Citáty na téma dosažitelnost

„Krásná a nedosažitelná - dokonalost člověka.“

„Každý by si měl určit nedosažitelný cíl. Jen tak může bojovat a snažit se.“

„Budoucnost má mnoho přívlastků. Slabým je nedosažitelná, bojácným neznámá. Pro statečné je nadějná.“

„Dosažitelnost boží jsoucnosti nebo jejích kvalit se dá vysvětlit tak, že předmět, jímž se člověk v mysli neustále obírá, postupně naplňuje celý jeho život a nakonec ho prostřednictvím myšlenkové náplně vede ke ztotožnění s ním.“

„Příležitostí stát se vůdcem je spousta a pro většinu lidí jsou dosažitelné.“

„Žádná společnost nikdy neměla sílu, žádný vůdce odolnost a žádná víra energii nutnou k tomu, aby své zákony prosadila trvale na celém světě. Univerzální moc se prokázala jako nedosažitelná a islám v tomto bodě není výjimkou.“

„Dokonalý stav není dosažitelný. Ale pokud se o něj snažíme, můžeme dosáhnout stavu vynikajícího.“

„Dovolte mi, abych vám dal výzvu: Buďte lepší než jste. Dejte si cíl, který se zdá být nedosažitelný, a když ho dosáhnete, dejte si jiný který bude ještě větší.“

„Nevidíme, co je možné, protože fantazírujeme o nedosažitelném.“

„Spíše se zřekneme dosažitelného poznání než nedosažitelné touhy a nadějí.“

„Ideály jsou jako hvězdy: jsou vždy nedosažitelné, ale je možné se podle nich řídit.“

„Když jsem poprvé vkročil na půdu kongresu, bylo mi řečeno: „The way to get along, is to go along“ - Aby ses někam dostal, musíš umět spolupracovat s většinou. Tato spolupráce vyžaduje více než přátelství. Jde o schopnost uzavírat kompromisy a mít cit pro to, co je dosažitelné a co nikoli. Z tohoto důvodu varuji před tím, odsuzovat každý kompromis jako něco nemorálního.“

„Moje země přežije, jen pokud bude obtížně dosažitelná a cizinec nebude toužit po ničem jiném, než ji opustit, jakmile vyřídí svou práci.“

„Tento střed jsem označil jako bytostné Já. Intelektuálně není bytostné Já nic než psychologický pojem, konstrukce, která má vyjádřit nám nepoznatelné jsoucno, jež jako takové nemůžeme pochopit, protože přesahuje možnosti našeho chápání, jak to vyplývá z jeho definice. Stejně tak dobře by mohlo být označeno „Bůh v nás“. Zdá se, že začátky celého našeho duševního života vyvěrají nerozuzlitelně z tohoto bodu, a zdá se, že k němu směřují všechny nejvyšší a poslední cíle. Tento paradox je nevyhnutelný jako vždy, když se snažíme označit něco, co leží mimo schopnost našeho rozumu. Doufám, že pozornému čtenáři bylo dostatečně objasněno, že toto bytostné Já má společného s já právě tolik jako Slunce se Zemí. Obojí se nedá zaměnit. Stejně tak málo tu jde o zbožšťování člověka anebo o snižování Boha. Co leží mimo náš lidský rozum, je pro něj i tak nedosažitelné. Když tedy použijeme pojem Bůh, tak tím prostě formulujeme jen určitou psychologickou skutečnost, totiž nezávislost a převahu jistých psychických obsahů, skutečnost, která se projevuje v jejich schopnosti mařit vůli, posednout vědomí a ovlivňovat nálady a jednání. Zajisté je možno pohoršit se nad tím, že by nevysvětlitelná nálada, nervózní rozrušení, nebo dokonce neovladatelná neřest byly do jisté míry manifestací Boha. Byla by však právě pro náboženskou zkušenost nenahraditelná ztráta, kdyby se takové, snad i zlé věci měly uměle oddělovat od řady autonomních psychických obsahů.“

„Vy jste nás naučil pracovat. Vás neučil nikdo. Vaší školou byl Karlův most, vašimi učiteli Braun a Brokoff, jak jste sám říkával. Byl jste přísný, žádal jste od nás mnoho, zejména to, co jsme pochopili teprve po letech. Poctivost a vůli k práci, vytrvalost a tvrdost v boji za umění. Teprve v letech mužných pochopili jsme a docenili to, čemu se mnohdy mládí vzpíralo. Byl jste osudem našeho umění, neboť jste stvořil české sochařství, které před vámi sto let nebylo. Zdvihl jste je z ponížení řemesla k umění, ba učinil jste víc: svým dílem vsadil jste české sochařství do rámce umění světového. Sám, bez opory a tradice, bez příkladu, dosáhl jste cíle, jenž jindy bývá dosažitelný jen úsilím celých generací.“