Citáty na téma hlasitost

„I přes to, jaké hrůzy se kolem nás dějí, věřím, že toho dobra je víc, protože dobro je potichu. Zlo je hlasité.“

„To, jací jste, o sobě dává vědět tak hlasitě, že neslyším, co říkáte.“

„Rufusi, jsem na drogách.
Na chvíli se v telefonu rozhostí ticho. Potom se Rufus hlasitě rozesměje.
Mexi, vy přece víte, že na drogách je třicet procent vynikajících právníků. A sto procent z nich pracuje u nás.“

„Každý, kdo ráno rozeznal správný princip, může večer hlasitě spát.“

„Když chcete něco říct, nemusíte u toho křičet. To je pod moji úroveň. Ale začínám být hlasitý, když jde o nespravedlnost. Pak se bráním. Líbí se mi myšlenka juda, kde člověk vezme protivníkovi jeho sílu a použije ji proti němu.“

„Velká láska znamená hlasitě se nabízet, ale beze slova se obětovat.“

„Všichni velcí mužové a ženy z celého světa spíše než ano řekli hodně hlasitě Ne ke všemu, co se nehodilo k ideálu dobroty a vzestupu.“

„Lidstvo si zasluhuje spíše obdivu, ba lásky, nežli nadávek. Ale když nadávek, tak hodně upřímných a hlasitých.“

„Být tichý a nešťastný je lepší než hlasitý a k ničemu…“

„Moje nejoblíbenější věc je, že jsem schopen cestovat po celém světě a vystupovat pro své fanoušky. Myslím, že jsem ztratil 80% svého sluchu. Rozhodně mám velmi hlasité fanoušky.“

„Mluvení je hlasité uvažování, myšlení je nejtišší řeč.“

„Byl jsem jednou s Hannou Krall v Aix-en-Provence a jednu noc mě v hotelu vzbudil hlas. Jakási skupina lidí se velmi hlasitě vracela na pokoj. Sedl jsem si na posteli a rozdělil lidstvo na dvě skupiny. První jsou ti, kteří se vracejí domů hlasitě, křičí, dupou, zhasínají světlo. A vůbec jim nejde o to, že budí sousedy. Druzí jsou ti, kteří se vracejí tiše, aby nikoho neznervózněli. Mám pocit, že Češi náleží do druhé skupiny.“

„Budou si tě dobírat, ne aby ti to zavdalo příčinu k pláči. Plač jenom tehdy, když ti někdo ublíží tělesně – v tom případě breč tak hlasitě, jak jen dokážeš“

„Hlasitost, s kterou je slyšet pípnutí počítače při zapínání, je přímo úměrná tomu, jak hodně chceš, aby si nikdo nevšimnul, že ho zapínáš, aby sis prohlédl to prasácký CD, co ti půjčil kamarád.“

„Krutá vůle dějin rozbila na kusy mou starou vlast, rakousko-uherskou monarchii. Miloval jsem ji, tuto vlast, jež mi dovolila byt současně vlastencem i světoobčanem, Rakušanem i Němcem mezi všemi rakouskými národy. Miloval jsem ctnosti a přednosti této vlasti, a ještě dnes, kdy je mrtvá a ztracená, miluji navíc i její chyby a slabiny. A těch bylo mnoho. Vlast za ně zaplatila smrtí. Přešla téměř bezprostředně z operetního představení do hrůzného divadla světové války. Vojenská kapela, která doprovázela mou pochodovou setninu na vídeňské Severní nádraží, hrála potpourri z melodie od Lehára a Strauße, a hvízdání lokomotivy, jež nás měla dopravit na bitevní pole, se ztrácelo v odvívaných zvucích bubnů a trubek, které zůstávaly, zatímco náš vlak se šinul směrem k smrti: Právě uplynul týden od úmrtí starého císaře. Ve zbrusu nových polních uniformách, které jsme měli na sobě při odjezdu, jsme předtím při pohřbu stáli špalír před Kapucínskou kryptou. Vypadalo to, jako by nás na smrt posílal ještě mrtvý císař. A zatímco byl pohřbíván s tlumenou pompou, neboť tu ceremoniáři přikazovalo věčné mlčení padlých a hlasitý nářek trpících mrzáků, my všichni, jeho vojáci, jsme věděli, že náš poslední císař odešel, a s ním i náš domov, naše mládí a náš svět. Jeho následovník byl jen bezmocným a dočasným správcem, který měl udržovat dědictví, na něž již čekali noví majitelé se stvrzeným právem světových dějin v rukou. Vůli světových dějin jsem poznal, její smysl však vždy nechápu. Je-li skutečné soudem světa, zdá se mi, že občas není chráněna před právními omyly a chybami o nic víc než obyčejný okresní nebo krajský soud. Vždyť občas nanejvýš bezstarostně přenechává vynést rozsudek nad starou rakousko-uherskou monarchií kinu, operetě ve zvukovém filmu a směšným zvěstovatelům v zemi tak obvyklých šablonovitých moudrostí. A podle toho lze poznat, že trpce vážná Kleió někdy přenechává vlastní úkoly svým lehčím sestrám.“

