Citáty na téma dogma

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Teprve smrtí dogmatu rodí se věda.“

„Společnost, která neuznává alternativu své víry a své ideologie, která nepřipouští debatu z obav, že by přišla o svůj myšlenkový monopol, skončí nakonec v bludném kruhu náboženských či ideologických dogmat.“

„Pravda není dogma, jež mozek vyměšuje jako stěny krápníky. Pravda, toť život.“

„Musíme se osvobodit od všech lidmi vytvořených dogmat a zákonů. Existuje pouze vesmírný zákon; s ním se musíme sladit… jedinou autoritou je přirozenost, jedinou autoritou je příroda.“

„V Česku dál panuje dogma, že všechno soukromé je efektivní a dobře fungující a všechno státní plýtvající a nefungující. To je blbost.“

„Dogma neznamená nepřítomnost myšlení, ale konec myšlení.“

„Váš čas je omezený, tak jím neplýtvejte žitím života někoho jiného. Nenechte se svazovat dogmaty – což je žití s výsledky myšlení jiných lidí. Nedopusťte, aby šum názorů jiných přehlušil váš vlastní vnitřní hlas. A co je nejdůležitější, mějte odvahu následovat hlas svého srdce a svou intuici. Vědí, co skutečně chcete, aby se stalo. Vše ostatní je podružné.

STEVE JOBS“

„Život je k dogmatům mnohem tolerantnější než dogmata k životu.“

„Víra přikrývá naši nevědomost, nikdy vám neodhalí pravdu, poskytuje vám jen určitá dogmata, přesvědčení a pomocí nich si můžete vytvořit iluzi znalosti. Ale ta znalost je přeludem.“

„My lidé 20. století, bez ohledu na obor, jímž se zabýváme, jsme v úvahách o tom, čeho je zapotřebí k přeplutí oceánu, tak předpojatí, že se dáváme unést dogmatem, i když je v rozporu se známými fakty. Musel jsem třikrát přeplout oceán na voru a podstoupit řadu jiných empirických pokusů, abych zjistil, jak velice jsou naše moderní představy vzdálené od reality.“

„Sekulární dogma typu nacismu je méně nebezpečné, než současný islamofašismus..“

„Když slepě přijmeme náboženství, politický systém, literární dogma, staneme se automaty. Přestaneme růst.“

„Náboženství je věda minulosti, vyschlá a obrácená v dogma; je to jen slupka zastaralého vědeckého vysvětlení.“

„Dogma je nepřítelem pravdy a nepřítelem lidí. Dogma říká: Nemysli! Buď míň než člověk. Myšlenky, které obsahuje dogma, mohou zahrnovat dobré a moudré názory, ale dogma je špatné samo o sobě, protože je přijímáno jako dobrá věc, aniž by se je někdo snažil přezkoumat.“

„Dogmata klidné minulosti se nehodí pro bouřlivou přítomnost.“

„Dogma není svévolným výmyslem ani jedinečným zázrakem, jak bývá líčeno za zřejmým účelem jeho vyzvednutí z přírodních souvislostí. Ústřední křesťanské představy tkví svými kořeny v oné gnostické filosofii, která se podle psychologických zákonů musela vyvinout právě v době, kdy se klasická náboženství stávala obsolentními. Gnóze se zakládá na vnímání symbolů nevědomého procesu individuace, který nastupuje vždy, jakmile se nejvyšší kolektivní představy ovládající lidský život začnou rozpadat. V takové době se nutně objevuje celá řada jedinců, kteří jsou vyšší měrou uchváceni numinózními archetypy, jež se tlačí na povrch, aby vytvořili novou dominantu. Uchvácení se projevuje takřka bez výjimky ve skutečnosti, že lidé jimi zasažení se s jejich obsahy identifikují. Roli, která jim byla vnucena, nechápou jako působení nových obsahů, které je třeba ještě rozpoznat, ale svým životem je vzorově znázorní a stávají se tak proroky a reformátory. Pokud archetypický obsah křesťanského dramatu byl s to uspokojivě vyjádřit zneklidněné a dotírající nevědomí mnoha lidí, povýšila ho "shoda všech" (consensus omnium) na všeobecně závaznou pravdu, ovšem nikoli nějakým úsudkovým aktem, ale daleko účinnější iracionálnější uchváceností.“

„Když si o nějaké skupině lidí myslíme nějaké dogma. Tak jim tím v podstatě nedáváme moc šancí ke změně.“

„Nekomunikuje-li člověk o své pravdě s nikým, vzniká dogma.“

„V 19. Století se v Evropě vyskytují vedle sebe tři systémy. První je původní, na svobodě duše a idei cti spočívající nordický západ. Druhý římské dogma pokorné lásky ve službě jednotně vládnoucí kněžstva. Třetí je otevřený posel chaosu: bezuzdný materialistický individualismus s cílem hospodářské politické světovlády peněz jako jediný typ tvořivé síly! Tyto tři moci zápasí v duši každého Evropana.“

„Nemám rád církevní dogmata. Uráží mě, když kněží mluví o Bohu ve frázích a dělají z nás idioty.“

„Osvobozování, zbavování se limitů a dogmat je velice důležité k tomu, aby člověk byl volnější, svobodnější a aby mohl vést opravdu šťastný život.“

„Básnická idea, to není syllogismus, to není dogma, to není pravidlo, to je živá vášeň, to je pathos.“

„Jako science fiction je Brave New World nesporně jednou z pamětihodných knih století. Druhou je Orwellův 1984. Oběma knihám se dostává ne zcela žádoucí cti, že se částečně, ve větších a menších detailech, realizují. Tím nabývá pro současného čtenáře zvláštní a specifické síly a sugestivnosti. Přesahují hranice literatury a vstupují do špatného svědomí života. Pokud se týká Huxlyeyho Nového Světa, tak nejen do špatného. Neboť některé principy se nejeví nesentimentálnímu čtenáři zcela zavrženíhodné. Přiznejme si, že proti produkci lidských bytostí ve zkumavkách mluví spíše jen křesťanská tradice a dogma než vědecký rozmysl. Přiznejme, že podmiňování lidské psychiky a pracovních návyků a vůbec lidských motivací v raném věku se provádí, a to dosud na zbytečně nevědeckém a ne zcela efektivním základě. Nepříjemné zde není v principu samém, nýbrž v cílech, které si daná společenská formace je schopna stanovit.“

„Teprve zánikem dogmatu začíná věda.“

„Krása nemůže být nikdy dogma, protože nemáme všichni stejný vkus.“