Citáty na téma obzor

„Problémy světa nemohou vyřešit skeptikové a cynici, jejichž obzory jsou omezené viditelnou realitou. Potřebujeme muže a ženy, kteří dokážou snít o věcech, které nikdy nebyly.“

„Svět má nekonečné možnosti, to mozek má úzké obzory.“

„Lidé se nad tím musí vážně zamyslet. Duchovní svět nelze přesně popsat, je to naprosto jiný svět, odlišný od toho materiálního. Ale duchovní svět je možné reálně procítit, budeme-li se věnovat duchovním praktikám, vítězit nad svým egocentrismem a otevírat v sobě cestu do Věčného světa.
Je zapotřebí, aby se lidé naučili být pány svého duchovního osudu, aby nečekali, že za ně někdo udělá tu životně důležitou duchovní práci, ale se sami zdokonalovali, pracovali sami se sebou, rozšiřovali svůj obzor poznání světa. Neměli by čekat na dobrodiní velekněží a politiků, neměli by podporovat iluze a nechat se sebou manipulovat. Je zapotřebí být zralejší Osobností, společensky aktivním a duchovně zodpovědným Člověkem.“

„Nemůžeš plavat k novým obzorům, dokud nebudeš mít odvahu ztratit z dohledu břehu.“

„Tvrdohlavost a umíněnost jsou přímo úměrné omezenosti našeho rozumu: jen neochotně přijímáme to, co přesahuje hranice našeho obzoru.“

„Vaše odpuštění vás nenutí se vším souhlasit. Bojovník nemůže před nikým sklonit čelo – jinak ztratí ze zřetele obzor svých snů.“

„Svět má tak úzké obzory, a mozek nekonečné možnosti.“

„Hledáte-li jiné a nové obzory, všímejte si lidí kolem sebe, ale nikdy se nesnažte jednat přesně podle nich, protože cesty života jsou velice rozdílné a pestré.“

„Hlavní je držet v životě přesný kurz směrem k Duchovní podstatě, věnovat se duchovním praktikám, rozšiřovat obzor svých Znalostí, nepodléhat provokacím Materiální podstaty, vytvářet v sobě cit opravdové Lásky k Bohu. A přirozeně také co nejčastěji činit dobré skutky, žít podle Svědomí. Je to každodenní práce, postupné vítězství nad sebou samým. Z toho všeho se skládá tvá cesta, kterou za tebe nikdo neujde a nikdo za tebe tuto duchovní práci nevykoná.“

„Přátelství zvniká jako déšť, a mizí jako slunce za obzorem.“

„Mám rád marnivé hýření barev v přírodě, kdy celý obzor na chvíli zahoří v mračnech nepokořitelným sluncem. V takové chvíli vybuchne celá paleta barevné fantazie do obřích rozměrů.“

„Naděje spatří světlo nad obzorem vždy dříve, než vskutku vzejde.“

„Jediní šťastní tvorové jsou ti, kteří se mohou volně radovat z nekonečného obzoru.“

„Šílenství nikdy nejde tak daleko, aby se člověk zamiloval do paprsku, který se mihne na obzoru.“

„Nevidíš-li za obzor, nekritizuj ty, kteří jsou už za ním.“

„Láska ke stvořením potřebuje s velkou péčí rozšiřovat do rozměru, který je pro ni vhodný, proti povrchnosti, která se objevuje při prvotním poznávání, způsobem, jenž nemá žádné opodstatnění ani v Tóře ani v praktickém morálním životě, jako by zdánlivě láska měla vnitřní rozpory či byla přinejmenším lhostejná, a přitom vždy láska potřebuje naplňovat celého člověka. Nejvyšší místo v lásce ke stvořením musí zaujímat láska k člověku, a ta se musí rozprostírat nad celým lidstvem, přes všechny rozdíly názorů, náboženství a víry, přes všechny rasy a podnebí, je správné pochopit různé národy a lidská shromáždění a jak jen to je možné poznat jejich kulturu a jejich vlastnosti, aby člověk poznal, jak založit lásku k člověku na základech, které mají blízko k činům. Neboť jen duši plnou lásky ke stvořením a lásky k člověku může uchopit láska k národu geniální záplavou a velikostí myšlenek a činů. Úzkost obzorů, která způsobuje, že člověk vidí ve všem, co je za hranicí speciálního národa, či dokonce jen za hranicí Izraele, jen ohavnost a nečistotu, patří ke strašlivému tmářství, jež způsobuje celkovou zkázu stavby myšlenkového dobra, k jehož světlu se upíná každá jemná duše.“

