Citáty na téma pouť

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Na pouť po výjimečných cestách se člověk vydává neuvědoměle a nevnima zazračnost v té chvíli, kdy ji prožívá. Jednoho dne se dopustí té nenapravitelné chyby, ze se vrátí zpět v domnění, ze výjimečnost se může opakovat. A když pak koná tuto cestu podruhé, najde krajinu změněnou, orientační body zasuté a informátory se zcela jinou podobou“

„Příroda je chrám, kde si můžeme odpočinout, kde můžeme nabrat sil pro další pouť naším životem“

„Okamžiky, kdy jsem seděl s docela cizími lidmi na terase, pil čaj, kouřil vodní dýmku a intenzivně vnímal, jak jsme si blízcí, i když nás nic nespojuje, pro mě patřily k vrcholům pouti.“

„Kde v půli život náš je se svou poutí, procházet musel jsem tak temným lesem, že pravý směr jsem nemoh uhodnouti.“

„Kdo máš zlou ženu, veď ji na pouť do Kyjova a z Kyjova do Buchlova a z Buchlova do Modřic - napraví se.“

„Smysl pro humor je výborná pružina, usnadňuje i nejobtížnější životní pouť a mírní otřesy při výmolech.“

„Lidé zapomínají, že ani jeden z osmanských sultánů nikdy nepodnikl pouť do Mekky. Přestože je hadždž jedním ze základních pilířů islámu. Sultáni pili alkohol, radovali se ze života. Nechtěli, aby je omezovaly nějaké náboženské příkazy. Teď se vše mění k horšímu. Z Turecka se bohužel stala země, kde jsou babičky modernější, než jejich vnučky.“

„V půl naší zemské pouti když se vkročí, já octnul jsem se v tmavém, pustém lese, neb cesta pravá zmizela mi s očí.“

„Dva roky chodí po zemi. Žádný telefon, žádný bazén, domácí mazlíčci, žádné cigarety. Konečná svoboda. Extremistické. Estetické voyager, jehož domovem je cesta. Unikl z Atlanty. Nebudeš se moct vrátit, protože "Západ je nejlepší." A teď po dvou nesourodých letech přichází konečné a největší dobrodružství. Vrcholná bitva, zabít falešnou bytost uvnitř a vítězně uzavřít duchovní pouť. Deset dní a nocí nákladních vlaků a stopem přivést ho do Velkého Bílého severu. Už se otrávil civilizace prchá, a chodí sám po zemi, aby se ztratil v divočině.“

„Od svého nástupu do funkce biskupa r. 1965, ale především v letech 1968–1969, jsem byl nepřetržitě ve své činnosti podporován členy Československé strany lidové, především z vašich místních organizací. Nebyla snad jediná větší akce, pouť nebo oslava, kterou by nezabezpečili vaši členové. (…) Mnozí z nich za to zaplatili ztrátou zaměstnání, totalitní režim je vedl jako nepřátelské osoby a StB vykonávala nad nimi dozor. Dvě vrcholné akce protikomunistického odboje – 31 bodů na podporu naší církve a slavný Velehrad 1985 – ukázaly, že členové ČSL stojí za svými ordináři, bez ohledu na to, že vedení ČSL zakazovalo podíl vašich členů na těchto akcích. Iniciativa našich nejlepších členů vedla naopak k podpisové akci proti tehdejšímu vedení ČSL a vyjadřovala přání, aby vaše strana hájila zájmy věřících občanů.“

„Věří všemu, co učí římská církev, avšak leccos mu v katolicismu připadá zbytečné, jako očistec, zpověď nebo poutě. (svým nadřízeným o Františku Antonínu Šporkovi v dopise z 19. února 1729) “

„Básník může postupovat jen od jednoho slova ke druhému – od jedné masky ke druhé – jako neviditelná bytost, která je věčně na pouti.“

„Když Pán povolával vyvolené k obhajobě království nebeského, nepočítal pouť do Jeruzaléma k dobrým činům. Když hlásal blahoslavenství, nezahrnul mezi ně tuto námahu.“

„Křesťané rané doby se nestarali o nějaký svatý zeměpis, o [jeruzalémský] chrám […]. Neměli žádný speciálně náboženský zájem o místa, kde Ježíš žil. Nekonali poutě. Dávná náboženství znala tisíce svatých míst a chrámů. Pro křesťany bylo to vše minulostí. Nepotřebovali kamenné chrámy.“

„V rozepjaté a zadumané „ruské duši“ (jak o ní ruští myslitelé posléze začali hovořit) prodlévalo přesvědčení, že jednou veškeré ruské snahy a rozpory dospějí k rozkvětu, pouť Ruska se prokáže jako platná, jeho výkony se dočkají chvály, pohrdání Západu se překlopí v úžas a obdiv, země sloučí moc a rozlehlost Východu s kultivovaností Západu a mravní silou pravé zbožnosti a Moskva – „třetí Řím“ a dědic padlé Byzance, jejíž car je „následníkem východořímských caesarů, pořadatelů církve a jejích koncilů, jež ustavily samotné krédo křesťanského náboženství“ – bude hrát rozhodující roli v nastolení nové epochy celosvětové spravedlnosti a bratrství.“

„Nejsem na žádné křížové výpravě, ani jsem se nevydal na žádnou pouť. Co píšu, je především výplodem mé fantazie a misí to mít pohádkový charakter.“

„Věří všemu, co učí římská církev, avšak leccos mu v katolicismu připadá zbytečné, jako očistec, zpověď nebo poutě.“

„Ne všichni se mohou postit, podnikat dlouhé poutě ke chvále Boží, ne všichni mohou dávat bohatou almužnu; ale všichni mohou milovat Boha: stačí jen chtít.“

„Jako poutník na své pouti krajem putuji zbaven světa nástrah plním si svůj sen pro poslední větu ve vesmírném čase.“

„Nova není televize pro intelektuální elitu. Nova je zábava, hrací automat. Nova je jak pouť! Nova je něco podobného, čím kdysi bývala veřejná exekuce.“

„Cestu k sebelásce nelze dokončit, aniž bychom prošli procesy uvědomění, pravdy, vyrovnanosti, odpuštění, soběstačnosti, důvěry, odpovědnosti, vděčnosti, poznání, soucitu, jednoty, svobody, uvolnění, radosti a nekonečné lásky. Jde o duchovní pouť, skrze kterou se naplňují všechny ostatní cesty.“