Citáty na téma rozpaky

„Jen bezcitný muž uvádí ženu do rozpaků.“

„Žádný choulostivý dotaz dítěte není tak trapný, jako rozpaky rodičů nad odpovědí.“

„Neštěstí těch druhých nás přivádí do rozpaků svou banálností.“

„Je celá řada mužů, kteří se dvoří ženám a kteří by se octli ve velkých rozpacích, kdyby byli vyslyšeni.“

„Mluv pravdu a tak zmateš a uvedeš do rozpaků své odpůrce.“

„Srdce lidí si nenakloníme velkými činy, jež uvádějí v rozpaky, nýbrž drobnými pozornostmi, jež dojímají nebo překvapují.“

„Vědci jsou často na rozpacích, jak zjistit příčiny nějakého jevu, ignoranti nikdy.“

„Tituly povznášejí průměrné lidi, uvádějí v rozpaky vynikající a jsou znesvěcovány lidmi bez ceny.“

„Začátek i konec lásky se projevuje v rozpacích, když jeden s druhým má být pohromadě.“

„Dávám přednost nebezpečí před rozpaky. Vždycky. Na nebezpečí jsem zvyklá.“

„Duševní krutost, přání druhého člověka pokořit a ranit jeho city je snad ještě rozšířenější než tělesný sadismus. Tento typ sadistického útoku je pro sadistu mnohem méně riskantní, vždyť nepoužívá fyzického násilí, ale "jen" slova. Na druhé straně však může být duševní utrpení právě tak intenzivní nebo ještě silnější než utrpení tělesné. Příklady tohoto duševního sadismu nemusím uvádět. Rodiče ho uplatňují vůči dětem, učitelé vůči žákům, šéfové vůči podřízeným - jinými slovy používá se ve všech situacích, kde se oběť nemůže sadistovi bránit. (Je-li učitel bezmocný, často se stávají sadisty žáci.) Duševní sadismus může být maskován mnoha zdánlivě nevinnými způsoby - otázkou, úsměvem, poznámkou, která druhého zmate. Kdo by neznal nějakého "umělce" v tomto druhu sadismu, který vždy najde přesně to správné slovo nebo gesto, aby druhého tímto "nevinným" způsobem uvedl do rozpaků nebo pokořil. Tento druh sadismu je přirozeně často ještě účinnější, když se odehrává před očima jiných lidí.“

„Po velkém hříchu se každý bez rozpaků dopustí malého, aby zakryl ten velký.“

„Čím dál méně se lidem vskutku podaří naplnit svůj osud, být sám sebou. A tak zbývají nakonec jen rozpaky a stud nad událostmi a činy, jejichž autentičnost je sporná.“

„Nic nás nepovzbudí více, než rozpaky druhých.“

„Připadá mi, že síla české tvořivosti paradoxně spočívá v tom, že se vždy probouzí v nějaké těžké chvíli, kdy je v sázce samotná existence. Ačkoliv dnes považujete svou historickou zkušenost se socialismem za tragický omyl, rozvíjelo se divadlo, film, psaly se velké knihy. Naproti tomu po sametové revoluci zmizel společný nepřítel a umělci se ocitli v rozpacích.“

„To, že nejsme ochotni ustrnout nad vlastními chybami a svou hrůzu a rozpaky z nich potlačujeme a odháníme, je jedinou skutečnou chybou, kterou můžeme při používání našich mozků udělat.“

„Zdá se mi, že hlavní omyl spočívá v prohlášení divadelního umění za zábavu. Vše, co se děje na jevišti, musí prý být za každou cenu zábavné. Jsem však na rozpacích, co nazvat lepší zábavou: roztříštěnou revui, plnou nejrozmanitějších nápadů a produkcí, po níž je v hlavě jako v podrážděném úlu, anebo harmonickou jevištní skladbu, která po nás žádá soustředění, ale z níž si odnášíme dojmy trvalejší.“

„Hůře bylo později, když do Plzně přijeli angličtí žurnalisté. Já tehdy měl plnou hlavu Williama Steada, pacifisty, o němž jsem slyšel, že jest největším anglickým žurnalistou. A proto, když byly přípitky v plném proudu, vyžádal jsem si také slovo a po krátkém proslovu připil jsem na zdraví Steadovo. A co následovalo bylo strašlivé. Bylo ticho, jen slabý malý přípitek kdesi se ozval.
Všichni byli v největších rozpacích. Předsedající anglický žurnalista se zdvihl, že musí již na dráhu, a za ním zdvihli se ostatní a odcházeli celí zaražení pryč. Jen jeden z nich přistoupil ke mně a stisknuv mi ruku řekl. „Thank you for Stead.““

„Volání po pravdivosti v umění se vůbec objevuje vždycky, když je v krizi dramatická forma, když divadlo se v rozpacích zastavuje samo nad sebou, když pocituje, že život jde mimo, že skutečnost mu uniká mezi prsty.“

„Tyto krásné květiny mě přivádějí do rozpaků.
Nutí mě litovat, že nejsem včelou...“