Citáty na téma host

„Země - hospodář, člověk - host.“

„Host a ryba třetího dne smrdí.“

„Lidé, jimž se líbí mé obrazy, neplatí za ně tolik, jako ti, kteří chtějí, aby se líbili jejich hostům.“

„Pozdní hosti jedí kosti.“

„Tak už to chodí, každý jsme tu host. Náš zdejší svět je cesta na věčnost.“

„Hosta suď vždy podle toho kdy odejde a ne podle toho jaký donese dar.“

„Za základní dnes považuji znovunalezení naší poztrácené národní identity a její okamžité neztracení vstupem do Evropy. Zahraničním hostům vždycky říkám, že se nechceme v Evropě rozplynout jako kostka cukru v kávě.“

„Vášeň je zprvu pavučinou, potom lanem. Je zprvu v domě cizincem, potom hostem, nakonec pánem.“

„Když po rozloučení vyprovodíš hosta s loučí na zápraží, bude tě na svém prahu vítat s lucernou.“

„Host prázdný, málo vzácný.“

„Ženy nikdy nedokáží být jen dočasnými hosty, neumějí to. Všechny se v skrytu duše usídlují natrvalo, s tupou, pudovou úporností budují domovy za potop a válek, v předvečer vpádů, v dobách, kdy se hroutí státy.“

„Déšť přejde, hosté odejdou.“

„Dříve bývalo zvykem vítat hosty chlebem a solí, dnes to často bývá spíše nožem a pistolí.“

„Na dobrou polévku najdou se ti hosté.“

„Desatero
V Desateru dostává Izrael směrnice pro nový život.
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
1. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
3. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
4. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
5. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
6. Nezabiješ.
7. Nesesmilníš.
8. Nepokradeš.
9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.““

„Horší je hosta vyhodit než ho vůbec do domu nepřijmout.“

„Myslím, že očekává hosty; viděl jsem ho, jak posypává smetí zlatým práškem.“

„Dobré komunikace přímo zvou hosty do země, pravě tak jako dobré hotely je v ní udržují.“

„Do jejího života se ponenáhlu vetřela zranitelnost jako nevítaný host, který sa bez jejího svolení zabydlel u ní doma, doprovázel ji do práce, a dokonce jí vcházel do snů. /Králové bourbonu/“

„Lístek byl napsán velmi špatným jazykem, jak to u většiny lidových jídelen bývá. Je to proto, aby byli hosté ukolébáni falešným přesvědčením o své nadřazené inteligenci.“

„Host první den zlato, druhý den stříbro, třetí den měď - honem domů jeď.“

„Mít svůj stůl znamená mít v jistém lokále na jistém místě jistý stůl, k němuž o jisté hodině usednou jistí hosté, aby po požití jistého množství jistého nápoje z jistých nádob diskutovali o jistých tématech, a potom po jisté době se zvednou.“

„Lenost k vám přichází nejdříve jako cizinec, potom jako host a nakonec se stává vaším pánem.“

„Krása je všude vítaným hostem.“

„Nejen přivítání hostů, ale i loučení s nimi může být opravdu velmi srdečné.“

„Opravdová podstata a jednoduchost života lidského v dobách prvotních měla v sobě alespoň tu přednost, že mohl žíti v přírodě stále jako host. Když se posilnil pokrmem a spánkem, pomýšlel na další cestu. Svět mu byl takřka stanem a on se buď províjel údolími, nebo procházel rovinami, zlézal horské vrcholy. Ale běda! Lidé se stali nástroji svých nástrojů. Člověk, který si beze všeho trhal ovoce, když měl hlad, se stal farmářem, a kdo si vybral za přístřeší strom, byl domácím pánem. My už nerozbíjíme své ležení jenom na noc, nýbrž usadili jsme se na zemi a zapomněli na nebesa. Přijali jsme křesťanství jenom jako zlepšený způsob zemědělství. Vystavěli jsme si pro život vezdejší rodinné obydlí a pro to, co přijde potom, rodinný hrob.“

„Dokonalý křesťan žije jako host, který ví, co má získat a co zavrhnout. Užívá i svého těla jako ten, kdo daleko putuje, užívá i útulků a příbytků po cestě. Stará se i o věci světské a o záležitosti místa, v němž se zdržuje, ale příbytek i majetek opouští jako věc pouze užívanou, a aniž se dá vyvést z míry, ochotně následuje toho, kdo jej odvolává ze života, a nemá důvod obracet se zpátky. Vzdává sice dík za to, že mu bylo dopřáno na zemi pobýt, ale žehná svému odchodu a dychtí po věčném příbytku.“

