Citáty o zvířatech
strana 5

„Já nemám nic proti přemnoženým druhům zířat a hmyzu atd. Já si jenom uvědomuju že jsou. A dokud mě ta verbež neleze do domu, a nebo okolo něj tak je mě to celkem jedno. Já mám ráda zvířata a je to živí tvor on taky cítí emoce a bolest a je mě jich 😞 líto. Ale právě proto aby ta verbeš nikomu nic neudělala ale některé zvířata si to fakt nezaslouží smrt. Sice jo přenáší choroby ale taky žerou jiné druhy které škodí třeba plodinám. A pokud se neodváží napadnout člověka a jeho. Nebo ho nakej blbej člověk ohrožuje v jeho přirozeném prostředí proč mu sakra ubližovat. Přece si brání taky svůj domov. Tak jako sakra jako ale pokud je to zvíře chráněný jenom proto protože zmizelo s ty oblasti nebo je ohrožený a pak se vrátí příde a jediný co dělá je že jenom škodí a nic jinýho a ono samo nemá nepřátele které by ho vytlačili z území tak se bude jenom množit bez účelně to je k hovnu. Radši střílet vlky 🐺 než lišky🦊 ty aspoň netvoří gangy a netočí ve skupině. A taky co medvědi další verbeš těch je tam beztak hodně a pak už ani neví kde mají být. Lidi se jich bojí a medvědi nemají klid a tak utočí les je domov 🐻 tak otázkou kdo z koho. Jestli poklidné procházky v lese nebo se nechat sežrat medvědem. Kdyby se přesunuly do jiné oblasti klidné bez lidí a bez stád dobytka v ohradnicích kazdej medvěd jednotlivě tak by se nemohli potkat ani množit mezi sebou. Tak by měly větší možnost sežrat více jinejch volně divokých zvířat v různých lokalitách země. Jak by asi přežil medvěd třeba převezenej na Vysočinu na okolí Velkého Meziříčí a Jihlavy do přírody jak by tam žil když některá místa jsou vikácená a nebo totální džungle zarostla listnatýma stromama. Nikde u řeky nebo potoka aby mohl chytat v řece pstruhy a měl dost vody. To by byl zajímavý experiment jestli by tam přežil. A jaký vliv by to na něj mělo. Prostě mě to zajímá.“

„Možná ti co osvobodí nosí jenom smrt. Ale pokud nejsi srdečný a bez svědomí nemůžeš soudit kroky minulosti. Ani budoucnosti ve vším se skrývá mnohem větší síla která přesahuje naše chápání. Musel by si mít boží svolení aby si mohl měnit k lepšímu. Každý člověk je sám sobě Bohem. Ruzným ale silným zároveň ta víra je síla ta naděje pandořina skříňka jest navěky věků. Můžeme být jako hrdinové davnověku nebo padnout jako lidi co nevěřili sílu uvěřit svojí síle. Vesmír a život je moc moc života smrti a něčeho víc. Jsme lepší než zvířata přesto tolik lidí se snaží pouze přežít a né mít hloubku a skutečný smysl. Jsem stejná snažím se pouze přežít ale cit můj je veliký větší než dokážeš si představit. Boj za to se z toho vymanit ukázat duši praví úděl. Stracím se padám všechno mě ničí alkohol otupuje moje smysly notak člověče mysli tvoje síla je i v mojích myšlenkách. Matka příroda sama přes mě mě žáda neubližij mě. Příde ti to malicherné nevěříš v život a v jeho krásu. Maš jeho spásu ve svích rukách člověče pouze jen ty jediný. Víš jak mi pomoci ale přesto to není radikální. Ti kdoš promlouvají ti velkou sílu nemají.Životem žijem to těšký znají nemůžu nutit to samo moudrost nalezne. Tehdy až sama potřeba nouze svou sílu a potřebu uvidí. Pak svojí pravdu míjí svou zem sama odhalí. Slová má jsou pouhý rým však v jeho pravdy síly vím. Jedna nemůže změnit vše však může ukázat zápal to já vím.“

Charles Nodier foto
Paul Valéry foto
Filip Neri foto
Petr Fejk foto
Otto Funke foto
Bohumil Hrabal foto
Albrecht z Valdštejna foto

„Čího to erbu jsou ozdobou lvové ti vzácného rodu?
A královského proč ptáka je přilbice zdobena peřím?
Znamení je to, že Valdštejni vzácnými cntnostmi vše předčí
jak předčí zvířata lev vždy a ptáky zas Jovišův orel.
Nápis a jeho překlad na hrobu Albrechtových rodičů, který nechal sám vybudovat“

Albrecht z Valdštejna (1583–1634) český maršálek, vévoda a šlechtic

Originál: Cuius id exornant genoris stemma leones?
Regalis plumae haec cur volucris galea?
Waldsteinios ante ire docent virtutibus omnes
Ceu leo it ante feras et Jovis ales aves.
Zdroj: Nápis na hrobu Albrechtových rodičů, který nechal sám vybudovat.[Kalista, Zdeněk, Valdštejn: Historie odcizení a snu, Vyšehrad, Praha, 2002, 80-7021-604-2, 52]

„Ale proč tady být když nemám pro co tady být. Nikdo mě nikdy nepotřeboval. Jsem tady na tom světě nedobrovolně. A jediný co má smysl je žít bez myšlenky lidskosti ale žít pro instinktivní přežití. Protože lidskost je hloupost jen lepší level žít jako monstrum. I zvíře je víc zvíře. Než člověk člověkem lidskou moudrou bytostí která si zaslouží žít na tyhle planetě. Pro přežití protože jsme se narodili. Protože nám něco dalo život náká hnusná tupá lidská kreatura nazivající se člověk. Ale po několikati letech s rodiči neschopnych hlubokych uvach a emočního vcitění uvědomění si toho že člověk se stavá lidským díky schopnosti empatie lasky přatelství nadsení komunikace pozitivní. Dochazim do bodu kdy citím že né kazdý člověk je hoden byt naziván člověk lidska bytost Ale spíš monstrum neschopné existovat jako normalni člověk diky. Pouhému instinktivnímu prežití ale neradosti existovat to se z člověka pak stane zle monstrum které je naplněno existenčím zlem prežitku života tocí se v zašlích stereotipech které nevytváří hodnotnou lidskou bytost. A když si nedá možnost víru sílu nad vlastním osudem je to jen nádoba co přežívá bez radosti. Bez hodnotné existence myšlenky tady být vsichni jsou jen kus masa co jednou umřou. A už nevidí to krásné na tom životě to co by mohla sám sebou udělat pěknější. Protože neměla sílu neměla víru bála se vší té krutosti v lidských duších a zapoměla na to co ona sama vždycky chcela udělat ten svět lepším sama sebou. Protože věřila víc té temnotě svím monstrózním rodičům než svému dobru které v ní jakžtakš plapolalo jako malí plamínek bojující proti veliké temnotě. A pak je život jen blouděním a vlastně velikou věčností ne vděčností.“