Citáty na téma uspořádání

„Vědec nestuduje přírodu z důvodu, že je to užitečné. Studuje ji, protože ho to těší, a těší ho to, protože příroda je krásná. Kdyby příroda nebyla krásná, nestálo by za to ji poznat a život by nestálo za to žít. Nemluvím samozřejmě o kráse oslovující smysly, o kráse vlastností a vzhledu. Jsem dalek pohrdání smyslovou krásou, jenže ta nemá nic společného s vědou. Co mám na mysli, je důvěrnější krása, jež pochází z ladného uspořádání částí, a kterou může pochopit čistá inteligence.“

„Dobře víme, že v klíčových okamžicích novodobé české historie, které rozhodně nemohou být vnímány pozitivně, sehrál neblahou roli právě židovský element. Příkladem budiž například období slánskizace (a únor 1948), nástup Charty 77 (a předtím zinscenované pražské jaro 1968 v návaznosti na dění na Blízkém východě), stejně jako politický puč roku 1989, který opět a do třetice v poválečném uspořádání přivedl na politické výsluní politiky židovského původu, kteří více než český národní zájem sledovali zájmy svého vlastního etnika a často i své zájmy osobní.“

„Objevením slova "proč?" stala se chyba. K uspořádání života stačí se ptáti "jak?"“

„Nikdo dohodnuté listiny nepodepisoval s iluzí, že by snad prováděl něco víc než prosazování vlastního zájmu a prestiže. Paradoxně však právě toto všeobecné vyčerpání a cynismus účastníkům umožnily transformovat praktické prostředky k ukončení jedné konkrétní války v obecnou koncepci světového uspořádání.“

„V minulosti byla potřeba hierarchického uspořádání společnosti výhradně doktrínou Těch nahoře. Hlásali ji králové a aristokrati, kněží, právníci a jim podobní, kteří se na ní přiživovali a obvykle ji zmírňovali sliby, že vše bude vynahrazeno v imaginárním záhrobním světě.“

„Náš národ předvedl mistrovské kousky v rozmazlenosti, netrpělivosti, nekázni a hlavně v nebetyčné hlouposti a není nadsázkou tvrdit, že jsme svědky rozkladu celého společenského uspořádání.“

„Nejdříve přichází myšlenka, pak její uspořádání do myšlenek a plánů, a pak jejich přeměna ve skutečnost. Začátek, jak si všimnete, je ve vaší představivosti.“

„Vždycky se mi zdálo, že společenský řád vyplývá ze samé podstaty věcí a nevyžaduje od lidského ducha nic víc než péči o uspořádání různých prvků; že lidem lze vládnout, aniž by se z nich stali otrokáři, nevolníci nebo oběti; že člověk se narodil pro mír a svobodu a stal se nešťastným a krutým pouze působením zákeřných a utlačovatelských zákonů. A proto věřím, že pokud budou člověku dány zákony, které jsou v souladu s diktátem přírody a jeho srdce, přestane být nešťastný a zkažený.“

„Sociomorfní modelování v rámci biologického myšlení jest skutečnost, že každá doba při výkladu živé přírody vybere z široké „samoobsluhy jevů“, kterou skýtá, ty, které potvrzují základní principy jejího fungování. Celý děj ovšem probíhá na nevědomé rovině, cílem biologů téměř žádné éry není apologie společenského uspořádání („správně“ pochopitelně funguje jen ta společnost, která nějak odpovídá „přirozenému“ uspořádání světa a toho živého zvláště), ale právě a jen poznávání živé přírody.“

„Sex není jenom o sexu. To, jak chápeme a vyjadřujeme naši sexualitu, poukazuje na naše nejhlubší přesvědčení o tom, kdo jsme my, kdo je Bůh, jaký je smysl lidského života, uspořádání společnosti a dokonce uspořádání vesmíru.“

„Co mají společného letadla, televize a pouliční lampy s žábami, velrybami a lidmi? Ve všech těchto případech jde o vysoce nepravděpodobná uspořádání hmoty a to, co dělají, dělají extrémně dobře.“

„Lidstvo v každé době plodí ďábelské šílence a svůdné představy útisku. Úkolem státnictví je zabránit tomu, aby se vyšvihli k moci, a udržet funkční mezinárodní uspořádání, které je může – pokud se k moci dostanou – zastrašit. Toxická směs povrchního pacifismu, geopolitické nerovnováhy a nejednoty spojenců však těmto silám v meziválečném období dala volnou ruku. Evropa poučená třemi sty lety konfliktu vybudovala mezinárodní řád – a pak ho odhodila, protože její vůdcové nerozuměli při vstupu do první světové války důsledkům svého počínání, a i když nyní chápali, jaký by byl dopad další hromadné katastrofy, zalekli se závěrů, k nimž je toto nahlédnutí mělo přimět. Kolaps mezinárodního pořádku, k němuž v této době došlo, byl v zásadě rezignací či přímo sebevraždou. Evropa opustila zásady vestfálského urovnání, zdráhala se uplatnit sílu, jež by byla nezbytná k obhajobě deklarované morální alternativy, a nyní ji stravovala nová válka, jejíž konec s sebou znovu přinesl nutnost nově pojmout uspořádání kontinentu.“

„V mezinárodním uspořádání v éře studené války se odrážely dva typy rovnováhy, poprvé v dějinách navzájem podstatně nezávislé: jednak nukleární rovnováha mezi SSSR a USA, jednak vnitřní rovnováha uvnitř Severoatlantické aliance, jejíž působení bylo v podstatné míře psychologické. Evropa uznala americké prvenství výměnou za poskytnutí americké nukleární ochrany.“