„Nic neprospěje víc, než pomyšlení na naši smrtelnost. Jsme tu jen hosty.“

„Vyprovodil hosta a usedl k obědu.“

„Za nějaký čas jsem dostal dopis od esperantisty prof. Bicknella, který mne velmi vřele zval do Bordighery v Italii. Rozhodl jsem se tam jeti a dne 11. listopadu 1909 jsem vyjel z Lošína do Terstu a odtud v noci parníkem do Benátek. […] V Bordigheře jsme se zase zařídili po svém. U Bicknellů jsem býval hostem a chodil jsem s profesorem na vycházky, na nichž mi ukazoval přírodopisné zvláštnosti. Prohlédli jsme si tam nádherné Wintrovy zahrady, v nichž se pěstují palmy pro různé církevní slavnosti v celé Evropě. Jinak se pěstují palmy k obřadům katolickým, jinak k židovským. Bicknell má v Bordigheře vlastní museum, kde má uloženy nálezy svých praehistorických písem vysoko pod ledovci jím objevených. Jeho vila jest ozdobena esperantskou hvězdou. Jest horlivý esperantista. V Bordigheře jest četná kolonie anglická, ale Bicknell, ač Angličan, mluvil s každým jen esperantsky. Také jeho sluha jinak nemluvil. Jeho zásluhou lze se v Bordigheře i v obchodech domluviti esperantem. Za mé přítomnosti uspořádal Bicknell ve svém museu sjezd esperantistů italských a francouzských, které si pozval z Nizzy a hostil je ve velkém sále svého musea. Zažili jsme veselé odpůldne a večer jsme se rozcházeli za zpěvu esperantské hymny:
„En la mondon venis nova sento,
tra la mondo iras forta voko.““

„Sedět za klavírem v nóbl restauraci a hrát a zpívat americké evergreeny, aby hostům lépe chutnalo, byl můj odvěký sen.“

„Víš, co udělám, až budu papežem? Zruším ty tzv. generální audience. Možná ne úplně, ale určitě aspoň tu část, kdy papež jde kolem ohrádky, za kterou se tlačí šťastlivci číhající na ruku Velekněze, on ji většinou obětuje, nechávaje ji napospas dojatým věřícím, věnuje se dalším, usmívá se do jiných tváří, cosi kamsi šeptá a několik jich zatím už usiluje o to dotknout se papežovy pravice, či aspoň levice. Podle mne hrůza. Tomu s kým mluvíš, nota bene s kým si podáváš ruku, se dívej do očí, to je základní tvar úcty. Tak nějak jsem to doma slýchával. A taky vytáhni tu druhou z kapsy. Tedy kdybych to náhodou měl ve Vatikánu na povel, tak se při podobných příležitostech, právě pro zachování oboustranné úcty, nějakým spravedlivým způsobem vybere tak třicet lidí, pozvou se na kávu nebo na skleničku vína a papež ke každému přistoupí, host se mu představí, papež mu poděkuje za návštěvu, nechá pozdravovat u nich doma a přejde k dalšímu. A bude to setkání dvou lidí, kteří spolu stráví pár vteřin tak, jak má být, jeden s druhým a pro druhého.“

„Host bez rozmluvy za bečku stojí. Kdo sedí u stolu toliko s břichem a zuby, měl by zůstat raději v oslí stáji.“

„Host v nevhodnou dobu je horší než tatarský nájezd.“

„Štěstí je tichý host - všimneme si jej, až když odchází.“

„Není dobrým hostitelem, kdo nepřipustí hosty ke slovu.“

„Hosté. Nechám je přezout a pak jim řeknu, že to nemuseli.“

„Můj smysl pro pluralismus končí, když ke společnému stolu přisednou lidožrouti. Pak bych rád věděl, jestli jsem pozván jako host, anebo jako hlavní chod jídelníčku.“

„Ať už hrajeme s hosty, nebo na vlastní pěst jako trio, mým přístupem k Triveni bylo vyvážit svobodu se sebeovládáním aby jsme vždy zůstali lyričtí a pravdiví.“

„Když provádím hosty po tomto chrámu, ptají se mě vždycky, kolik peněz investoval stát a kolik Církev. A já mohu vždy hrdě odpovědět, že je to chrám, kteří platí věřící sami. Úplně to mění kontext, v němž Sagrada Familia vzniká.“

