Citáty na téma vidění

„Lidé už nečtou. Je to smutný stav. Čtení je jediná věc, která vám umožní používat vaši představivost. Když sledujete filmy, je to vidění někoho jiného, že?“

„Znali se od vidění, ale po prvním dítěti ustalo i to.“

„Mezi lidmi je možná tolik způsobů cítění jako způsobů vidění.“

„Humor je jisté vidění světa, je to umění vidět svět.“

„Dvě oči k vidění, dvě uši ke slyšení a jedna ústa k mlčení.“

„Když se podívám do zrcadla, určitě nic neuvidím. Podle lidí jsem zrcadlo a když se zrcadlo podívá do zrcadla, co je tam k vidění?“

„Fakt, že láska je slepá mě nesmírně fascinoval. Je možné, že někdo nevidí to, co má přímo před očima? Má snad žár vášně tu moczměnit vidění člověka, takže to, co je lež, se stane pravdou a sama pravda se stane neviditelnou?“

„Hledej a najdeš - jen neviděné zůstane neodhaleno.“

„Existují dva způsoby vidění: tělem a duší. Zrak těla může někdy zapomenout, ale duše si pamatuje navždy.“

„Davový člověk se cítí dokonalým. Má-li se cítit dokonalým člověk vybraný, musí být ješitný; víra v osobní dokonalost s ním není podstatně sloučena, není v něm původní, ale pochází z jeho ješitnosti a i pro něho samotného má umělý, obrazný a problematický ráz. Proto ješita potřebujete ostatní lidi: hledá u nich potvrzení představy, kterou by rád o sobě měl. A tak ani v tomto nenormálním případě, je-li ,,zaslepen" ješitností, se člověk vybraný není schopen cítit opravdu úplným. Zato se nestane, aby o vlastní dokonalosti pochyboval nový Adam, průměrný člověk našich dnů. Jeho důvěra v sebe sama je stejná jako Adamova: rajská. Vrozená hermetičnost jeho duše mu znemožňuje to, co je předběžnou podmínkou k odhalení vlastní nedostatečnosti: srovnání s druhými. Porovnat se by znamenalo na okamžik vyjít ze sebe a přenést se do někoho jiného. Jenomže průměrná duše není tohoto cestování – nejvyššího sportu – schopna. Zde se setkáváme s rozdílem, který je od věčnosti mezi hlupákem a člověkem důvtipným. Důvtipný člověk často překvapí sám sebe na hranici hlouposti. Nelituje však námahy, aby hrozící hlouposti unikl. V tomto úsilí spočívá inteligence. Hlupák se naopak sám nepodezírá – má se za duvtipného – odtud i záviděníhodná klidnost, s níž se uvelebuje a hoví si ve vlastní lenosti. Jako hmyz, který nelze dostat z děr, kde žije, není možné hlupáka vylákat ze své hlouposti, ani na chvilku nemůže být vyveden ze své slepoty, aby se přinutil srovnat svůj obvyklý mdlý pohled s jemnějšími způsoby vidění. Omezenec je doživotní a neprodyšný. Proto Anatol France říkal, že hlupák je mnohem větším neštěstím než člověk zlý. Zlý člověk totiž občas odpočívá; hlupáci nikdy.“

„Znali se jen od vidění, ale po prvním dítěti ustalo i to.“

„Každý inteligentní člověk, ať je to umělec nebo ne - matematik, lékař, vědec - má poetický způsob vidění a popisu světa.“

„Ó člověče dvojího vidění! Zavři jedno oko a otevři druhé. Zavři jedno vůči světu a všemu, co je v něm, a otevři druhé před svatozáří krásy Milovaného.“

„Člověk by měl být po celý život turistou - aby viděl ze světa jen to, co stojí za vidění.“

„Moje oči jsou profesionální zloději, kteří ukradnou vše, co je k vidění, a uloží to v mé mysli.“

„Realismus - umění, jak zobrazovat skutečnost viděnou očima ropuchy.“

„Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus – a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie – za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik – a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním – a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to – stejně jako mě – zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa – a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.“

