Citáty na téma paprsek

„I jeden sluneční paprsek může prostoupit mnoho tmy.“

„Jen sluneční paprsek stačí prosvětlit mnoho temna.“

„Kéž tě má láska jako sluneční paprsek obejme a přitom ti zanechá osvícenou svobodu.“

„Čím hlubší je temnota, tím výrazněji ji každý paprsek pronikne.“

„Představuji si Mozartova génia jako slunce, které svítí a hřeje, aniž by opouštělo svoji uzákoněnou dráhu, kdežto Beethovena nazývám kometou, která naznačuje odvážné cesty, aniž se podřizuje nějakým pravidlům a její objevení zavdává podnět k všelijakým pověrám. Mozart vysílá věčně svěží paprsky ranního slunce přímo k zemi, Beethoven soustřeďuje v ohnisku žhavé polední paprsky a přebírá stíny noci, aby osvěžily a zchlazovaly ty, jimž je žár nesnesitelný. – Václav Jan Tomášek“

„Poezie je jako slunce. V jeho paprscích rostou věkovité lesy, avšak líhnou se v nich i jepice, komáři a ovádi.“

„Lidé si matou vážné a vážené. A nevážné považují za znevažování. Leč pravý opak je pravdou. Ti, na které dopadne laskavý paprsek humoru jsou polidštěni a povýšeni - aspoň v očích a v srdcích těch, kdo povýšení a polidštění chápou jako vnitřní proces a ne jako služební postup.“

„Smích je sluneční paprsek duše.“

„Duhy vznikají z bouřek. Potřebují jen úzký paprsek slunce.“

„Klid v hlavě je když nemyslíš a pouze vnímáš prostor okolí kolem sebe, myšlenky si někde plují v dáli. A ty jen cítíš tu orosenou trávu jak chladí ti nohy. O kousek dál za plotem motýli sosají šťávu ze spadlích hrušek jsou tam i vosy včely to je zvuků posloucháš hmyz. A v dáli zlatavé pole uzrálé pšenice vlní se od věru. teplý vzduch léta sluneční paprsky prohřívaji tělo. Ve větvích stromů šumí listy jak je vítr profoukává. Taky ptáčci vesele švitoří. Najednou si tou energií života co je všude nevnímáš čas ani sebe ego pouze přírodu v sadu. Klid a jsi pohlcen okolím kolem sebe a všechny starosti házíš za hlavu. Si klid soulad jako ta příroda cítíš jí svíma smyslama Čichem, ušima, očima, hmatem když se dotkneš kůry stromů nebo zrajícího ovoce cítíš vůmi chuť šťavnatost ovoce. Smysli tě najednou ovládají víc než myšlenky tehdy jsi klid.“

„Život každého je někdy těžký a ponurý. Ale jistě zase do něho jednou zasvitne slibně paprsek světla. A pak se život změní v nejnádhernější a nejrozkošnější pohádku.“

„Jsi můj paprsek světla v mlze plné ignorace a frustrace.“

„Soustřeďte všechny své myšlenky na bezprostřední úkol. sluneční paprsky nezapálí, pokud nejsou soustředěny do jednoho bodu.“

„Šílenství nikdy nejde tak daleko, aby se člověk zamiloval do paprsku, který se mihne na obzoru.“

„Lidský rozum je jako nerovné zrcadlo, jež, přijímajíc paprsky věcí, směšuje svoji přirozenost s přirozeností věcí a tím ji pokřivuje a porušuje.“

„Naše organizace je jako velké kolo. Já jsem osa a lidi z mojí firmy paprsky. Kolo nemůže být silnější než jednotlivý paprsek, silnější než osa, z níž paprsky vycházejí.“

„…Nehledám jakoukoliv krásnou katedrálu, ale katedrálu v Amiensu, jen tu, ne její obdobu, dvojníka, ale právě ji i se vší únavou cesty, časem, který je k tomu potřeba, trápením, a přeji si určitý sluneční paprsek, který by dopadal na ni i na mě.“

„Měsíce a roky přecházejí a jsou navždy pryč, ale krásný okamžik se třpytí životem paprskem světla.“

„Tam někde. Tam, kde najdeme tu největší temnotu, tu největší pohlcující tmu… Najdeme i ten malý paprsek světla, který bychom normálně neviděli.“

„Sluneční paprsky dopadají všude rovnoměrně, ale jen když je soustředíte zvětšovacím sklem, mohou zapálit suchou trávu.“

