Citáty na téma rovina

„Kdykoli slyším o týrání zvířat, vzmáhá se ve mě víra v nejnaivnější a nejsilnější podobu karmického zákona: totiž že všechny naše činy zrají a jednou budeme jíst jejich plody. Že každý upálený pes, každá zaživa pohřbená kočka se mění v divoký výtrysk bolesti, který si jednou neomylně najde toho, kdo ji způsobil. Ale na rovině trochu racionálnější věřím, že společnost, která toleruje krutost ke zvířatům, si pod sebou podřezává větev, protože tím mlčky ukazuje, co si smí dovolit člověk k člověku. Vivisekce i mučení lidí jdou ze stejných psychických zdrojů a přinesou i stejně strašné výsledky.“

„Než jsem ho slyšel mluvit, byl jsem jako každý jiný. Víte, co mám na mysli? Byl jsem zmatený a nejistý, co se týče malých detailů života. Ale teď,“ tvář se mu rozjasnila, „jsem sice pořád nejistý a zmatený, ale v mnohem vyšší rovině, je vám to jasné, konečně vím naprosto jistě, že nemám jasno v základních a důležitých faktech, která se týkají vesmíru.“

„Hory nás nutí říkat věci na rovinu.“

„Všichni jsme hráli dobře, ale Freddie to posunul do úplně jiné roviny. Nebylo to jenom našima fanouškama, on se tehdy spojil s každým na stadiónu.“

„Obtíže hor jsou za námi, nyní nás čekají obtíže rovin.“

„Evropa musí dříve či později zavřít hranice, nebo ji třetí svět pohltí……Říkám to na rovinu, je potřeba některé z těchto lodí potápět.“

„Věří také, že musíme respektovat přání jednotlivce, který se rozhodl přestat brát potravu a usadil se venku, aby ukončil svou pozemskou existenci. Nevěří, že smrt způsobená nemocí nebo úrazem je přirozená. Konec konců není přece možné zabít něco, co je věčné, a člověk nemůže zabít, co sám nestvořil. Tento názor souvisí s jejich vírou ve svobodnou vůli. Duše se svobodně rozhodne přijít. Proč by tedy mělo být spravedlivé zakázat jí odejít? Nejde o osobní rozhodnutí provedené v naší zjevné skutečnosti, ale o věčné rozhodnutí provedené vševědoucí součástí naší bytosti na rovině věčnosti.
Věří, že nejpřirozenější způsob, jak odejít z lidské zkušenosti, je uplatnit svobodnou vůli a právo na volbu. Když jeden z nich dosáhne věku 120 nebo 130 let a začne ho vzrušovat myšlenka na návrat do věčnosti, otáže se Božské Jednoty, zda je to v zájmu Nejvyššího Dobra a uspořádá slavnost na počest svého života.
Národ Opravdových Lidí po staletí pronáší k novorozencům jednu a tutéž větu a každý z nich tedy po narození slyší stejná první slova: „Milujeme tě a budeme ti na tvé cestě nápomocni.“ Při poslední oslavě obejmou jeden po druhém odcházejícího a opakují tutéž větu. Při příchodu na tento svět slyší totéž, jako když ho opouští! Pak se odcházející posadí do písku a doslova vypne své tělo. Zemře během dvou minut. Nikdo ho neoplakává a nikdo netruchlí.“

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

„Moje psaní v redakci iDnes podléhalo cenzuře čím dál tím víc. Začalo to tím, co platí pro všechny redaktory - téma, o kterém chceš psát, se nejprve musí schválit na poradě. Už to je první cenzura, protože ti na nějaké zajímavé téma řeknou, že to není téma pro "naše čtenáře", že ty by to prý nezajímalo. Je tam samozřejmě i autocenzura, tomu se člověk nevyhne - po čase zjištíš, že tohle téma by ti nevzali, tak se o to už ani nepokoušíš příště s něčím podobným. Pak je samozřejmě několik rovin kontroly článku. Člověk napsal text, který pak někdo pročetl po obsahové stránce (zda je to pro čtenáře srozumitelné), pak to znovu četl ještě editor, který upravoval titulky, přepisoval věty, upozorňoval na to, co se mu nezdálo. U dlouho připravovaných textů bylo lidí, kteří měli potřebu se k textu vyjádřit, ještě více. Často kladli zcela protichůdné požadavky, takže člověk musel text třeba několikrát přestavět. No a když jsem se dostal do stadia, kdy mi řekli, že píšu moc doprava, tak jsem se dozvěděl, že speciálně na moje články si dají pozor a někdo je vždy zkontroluje ještě tuplem, aby se náhodou na internet nedostalo něco, s čím nesouhlasí. To už byla cenzura bez přívlastků a na to jsem přistoupit nechtěl.“

