Citáty na téma funkčnost

„… navštivte půvabnou pražskou čtvrť, která se jmenuje Bohnice, a nechte se tam sakra do konce svého funkčního období hospitalizovat.“

„Vytvoření funkční umělé inteligence může být největší událostí v dějinách naší civilizace. Nebo nejhorší. Jednoduše nevíme. Nevíme proto, zda nám umělá inteligence nesmírně pomůže, nebo nás bude ignorovat, odstrčí nás či nás zničí.“

„Církev vždy poukazovala, že klíčem k sociálním problémům je práce. Pracující je středem všeho. Dnes tomu tak v mnoha případech není. Pokud někdo neodvádí předpokládaný výkon, snadno ho vyhodí. Stává se věcí, není brán jako člověk. Církev v posledních desetiletích opakovaně upozorňovala na odlidštění práce. Nezapomínejme, že jednou z nejčastějších příčin sebevražd je pracovní ztroskotání v prostředí kruté konkurence. Proto nelze na práci hledět jen z hlediska funkčnosti. Nejdůležitější není zisk ani kapitál. Přece tu není člověk pro práci, nýbrž je tu práce pro člověka.“

„Pokud vám prodejce v obchodě prakticky ukáže, že je přístroj funkční, pro převozu na místo určení již funkční nebude.“

„Chtít být výjimečně inteligentní, je jako kdyby se člověk chtěl stát dobrovolně osamělým v naší závistivé a chorobné společnosti. Vlastník je zpravidla odsouzen za svou jinakost, protože jakákoli odlišnost ve společnosti průměrných, které spojuje banální systém, daný řád, konvence, vzbuzuje nepřejícnou nevraživost, zášť, nedostatečné pochopení, uštěpačnou bezohlednost, ba dokonce fyzické či psychické násilí. V každém případě sama inteligence, obzvlášť velmi vysoká, bývá hodnotnou překážkou k dosažení vnitřní vyrovnanosti a šťastného života, zejména příčinou nadměrně funkční mysli a nevědomé přednosti rozumu před emocemi.“

„Jsem bytostně přesvědčený, že každý politik by měl vidět mnohem dále, než na konec svého funkčního období. Věřím že by jeho vize a sny měly být větší, než strach z toho, že by mohl jeho plány a projekty realizovat jeho případný nástupce, vždyť právě v tom je ono kouzlo rozvoje a nástupnictví. Každý by měl využít svůj čas svěřený voliči nejlépe jak umí a to i s ohledem na budoucí léta, protože budoucnost vytváříme už dnes.“

„Podoba funkční demokracie může být různá a že jeden univerzální demokratický systém, který je vhodný a nejlepší pro všechny státy světa, neexistuje a ani existovat nemůže. Je to jednoduše dáno tím, že my sami jsme v různých místech tohoto světa různí. Máme různé zvyky, různé tradice, různou historii, různé vlastnosti, různé priority a v tom výčtu našich odlišností bych mohl ještě dlouho pokračovat.“

„Své základní názory shrnuje [J. L. Fischer] zkratkou velmi abstraktní a velmi schematickou ve své nástupní přednášce jako mimořádný profesor dějin filosofie na universitě Masarykově: Věčný a časový úkol filosofie 1935 /…/ Věčný úkol filosofie vidí v poznání řádu, zákonitosti světa skutečného i světa teprve tvořeného, kulturní tvorby. Skutečnost dělí na tři plně samostatné a svézákonné existenční typy: objektivně reální, psychicky reální a kulturně reální, kvalitativně různé a na sebe nepřevoditelné. Princip kvantitativní a kausální nahrazuje kvalitativním a funkčním, determinism pojmem kvalitativního optima. Společnost definuje jako skladbu reálných funkcí sociálního dosahu či rozptylu, z nichž nejnižší jsou funkce záchovné, nejvyšší pak funkce rozvojové. Avšak jeho quasi scholastické, často spíše jen slovní a terminologické rozlišování a jeho nepřekonatelný, jak se zdá, sklon k verbalismu činí jeho idee nejasnými a neurčitými, ale na mysli ne dosti schopné věcné analysy působí dojmem novoty a originálnosti.“