„Bližní – to není jen tvůj přítel, příbuzný nebo známý; to není jen člověk ctnostný, přátelský; to není jen ten, kdo tě má rád a kdo ti neodmítne žádnou laskavost, nýbrž každá lidská bytost, každá duše, kterou Bůh stvořil. Ba i ten, kterého jsi nikdy neviděl, jehož neznáš ani jménem ani od vidění, i ten, který s tebou jedná zle a pronásleduje tě, patří mezi tvé bližní. Také jeho máš milovat jako sebe samého s vytrvalou touhou po tom, aby i on byl blažený a šťastný v každém směru, a s bezmeznou snahou ochránit jej před vším, co by jej mohlo na těle či na duchu zarmoutit nebo zranit.
John Wesley, Kázání“

„Tajemství, které nám Panna svěřila, spočívá ve třech odlišných věcech, dvě z nich chci nyní odhalit. První bylo vidění pekla. Madona nám ukázala velké moře ohně, které bylo jakoby pod zemí. Do tohoto ohně byli ponořeni démoni a duše jako průhledné černé nebo bronzové řeřavé uhlíky s lidským tvarem, které se míhaly v požáru a byly nesené plameny, které z nich vycházely spolu s mraky kouře a padaly na všechny strany tak, jako padají jiskry při velkých požárech, bez tíže, či rovnováhy, uprostřed bolestných výkřiků a vzdechů plných zoufalství, které vyvolávaly děs a naháněly strach.“

„Tak jako se ve starověku Středozemí jevilo jako celý svět, ale ukázalo se, že to je omyl, ukazuje se, že svět není jen Evropa a že dokonce má už Evropy a evropanské dominance dost, a že chce dále žít jinak a po svém, tedy ne-evropsky. Bohužel mnozí „Evropané“ akceptují toto vidění a moderní kulturní pluralitu přijímají jako „přirozenou“ různost, ne-li neslučitelnost, a ve výsledku jsou nakloněni jakési nivelizaci, která vše relativizuje a odmítá hodnotit, co je lepší a co horší. Kdyby toto vidění začalo převažovat, znamenalo by to opravdu konec Evropy a evropanství, protože by to znamenalo odumření toho nejhlubšího kořene všeho evropanství, naprostý rozpad toho základu, bez něhož by Evropa vskutku přestala být sama sebou. Tím základem Evropy a evropanství je vždy znovu se vracející otázka po tom, co je v dané situaci „tím pravým“, co je vskutku pravdivé, vskutku spravedlivé, vskutku tím, co „má být“ a co se „má stát“ a o čem se nehlasuje a nemůže hlasovat tak, že se jen zprůměruje vůle většiny a oktrojuje se všem.“

„Z útrob Asketické jeskyně v nitru Nezajímavé hory, která se tyčí v části pekla nazývané Tady-není-nic-k-vidění-jeďte-jinam, se ozývaly kutilské zvuky. Kutilství, jak možná víte, je převážně doménou mužů. Ženy - až na světlé výjimky - kutilství neprovozují, což je i důvod, proč právě muži vynalezli kůlnu a garáž, dvě místa, kam se zpravidla uchylují za účelem provádění činností nemajících žádný konkrétní účel, vyjma toho nějak zaměstnat chlapské ruce - a pokud možno něčím, co nezahrnuje jídlo, pití ani mačkání tlačítek dálkového ovladače televizoru. Velmi zřídka přinese kutilství nějaký užitečný objev; většinou je jeho náplní opravování součástek, které dosud bezvadně fungovaly, a výsledkem situace, kdy inkriminované součástky dělají něco jiného, než by měly, popřípadě nedělají vůbec nic, takže je třeba dalšího kutilství za účelem jejich opravy; jenže ani poté nefungují tak dobře jako na začátku, takže se s nimi dál kutí, což pokračuje prakticky do chvíle, než dotyčný kutil zemře, přičemž jeho smrt mívá zhusta na svědomí rozezlená manželka, která ho umlátí nefungujícím papiňákem či kusem lednice.“

„Duše je rasa viděná zevnitř. Naopak rasa je vnější stránka duše. Probudit k životu duši rasy znamená uznat její nejvyšší hodnotu a pod jejím panstvím stanovit organické postavení ostatních hodnot: státu, umění, náboženství. To je úloha našeho století: vytvořit nový lidský typ z nového životního mýtu. K tomu je třeba statečnosti každého jednotlivce, každého vyrůstajícího pokolení, mnohých generací, které ještě přijdou. Neboť chaos neodstraňují nestateční a svět ještě nikdy nestavěli zbabělci.“