„Ještě nikdo nespatřil jak se dnešek proměňuje v zítřek. I kdyby celou noc oka nezamhouřil, i kdyby o půlnoci ani nemrkl a nad ránem neusnul a nesnil, nikdy nezachytí společný paprsek dvou dnů, který praskne jako přepjatá struna harfenistky v lůně noci a vydá vysoký, neslyšitelný tón, protože noc slábne jako slábnou polibky lásky nad ránem a den uhodí svou první vteřinou, prvním korpuskulárním kvantem svítání a bleskem vyslaným z jádra vesmíru, prvním světlým okamžikem nového dne, zakaleného na kovadlince noci.“

„Na zlomeček věčnosti oběma lodím nic nebránilo ve volné střelbě na protivníka a v tom okamžiku dva různé počítače odstartovaly své palebné plány.
Žádný lidský smysl nedokázal postřehnout, co se odehrálo potom; žádný lidský mozek by si to neuměl přebrat. Vzájemná vzdálenost činila dvacet tisíc kilometrů a řízené střely, lasery a grasery dštily zkázu přes tu miniaturní propast vakua jako rozzuření démoni.
Ahmed zavrávoral, když jeho bočním štítem bez námahy prošel první graserový svazek. Jeho boky byly opatřeny metrovým pancířem z nejtvrdší slitiny keramiky a kompozitu, jakou se člověk doposud naučil odlévat, a přesto se jí graser prodral pohrdavě snadno. Od strašlivé rány se rozlétly obrovské úlomky a vzájemný pohyb lodi změnil to, co by bývalo kruhovým otvorem, v dlouhou zející trhlinu. Paprsek rozpáral bok lodi, jako když vyvrhovací nůž rozpáře žraloka, a z rány vytryskl vířící cyklon vzduchu, trosek a lidských těl.
Ale to byl pouze jeden z osmi takových graserů. Všechny do jednoho zaznamenaly přímé zásahy a na bitevním křižníku nikoho ani ve snu nenapadlo, že by přestavěná obchodní loď mohla nést takové zbraně. Zatímco si zuřivý úder Poutníka s křižníkem pohrával, komunikační obvody zahlcovala kakofonie výkřiků bolesti, šoku i hrůzy a potom se přihnaly řízené střely Q lodě a znovu a znovu křižník probodávaly jednorannými lasery, aby dokončily strašlivé dílo graserů. Zbraňová stanoviště se rozlétala na kusy, výboje bláznivě sršely a kabely syčely, pukaly a explodovaly. Příďová místnost gravitoru vybuchla, když jeden graser zasáhl naplno generátory, a tlaková vlna změnila sto metrů pancéřovaného trupu v pokroucené trosky. Všechny tři fúzní jednotky se automaticky nouzově zastavily a po celé lodi se zavírala vzduchotěsná vrata. Ale v příliš mnoha případech neměla ta vrata v čem zadržovat vzduch, neboť grasery Poutníka se propálily naskrz celým trupem a křižník se převaloval v prostoru jako umírající bezmocný vrak. Ale nezahynul sám. Poutník vypálil o zlomek sekundy dříve než Ahmed - ale jen o zlomeček a na rozdíl od Ahmeda neměl žádný pancíř a žádná hermeticky uzavíratelná oddělení. Byla to obchodní loď, jenom tenká slupka kolem obrovského prázdného prostoru pro náklad, a to nemohla žádná přestavba změnit. Zbraně, které přežily, aby se mohly zakousnout do jeho trupu, byly mnohem lehčí než ty, jež rozpáraly Ahmeda, ale proti tak zranitelnému cíli byly děsivě účinné.
Celý pravobok od přepážky třicet jedna dozadu po přepážku šedesát pět byl na padrť. Prázdné doky LAC se rozlétly jako rozšlápnuté sklenice. Zásobníky dva a čtyři byly roztrhány na kusy, stejně jako všechny výmetnice kromě čísla dva. Šest z osmi graserových stanovišť vybuchlo a prakticky celá jejich obsluha zahynula. Jeden laser se prořízl až k jádru lodě, zničil fúzní reaktor jedna a prorazil palubní vězení, z něhož už Randy Steilman a jeho druhové nikdy neměli vyjít před soud, a další se prořízl až na samotnou velitelskou palubu. Můstek zametla tlaková vlna, přepážky a podélníky se trhaly jako papír a zuřící hurikán vytrhl Jennifer Hughesovou navzdory tlumícímu postroji z křesla a odnesl ji do prostoru mimo loď. Její tělo už nikdo nikdy nenajde, ale na tom sotva záleželo, protože svištící příval atmosféry s ní udeřil o okraj trhliny v trupu a na místě jí roztříštil přilbu. John Kanehama zaječel do interkomu, když ho jako oštěp probodla dlouhá letící tříska slitiny. Staršího seržanta O’Haleyho přesekl vejpůl plochý úlomek, dlouhý jako on sám, a Aubrey Wanderman se pozvracel do přilby, když tentýž úlomek prolétl mezi osazenstvem jeho stanoviště a roztrhal Carolyn Wolcotovou a poručíka Jansena.
Tento výjev z pekla se po obrovském trupu Poutníka opakoval znovu a znovu. Další výbuchy a odletující trosky zasahovaly lidi, které minula palba Ahmeda, jako by se umírající loď mstila posádce za to, do čeho ji přivedla, a HMS Poutník se potácivě převaloval pryč s nefunkčním pohonem, zničeným hypergenerátorem a s osmi sty mrtvými a umírajícími lidmi v rozbitých odděleních.“