„Prosím, do kopce nežeň mě, z kopce nežeň mě, na rovině mě prožeň a ve stáji si na mě vzpomeň…“

„Tradiční a zastaralý pohled na organizace se zaměřuje pouze na hmatatelné faktory, jako jsou struktury, procesy a výkonnostní ukazatele. Nová zjištění a poznání nám však potvrzují, že existuje tzv. energetická dynamika organizace, která přesahuje fyzickou rovinu a zahrnuje emoce, motivace, komunikační styly a celkovou atmosféru. Pokud tuto dynamiku ovládneme, dokážeme vytvořit pozitivnější, šťastnější a produktivnější pracovní prostředí.“

„Čumím do krajiny, kde nic není. Jak někdo může bydlet v rovině, to nechápu, mně by z toho hráblo. Já potřebuju mít před očima kopce a představovat si, co je za nima. Ale v rovině si představíš leda tak placatý hovno.“

„Před třinácti tisíci lety jsme znali něco, co se týkalo nás samých a co jsme od té doby zcela zapomněli: geometrická energetická pole okolo našich těl mohou být zvláštním způsobem roztočena za účasti našeho dechu. Tato pole obvykle rotují rychlostí blízkou rychlosti světla. Po pádu se však tato rychlost zmenšovala a jejich pohyb se nakonec zastavil. Pokud se toto pole vrátí do svých otáček, nazývá se Mer-Ka-Ba. Její důležitost nemá v této Realitě obdoby. Poskytuje nám rozšířené vědomí o tom, kdo jsme, spojuje nás s vyššími rovinami vědomí a dokážeme si vzpomenout na nekonečné schopnosti naší bytosti.
Zdravý vír Mer-Ka-By dosahuje v průměru padesát až šedesát stop, v proporční závislosti na výšce člověka. Když použijeme vhodné přístroje, může být rotace vířící Mer-Ka-By zobrazena i na počítačovém monitoru, a její obraz bude totožný s infračerveným horkým obalem galaxie - je to tentýž základní tvar, jaký má létající talíř.
Slovo Mer-Ka-Ba se skládá ze tří slov: Mer, Ka a Ba, které pochází ze starého Egypta. V jiných kulturách se nazývá merkabah, merkaba či merkavah. Může se vyslovovat několika různými způsoby, ale nejlépe ji vyslovujte jako tři oddělené slabiky se stejným důrazem na každou z nich. Mer značí specifický druh světla, tak jak byl chápán v Egyptě pouze během osmnácté dynastie. Dívali se na něj jako na dvě proti sobě rotující pole světla, otáčející se ve stejném prostoru a vzniklá prostřednictvím určitého způsobu dýchání, Ka značí individuálního ducha a Ba interpretaci ducha v jeho konkrétní realitě. V jiných realitách, kde duch nemá tělo, to značí pojetí nebo interpretaci reality, do které se dostane.
Mer-Ka-Ba je tedy proti sobě se otáčející pole světla, jež vytváří současně duch i tělo. Je to vozítko, které může používat duch a tělo (čili jedna z interpretací reality) pro přesun z jednoho světa či dimenze do druhé. Ve skutečnosti je však Mer-Ka-Ba mnohem víc, protože kromě pohybu různými realitami může také realitu tvořit.“

„Cítím tak mnoho a přesto o si nestěžuju protože pochopit to proč se tak děje proč cítím proč se to děje v mojí hlavě. Protože jsem prostě citlivá bytost ve vnitř v hlavě, napovrchu logická osoba co už svoje emoce spracovala do použitelné roviny.“