„Na vzniku Hosta do domu měl lví podíl František Trávníček. Na schůzi předsednictva Svazu spisovatelů oznámil Jaroslav Pilz, obchodní ředitel nakladatelství Československý spisovatel, že na nový časopis nejsou peníze, jak už to bývá zvykem obchodních ředitelů. Na to se poslanec a rektor Masarykovy univerzity František Trávníček zvedl a svým pisklavým a ječivým hlasem obchodnímu řediteli oponoval. Řekl mu, že úlohou obchodního ředitele není informovat nás, že nejsou peníze, ale peníze sehnat, a že tudíž musí obchodního ředitele pokárat. Proti Trávníčkovi nešlo slovo namítat, a i když všichni věděli, že peníze nejsou, tak se našly…“

„Z přátelského dopisu od Blaníka: Před nedávným časem byli jsme pozváni od p. barona Viláního na kopec Blaník, odtud asi tři hodiny vzdálený. Nemohouce tehdy z důležitých příčin být společnosti přítomni, dozvěděli jsme se hned druhý den nato smutnou náhodu. Když se totiž pozvaní hosté z Blanického kopce ubírali, byli od žandarmů obklíčeni. Příčinou bylo udání jistého komisaře, který se věc neostýchal udat až do Prahy. Spatřivše žandarmové ve společnosti jisté pány z Benešova, museli protentokrát ještě zatýkání odložit, neboť místo domnělého spiknutí nenašli nic než přátelský veselý výlet.“

„Host, který nic nepřinese, nechť se vyspí v poli, v lese.“

„Host častý a dlouhý brzo omrzí.“

„Host nemluvný pravá bečka.“

„Podává hostu kabát a říká mu, ať jen sedí.“

„Host vždy udělá radost: buďto tím, že přijde, nebo tím, že odejde.“

„Kdo žije přítomnost, aby žil historii, zvykl si být komunistů host.“

„Barví se listí, dálky jsou blízko a v zapadajícím slunci
Šumavské kopce na obzoru se zdají modřejší. Jako bych
se díval na nahnědlý topas a zelený akvamarín, barvy krajiny.
Vzduch je průzračný, létající pavučinky svádí k plachtění.
Život je most, já host.“

„To divadlo jde strašlivým sešupem dolů. Už nemá stálý soubor, je tam milion hostů.“

„Dne 6. února 1913. přijela do Prahy velká propagátorka míru baronka Berta Suttnerová, rozená hraběnka Kinská a já byl uvědoměn z Vídně o jejím příchodu. Rozumí se, že jsem se odebral hned do jejího hotelu, kde zastal jsem ji churavou. Večer měla přednášeti spolku německých spisovatelů Concordia. Rozumí se, že jsem učinil, co bylo možné k zajištění jejího zdravotního stavu zajistiv si spisovatele lékaře Saluse, jenž byl hotov v případě potřeby jí přispěti ku pomoci. Napsal jsem o tom referát do Národního obzoru „Vzácný host v Praze.““

„Na této planetě jsme jen jako hosté. Bohužel se však chováme jako páni.“

„Dovolte mně, abych toto slavné vojsko tohoto státu a zvláště legionáře podrobil hlubší úvaze. My všichni víme z jakých podnětů legionáři vznikli a víme také, že po převratu, když vracely se jejich hrdinné šiky domů do svobodné vlasti, byly pozdravovány zde od pánů zástupců revolučního tribunálu jako hrdinové a byli stavěni za věhlasný příklad mužnosti na venek i uvnitř. Zvláště my pak věděli, jak to vypadá ve skutečnosti s tou jejich kázní, kteří měli jsme štěstí bydleti v krajích, které musely býti obsazeny, přirozeně však bez odporu. Tam poslali ty hrdiny, aby ukázali znovu své hrdinství, a to, co prokázali za hrdinné skutky, to jest ostuda, která na tomto státním lidu ulpěla a stále bude lpěti. Jest svrchovaně na čase, aby se nalezl na české straně některý muž, který by z tohoto místa, byť i ne s hlediska nestranného a objektivního, vládě ukázal tyto poměry a žádal rozpuštění nynějšího vojska, legionářských svazů a pod. To připadá vám ovšem za těžko, protože takový Kramář, Masaryk a jak se všichni ti páni jmenují, kteří povolali si tyto cizince jako přátele a hosty, nemohou je nyní jen tak vypoklonkovati.“

„Vlajkovou lodí na Solovjovově plavbě v oceánu sraček je pořad Večer s Vladimirem Solovjovem, který je pokaždé nabitý skvělými hosty. Je to taková přehlídka diagnóz a neformální světový šampionát v pronášení těch nejabsurdnějších a nejnehoráznějších kokotin.“

„Žít, milovat, věřit je tak krásné jako je krásný svět, na kterém jsme hosty.“

„Jsem na zemi jenom hostem.“