Citáty na téma troška

„Být na světě je zábava, ale ani jeden den v životě neprojde, aby v něm nebylo do té zábavy přimícháno trošku bolesti, trápení a lítosti.“

„Svatá pravda – ať je zima, ať je šero, ať je koneckonců trošku smutno, ale jen když je veselo.“

„Usmějte se. A ve vašem úsměvu ať je spousta dobroty a jenom trošku, trošičku trpkosti. Odpusťte životu a světu, že nejsou dokonalí.“

„Žádný velký duch není bez trošky bláznovství.“

„Pravej mužskej je vždycky drobet přivožralej, trošku je nastydlej a kapánek smrdí močůvkou.“

„To není poctivá otázka a ty to víš. Vždycky něco zbude. To jest pokud to, co bylo, bylo skutečné. Pokud nebylo, pak na tom nezáleží. Když ano, něco zůstane, kousíček lásky, troška nenávisti, zoufalství, výčitky, touha. Ledaco. Ale něco jistě.“

„Muži by byli rádi věrní, pravdomluvní a ženatí - odevšeho však jen trošku.“

„T. G. Masaryk říkal „nebát se a nekrást“. To jsme trošku zkrátili na „nebát se krást“. Ostatně už za tatíčka Masaryka se zpívalo: „Nade hrade, pode hradem, kradu, kradeš, krade, kradem“. Starý kočí v Chýňově říkával: „Pane doktore, rakouský vorel, ten zobal, ale náš lev, ten žere.““

„Člověk je tak jako tak vždycky trošku vinen.“

„Byli jste už někdy zranění a když se to místo začalo trošku hojit, vy jste z něho strhli strup a znovu si udělali jizvu.“

„K poezii vždy patří trošku bláznovství.“

„Každý jinak pláče pro nebožku – jeden moc a druhý ani trošku.“

„Však k čemu jinému je lidem mladý věk, než aby světu ukázali své výmysly a sledovali, jak jsou jeden po druhém odpraveny? A ta troška, která zbude, ta se nazývá ryzí pravdou.“

„Je známo, že se sem všechno obyvatelstvo nastěhovalo až po válce, takže to bylo německé město. A vlastně celou dobu jsou Tepličané v podstatě přistěhovalí, je jich tu málo, není to jako ve vnitrozemí, kde ty rody žijí staletí. My jsme velmi rádi, že už konečně zabral genius loci a Tepličáci se tady už cítí doma, takže my jsme na invazi připraveni lépe než jiná města, protože nás to nepřekvapí. Tady když jde Arabka v dlouhém hábitu, tak se nad tím nikdo nepozastavuje. Jediné, co vadí, že dělají nepořádek v parcích, protože žijí takovým tím svým zvláštním životem. Oni nejdou spát v osm jako my, oni v osm začínají, my už v osm končíme, takže to jim trošku vadí, ale jinak nejsou žádné problémy.“

„Fantom opery byl geniální psychopat. Tak já musím do toho dostat hlavně trošku z toho prvního, protože tam nechci vypadat JENOM jako psychopat.“

„Říkala jsem si: "Ne, nedoufám," ale doufala jsem. Říkala jsem si: "Musím si uvědomit, že nedoufám," ale v podstatě ve mně přesto byla troška naděje.“

„Lidé nemají svobodu bezplatně používat půdu, aby si uchovali nezávislost (omezování formou stavebních povolení, daněmi). Pomocí různých „podpor“ nebo „slev“ se omezí i ta troška nezávislosti, která lidem ještě zbyla, aby i potraviny mohly podléhat absolutní kontrole systému. Prostřednictvím manipulované „potravy“ lze ovládat a kontrolovat i mysl Zevnitř, protože POTRAVA vytváří KREV, díky níž jsme schopni fungovat, cítit, mít emoce, myslet, rozlišovat, provádět volby, tvořit a nakonec podle svého Bohem daného práva „BÝT“ rozpoznat sami sebe. Kdo má tedy dnes pod kontrolou naši volbu „BÝT“? Díky „potravě“ se dnes již mnoho lidí (vytvořených k obrazu Stvořitele) stalo „virem v lidské podobě“, kterého lze plně přetvořit a klonovat podle obrazu podřadného boha těch „několika vyvolených“. To nakonec vede k totální neschopnosti dosáhnout cíle života, kterým je Seberealizace, a k souhlasu s naimplantováním MIKROČIPU. Může se to stát jedině, když se podaří dostat lidi do stádia dostatečně velkého zoufalství - z toho, že už nemají peníze na to, aby přežili „běžným způsobem“. Pak bude naše zotročení absolutní a „rodný list“ (podle něhož „patříme státu“) už nebude třeba, protože dítě bude hned po porodu automaticky očipováno a zařazeno.“

„Dejte mi knihy, francouzské víno, ovoce, pěkné počasí a trošku hudby, která hraje z dveří někoho, koho neznám.“

„T. G. Masaryk říkal „nebát se a nekrást“. To jsme trošku zkrátili na „nebát se krást“. Ostatně už za tatíčka Masaryka se zpívalo: „Nade hrade, pode hradem, kradu, kradeš, krade, kradem.““

„Štěstí je parfém, který není možné nastříkat na někoho, aniž by se trošku z něj dostalo i na vás.“

