizace poskytuje mnoho utišujících prostředků, které lidem pomáhají, aby si svou osamělost neuvědomovali: předně je to přísná rutina zbyrokratizované, zmechanizované práce, umožňující lidem, aby si neuvědomovali svá nejzákladnější lidská přání, svou touhu po transcendenci a jednotě. Pokud tato rutina sama nestačí, člověk přemáhá své podvědomé zoufalství rutinou zábavy, pasivním konzumem sluchových a zrakových požitků, které nabízí průmysl zábavy; určité uspokojení mu přináší i nakupování stále nových věcí a jejich brzká výměna za jiné.

*Moderní človek se přeměnil ve zboží; prožívá svou životní energii jako investici, která je mu protředkem k dosažení co největšího zisku se zřetelem k jeho postavení a k situaci na trhu osobností. Odcizil se sám sobě, ostatním lidem i přírodě. Jeho hlavním cílem je výhodná směna jeho dovedností, znalostí – jeho samého, jeho „osobnostního balíčku“ s jinými, kteří mají stejný záměr spravedlivé a výhodné směny. Život nemá jiný cíl než pohyb, jinou zásadu než zásadu spravedlivé směny, jiné uspokojení než konzumovat.

*Skutečnost, že soustředění je nutným předpokladem pro zvládnutí některého umění, je sotva třeba dokazovat. Každý, kdo se nějakému umění učil, to poznal. Ale soustředěnost je v naší době ještě vzácnější než sebekázeň. Naše kultura přímo vede k nesoustředěnému a rozptýlenému způsobu života, snad jako žádná jiná. Děláte mnoho věcí najednou: čtete, posloucháte rozhlas, mluvíte, kouříte, jíte, pijete. Jste spotřebitel s otevřenými ústy, dychtivý a ochotný polknout všechno – obrázky, lihoviny, vědomosti.

*Stroj, který vyrobí za poloviční dobu stejné množství, je dvakrát tak dobrý než starší a pomalejší. Jsou pro to ovšem důležité ekonomické důvody. Ale jako v tak mnoha jiných případec, i zde se lidské hodnoty určují hodnotami ekonomickými. Co je dobré pro stroj, musí být dobré i pro člověka – tak se uvažuje.“