Citáty na téma úzkost

Sbírka citátů na téma úzkost.

Související témata

Celkem 110 citátů, filtrovat:


„Jdi klidně svou cestou halasem a spěchem a nezapomeň pro ně, jaký mír se skrývá v tichosti. Pokud tím nezradíš sám sebe, vycházej dobře s každým člověkem. Svou pravdu vyslovuj tiše a jasně a naslouchej jiným, ať mdlého rozumu nebo nevědomým; také oni mají svůj příběh. Vyhni se lidem hlučným a svárlivým, jen jitří tvoji mysl. Nesrovnávej se s jinými, abys nezahořkl nebo nepropadl pýše. Vždycky se najde někdo větší nebo menší, než ty sám. Z plánů měj stejnou radost jako z dosaženého, drž se své životní cesty, byť i sebeskromnější; v proměnlivosti osudu je právě jen ona tvým vlastnictvím. Zachovej obezřetnost v každém podnikání, vždyť svět je plný klamu. Nenech se jím však oslepit a nevidět v něm i ctnost. Je mnoho lidí zápasících o velké myšlenky a všude kolem život naplněný hrdinstvím. Vždy buď sám sebou. A nikdy nepředstírej náklonnost. Stejně tak nebuď v lásce cynikem, protože tváří v tvář veškeré vyprahlosti a deziluzi je láska vytrvalá jako tráva. S ochotou přijímej, co napovídá tvůj věk a v pravý čas s grácií přenech mládí, co mu náleží. Posiluj svého ducha, aby ti byl štítem při nenadálém neštěstí. Nestresuj se však zlými představami, vždyť mnohá úzkost vzniká z únavy a osamění. Buď ukázněný a k sobě mírný zároveň. Jsi stejné dítě Vesmíru jako jsou stromy nebo hvězdy, máš právo tady být. Ať už to chápeš nebo ne, vesmír jde dál tak, jak jít má. Buď proto v míru s Bohem, ať si ho představuješ jakkoli a ať už jsou tvé snahy a touhy jaké chtějí, měj v hlučném zmatku světa ve své duši mír. Při vší své falši, otročině a rozbitých snech je to ještě pořád krásný svět. Buď veselý. Snaž se být šťastný.“

—  Max Ehrmann 1872 - 1945

Desiderata je krátká báseň v próze o tom, jak dosáhnout štěstí v životě. Jejím autorem byl americký právník a filosof Max Ehrmann žijící v letech 1872 – 1945, poprvé ji uveřejnil roku 1927. Existovala však legenda tvrdící, že se jedná o anonymní text, který pochází ze 17. století a byl nalezen v kostele sv. Pavla v Baltimore. Báseň byla populární v 60. letech v okruhu hnutí hippies.
Zdroj: Desiderata

Valeriu Butulescu foto

„Co bude, až tady nebude

V mé psychologické praxi se stále častěji objevuje specifická forma úzkosti ze smrti. To ve smyslu dopadu konce vlastního života na jiné lidi, eventuálně nedokončené životní plány. Do posledně jmenovaného pak často patří strach typu „kdo převezme moje podnikání (firmu), až já tady nebudu“.

Souvislosti lze vnímat v souladu s pojetím E. Frankla. Mimo jiné uvažuje o osobnostním sebepřesahování. S úzkostmi a strachy začínáme sami u sebe, ale posléze jakoby člověk sám sebe překročil, a tak poznal prožitek smyslu bytí. Nejde tedy o strach z vlastní záhuby ve smyslu ukončení bytí. Je tu onen přesah „dál a výše“.
Typickou starostí pak je obava:

moje smrt zarmoutí mé blízké
mé plány nebudou dokončeny a upadnou v zapomnění
zkrachuje to, co jsem tak těžko budoval
nesplním své závazky ve smyslu péče o jiné lidi či o zvířata
nenapravím to, co ještě chci napravit

Pro ilustraci prof. Švejcar při oslavě svých devadesátých narozenin pravil: „Nemohu zemřít, dokud znovu nenaučím české matky kojit.“ Pan profesor se v třicátých letech minulého století totiž habilitoval na Universitě Komenského v Bratislavě prací o výhodách umělé výživy kojenců.
Bát se či nebát smrti

Někdy se říká, že prvním krokem k zvládnutí úzkosti je proměnit ji v konkrétní strach. Ostatně již Sigmund Freud hovořil o úzkosti jako o strachu latentním, a naopak o konkrétním strachu jako o manifestním. Přivádět latentní strachy do vědomé roviny, konkretizovat je, a tak je dostat pod kontrolu patří mezi základní psychoterapeutické metody.