„Ne všechno je nefunkční a část toho, co nefunkční je, nelze opravit.“

„Na zlomeček věčnosti oběma lodím nic nebránilo ve volné střelbě na protivníka a v tom okamžiku dva různé počítače odstartovaly své palebné plány.
Žádný lidský smysl nedokázal postřehnout, co se odehrálo potom; žádný lidský mozek by si to neuměl přebrat. Vzájemná vzdálenost činila dvacet tisíc kilometrů a řízené střely, lasery a grasery dštily zkázu přes tu miniaturní propast vakua jako rozzuření démoni.
Ahmed zavrávoral, když jeho bočním štítem bez námahy prošel první graserový svazek. Jeho boky byly opatřeny metrovým pancířem z nejtvrdší slitiny keramiky a kompozitu, jakou se člověk doposud naučil odlévat, a přesto se jí graser prodral pohrdavě snadno. Od strašlivé rány se rozlétly obrovské úlomky a vzájemný pohyb lodi změnil to, co by bývalo kruhovým otvorem, v dlouhou zející trhlinu. Paprsek rozpáral bok lodi, jako když vyvrhovací nůž rozpáře žraloka, a z rány vytryskl vířící cyklon vzduchu, trosek a lidských těl.
Ale to byl pouze jeden z osmi takových graserů. Všechny do jednoho zaznamenaly přímé zásahy a na bitevním křižníku nikoho ani ve snu nenapadlo, že by přestavěná obchodní loď mohla nést takové zbraně. Zatímco si zuřivý úder Poutníka s křižníkem pohrával, komunikační obvody zahlcovala kakofonie výkřiků bolesti, šoku i hrůzy a potom se přihnaly řízené střely Q lodě a znovu a znovu křižník probodávaly jednorannými lasery, aby dokončily strašlivé dílo graserů. Zbraňová stanoviště se rozlétala na kusy, výboje bláznivě sršely a kabely syčely, pukaly a explodovaly. Příďová místnost gravitoru vybuchla, když jeden graser zasáhl naplno generátory, a tlaková vlna změnila sto metrů pancéřovaného trupu v pokroucené trosky. Všechny tři fúzní jednotky se automaticky nouzově zastavily a po celé lodi se zavírala vzduchotěsná vrata. Ale v příliš mnoha případech neměla ta vrata v čem zadržovat vzduch, neboť grasery Poutníka se propálily naskrz celým trupem a křižník se převaloval v prostoru jako umírající bezmocný vrak. Ale nezahynul sám. Poutník vypálil o zlomek sekundy dříve než Ahmed - ale jen o zlomeček a na rozdíl od Ahmeda neměl žádný pancíř a žádná hermeticky uzavíratelná oddělení. Byla to obchodní loď, jenom tenká slupka kolem obrovského prázdného prostoru pro náklad, a to nemohla žádná přestavba změnit. Zbraně, které přežily, aby se mohly zakousnout do jeho trupu, byly mnohem lehčí než ty, jež rozpáraly Ahmeda, ale proti tak zranitelnému cíli byly děsivě účinné.
Celý pravobok od přepážky třicet jedna dozadu po přepážku šedesát pět byl na padrť. Prázdné doky LAC se rozlétly jako rozšlápnuté sklenice. Zásobníky dva a čtyři byly roztrhány na kusy, stejně jako všechny výmetnice kromě čísla dva. Šest z osmi graserových stanovišť vybuchlo a prakticky celá jejich obsluha zahynula. Jeden laser se prořízl až k jádru lodě, zničil fúzní reaktor jedna a prorazil palubní vězení, z něhož už Randy Steilman a jeho druhové nikdy neměli vyjít před soud, a další se prořízl až na samotnou velitelskou palubu. Můstek zametla tlaková vlna, přepážky a podélníky se trhaly jako papír a zuřící hurikán vytrhl Jennifer Hughesovou navzdory tlumícímu postroji z křesla a odnesl ji do prostoru mimo loď. Její tělo už nikdo nikdy nenajde, ale na tom sotva záleželo, protože svištící příval atmosféry s ní udeřil o okraj trhliny v trupu a na místě jí roztříštil přilbu. John Kanehama zaječel do interkomu, když ho jako oštěp probodla dlouhá letící tříska slitiny. Staršího seržanta O’Haleyho přesekl vejpůl plochý úlomek, dlouhý jako on sám, a Aubrey Wanderman se pozvracel do přilby, když tentýž úlomek prolétl mezi osazenstvem jeho stanoviště a roztrhal Carolyn Wolcotovou a poručíka Jansena.
Tento výjev z pekla se po obrovském trupu Poutníka opakoval znovu a znovu. Další výbuchy a odletující trosky zasahovaly lidi, které minula palba Ahmeda, jako by se umírající loď mstila posádce za to, do čeho ji přivedla, a HMS Poutník se potácivě převaloval pryč s nefunkčním pohonem, zničeným hypergenerátorem a s osmi sty mrtvými a umírajícími lidmi v rozbitých odděleních.“

„Někteří lidi jistě můžou mít neuvěřitelné funkční nápady, které by nás mohli posunout v před ale "bojí se".“

„Která jiná rostlina vás pobaví, vyléčí, oblékne, nasytí, udělá krásnější? Stavme z ní domy, vyrábějme z ní umělý benzín, plasty, nábytek nebo papír. Konopí dává prostor udržitelnosti i funkčnosti.“

