Citáty na téma zasloužení

„Andělem je ten, koho ti Bůh pošle do života, nečekaně a nezaslouženě, aby ti zažehl pár hvězd, když všechno potemní.“

„Antisemitismus je jednou z největších příčin neštěstí lidstva. A vůbec ne proto, že ubližuje Židům, ale proto, že dovoluje hlupákům zlým blbcům, nečestným a špatným zbabělcům zbavovat se pocitu méněcennosti. Přitom méněcennosti, která je zasloužená a které se nikdy nezbaví. Antisemita je v podstatě nešťastný člověk. Antisemitismus nezpůsobují Židi, protože nejde vůbec o Židy. Neboť, jak řekl Sartre – nemýlím-li se -, kdyby Židé nebyli, antisemita by si je musel vymyslet.“

„Pro mě je na nich nejdůležitější poselství naděje a lásky. Hrdina musí projít těžkými zkouškami, zklamáním, křivdou, urážkami, zradami, musí se mnohému naučit, poučit se ze svých chyb, projevit pokoru i sebezapření. To není žádná romantická selanka, červená knihovna. Dobro zvítězí zcela zaslouženě.“

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá mít žádné jmění, nýbrž aby bylo všechno společné a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tady hned na první pohled každý, že takové učení je nanejvýš bláznovské a že se mohlo jen vyrojit z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy chtěli z člověka učinit něco buď lepšího, neb horšího, ale vždy něco jiného, než je člověk.“

„Žádný jazyk na světě snad neměl tolik odpůrcův, nezkusil tolik nezasloužených ublížení a pronásledování, nezápasil s tolikerými nebezpečnými překážkami, úšklebky a rouháním, neztratil tolik drahých pokladův, knih a spisův, hned v hltavém plameni, hned v podzemních skrýších a jeskyních, jako náš tento, a přece naposledy všecko šťastně přežil, nad nenávistí zvítězil a hloupost zahanbil.“

„Úspěchy jiných mne málo znervózňují. Horší by bylo, kdyby byly zasloužené.“

„Zasloužená chvála je jen pouhá povinnost, avšak lichotka je dar.“

„Přemýšlím-li, kde hledat příčinu vývoje postojů M. Gorbačova, pak docházím k závěru, že to mimo jiné byla touha po slávě, která mu byla drogou a jíž často podřizoval svoje postoje. Toho dovedlo dokonale využít jeho okolí a zejména Západ tím, že mu nejen slávu poskytly, ale také z něho učinily trojského koně v úsilí o porážku socialismu. V tom byl Gorbačov blíž A. Dubčekovi, jehož postoje taktéž silně ovlivňoval lesk slávy a popularity, která se v dnešním světě nezískává zaslouženě, ale vyrábí se podle potřeb.“

„Chvála je obratná lichotka, skrytá a vybraná, a přináší uspokojení oběma stranám - jeden ji přijímá jako zasloužené ocenění svých hodnot, druhý ji udílí, aby bylo vidět, jak věci rozumí.“

„Mnoho astronomů je zaslouženě hrdých na objev nestálé hvězdy, ale tento úspěch hraničí se zázrakem.“

„Rozmazlování mysli moderní společnosti vyústilo v populaci, která se cítí zaslouženě za něco, co si nezasloužila, a cítí mít právo na něco, čemu absolutně nic neobětovala. Lidé se prohlašují za experty, vývojáře, vynálezce, inovátory, individualisty a kouče bez jakýchkoliv životních zkušeností. Nedělají to proto, že si myslí, jak jsou ve skutečnosti lepší než všichni ostatní. Dělají to proto, že si myslí, jak musí být lepší k přijetí ve světě, jenž uznává pouze výjimečnost.“

„Lepší dostat bezdůvodnou kritiku, než nezaslouženou chválu.“

„Měli bychom občas zajít na hřbitov a omluvit se všem, které jsme nezaslouženě přežili.“

„Udělení Nobelovy ceny míru EU je více než zaslouženým oceněním největšího a také nejúspěšnějšího mírového projektu v dějinách lidstva. To, že občané na území EU již více než šedesát let žijí bez válečného konfliktu, není samozřejmostí.“

„Naděje republiky nemohou navždy tolerovat nezaslouženou chudobu ani samoúčelné bohatství.“

„Někdy je nejkrásnější věc právě ta, která přijde nečekaně a nezaslouženě.“

„Děkuji, že jsi mě volala mnohem dřív, než jsem vůbec dokázala pochopit, že se jedná o tvé volání. Nevím, co se mnou budeš chtít dělat dále. Pokládám za nezaslouženou milost, že sis mě vyvolila za svůj nástroj. Toužím být v tvých rukou nástrojem poddajným.“

„Každý přátelský náznak osudu, každou radostně prožitou hodinu, musíme přijmout jako nezasloužený, ba přímo zavazující dar.“

„Svého času, je to až úsměvné, že se objevují reminiscence na to, že já nějak souvisím s extrémismem, a nejen že to, co bylo již před dvaceti lety, ale i v dnešní době někdy nějaká vlaštovka jako by přiletěla z této doby. Jak známo, v polovině 80. let jsem se pohyboval v učňovském školství, kde, jak známo, člověk přichází do styku s problémovou městskou mládeží. Věděl jsem, že tito lidé nejsou pouze ztracená generace, jak bylo neustále líčeno, že mají svůj život, ale že jsou také v něčem bezradní. Proto jsem na sklonku 80. let se snažil najít nějaké řešení nebo zkusit nebo naznačit i státu jaké by bylo možné potenciální řešení, aby se energie těchto lidí nezvrhla do nějakých opravdu negativních konců. Bohužel, dřív, než k tomu došlo, bylo to celé ne medializováno, ale přímo skandalizováno, čili se z lékaře stal pacient. Je to stejné, jako kdyby profesor Pasteur, který hledal vakcínu proti vzteklině, byl najednou obviněn z toho, že vzteklinu rozšiřuje. Čili jsem vlastně přišel k takové nezasloužené, v uvozovkách, popularitě, o kterou jsem opravdu nestál. Znovu říkám, že extrémismus je výrazem nějaké společenské krize, zejména u slabších nátur, a takto by k němu mělo být přistupováno.“