Bát se či nebát, toť otázka… na kterou mohou různé průzkumy jen stěží odpovědět. Výsledky bývají i zde zrcadlem osobnostních charakteristik, spirituálního ladění i gender rozdílů.

Prokazatelné je, že věřící se bojí smrti méně. Pomáhá i pocit „jdu za někým“ blízkým. Ženy mívají v tomto směru uvědomovaný strach více než muži. Sebevraždy jsou čtyřikrát častěji mužskou záležitostí. V seniorských věkových skupinách a ve vyspělých zemích jde až o desetinásobek. Jedinou výjimkou je Čína, kde je více sebevražd žen. Pokusy o ukončení života jsou naopak ve světě častější u žen. Vysvětluje se to jednak razantnějšími metodami sebevražd u mužů, ale i tím, že ženy častěji touto formou volají o pomoc. Muž má sklon zaměřit se na výkon. Podařený výkon ovšem zde znamená smrt. U mužů jsou také častější úmrtí v drogové intoxikaci.
K tématu: Před smrtí není nikdo šťasten

U mužů jsou častější fobické prožitky strachu ze smrti. Nepatrně častější jsou i tzv. filie – věčné jakoby zálibné zaobírání se něčím. Zde smrtí. Starosti z dopadu smrti na blízké jsou častější u žen. Muži se ve zmíněné souvislosti častěji zabývají finančními problémy. Obavy ze smrti jednoznačně souvisí s neuroticizmem. Ne však s depresí. Ta spíše vede k touze po smrti vnímané jako vysvobození z životních slzavých údolí, v nichž již není sil ani na ty slzy.
K tématu: Deprese je léčitelná
Pomáhá sepsání závěti i projev pochopení

Důležité je vnímavé vyslechnutí. Naslouchání v klidu a beze spěchu, se spíše méně slovy, nebo i jen neverbálně projevovaným pochopením. Žádný planý optimismus typu „hlavu vzhůru, však nebude tak zle“.

Můžeme naznačit, že život bude pokračovat díky dětem. To, co jsme vytvořili, vykonali, vybudovali, zařídili, bude působit i nadále, byť ne vždy v materiální podobě.

Až překvapivě kladně působí nabídka konkrétní pomoci, až přijde čas. Namátkou od rozeslání smutečních oznámení až po zajištění uložení urny do rodinného hrobu.

Přes jistou morbidnost má obvykle pozitivní dopad sepsání závěti. Informace o tom, že poslední pořízení je možno za mírný peníz vložit do centrálního registru, a tím předejít možné ztrátě či zcizení, bývá přijímána málem s úsměvem. Institut vydědění je pro mnohé (holubičí povahy) těžko realizovatelný. Rozšíření možností, jak prosadit dispozice se svým majetkem v čase, kdy již budeme tzv. zůstaviteli, platí od roku 2014. Zdaleka ne všichni zájemci o ní vědí, byť jim posléze přináší úlevu.

Možná drsně a škodolibě, ale chmury odhání i vtip. Namátkou:

Notář otevírá a čte poslední vůli zůstavitele: „Na prvním místě chci vzpomenout milovaných X a Y. Slíbil jsem, že na ně v testamentu nezapomenu. To předchozí větou také činím. Veškerý majetek odkazuji ostatním příbuzným…“

Vstoupit do diskuse

Zasílat nově přidané názory e-mailem

Tipy na výlet v Česku

Nevíte kam na výlet? Navštivte Hrad Loket. K nejoblíbenějším částem expozice patří hradní vězení.
reklama

Související články

Jak a kdo má říci: Umíráš
Kdy zpomalíme stárnutí? Za 25 let
Chcete žít do sta let?
Vyhrožování sebevraždou: Když mě opustíš, zabiju se
Nemoc, při které umřete jenom jako
Žijeme déle. Ale za jakou cenu?
Co ukázala krev nejstarší ženy světa
Když marodí duše, tělo začne chřadnout
Na Nový rok je nejvíc sebevražd. Jak poznat, co se blíží
Deprese je léčitelná

Revoluce ve včelařství? To se ještě uvidí
Proč nejsou v Karlíně farmářské trhy?