„Důvěra je tichá, nejistota hlasitá.“

„Nikdy mezi sebou nemluvte hlasitě, leda by v domě vypukl požár.“

„Strašně rád chodím sám do kina. Nemůžu vystát ženy, které během promítání mlaskají, mají hlasité připomínky k ději a smějí se bez důvodu - ale manželka mě samotného nepustí.“

„Vždycky jsem respektoval její odhodlání postavit se za své názory a vyjadřovat svůj názor hlasitě a jasně, stejně jako její velký zájem o Izrael a jeho budoucnost.“

„Jsem tak hlasitá navenek ale uvnitř jsem hodně nejistá. Prostě holčička.“

„Někdy dojdu na to pole a padnu na kolena. Slyším, jak mi buší srdce, ale nechci ho slyšet. Nenávidím bušení vlastního srdce. Zní to na tom poli moc hlasitě. Padá k zemi. Vypadává ze mě ven. Ale pak se prostě zase vrátí.“

„Hraj to zasraně hlasitě!“

„Smějte se často, dlouho a hlasitě. Smějte se, dokud nezalapáte po dechu.“

„Velikost myšlenek je přímo úměrná tomu, jak hlasitě je vyslovujeme.“

„Programově určitě politickým umělcem nejsem. Jenom chci do věcí kolem sebe šťourat a škrábat místa, kde to nejvíc bolí. V současné demokracii se děje hodně špatného. Podívejte se třeba na válku v Iráku nebo v Afghánistánu. Politikové lidem lžou, to je zcela evidentní. V takovou chvíli musíme říkat, a to velmi hlasitě: demokracie, ve které žijeme, je vylhaná.“

„Kopal jsem příkop a oni si mě dobírali, že zrovna volal Bruce Willis a chce si se mnou promluvit o filmu. Pak propukli v hlasitý smích.“

„Mám rád, když lidé reagují vášnivě a nahlas vyjadřují svůj názor, ale může to být silně trapné, když pár lidí ovládne prostor hlasitým bučením.“

„Je nám souzeno žít společně na stejné půdě, ve stejné zemi. My, vojáci, kteří jsme se vrátili z bitev poskvrnění krví; my, kteří jsme viděli jak byli před našima očima zabiti naši příbuzní a přátelé; my kteří jsme přišli ze země, kde rodiče pohřbívali své děti; my kteří jsme bojovali proti vám, Palestincům, vám dnes říkáme hlasitě a jasně: Už dost bylo krve a slz. Dost!“

„Pro některé lidi jsem až moc dobře vyvinutá. Pro jiné příliš vysoká, mám moc velké poprsí, jsem příliš hlasitá a nyní příliš malá. Když zveřejním fotku z dobrého úhlu, kritizují mě, že chci vypadat štíhlejší. Když ukážu fotky s celulitidou, striemi a faldy, obviňují mě z podpory obezity.“

„Nejvíce revoluční čin, který lze učinit, je vždy hlasitě říkat, co se děje.“

„Berouce v kázeň žákův jazyk, vládneme výtečným prostředkem vnější kázně jeho. Školy, ve kterých se dbá jasné, hlasité mluvy žákův, a ve kterých se na pěstování jazyka veliká klade váha, nutně vyznamenávají se také dobrou kázní vnější.“

„Je taková moudrost: kleknout si před koncilem, přiznávat kardinálem blud a bloudění a bludy, raději si pokleknout, než klesnout na hranici, raději skrýt pravdu v sobě kdesi jakoby v klenotnici, pak si doznat, že se přece kroutí. Však, soudruhu Galilei, je taková moudrost?! Lež nad mudrce moudřejší je dítě, ten pohádkový chlapeček nerozumně smělý, ten chlapeček, který vykřikl hlasitě, až běda, že král je nahý, že nahý je celý.“

„Velkým prvkem úspěchu je vytrvalost. Stačí, když budete dostatečně dlouho a hlasitě klepat na vrata, a určitě někoho probudíte.“

„Občas jsou v mém životě okamžiky kdy prostě jdu do hloubky všeho. Sedím pod velikou lípou a přemýšlím o všem ale sama a melancholicky. Cítím tolik smutku jako moře veliké. Až hlava se mě z toho točí jak moc přemýšlím nad životem. Sice jo cítím smyslama ale je to slabé spíše pohlcená v myšlenkách bloudím a cítím toho tolik že mám chuť řvát. A když náhodou jsem daleko od vesnice tak si na tom poli fakt zařvu tak hlasitě že bych přeřvala i mikrofon tak od plic nahromaděný smutek zlost a to co mě prostě vsecho celoživotně sere. A pač jsem celkem svéhlavá svérázná ženská tak prostě nesnesu když mě nikdo kecá do všeho bez toho aby se do mě snažil vcítit nebo si to představit nebo ještě hůř ignorovat moje myšlenky a emoce z důvodu nepochopení to mě fakt dokáže naštvat nechápavé lidi co nejsou ani ochotni poslouchat a myslet to fakt nesnesu.“