Citáty o podzimu

„Oč v mládí zavadíš, zavoní jarem a v slunci rozpučí jako květ lásky… Škoda, že k podzimu dostaneš darem danajskou vakcínu zmoudřelé vrásky.“

„Odpověď na otázku, co tedy se sezonními depresemi dělali lidé před vynálezem antidepresiv, je více než jednoduchá: Nic. Nemedicinalizovali přirozený stav – smutek přicházející s podzimem, s koncem vegetačního cyklu – a podzimní rozlady chápali jako zákonitou součást roku, jako pouhou reflexi všeobecného umírání, které příroda každý rok na podzim podstupuje.“

„Příroda se na podzim zbavuje všech připomínek uplynulého léta: listí, ovoce i trávy. Také člověk by to měl tak dělat a neschovávat staré papíry a listy, které mu zabraňují prožívat nové a čisté jaro. Já to tak bohužel činit nedovedu a tak, si při každé nové práci, jež by mohla být živá a radostná, připadám jako nevyhrabaná zahrada, v níž se svěží letošní rostlinky musí těžce prodírat zaschlou loňskou trávou.“

„Všechno je v nás, bratři, v mocné hře života! Radost je přítelkyní smutku, jaro poslem podzimu a smrt rodí život!“

„Pozdní štěstí je jako krásný podzim; člověk se z něj těší dvojnásobně.“

„Život je jako roční období. Na jaře se vše zrodí, v létě dozrává, na podzim chřadne a v zimě se zaniká.“

„Ten, kdo přidává zeleň jaru, červeň podzimu a purpur mladým rtům, vytváří ošklivost, protože lže.“

„Stromy na podzim mění své krásné šaty za více barevné aby byl život pěkný pro všechny je to krása“

„Láska má své zákony rozvoje, své vzněty, stejně jako samotný život člověka. I ona má svá kouzelná jara, horká léta, nakonec podzim, který může být pro jedny teplým, zářivým a plodným, pro jiné sychravým, tlejícím a neužitečným.“

„Vlašťovky na podzim odlétají. Zůstanou vrány, přetížené zodpovědností.“

„Vzpomínky.: domácí kachny zkoušející si na prahu podzimu křídla, aby se neřeklo.“

„Lze-li šimpanzům vyprávět pohádky, strašit je (nepřítomným) ČERNÝM PSEM, pozorovat, jak se vždycky na podzim začnou těšit na Vánoce (= BONBON STROM) a jak jim je líto, když jejich ošetřovatelce zemře dítě, pak zdůrazňovat zvláštní a „kvalitativně“ odlišnou podstatu člověka už není jenom nabubřelý, ale především nesmyslný žvást. A naopak zvířatům, alespoň některým, nejlépe porozumíme, budeme-li je vnímat antropomorfně. Zvířata jsou hloupí lidé, nikoliv stroje.“

„Trilogie štěstí, skvělá a nádherná, měla pokračovat po celé léto až do podzimu. Pak měla náhle skončit, protože nádhera ukázala cestu utrpení…“

„Jaká jsou čtyři nejslabší místa sovětského zemědělství? – Jaro, léto, podzim, zima“

„Člověk už iluzí nemá, ty spadnou dřív než na podzim listí, ale raduje se jen z jedné věci - z nepromarněných dnů, - z práce…“

„Každý podzim u řeky mi zní velkým voláním. Avšak ne po dálkách. Asi je to spíš volání návratů, asi je to ta stará touha mít se kam vracet a těšit se z toho, že naše životy jsou dosud omývány vodou, i když její vlny už leccos odplavily.“

„Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné … Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.“

„Miluji vůni nerozvité růže, vůni francouzského venkova z jara a vůni ženského podpaží na podzim.“

„Přihlásil jsem se do armády a od podzimu 1939 jsem sloužil u naší pěchoty v Agde. Nebylo to lehké, spíše to vypadalo jako v koncentračním táboře. Zde bych chtěl citovat zápis ze svého deníku ze dne 26/11/39: „Jsem nesmírně vděčen skautingu, který mne na život výborně připravil v každém ohledu. Snáším to lehce (to jsem možná trochu přehnal!), ale kdybych nebyl deset let skautem, snad bych byl schopen spáchat sebevraždu. Je zde mnoho lidí, kteří trpí častými depresemi. Já jsem připraven na vše – a dobře připraven!“
V té době mne čekalo ještě pět a půl roku války a já jsem přesvědčen, že právě skautská výchova mi pomohla tento čas přežít.“

„Bojím se cirkusu, co může nastat na podzim. Lidi bych dělil na nemocné a pozitivní. To je základní nedorozumění. Můžu totiž být na leccos pozitivní, ale nemusím být nemocný.“

„Ty dlouhoprsté ruce podzimu
vplétají babí léto do účesů
podle Tiziana barví krajinu“

„Pamatuješ na to, jak na jaře vidíš rozkvétat květiny? Že v létě vzduch je čerstvý a na podzim je země zbarvená všemi barvami. A v zimě na ty chladné večery, kdy se schováš pod deku s teplým čajem, který má příchuť lesních plodů, protože čekáš znova na jaro? A ty… Ty jsi všechno z toho. Celý rok je pro mě jenom o tobě.“

„Příprava a průběh tohoto představení s názvem přímá volba může nabrat také jiné podoby a jiné cesty, než jak je napsáno ve scénářích velkých zájmových skupin a velkých mediálních hráčů. Zažíváme tu snad nejdelší prezidentskou kampaň všech dob, přestože volby ještě ani nebyly vyhlášeny a přijaty příslušné prováděcí zákony. Přesto už od loňského podzimu vidíme průzkumy a výčty favoritů, které nás mají naučit vyjmenovat všechny kandidáty zpaměti a hlavně nevyjmenovat nikoho jiného. Proto nám to už od října říkají, abychom se konečně naučili, kdo je tím kandidátem, o kterém je možné to říkat nahlas. A také kdo jím nebude, protože kdyby se objevilo jiné jméno, tak je to přece bizardní. A víte proč? Protože se o něm přece ještě nemluvilo. Tuto naplánovanou hru zájmových skupin stojí zato nějakým způsobem narušit.“

„Nenašel jsem u prezidenta republiky ani stopu porozumění, ani jediné slovo soucitu pro pronásledované. Vidí v Židech příčinu všeho zla a zásahy Němců proti Židům brání jakožto vynucené nejvyšší vojenskou nutností - zpráva Giuseppe Burzia, vatikánského charge d`affaires na Slovensku, papeži Piu XII. o intervenci ve prospěch deportovaných slovenských Židů, kterou na jeho příkaz vykonal u prezidenta Tisa na podzim 1944“

„Od převratných událostí podzimu roku 1989, které u nás přinesly pád totalitního režimu bez použití násilí, a jejich předzvěsti - kanonizaci svaté Anežky České, jsme po třiceti letech na místě, kde to pro nás a naši zemi začalo. Přijeli jsme vzpomínat, děkovat a prosit.“

„Tma, kterou v dálce bílým svitem lže / pod černým nebem zatemněných hvězd, přistane smutku usoužené míst, / jak temné závoje nebo temno samo. / A v té tmě samo zdání světla křísí, / jak čára na tabuli přebíjí se ní. / To slepý čas, ach, slepý čas se šmátrá podzimem, / opřený o hůl bílé břízy.“

„Podzim když prší a já sakra to léto zase nák uteklo.
Ještě bych si opakovala šunky na Sluníčku.“