Citáty na téma protikladnost

Sbírka citátů na téma protikladnost.

Citáty na téma protikladnost

„Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě odlišné vášně. Nejen rozličné ale i protikladné. Láska se neprojevuje touhou po styku, což zahrnuje nekonečné množství žen, ale touhu po sdíleném spánku, touha omezená na jednu ženu.“

Milan Kundera (1929–2023) český básník, dramatik a romanopisec

O lásce, O milování, O ženách, O spánku

„Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný. Změna lidského charakteru, nestálost v citovém životě je přirozenou vlastností člověka. Vždyť se mění s počasím, okolnostmi, tělesnými podmínkami, jeho zájmy, schopnostmi, názory a zvyky. Člověk vidí věci různě. Je stálý ve své nestálosti a nestálý ve své stálosti, nesnáší ponurou ctnost pravidelnosti, miluje rozmanitost, je takový i onaký, ze všech stran nekonečný, můžeme o něm pronášet protikladná určení, je to ztělesněný rozpor. Jeho dnešní já je jiné než včerejší, v jeho životě není totožných okamžiků, jeho individualita není dána, je to vyvíjející se struktura, přecházející z jednoho stavu do druhého.“

Michel De Montaigne (1533–1592) francouzský spisovatel

O lásce, O milování, O životě, O změně

„Dějiny se neodvíjejí lineárně, nýbrž jsou výsledkem působení protikladných sil, antinomií, které se vzájemně oplodňují: přímo v lůně modernosti už byly zárodky síly, která nakonec povstala proti racionalismu a strojům.“

Ernesto Sabato (1911–2011) argentinský spisovatel, malíř a fyzik

Zdroj: [Housková, Mariana, Sabato, Ernesto: Spisovatel a jeho přízraky 2, iliteratura.cz, 2003-05-21, 2011-02-17, http://www.iliteratura.cz/Clanek/11121/sabato-ernesto-spisovatel-a-jeho-prizraky-2]

O síle

„Protikladné - shodné.“

Hérakleitos (-535) před-sokratovský řecký filozof

Zdroj: Hérakleitos, Zl. B 8.

„Jak odlišné v tolika ohledech, jak protikladné by byla dva systémy morálky, z nichž jeden by byl utvořen pouze podle obecně přijímaných mravních zásad křesťanského světa, a druhý na základě zkoumání svatých Písem!“

William Wilberforce (1759–1833) anglický politik

Originál: (en) How different, nay, in many respects, how contradictory, would be the two systems of mere morals, of which the one should be formed from the commonly received maxims of the Christian world, and the other from the study of the holy Scriptures!
Zdroj: Ibid., s. 13

O světě

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

Výbor z díla VII. - Symbol a libido

O rozumu, O povaze, O Kristu, O pomoci

„Myslím, že není pochyb o tom, že Blair chce euro, má ale strach. Obává se veřejného mínění, které je ze dvou třetin proti zavedení společné měny. Má strach z faktu, že velké firmy jsou ve svém názoru rozděleny a drobní podnikatelé jsou zřetelně proti. Navíc si není jist, kterým směrem kráčí britská ekonomika, dostává spoustu navzájem protikladných hlasů.“

Dominic Cummings (1971)

2002
Zdroj: [Týden v Británii, bbc.co.uk, 2002-01-05, 2020-08-03, http://www.bbc.co.uk/czech/vikend/tyden020105.shtml]

O podnikání, O strachu

„Dvojité myšlení znamená schopnost udržet pohromadě dvě zcela protikladné informace a zároveň oběma pevně věřit.“

George Orwell (1903–1950) anglický spisovatel a novinář