Citáty na téma zničitelnost

„Věřím, že silná žena může být silnější než muž, zvláště pokud má v srdci lásku. Myslím, že milující žena je nezničitelná.“

„Jsou chvíle, kdy si připadám tvrdý jako skála, neporazitelný a nezničitelný. Obvykle mezi třetím a čtvrtým pohárem dobrého vína.“

„Připijme na všechno, co je na světě krásné - to je nezničitelné!“

„Je duše nesmrtelná? Logičtí hledači pravdy uváží všechny možné rozumové důvody. Víra v jedinečnost osobnosti, v monadu, v její rovnost bohu a nezničitelnost je znakem křesťanského, ale také nordicko-germánského myšlení. Tato víra je oplodnila a přinesla velké umělce, hrdiny, státníky. A tato plodnost je vysvědčením její pravdivosti.“

„Blb je nezničitelný. Čte se zepředu i zezadu stejně. Proto je mu jedno, i když se svět staví na hlavu.“

„V lidském srdci je nezničitelná líheň vášní, konec jedné je skoro vždycky začátkem druhé.“

„Mládí člověka, které očekává věčnost, je svou povahou nezničitelné, není vystaveno ani stárnutí, ani zklamání.“

„Pokud má některý národ rušné dějiny, pak jsou to Egypťané, kteří zároveň vytvořili spoustu skvělých uměleckých děl. Ta - byť i v troskách - dodnes dokazují, že jsou nezničitelná, a zůstávájí majestátnější a obdivuhodnější než všechny ostatní památky ze staré či nové doby.“

„Nejsou to pouhá slova, kterých mládeži podáváme, učíce ji řečtině a latině; jsou to věci ušlechtilé a vznešené. Jsou to dějiny lidstva v obrazech prostých, velikých, nezničitelných. Ve století, jaké jest naše, vzdalovati mládež antického krásna nebylo by ničím jiným nežli mravní snížení naše uspíšiti. Nechejme mládež ve starověku jako v klidném, bouře prostém a zdravém útočišti, jež jest určeno k tomu, by ji zachovalo svěží a čistou.“

„Všechny ty postavy, stvořené jeho velkým uměním, mají v sobě něco z nezničitelnosti národa. Z jeho chytrého rozumu. Z jeho nedůvěry k proklamacím, jalovému gestu, předstírání a polopravdě. Z jeho poctivosti, humoru a dobroty.“

„Tři síly ztvárnily krajinu mého života. První dvě rozdrtily polovinu světa. Ta třetí byla docela nepatrná a dokonce neviditelná: bylo to male tiché ptáče, které se uhnízdilo v mém hrudním koši kousek nad pátým žebrem. Čas od času, obyčejně v těch nejneočekávanějších chvílích se ptáče probudilo, zvedlo hlavu a zatřepotalo křídly jako u vytržení. A tehdy jsem I já zdvihla hlavu, protože na ten prchavý okamžik mne pokaždé pronikla naprostá jistota, že láska a naděje zmohou nekonečně víc než nenávist a zloba a že někde ve světě, snad hned za hranicí mého obzoru, existuje skutečný život, nezničitelný, vždycky vítězný.

Ta první síla byl Adolf Hitler. Ta druhá Josef Vissarionovič Stalin. Jejich působením se z mého života stal mikrokosmos, v němž se obrazil a zhustil sled událostí, který po sedmadvacet let tvořil dějiny mé rodné země. Třetí síla, to tiché ptáče, mě udržela na živu. Snad proto, abych jednou vypověděla, co tenkrát bylo.“

„Lidé jsou nezničitelní - jako mouchy a štěnice. Vždycky budou nějaké, které přežijí v prasklinách a trhlinách - jako my.“