Citáty na téma svit

„Jak šťastný čisté vestálky osud,
jež na svět zapomíná a svět na ni též,
mysli neposkvrněné věčný svit,
modlitba každá vyslyšena,
vzdala se přání veškerých…“

„Kdykoli vyjdu ze dveří, narovnám se, nesu hlavu hrdě vzhůru a zhluboka se nadechnu. Dopřeji si doušek slunečního svitu, pozdravím své přátele s úsměvem a mám srdce na dlani. Neobávám se, že bych byl nepochopen a neztrácím ani minutu tím, že bych přemítal o svých nepřátelích, soustředím se na to, čeho chci dosáhnout, a aniž bych ztrácel směr, zamířím rovnou ke svému cíli. Myslím na velké a vznešené věci, kterých chci rád vykonat, a pak, jak budou plynout dny, docela mimoděk využiji, všechny příležitosti, které vedou k naplnění mých cílů, právě tak jako bere mořský korál z přílivu a odlivu svou sílu k životu. Představuju si, jaký chci být: schopný, svědomitý, užitečný, a samo myšlení mě přemění k tomu obrazu… Pamatuji si že myšlenka vládne tělu. Zachovávám si správné duševní rozpoložení, jsem odvážný, upřímný a milý. Správně myslet znamená totéž, co tvořit. Všechny věci přicházejí skrze naše touhy a naše upřímné modlitby jsou pak vyslyšeny. Stáváme se tím, nač se naše srdce pevně upnulo v představách. Narovnám se a nesu hlavu hrdě vzhůru. Jsme samými bohy v zárodku.“

„Ano: jsem snílek. Snílek je ten, kdo může najít svou cestu pouze za svitu měsíce a jehož trestem je, že vidí rozednění dříve než zbytek světa.“

„Na pasece zavoní večerní vůně, motýli uprchnou a něžný svit obestře listí a květiny. Pak zmizí i červánky nad horami, příroda utichne a nastane noc, která dýchne svěží chlad na trávu a uzavře koruny květů. Nastane bílá a tichá červencová noc, noc snů a lásky, noc průzračná jako studánka ve skalách.“

„Žijte ve slunečním svitu, koupejte se v moři a dýchejte divoký vzduch.“

„Šťastný je, kdo i v šedivých a mlhavých dnech věří, že se zas vrátí sluneční svit.“

„Nevěřím, že by architektura měla příliš mluvit. Měla by zůstat tichá a nechat přírodu v masce slunečního svitu promlouvat hlasem větru.“

„Proto dnes žiji-
s jistotou, že vyjde slunce,
které mě povede a posílí na cestě.
Pozvedne mě v každém okamžiku slabosti,
dá mi naději v každé chvíli bolesti,
utěší mě ve všech souženích,
sluneční svit a radost po dešti!“

„Na tvá útlá ramena jen karabáč,
jen karabáč, krev, mráz a pláč.

Pro tvé dětské ruce železné úkoly,
železné úkoly, provazy, mozoly.

Pro tvé bosé nohy střepy na cestách,
střepy na cestách a zkrvavený prach.

A já, černá svíce, nesu za tebou svůj svit,
nesu svůj svit, nesmím se pomodlit.“

„Štěstí nikdy nebude méně, když se o něj podělíš. Tak jako svíce může zapálit tisíce jiných svící a její plamen ani svit se tím neukrátí.“

„Nyní je věčnost. Jsem v jejím středu. Jen já ve slunečním svitu. Jako motýl vznášející se ve světlem prostoupeném vzduchu. Nic víc se už nemusí stát, je jen teď.“

„Jsi na obloze, tvůj stín na mě dopadá a já se tak celý rozzářím v jeho svitu. A jak jsi tak na té obloze a já se snažím k tobě přiblížit, dotknout se tě. Ale pořád stojím ve tvém stínu. Jsi na obloze, jako anděl na nebi tančící s jiným andělem. Nezbývá mi nic jiného než kráčet ve tvém stínu a nikdy se k tobě nepřiblížit, nikdy se tě nedotknout.“

„Vzhledem ke svým už existujícím sochám jsem srovnatelně mrtvý a začíná mě za měsíčního svitu obrůstat tráva.“

„A tak se slunečním svitem a velkými záblesky listů rostoucích na stromech, stejně jako věci rostou v rychlých filmech, jsem měl tak dobře známé přesvědčení, že život začíná znovu od léta.“

„Ačkoliv Bach původně nezamýšlel, aby se svity hrály jako celek v jednom tahu, jejich kompletní provedení má neuvěřitelně důmyslnou stavbu. Pro mne je to jako velká šestivětá symfonie…“

„Sinfonietta je pro mne stejného kalibru jako třeba Svěcení jara, tedy žádná klasicisticky-romantická symfonie, ale skoro svita s pěti samostatnými díly. Vlastně je název Sinfonietta příliš skromný pro takové mistrovské dílo.“

„Už nevím co je smysl života,
netuším pro co jen mám žít,
místo těla zřím maskota,
uklidní mi už jen noční svit,
halucinogenní cesta na konec světa.“

„Tma, kterou v dálce bílým svitem lže / pod černým nebem zatemněných hvězd, přistane smutku usoužené míst, / jak temné závoje nebo temno samo. / A v té tmě samo zdání světla křísí, / jak čára na tabuli přebíjí se ní. / To slepý čas, ach, slepý čas se šmátrá podzimem, / opřený o hůl bílé břízy.“

„Avšak přátelství je cenné nejen ve stínu, ale i ve slunečním svitu života, a díky příznivému uspořádání je větší část života slunečná.“

„Čím je sluneční svit pro květiny, tím je úsměv pro lidi.“