„Opravdová podstata a jednoduchost života lidského v dobách prvotních měla v sobě alespoň tu přednost, že mohl žíti v přírodě stále jako host. Když se posilnil pokrmem a spánkem, pomýšlel na další cestu. Svět mu byl takřka stanem a on se buď províjel údolími, nebo procházel rovinami, zlézal horské vrcholy. Ale běda! Lidé se stali nástroji svých nástrojů. Člověk, který si beze všeho trhal ovoce, když měl hlad, se stal farmářem, a kdo si vybral za přístřeší strom, byl domácím pánem. My už nerozbíjíme své ležení jenom na noc, nýbrž usadili jsme se na zemi a zapomněli na nebesa. Přijali jsme křesťanství jenom jako zlepšený způsob zemědělství. Vystavěli jsme si pro život vezdejší rodinné obydlí a pro to, co přijde potom, rodinný hrob.“

„Mám obrovskou výhodu, nejsem diplomat. Říkám věci na rovinu.“

„To, co potřebujeme, je o sto procent zvýšit rozmanitost porna, které máme k dispozici. Řekněme si to na rovinu: převážná většina současného porna je stejně šablonovitá a strojově monotónní jako ledničky valící se z výrobní linky.

- Jak být ženou“

„Sekta je izolovaná skupina, která má své tajné (či neveřejné) cíle. Málo kdo dnes říká na rovinu své zájmy. Jen předstírají či lžou a to vše jen kvůli penězům.“

„Málo kdo dnes říká na rovinu své zájmy. Jen předstírají či lžou a to vše jen kvůli penězům.“

„Země se volně vznáší nejsouc ničím poutána a udržuje se, poněvadž je odevšad stejně vzdálena. Její tvar je okrouhlý, oblý, podobný kamennému sloupu. Na jedné straně z obou rovin chodíme, druhá pak leží naproti.“

„Snad každý, s kým se setkáme, nás posouvá do jiné roviny.“

„Tvar země je okrouhlý, oblý, podobný kamennému sloupu. na jedné z obou rovin chodíme, druhá pak leží naproti.“

„Sociomorfní modelování v rámci biologického myšlení jest skutečnost, že každá doba při výkladu živé přírody vybere z široké „samoobsluhy jevů“, kterou skýtá, ty, které potvrzují základní principy jejího fungování. Celý děj ovšem probíhá na nevědomé rovině, cílem biologů téměř žádné éry není apologie společenského uspořádání („správně“ pochopitelně funguje jen ta společnost, která nějak odpovídá „přirozenému“ uspořádání světa a toho živého zvláště), ale právě a jen poznávání živé přírody.“

„Považuji za nesmyslné, když se hraje například Verdiho Aida stále v Egyptě a Pucciniho Madame Butterfly jen v Japonsku, protože v časové rovině budou opery na jevišti omezené. Samozřejmě že není nutné je přenášet do současnosti, ale dnes žijeme v globálním světě!“

„Einar H. Kvaran nenávidí romantismus. A není divu. Nový romantismus odvane jeho pohled na svět. Takový, jaký vždy byl. Až literatura změní lidské myšlení v bezduchou rovinu buržoazní zábavy, propast se rozevře, a bouře očistí vrcholky hor od mlhy.“

„Tiso byl prezident a nesl obrovskou zodpovědnost! Byl to farář a nesl zodpovědnost i před Bohem a svojí církví! Selhal v obou těchto rovinách. Jako farář, katolík, i jako prezident. Měl se radši nechat popravit nacisty, než aby obětoval desítky tisíc životů a jistou smrt. Protože pokud o tom všem někdo věděl, byl to právě on!“

„Pokud srovnám kulturu s horou, pak poezie je na špičce, eseje a kritiky leží na půl cesty k vrcholu a próza u její paty, hraničící s rovinou, kde žije průměrná populace.“

„Pepík je přírodní úkaz, neuvěřitelně silnej, který si jde za svým cílem. Jeho životní peripetie jsou náplní té mé knížky. Je přímočarej, všechno řeší hned na rovinu, je naprosto zásadovej.“