Autor článku
Tomáš Novák
Tomáš Novák

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.
Nálepky:

Fobie
Psychiatrie
Psychologie
smrt
umírání

Nejčtenější články

Nejdůležitější věc u bramborového salátu
Naši předkové si běžně dopřávali nejpodivnější masáže
Rakovina děložního čípku a viry HPV: 40 % žen odchází od gynekologa falešně ukonejšeno
Novinky v ordinacích praktických lékařů: zásadní změny pro rok 2020“

—  sideraxx

Niels Bohr foto
Radek John foto

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

—  Anita Moorjani 1959

Zdroj: Musela jsem zemřít

Seneca foto
Erich Maria Remarque foto
Marc Alexandre Oho Bambe foto

„Rap se stal trochu úzkým pro osobnost, kterou jsem měl v 16 letech, chtěl jsem psát jinak a volněji. Bylo potěšením zacházet se slovy, hrát si s nimi, ale brzy to přestala být hra, když jsem ztratil svou matku, brzy se to stalo jediným způsobem, jak se udržet naživu…“

—  Marc Alexandre Oho Bambe 1976

Originál: (fr) Le rap est devenu un peu étroit pour la personnalité que j’avais à 16 ans, j’ai eu envie d’écrire différemment et de manière plus libre. C’était un plaisir de manier les mots, de jouer avec eux, mais très vite ça a cessé d’être un jeu quand j’ai perdu ma mère, tôt, c’est devenu le seul moyen pour moi de la garder vivante…
Zdroj: [Marc Alexandre Oho Bambe : "J’ai été bouleversé par la rencontre des Bodoi au Vietnam qui m’ont rappelé la guerre de décolonisation au Cameroun vécue par mon grand-père", leprogres.fr, 2018-03-26, 2018-03-26, https://www.franceculture.fr/emissions/le-reveil-culturel/marc-alexandre-oho-bambe-jai-ete-bouleverse-par-la-rencontre-avec-des-bodoi-au-vietnam-qui-mont]

Help us translate English quotes

Discover interesting quotes and translate them.

Start translating
Václav Klaus foto

„Je jasné, že strach, úzkost ve společnosti v každém případě jsou.“

—  Václav Klaus politik, bývalý prezident České republiky 1941

Zdroj: Časopis Reflex č. 49, 2020, str. 22 - 24

Marcel Proust foto

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

—  Jeff Foster 1980

překlad: Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/to-stare-life-in-the-facesometimes-when-you-stop-running-to-your-usual-distracti/2360721600692101/

Neale Donald Walsch foto
Gábor Maté foto
Čuang-c' foto
Jan Tříska foto

„V Americe se jezdí pomalu velkými auty po širokých silnicích. Tady se jezdí rychle malými auty po úzkých silnicích.“

—  Jan Tříska česko-americký herec 1936 - 2017

Zdroj: [Plavcová, Alena, Čecha ve výtahu poznáte hned, říkal herec Jan Tříska, Lidovky.cz, 2017-09-25, 2017-09-25, https://www.lidovky.cz/cecha-ve-vytahu-poznate-hned-rikal-herec-jan-triska-fww-/lide.aspx?c=A170925_094308_lide_jto, česky]

Karen Blixen foto

„Nebuďte nevědomí jako zvířata, která nezná nic jiného než následování stáda; quæ pergunt, non quo eundum est, sed quo itur; následují nevědouce, kam by měla jít, ale kam jde většina. Vy jste ale lidé, a máte v sobě rozumnou duši; proto vás vyzývám, nebuďte složeni a utvářeni podle zvyku a příkladu, což jest zvířecké, ale podle nějakého vnitřního poznání a rozumu. Odchylte se od zástupu a doptávejte se upřímně Boha, jakou cestou mám jít? Toho, který se Jej bojí, On sám bude učit cestě, kterou by si měl vybrat. Cesta k tomuto požehnanému konci je velmi úzká, velmi obtížná; musíte na ní mít vůdce – musíte mít lampu a v ní světlo – jinak nemůžete než zabloudit.“

—  Hugh Binning filosof a teolog, oponent Olivera Cromwella ve Skotsku 1627 - 1653

Originál: (en) Be not ignorant as beasts, that know no other things than to follow the drove; quæ pergunt, non quo eundum est, sed quo itur; they follow not whither they ought to go, but whither most go. You are men, and have reasonable souls within you; therefore I beseech you, be not composed and fashioned according to custom and example, that is brutish, but according to some inward knowledge and reason. Retire once from the multitude, and ask in earnest at God, What is the way? Him that fears Him He will teach the way that he should choose. The way to his blessed end is very strait, very difficult; you must have a guide in it,—you must have a lamp and a light in it,—else you cannot but go wrong.
Zdroj: [Binning, Hugh, I, James Cochrane, The Works of the Rev. Hugh Binning: with a Life of the Author, and Notes, https://books.google.cz/books?id=pg1OAQAAMAAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false, William White and Company, Edinburgh, 1839, 408, 29, angličtina]

„Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. Etiam egestas wisi a erat. Morbi imperdiet, mauris ac auctor dictum.“