„Jak daleko tato malá svíčka vrhá paprsky! Přesně tak svítí i dobrý skutek v tomto unaveném světě.“

„Do téhle myšlenky jsem vložil paprsek slunce, abych měl na dnešní noc.“

„Se slovy to bývá jako se slunečními paprsky : čím jsou víc soustředěné, tím víc pálí.“

„Představuji si Mozartova génia jako slunce, které svítí a hřeje, aniž by opouštělo svoji uzákoněnou dráhu, kdežto Beethovena nazývám kometou, která naznačuje odvážné cesty, aniž se podřizuje nějakým pravidlům a její objevení zavdává podnět k všelijakým pověrám. Mozart vysílá věčně svěží paprsky ranního slunce přímo k zemi, Beethoven soustřeďuje v ohnisku žhavé polední paprsky a přebírá stíny noci, aby osvěžily a zchlazovaly ty, jimž je žár nesnesitelný.“

„Pravá víra a pravé pokání jsou dvojčata; bylo by zbytečné pokoušet se říci, které se rodí jako první. Všechny paprsky kola se hýbou najednou, když se hýbe kolo; a tak všechny ctnosti začínají jednat, když Duch svatý vypůsobí znovuzrození.“

„My se ve světě protloukáme, protože víme, že dvě plus dvě jsou čtyři, a držíme se toho tak usilovně, až je to kapku hloupý a občas se to může dotknout něčích citů. Je mi to líto.“
„Čích citů jako? Lidí, co si myslí, že dvě plus dvě je pět?“
„Lidí, pro který je důležitější společenský chování než to, aby každá věta vyslovená během rozhovoru byla doslovně pravdivá.“
„Jako, kupříkladu… žen?“
Randy asi míli skřípe zuby a pak řekne: „Pokud vůbec existuje nějaký zevšeobecnění toho, jak uvažujou muži versus ženy, tak podle mě je to v tom, že muži se dokážou soustředit jako laserovej paprsek na neuvěřitelně mrňavou maličkost a nemyslet na nic jinýho.“
„Kdežto ženy to nedokážou?“
„Předpokládám, že dokážou. Ale zřejmě málokdy chtějí.“

„Je to opravdu úžasný pocit držet celé dny jednu notu, ovládat zpětnou vazbu na jediném paprsku noci.“

„Jen láskou lze zlomit nenávist a otevřít lidská srdce. I takový pozdrav: Dobrý den - přidáme-li k němu úsměv - působí jako sluneční paprsek.“

„Chci běhat  na rozkvetlé louce, chodidla mi propaluje horká zem.. sluneční paprsky vydávají kouzelnou záři, chci být volná.“

„Zde před svatostánkem se člověku objasňují pravdy víry a na cestu zahalenou temnotou dopadají paprsky světla. Ježíš formuje naše myšlení.“

„Sladká je vzpomínka na vzdálené přátele! Jako mírné paprsky zapadajícího slunce dopadají něžně, ale smutně na srdce.“

„Jsi můj sen, který se náhle objeví. Jsi úsvit mého rána, který oslňuje oči mé. Jsi záhada, kterou mi záhadný plášť časem odhalí. Tvá slova se mě dotýkají. Jako slunce svými paprsky, při ranním polibku…..“