„Jestliže neposlechneš osobu Y, podceníš ty maličké mráčky na obzoru a nevezmeš si s sebou deštník, pravděpodobnost, že se nevyhneš pořádné průtrži mračen bude tím vyšší, čím raději Y opakuje: “Já jsem ti to říkal.”“

„Na Americkém obzoru vidím velice tmavý mrak, a ten mrak přichází z Říma.“

„Šířka četby nikterak ještě nezaručuje šířku obzoru.“

„Krvavý obzor nemusí vždy nutně znamenat svítání.“

„Mnozí sledují život jen na úrovni talíře. Zapomínají, že i ty nejširší talíře mají přece jen úzký obzor.“

„Pochopila jsem, proč Mojžíš obdržel Tóru na vrcholku hory. Pouze v horách je možné obdržet příkazy shora, kdy člověk vidí, jak je ten dole maličký, a přesto se cítí bezpečně v blízkosti Boží. Zde se člověku rozšíří obzory v každém ohledu a řád věcí se stává srozumitelnější. V horách člověk může věřit – a musí věřit. V horách člověk bezděčně slyší otázku: „Koho mám poslat?“ a pak odpověď: „Pošli mne, abych sloužil kráse a dobru.““

„Nikdy se mi nepodařilo ani uzřít divoké koně. Viděl jsem jen daleko na obzoru od nich zvířená mračna prachu.“

„Člověk má jít za obzor svých možností, od čeho má nebesa?“

„Víte, já se nedomnívám, že by publikum soudobou hudbu úplně zatracovalo a odmítalo ji. Lidé jsou zvědaví a chtějí na koncertech slyšet také něco nového, dosud neznámého a rozšířit si své obzory.“

„Lidem 21. století se podařilo vytěsnit smrt ze světa. Smrt patří do filmů a do bulváru, ale v reálném životě ji tlačíme za obzor.“

„Nemyslete,že má hruď je poskvrněna od mých slz. Moje srdce je v plamenech, ale zvenku to není vidět. Pokud se ve vodě překvapivě utopím jako lotosový květ, mé slzy budou odplaveny až za obzor. Není to v mé moci. Mezi mými řasami protékají slzy, které jsou teď krví.
Zamilovaní jsou vystrašení, nyní s láskou bojuji. Ach, pokud si setřu své slzy, mou hlavou se přežene vlna, která smete vše a tento svět spatří vše, co se mi přihodilo.“

„Domov. Jaké hřejivé slovo. Kdyby jste projeli a procestovali celý svět, bude to nakonec křivka dětského obzoru, která se stane magnetickou střelkou touženého návratu domů, jenom domů.“

„Když hvězdy dostoupí obzoru, můžete je považovat za ohně pastýřů.“

„Není větší radosti, než míti nekonečně se měnící se obzor, pro každý den mít nové odlišné slunce.“

„Mám pocit, že se dnes obsazuje takzvaně na jistotu, že schází práce kmenových režisérů, kteří herce znají skrz naskrz, sledují jeho vývoj a třeba i soukromí, a jsou schopni jít do rizika a obsadit ho do role, která mu otevře další možnosti a obzory, o nichž sám nemá ani tušení, zkrátka cíleně formují hercův růst.“

„Ano, ta podobnost mne také naplňuje úzkostí. (Odpověď na dotaz: "Dobrý den, nemáte pocit, že to, co se v naší civilizaci odehrává v poslední době, se podobá konci Římské říše? Morální úpadek, blahobyt a ztráta dalekých obzorů?") “