„Lidé s černobílým viděním světa se snadno ovládají.“

„Nepokoušejte se znovu uvidět svou minulost v těch místech, kde se odehrávala. Není tam. Není vůbec nikde k vidění. Uprchla. Zbyli jste z ní jenom vy.“

„Slovo prostě mění způsob vidění nebo chápání skutečnosti. Tak se stává spojencem omylu.“

„Pochybujete-li sami o sobě, opravňuje vás to pochybovat o správnosti vašeho vidění světa, nikoli o světě.“

„V Mahenově vidění světa se neustále střetává dvojí postoj: dějovost a imprese, dojmovost. Rovnováhu mezi nimi nachází Mahen jen výjimečně. Proto se jeho práce jeví jako improvizované, nedokončené, a to je vzdaluje nejednou i dnešnímu chápání krásné prózy.“

„Napsat dějiny Židů je téměř jako napsat dějiny světa; s tím rozdílem, že se díváte pod velmi neobvyklým úhlem. Jde o světové dějiny viděné očima vzdělané a inteligentní oběti. Takže z úsilí pochopit dějiny tak, jak se jevily Židům, se stává poučná lekce.“

„Básník může věřit jen své poezii. Nikdo nemůže být vidoucím a současně učedníkem nějakého náboženství nebo nějakého myšlenkového systému, jinak by zrazoval svoje vidění.“

„Nikdo nemůže říkat druhému jak vidět. Kompozice je způsob vidění a je-li slabá nebo silná, závisí na osobnosti. Její pravidla jsou přejata z práce velkých mistrů a užívána slabými imitátory, kteří s nimi stejně nic podstatného nevytvoří.“

„Účastníkům odboje se skládá hold jednou ročně, 29. července. Ale dobrý odbojář, je mrtvý odbojář. Každý, kdo měl uši k slyšení a oči k vidění, věděl, co znamená nacistické šílenství, už před rokem 1933. </ref“

„Charta je ve svém vlastním oboru, na své rovině a ve svém podstatném smyslu nejen neporazitelná, ale je dokonce nenapadnutelná, aniž by ten, kdo ji věcně napadá, nemusel od počátku bojovat ztracený boj. Boj proti Chartě nemá nejmenší naději, protože Charta nestojí a nepadá s několika lidmi, ba ani se všemi, kdo ji podepsali. Charta, jednou se ústy určitého počtu lidí vyslovivši, už nikdy neupadne do zapomenutí a už nikdy nemůže být vzata zpět. Její pozice jsou neotřesitelné, protože se neopírají o žádnou materiální sílu, neopírají se o moc – ale opírají se o myšlenku, o ostré vidění věcí, opírají se o pravdu. Bojem proti Chartě se režim odhaluje ve své podstatě; boj proti Chartě je ve skutečnosti bojem proti pravdě a režim, který bojuje proti pravdě, bojuje proti ní leda lží a odhaluje sám sebe jako potřísněný touto lží, jako spočívající na lži.“

„Nepláčeme jen tehdy, jsme-li smutní. když se smějeme nebo. Nad -ní ležím, Slzy nám také tečou, nezapoměla jsem, nejen kvůli rozmaru krále. Ale i proto, že je narušeno vidění. Kromě toho je prostě nepříjemné, nevhodných okamžicích.“

„Dokumentarista musí mít právo (nebo spíše povinnost) vlastního vidění skutečnosti a jejího zobrazení tak, jak podle jeho soudu vypadá.“

„Aby ses odprostil od bolesti musí ti být zasažena, taková rána, která tě dostane na úplné dno. Tam kde nic není. Potom můžeš najít cestu na vrchol osvícení. Slepotu rozsvítí úplný jas vidění a budeš silnější.“

„Ukaž neviděné člověku, co vidí, ale je zastíněn slepotou.“

„Fotbal je o to těžší, že míč nemáte v zorném poli. Máte ho u nohy, takže neustále zapojujete periferní vidění.“

„Katolické náboženství je v mém životě přítomné od první minuty. Je v naší historii, v našich tradicích a v našem způsobu vidění světa, ať už v dobrém nebo ve zlém.“

„Důraz na jednotlivce, jeho aktivitu, jeho vlastní osobní odpovědnost, která není jenom odpovědností za nějaké vnější věci, ale je primárně odpovědností za sebe samého, to je základ mého vidění světa.“

„Rolí malíře je uchopit a promítnout to, co se utváří v jeho vidění“