Citáty na téma filosof

„Nikde o sobě neříkej, že jsi filosof, a nemluv mnoho před obyčejnými lidmi o svých filosofických zásadách, nýbrž podle svých zásad jednej!“

„Můj přítel, filosof Jaques Monod, mluvil často o nahodilém charakteru vesmíru. Věřil, že všechno v životě se děje náhodou, snad jen s výjimkou jeho snídaně, kterou mu podle jeho názoru téměř určitě připravovala hospodyně…“

„Filosof je milovníkem moudrosti, lépe řečeno, pravdy. Všichni filosofové se vyznačovali těmito vlastnostmi. Ve starověku není jediného filosofa, který by neposloužil lidem příklady ctností a morálním poučením. Všichni se mohli mýlit v oblasti fyziky, ale tu tak málo potřebujeme v praktickém životě, že filosofové by se bez ní obešli. Celá staletí trvalo, než lidé poznali část zákonů přírody. Ale moudrému stačí jediný den, aby poznal povinnosti člověka.“

„Filosof odpovídá na vaši otázku tak, že ani neporozumíte, na co jste se ptali.“

„Nezjistil filosof, jako jste vy, že naše země má být více oceňována než matka nebo otec nebo jakýkoli předek, a že je třeba ji více vnímat v očích bohů a s porozuměním?“

„I když jste vymyslel něco, čemu sám nerozumíte, nejste ještě filosof. Musíte teprve udělat doktorát.“

„Panuje mínění, že Sokrates mohl vydržet s Xantipou jen proto, že byl filosof. Myslím si, že opak je pravdou. Stal se filosofem jen proto, že byl ženatý s Xantipou.“

„Každá odpověď vzbudí nějakou otázku – a filosof je člověk, který kvůli ní nejde spát.“

„"Nejcennější ze všeho je život," řekl filosof, ale ani za cenu života své tvrzení neodvolal.“

„Ježíš přišel mezi lidi bezbranný, neměl ani doporučení ani peněz ani obydlí ani služebníků ani lidových mas ani úřadů ani policie, ba ani psacího pera neměl. Předstoupil sám a sám před lid pouze se svým novým poselstvím. Láska, kázání, poučování, chvála a kritika a ovšem znalost Starého zákona byly jedinou jeho zbraní. Nemá filosof hledět s úžasem na takový podnik, čistou myšlenku založit vládu nad lidmi, podnik, proti kterému je učení Pythagorovo o filosofii mimo světský ruch anebo učení Platonovo o filosofech králích jen hrubým tápáním po zemi.“

„Faktem je, že zpravodajem je filosof, nikoli vědecký odborník. Odborník ví, co ví a co neví, filosof nikoli. Jeden vyvozuje závěry, druhý klade otázky, jsou to dvě různé řečové hry.“

„Právě o pravdě platí, že ji filosof nikdy nemá, že nad ní nevládne, nýbrž že se jí jen dává k dispozici a nechá pravdu vládnout nad sebou a pak se zasazuje za její vládu též ve světě. V tom smyslu také český myslitel Emanuel Rádl řekl, že nemáme my pravdu, ale pravda má nás. Ono dvojí úskalí, na němž filosofie troskotá a stává se nefilosofií, spočívá tedy v tom, že jsme buď přesvědčeni, že už pravdu máme, že jsme se jí zmocnili, anebo že o pravdu nedbáme a dokonce ji popíráme a považujeme za předsudek a iluzi.“

„Člověk by se měl nejraději oblékati tak jednoduše, aby se sám mohl odíti potmě a měl by žíti po všech stránkách tak samostatně a pohotově, aby, kdyby se města zmocnil nepřítel, mohl jako starý filosof vyjíti z brány bez bázně s prázdnýma rukama.“

„Tak jako jsem nepřestal být přesvědčen o správnosti svého socialistického vyznání víry, stejně tak jsem byl přesvědčen, že její zdůvodnění marxismem je příliš úzké a jednostranné, že socialismus musí být více než proletářským socialismem, aby byl vůbec socialismem, a že teoretické zdůvodnění socialismu je třeba teprve hledat. Viděl jsem úkol, neviděl jsem řešení. Nalézt je stálo přede mnou jako palčivá povinnost. A splnit jsem ji mohl jen jako filosof.“