„A teď, když vstupoval do závěrečných fází svého aktivního života, začínal chápat, že pokud nedojde k nějaké nepředvídané souhře okolností, jeho život se nezmění. Byl oklamán. Odjakživa se domníval, že v jeho dospělosti jednou nastane čas jakéhosi stabilizovaného stavu, kdy se naučí využívat veškeré triky, jak řídit svůj život nebo jen jednoduše žít. Kdy vyřídí veškerou poštu a e-maily, všechny papíry bude mít v pořádku, knihy vyrovnané na policích podle abecedy, oblečení a boty v dobrém stavu v šatnících a v botníku, všechny věci na svých místech, kde je bude umět najít, Svou minulost včetně dopisů a fotografií roztříděnou v krabicích a šanonech, soukromý život usazený a poklidný, stejně jako bydlení a peníze. Za celé ty roky nikdy k žádnému podobnému urovnání nedošlo, stabilizovaného stavu nikdy nedosáhl, ale přesto nadále předpokládal, aniž by nad stavem věcí uvažoval, že je už na dosah chvíle, kdy po vynaloženém úsilí kýženého stavu dosáhne, že nastane okamžik, kdy jeho život bude přehledný a duše svobodná, a jeho dospělá existence bude moct náležitě začít. Ale nedlouho po narození Catriony, přibližně v době, kdy se seznámil s Darlene, se domníval, že situaci poprvé vidí v celé její nahotě: v den, kdy umře, bude mít na sobě ponožky, které nepůjdou do páru, v počítači bude mít hromadu nezodpovězených e-mailů a v brlohu, kterému říká domov, budou nadále košile s chybějícími manžetovými knoflíčky, selhávající světlo na chodbě, nezaplacené složenky, neuklizená půda, mrtvé mouchy, a kolem něho budou kamarádi čekající na odpověď a milenky, k nimž se nebude hlásit. Zapomnění, poslední slovo v uspořádání všech věcí, mu bude jedinou útěchou.“

„Jakub Patočka: Čili vyslovím-li takovou z dnešního hlediska kacířskou myšlenku, že hnutí roku osmašedesát (a na mysli mám ono společenské hnutí zdola, nikoliv politické manévry nahoře) mohlo dát vzniknout uspořádání lepšímu, než je to, které vzešlo ze změn roku 1989, budete s tím souhlasit?“

„Patrně na celém světě nebyl nikdo druhý, kdo by vnitřní uspořádání lodi znal tak dobře jako já. Byla jsem na Olympicu, když se srazil na Solentu s Hawkem, i na Titanicu a také jsem byla ochotná sloužit na lodi, která se dvěma předešlým podobala jako vejce vejci.“

„Určitě bychom byli proti tomu zemskému uspořádání, protože by se zbytečně živily nacionalismy a ve skutečnosti by nakonec moravské kraje bojovaly s českými a Češi s Moraváky a Slezany a bylo by to úplně nesmyslný.“

„Jednou z nejúžasnějších věcí na matematice je, že lidé, kteří se jí věnují, se málokdy zajímají o její praktické využití, protože matematika samotná je skutečně nádherný umělecký obor. Jsou to struktury a modely, a to máme rádi, a na tom ujíždíme. A proto píšeme články, když objevíme nové uspořádání forem. Pak někdo jiný musí přijít na to, jestli to k něčemu je. A třeba na to přijde až za sto let, a nikomu to nevadí.“

„Modli se o správné uspořádání všeho pro sebe i pro druhé. Modli se ne více, ale lépe a důvěřuj.“

„Navěky a navždy. Nyní v roce 1944. Po všech těch hodinách prožitých. Vektory pokračují ve svém původním směru. Nic je nezastaví. Bez více znalostí než živých emocí. S žádným jiným přáním než pokračovat, dokud se nesetkají. Pomalu. S velkým znepokojením, ale s jistotou, že vše se řídí „zlatým řezem“. Existuje buněčné uspořádání. Existuje pohyb. Tam je světlo. Všechna centra jsou stejná. Pošetilost neexistuje. Jsme stejní, jako jsme byli a jak budeme. Nepočítám s idiotským osudem.“

„Demokratické a aristokratické státy nejsou ve své podstatě svobodné. Politickou svobodu lze nalézt pouze v umírněných vládách, a ani v nich ji nelze nalézt vždy. Je tam jen tehdy, když nedochází ke zneužívání moci. Stálá zkušenost nám však ukazuje, že každý člověk, který má moc, má sklon ji zneužívat; jde tak daleko, dokud nenarazí na její meze. Není zvláštní, i když pravdivé, říkat, že ctnost sama potřebuje hranice?
Aby se tomuto zneužívání zabránilo, je třeba, aby podle uspořádání věcí moc přestala být mocí. Vláda může být ustavena tak, aby nikdo nebyl nucen dělat věci, k nimž ho zákon nezavazuje, ani nucen zdržovat se věcí, které zákon dovoluje.“

„Avšak přátelství je cenné nejen ve stínu, ale i ve slunečním svitu života, a díky příznivému uspořádání je větší část života slunečná.“

„Politické neziskovky přisáté na veřejné zdroje jsou zlo, které se pod pláštíkem tzv. občanské společnosti a s výraznou podporou médií snaží čím dál úspěšněji prosazovat vlastní politickou agendu, aniž by k tomu měly jakýkoli mandát od voličů. Nikdo je ve volbách nevolí, a přesto je jejich činnost z peněz daňových poplatníků masivně podporována. … Mnohé tyto organizace nesledují nic menšího než útok na standardní demokratické uspořádání společnosti.“