„[Mé publikace v létech 1913–1914. …] Rok 1914. […] Národní Obzor: […] 343. Homaranismus.“

„Tři síly ztvárnily krajinu mého života. První dvě rozdrtily polovinu světa. Ta třetí byla docela nepatrná a dokonce neviditelná: bylo to male tiché ptáče, které se uhnízdilo v mém hrudním koši kousek nad pátým žebrem. Čas od času, obyčejně v těch nejneočekávanějších chvílích se ptáče probudilo, zvedlo hlavu a zatřepotalo křídly jako u vytržení. A tehdy jsem I já zdvihla hlavu, protože na ten prchavý okamžik mne pokaždé pronikla naprostá jistota, že láska a naděje zmohou nekonečně víc než nenávist a zloba a že někde ve světě, snad hned za hranicí mého obzoru, existuje skutečný život, nezničitelný, vždycky vítězný.

Ta první síla byl Adolf Hitler. Ta druhá Josef Vissarionovič Stalin. Jejich působením se z mého života stal mikrokosmos, v němž se obrazil a zhustil sled událostí, který po sedmadvacet let tvořil dějiny mé rodné země. Třetí síla, to tiché ptáče, mě udržela na živu. Snad proto, abych jednou vypověděla, co tenkrát bylo.“

„Krása mnohdy zatahuje obzory.“

„Estetická či tělesná vada rozevírá obzory.“

„Barví se listí, dálky jsou blízko a v zapadajícím slunci
Šumavské kopce na obzoru se zdají modřejší. Jako bych
se díval na nahnědlý topas a zelený akvamarín, barvy krajiny.
Vzduch je průzračný, létající pavučinky svádí k plachtění.
Život je most, já host.“

„Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit akce, kde je tolik mladých lidí odhodlaných posouvat svět tím správným směrem. Oceňuji, že program nenabízí jen zábavu, ale i možnost rozšířit si obzory díky nejrozmanitějším aktivitám.“

„Myslím, že čtení člověka pozvedá, rozšiřuje obzor, obohacuje. Ať už člověku někdo předčítá, třeba v dětství, nebo potom si čte i sám.“

„Dne 6. února 1913. přijela do Prahy velká propagátorka míru baronka Berta Suttnerová, rozená hraběnka Kinská a já byl uvědoměn z Vídně o jejím příchodu. Rozumí se, že jsem se odebral hned do jejího hotelu, kde zastal jsem ji churavou. Večer měla přednášeti spolku německých spisovatelů Concordia. Rozumí se, že jsem učinil, co bylo možné k zajištění jejího zdravotního stavu zajistiv si spisovatele lékaře Saluse, jenž byl hotov v případě potřeby jí přispěti ku pomoci. Napsal jsem o tom referát do Národního obzoru „Vzácný host v Praze.““

„Nechť duševní kultura jde stále kupředu, nechť přírodní věda rozvíjí se do stále větších rozměrů a hloubek a nechť lidská mysl dále rozšiřuje své obzory tak moc jak jen chce; nad vznešenost, důstojnost a morální kulturu křesťanství tak jak vyzařuje z evangelií, se nikdy nedostane.“

„Nového vzduchu, nových obzorů, nevyčtených z knih, potřebuje také naše spisovatelstvo. Ministerstvo školství a národní osvěty je povoláno, aby […] prospělo rozvoji skutečných talentů a posílilo naši literární tvorbu. A spisovatelstvo má nárok na takovou výpomoc přede vším jiným, neboť ono vytváří to nejvyšší, co zůstává po každém národě, totiž jeho duchovní kulturu.“

„Čechům zavřeným v karanténě se obzor reality zúžil na čtyři stěny jejich bytu, cestu do práce a na nákup. Společenský život se pak téměř úplně přesunul na sociální sítě.“