„Tak skonal tento muž výtečný ve všem kromě víry. Viděl jsem jeho konec i jeho jednání. Ať už byla příčinou jeho záhuby bludná víra či umíněnost, řekl bys zajisté, že zemřel co pravý filosof.“

„Vědec dává společnosti vědění, filosof kritéria a cíle.“

„Filosof si nemůže dovolit jinak myslet a jinak žít. Ale protože vyrostl a žije v určité společnosti, musí také tuto svou společnost, svou zemi a svou dobu vidět nanejvýš kriticky. A tu je třeba říci, že lepší filosofové u nás vždycky měli povědomí své povinnosti mluvit do veřejných věcí. S tím je však spojen pochopitelně další problém, neboť mluví-li filosof do veřejných věcí, pak nikdy nemá smysl, jestliže říká to, co ostatní chtějí slyšet – ať už jsou s daným stavem spokojeni, nebo nejsou. V takovém případě by totiž filosof byl zbytečný, neboť všichni si docela dobře vystačí bez něho, stačí si sami. Ale když říká něco jiného, než ti druzí chtějí slyšet, anebo když dokonce říká něco, co vůbec nechtějí slyšet, tak jsou z toho konflikty. Lidem, kteří chtějí sami rozhodovat o tom, co chtějí slyšet, stačí rétoři, sofisté a ideologové. Ti sami nabízejí své služby, nejčastěji za úplatu. Na „trhu myšlenek“ se proto vždycky uplatní spíše myšlenky líbivé, než kritické“

„Pro mě ta politika nebyla. Filosof jde kupředu, když udělá krok zpátky; udělá krok a pokračuje tím, že couvá - musí se vrátit, aby viděl, co přesně udělal. Musí zkoumat každý krok ve všech souvislostech. Ale politik na tohle nemá čas, ten je jako parní lokomotiva. Musí být připraven, než jde do politiky, a pak už nesmí zkoumat. Politici jsou zapotřebí, ale filosofové jsou taky zapotřebí…“

„Proti tomu vyvinulo vědecké krédo naší doby pověrčivou fobii vůči fantazii. Skutečné je však to, co působí. Fantazie nevědomí účinkují – o tom není dovoleno pochybovat. I ten nejmoudřejší filosof může být dokonalou obětí naprosto pitomé agorafobie. Naše famózní vědecká realita nás ani v nejmenším nechrání před takzvanou irealitou nevědomí. Něco za závojem fantastických obrazů působí, ať už tomuto něčemu dáváme dobré nebo špatné pojmenování. Je to něco skutečného, a proto se také jeho životní projevy musí brát vážně. Napřed je ale třeba překonat tendenci ke konkretizování, jinými slovy, jakmile přistoupíme k otázce výkladu, nesmíme brát fantazie doslova. Ano, pokud fantazii právě prožíváme, musíme ji brát více než doslova. Když jí však chceme porozumět, nesmíme zdání, totiž fantazijní obraz, považovat za to, co působí z pozadí. Zdání není ta věc sama, ale pouze její výraz.“

„Jistě, jenže ten filosof taky říkal, že se přitom otáčí hladiny moří a kůra na povrchu naší planety, zatímco střed, co je hluboko uvnitř, se ani nehne. Mám aspoň ten dojem." "To ještě hloupější je. Kde to ten pán napsal?" "To nevím, myslím, že to nakonec ani nenapsal, nebo nevydal jako knihu. Má moc rád jezuity a nechtěl si je rozhněvat." "Tak to já radši pana Galilea mám, on kacířské myšlenky choval, ale vyznal se z nich předobrotivým kardinálům a nikdo ho neupálil. Zato se mi nelíbí ten tvůj druhý pán, co ještě kacířštější myšlenky chová a nevyzpovídá se z nich ani svým přátelům jezuitům. Galileovi Bůh jednou odpustí, jemu ale ne.“

„Filosof je ve své podstatě každý z nás.“

„Pravý filosof oponuje i těm, kteří mají stejný názor jako on. Ale má to své meze.“