„Terezie žila v době, kdy žena neměla takovou sociální svobodu, ale přesto dokázala společnost zásadně oživit. Proto také v těch kulturách, kde žena nežije v podmínkách rovnosti, může postava Terezie na sociální rovině značně pomoci. Poselství sv. Terezie i celého tereziánského Karmelu je soustředěno na Boží milosrdenství.“

„…komplex méněcennosti vyplývá z toho, že dnešním katolíkům není vždy patřičně zřejmé, co je to víra. Víra totiž není nějaká náplast, kterou na rozum přilepíme něco nadpřirozeného; víra není ani fideismus, nýbrž je to celistvý pohled na skutečnost. Proto bychom na rovině komunitárního života – např. ve farnostech – měli být schopni víru prezentovat jako přítelkyni rozumu.“

„Podle katolické víry je člověk už na přirozené rovině vztažen k Božímu tajemství a lidský život zraje uskutečňováním tajemných, ale reálných rysů tohoto Božího tajemství. Zednářství však zakládá a vyjadřuje takové pojetí člověka a reality, podle kterého se člověk plně realizuje svými vlastními silami, intelektuálními a morálními. Zednářství je tedy gnose a veškeré náboženské dimenze redukuje na podstatně ekvivalentní výrazy lidské inteligence a lidského srdce, které zůstávají jediným absolutnem.“

„Mluvte na rovinu - s kopce to s vámi půjde už samo.“

„Charta je ve svém vlastním oboru, na své rovině a ve svém podstatném smyslu nejen neporazitelná, ale je dokonce nenapadnutelná, aniž by ten, kdo ji věcně napadá, nemusel od počátku bojovat ztracený boj. Boj proti Chartě nemá nejmenší naději, protože Charta nestojí a nepadá s několika lidmi, ba ani se všemi, kdo ji podepsali. Charta, jednou se ústy určitého počtu lidí vyslovivši, už nikdy neupadne do zapomenutí a už nikdy nemůže být vzata zpět. Její pozice jsou neotřesitelné, protože se neopírají o žádnou materiální sílu, neopírají se o moc – ale opírají se o myšlenku, o ostré vidění věcí, opírají se o pravdu. Bojem proti Chartě se režim odhaluje ve své podstatě; boj proti Chartě je ve skutečnosti bojem proti pravdě a režim, který bojuje proti pravdě, bojuje proti ní leda lží a odhaluje sám sebe jako potřísněný touto lží, jako spočívající na lži.“

„Důležité je, že život a každá živá individualita se zde pojímá nikoli jako forma či vývoj formy, ale jako komplexní poměr mezi rozdílnými rychlostmi, mezi zpomalením a zrychlením částic; jako skládání vyšších a nižších rychlostí na rovině imanence. (…) Právě díky rychlosti a pomalosti vklouzáváme mezi věci a spojujeme se s některou z nich. Nezačínáme nikdy na začátku, nezačínáme jako nepopsaná deska, mezi věci vklouzáváme, vstupujeme do prostředí, přízpůsobujeme se určitému rytmu nebo ho sami udáváme.“

„Někteří lidé řeknou na rovinu, co si myslí. Zaplať Pánbůh za ně.“

„Žádný pacient není stejný. Někoho spirituální rovina dlouho nezajímá, ale pár dní před smrtí třeba řekne: „A on by pan farář přišel i ke mně?“ Pak může dojít k celoživotní zpovědi, k přijetí svátostí.“

„Po tři roky jsem hledíval z veronské roviny pln touhy na řetěz Alp. Probádání velehorských skupin tyrolských Alp jsem považoval za cíl svého života.“

„Žádný pacient není stejný. Někoho spirituální rovina dlouho nezajímá, ale pár dní před smrtí třeba řekne: A on by pan farář přišel i ke mně?“

„Potřebujeme lidi naučit pracovat s jejich vnitřními stavy a také zavést prožitkovou rovinu do škol, začít víc pracovat s meditacemi.“

„Během krize vnímám dvě roviny - společensky normální je být ohleduplný ke svému okolí, ale lidé teď i začínají akcentovat své zájmy nad zájmy ostatních.“