Citáty na téma pokrm

„Bůh dal lidem pokrm, čert kuchaře.“

„Bolest je prvním pokrmem lásky.“

„Láska je nepostradatelným pokrmem pro každého člověka.“

„Bůh učinil pokrm, ďábel koření.“

„Pravice by chtěla žít z hloupostí, které spáchala levice, to však není vitamínový pokrm.“

„Člověk rozprostře svou duši jako pěkný ubrus na jídelním stole, zbývá jen, aby osud začal tabuli plnit vínem a pokrmy. Člověk je připraven pochutnat si co nejlépe.“

„Neshromažďujte zlata ani stříbra, ani peněz v opascích vašich mívejte, ani mošny na cestě, ani dvou sukní, ani obuvi, ani hůlky; hodenť jest zajisté dělník pokrmu svého.“

„Velkým neštěstím je to, že se neutíkáme k tomuto Božskému pokrmu, abychom překonali ubohost života. Podobáme se člověku, který umírá hladem u bohatě prostřeného stolu.“

„Zatímco podstatná část světa hladoví, problémem naší civilizace je, jak se najíst a přitom nenajíst. Vymýšlíme odtučněnou smetanu, máslo bez másla. Odstraňujeme ze svých pokrmů tu nejvýživnější část. A to jenom kvůli tomu, abychom mohli zběsile a donekonečna jíst. Proč neumíme být ve svém přebytku přiměření? Čím více toho máme, tím více toho chceme, jako by spotřeba byla drogou.“

„Žádný pokrm není tak těžký, aby se za den a noc nestrávil.“

„Příroda sice dává pokrm, ale nepřináší ho až k hnízdu.“

„Používání masitých pokrmů a v menší míře zvířecích výrobků má za následek, že udržuje lidské vědomí omezené na hledisko, které je ovlivněno zvířecími sklony. Má-li se lidské vědomí stát ryze lidským, musí se osvobodit od závislosti na takových potravinách a takových výrobcích, jejichž buněčná substance je přirozeně takovými sklony prostoupena.“

„Slovo boží je opravdovým nebeským chlebem a nejlepším pokrmem pro duši.“

„Mnohý pokrm odsunujeme od sebe, jakmile jsme ho okusili. Proč bychom měli každou knihu bez rozdílu pročísti celou?“

„Přátelství k ženám - to je pokrm srdce podávaný za studena.“

„Opravdová podstata a jednoduchost života lidského v dobách prvotních měla v sobě alespoň tu přednost, že mohl žíti v přírodě stále jako host. Když se posilnil pokrmem a spánkem, pomýšlel na další cestu. Svět mu byl takřka stanem a on se buď províjel údolími, nebo procházel rovinami, zlézal horské vrcholy. Ale běda! Lidé se stali nástroji svých nástrojů. Člověk, který si beze všeho trhal ovoce, když měl hlad, se stal farmářem, a kdo si vybral za přístřeší strom, byl domácím pánem. My už nerozbíjíme své ležení jenom na noc, nýbrž usadili jsme se na zemi a zapomněli na nebesa. Přijali jsme křesťanství jenom jako zlepšený způsob zemědělství. Vystavěli jsme si pro život vezdejší rodinné obydlí a pro to, co přijde potom, rodinný hrob.“

„A jak může nejposvátnější symbol, který máme, eucharistický chléb, v nás ještě vzbudit představu nadpřirozené výživy? Naše nekvašené hostie v podobě malé kruhové destičky jsou sotva vhodné k tomu, aby mohly platit za symboly svatého pokrmu, když už pomlčíme o symbolech svaté hostiny.“

„Cestování po světě nabízí zkušenost, která je pokaždé jiná a vpravdě nepřenosná. Poznání, empatie a pokora jsou pak těmi cennými plody. Pro pravdivou výpověď z cest je však ještě třeba strávit čas s místními v jejich obydlích, s jejich pokrmy v kruhu jejich rodin, pěšky prochodit i místa, která nejsou na stránkách reklamních časopisů, navštívit veřejné toalety a běžnou lékařskou ordinaci.“

„Hlad naučil lidi vymýšlet nové pokrmy.“

„Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům. Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových. Jdi k mravenci lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš. Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce, opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu. Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku? Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.“

„Poznání je bláznem považováno za nevzdělanost a věci přínosné jsou pro něho škodlivé. Žije v smrti. Proto je to jeho pokrm.“

„Ani Bůh ani lidé nejsou spokojeni tím, že chudým přinášíme jen pokrm a léky. Podle vůle Boží máme působit na jejich duši.“

„A není snad bolest solí pokrmu lásky?“

„Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm.“