„Vidíte na obzoru velký průšvih, tak mu chcete za každou cenu nějak předejít.“

„Dokud se bude člověk vzpírat povinnostem vůči živoucímu stvoření jako celku, a dokud se svoji neochotu dostát těmto povinnostem bude dokonce snažit omlouvat, nestane se ničím víc než nejúspěšnějším zvířetem na zemi. Zvířetem, které sice může panovat nad ostatními a které jich může využívat pro svoje účely soustavněji a bezohledněji, než by to dovedl některý tvor džungle, ale jehož citový obzor zůstává tak úzký a jehož cíl je tak sobecký jako obzor a cíl každého skupinově žijícího čtvernožce.“

„Ve jménu Boha, Nejvznešenějšího, Nejsvětějšího. Posvátnému a slavnému dvoru Pána svrchovaného, Jenž v mystériu Podstaty Své vlastní božské od věčnosti dlí a po věčnost nadále dlíti bude, Jenž ve věčnosti Své nesrovnatelné od nepaměti přebývá a navěky nadále přebývati bude, povznesen nad dosah a obzor všech bytostí stvořených, chvála a sláva veškerá náleží. Znamením Zjevení Jeho nesrovnatelného, tak jak Jím utvořeno a do skutečnosti všech bytostí otisknuto bylo, nic jiného není nežli bezmocnost jejich Jej poznati. Světlo, jímž věci všechny zalil a zalévá, ničím jiným není nežli září Já Jeho vlastního. On Sám po všechen čas nad jakéžkoliv spojení s tvory Svými povýšen jest. On stvoření veškeré způsobem takovým utvořil, že by bytosti všechny, schopnostmi svými vrozenými, před Bohem v Den vzkříšení dosvědčiti mohly, že On druha žádného, ni Sobě rovného nemá a od jakéhožkoliv podobenství, podobnosti či srovnání oproštěn jest. On ve slávě transcendentní bytí Svého božského jediným a nesrovnatelným vždy byl, jest a navždy bude a v ušlechtilosti Panstva Svého svrchovaného nepopsatelně mocným vždy jest. Nikdo nikdy schopen nebyl náležitě Jej rozpoznati, ni člověk žádný nikdy neuspěje Jemu porozuměti tak, jak opravdu vhodné a patřičné jest, neboť jakážkoliv skutečnost, na niž se termín „bytí“ použíti dá, svrchovanou Vůlí Všemohoucího stvořena byla, Jenž ji září Já Svého vlastního zalil, která z postavení Jeho nejmajestátnějšího vyzařuje. On navíc dovnitř skutečností všech věcí stvořených emblém rozpoznání Svého vložil, by jistojistě každý věděti mohl, že On Počátkem i Koncem jest, Projeveným i Skrytým, Tvůrcem i Udržovatelem, Všemohoucím a Vševědoucím, Tím, Kdož věci všechny slyší a vnímá, Tím, Kdož v moci Své neporazitelným jest a v totožnosti Své vlastní jako svrchovaný stojí, Tím, Kdož oživuje i zemříti dá, Všemocným, Nepřístupným, Nejvznešenějším, Nejvyšším. Každé zjevení Podstaty Jeho božské znamením jest ušlechtilosti slávy Jeho, vznešenosti posvátnosti Jeho, nepřístupných výšin Jednosti Jeho a velebením majestátu a moci Jeho. Počátek Jeho počátku žádného nemá krom prvosti Jeho vlastní a konec Jeho konce žádného nezná vyjma poslednosti Jeho vlastní.
Báb
I, 1
Výňatky z perského Bayánu“

„Kdo chce nahlédnout za obzor běžného poznání, musí "vystoupat dostatečně vysoko" a být srozuměn s tím, že ne všechno se bude líbit - a mnohé nebude ihned pochopeno.“

„Konečně vidím na obzoru světlo, jen nevím, jestli je to východ slunce nebo soumrak.“

„Nejrůznější technologie přestávají sloužit k rozšiřování obzorů, ale začínají být náhražkou našich dosavadních obzorů.“