„Ve funkční demokracii, ve svobodném a demokratickém světě, je a musí být člověk a jeho život tou nejvyšší hodnotou.“

„Řekl bych, že moje celková bilance je pozitivní. Samozřejmě se ale během dlouhého funkčního období, jako je to moje, nepodaří všechno, na co člověk sáhne. Samozřejmě není žádné tajemství, že během mé více než třináctileté vlády došlo k opakovaným odkladům otevření letiště BER. Nebylo to nic jednoduchého a v posledních letech mě to velmi zaměstnávalo. A samozřejmě bych velmi rád řekl, že už je všechno hotovo, jenže tak snadné to bohužel není.“

„Jsem funkcionalista. Pro mě jsou jedním ze základů vývoje projektu problémy funkčnosti. Tvary, prostory, atmosféra budovy vycházejí z funkčnosti. Každý architekt musí odpovědět na tyto otázky. Architektura s velkým „A“ začíná teprve tam, kde projekt nabývá schopnosti k rozletu, když se osvobodí od svých konstant, dostane křídla a dokáže se vyvíjet i jinými směry.“

„Já jsem něco velkého v jeho podání na závěr funkčního období očekával. Říkal jsem známým – uvidíte, že ke konci udělá něco, čím všechny naštve. Třeba že nás obviní, že jsme blbí, že celá Evropa je blbá, že svět spěje do záhuby… Ale že to bude ta amnestie, to mě vážně nenapadlo.“

„Lidstvo v každé době plodí ďábelské šílence a svůdné představy útisku. Úkolem státnictví je zabránit tomu, aby se vyšvihli k moci, a udržet funkční mezinárodní uspořádání, které je může – pokud se k moci dostanou – zastrašit. Toxická směs povrchního pacifismu, geopolitické nerovnováhy a nejednoty spojenců však těmto silám v meziválečném období dala volnou ruku. Evropa poučená třemi sty lety konfliktu vybudovala mezinárodní řád – a pak ho odhodila, protože její vůdcové nerozuměli při vstupu do první světové války důsledkům svého počínání, a i když nyní chápali, jaký by byl dopad další hromadné katastrofy, zalekli se závěrů, k nimž je toto nahlédnutí mělo přimět. Kolaps mezinárodního pořádku, k němuž v této době došlo, byl v zásadě rezignací či přímo sebevraždou. Evropa opustila zásady vestfálského urovnání, zdráhala se uplatnit sílu, jež by byla nezbytná k obhajobě deklarované morální alternativy, a nyní ji stravovala nová válka, jejíž konec s sebou znovu přinesl nutnost nově pojmout uspořádání kontinentu.“

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

„Když jsme dorazili sem, do třetí dimenze, došlo k fyziologickým změnám a k změnám funkčního pojetí této Reality. Nejdůležitější změna nastala ve způsobu dýchání prány, což je hindské slovo pro životní energii univerza. Prána je pro naše přežití mnohem důležitější než vzduch, voda, jídlo nebo další látky, a způsob, jak dostáváme tuto energii do svých těl, zásadně ovlivňuje to, jak potom vnímáme Realitu.“

„Jsem smutný, z toho co musím vidět okolo sebe. Tolik zlomených srdcí, nenávisti vůči druhým, zla a zbabělosti. Proč to takhle musí být??
Nevím. Je to zbabělost a slabost.
Pojďme
to odvrátit a dát sem pocit štěstí, funkční srdce, které mohou být otevřena, otevřenou náruč pro druhé, kteří se trápí, lásku a spoustu odvahy.“

„Nesouhlasím s principem korporátu a se vztahem k potravinám, k tomu, jak to tady na planetě vedeme a potravinové řetězce s tím hodně souvisí. Pro mě je to nefunkční a nezdravý systém, který nevede ke zdravému životu a péči o sebe.“

„Nevhodný obsah často filtrují stroje podle nefunkčně sestavených slovníků zakázaných slov nebo obrázků. A to může vést i k humorným situacím.“

„Vždy dávám přednost funkčním stavbám. Nemám rád hraní na postmodernu, které záleží především na vzhledu.“

„Vždycky dávám přednost tomu, aby vše bylo funkční.“

„Nefunkční vztah není výjimka. Je to běžné. Lidé si to neuvědomují pouze proto, že se nefunkčnost stala běžnou.“

„Dokonalost se zkládá ze dvou složek, funkčnost a jednoduchost.“

„Nefunkční vztah se vyznačuje jednou nepříjemnou skutečností: BERE NÁM ENERGII.“

„Je lákavé předpokládat, že většina vztahů funguje a nefunkční vztahy jsou vzácné. Ovšem opak je pravdou. V dnešní době lze většinu vztahů zařadit někam na škálu dysfunkce.“