„Rád bych lidem, kteří se už mnoho let buď smějí, nebo potřásají hlavou, když vidí naše obrazy, udělil menší lekci. Nechápou, že v těch impresích může být i troška rozumu – že podle okamžitého dojmu prostor může být červený nebo modrý. Od dětských let jsou zvyklý na to, že listí a tráva jsou zelené a barva pleti růžová. Nejsou schopni pochopit, že naše snažení je myšleno vážně – považují je za humbuk, nedbalost, nebo duševní poruchu, ta se jim zdá nejpravděpodobnější. Nemohou pochopit, že umělci to s těmi obrazy myslí vážně, že vznikly v trýzni a za probdělých nocí, že stály krev a nervy.“

„Jeden problém s humorem je, že je plebejský. Kdyby nebyl, nebyl by to humor. Tím pádem je v literatuře odsunut trošku na stranu. Nikdo se vám nepřizná, že nemůže dočíst Joyce, a bude říkat, jaký je ten Joyce… Ale když jede na prázdniny, vezeme si s sebou Jirotku nebo Wericha.“

„…) já si myslím, že je dobře, aby se politici trošku báli překračovat tu hranici mezi korupcí a politickým vyjednáváním. Jen ať zvažují každé slovo, každou větu, kterou pronesou, jestli tím neslibují něco, co už překročí hranici trestního zákona.
(v souvislosti se stíháním politiků za korupci“

„Věděli jsme, že po dobrém to nepůjde… Jediná možnost byla utéct, nebo proti tomu bojovat. Neohlíželi jsme se napravo nalevo, každá troška byla dobrá, jako za války.“

„Jakmile položí ďábel (který dnes mluví ústy establishmentu) první podmínku, přistříhněte si vlasy, jenom tak trošku, a budete moci hrát, je třeba říct ne. Jakmile ďábel (který dnes mluví ústy establishmentu) řekne - změnte si název a budete moci hrát dál to, co hrajete, je třeba řici - ne, nebudeme tedy hrát.“

„Ke smíchu je zapotřebí trošku ducha. Zvíře se nesměje.“

„Děti. Musíte je mít rádi. Já se jich nemůžu nabažit. Trošku soli, pokapat citronem - dokonalé.“

„Brát věci s troškou nadhledu je skvělý způsob, jak překonat strach… bavme se. Mnozí lpíme na našem „zavazadle strachu“ tím, že ho ospravedlňujeme. Obáváme se, že když strach odejde, odejde i vše ostatní, co jsme prožili. „Ne!“ Můžeme odpustit… nemusíme zapomenout; můžeme nechat odejít energiím strachu, které nám pouze ubližují stále větší a větší měrou.“

„Dějiny jsou velká sviňa. To jsou. Kdybychom šli oba do kostela a modlili se k pánu Bohu, aby se něco změnilo, tak Bůh ty prosby nevyslyší. Jsme těm dějinám vydáni napospas. Můžeme dějiny uprošovat, protestovat proti nim, kořit se jim. Ale mám nepříjemný pocit, že naše jednotlivé osudy jsou těm dějinám trošku lhostejné.“

„Ženy čas od času potřebují nějaké to drama a trošku přehánění.“

„To jak rostou stromy dávno známe. Ze země si vyzvednou vždy trošku různých solí do zelených listů a s nimi vyfárají a pak navrch dají si hrst slunce s bílou pěnou vzduchu.“

„Chvála mobilu, neboť budoucnost je růžová Úžasné, co vše umožňuje mobilní telefon! Ještě troška technického vývoje a bude se možné dovolat i spravedlnosti.“

„Šlo o básníka s mimořádným talentem a citem pro češtinu. Stejně tak skvěle později ovládal němčinu a ruštinu. Jeho první sbírka Spodní vody byla trošku takovým zjevením, vyšla v době, kdy poezie spíš byla jen pod pokličkou.“

„Jsem zjistil, že v Čechách existuje problém se záchodovými mísami, které nesplachují, a proto máme každý na své toaletě takový zvláštní kartáč, v takové zvláštní nádobě, většinou plné vody, která je plná bakterií, a musíme vždycky po sláchnutí mísu ještě vytřít. V jiných zemích, a to dokonce v zemích ne úplně vyspělých, to mají trošku jinak. Mají to splachování udělané tak, že ty záchody skutečně splachují a v podstatě každá mísa je bidetem, protože je napojená na vodovodní potrubí a je tam hadička. To je jenom otázka technologie, cena těchto sanitárních předmětů není nijak vysoká.“

„Ještě před nějakými 100 nebo 150 lety patřilo mluvit česky a mluvit hezky česky, správně česky, k dobrému tónu v určité společnosti. A to právě proto, že tu češtinu tehdy cítili jako trošku ohroženou a ta správná čeština byla vlastně výrazem občanského, sociálního, národnostního, politického postoje, zatímco dnes už jsme si tou češtinou tolik jisti a víme, že nezahyne, že na to trošku hřešíme.“

„Už do minulého ročníku jsem šel s cílem závodit, bez zázemí jsem byl ale hodně opatrný. Opatrnost ale bude na místě pořád, protože stačí málo a je to hotové. Chci si trošku zazávodit, přes hranu ale nepojedu. Chtěl bych být lepší než loni. Ale i když budu v cíli stopadesátý, ale živý, tak budu strašně rád. I když jsem závodník, tak zdraví zůstává na prvním místě.“

„V tomto okamžiku si připadám trošku jako obtížný hmyz, že znovu přilétám k této sladké vábničce - mikrofonu.“

„Já ho přirovnávám trošku k Janu XXIII., který byl zvolen papežem v padesátých letech, na konci padesátých let, protože si nemohli najít nikoho, kdo by byl společným kandidátem a řekli si ten staroušek, ten nám nebude vadit, ten tam nebude dlouho, tak v jedné věci měli pravdu, nebyl tam dlouho, ale vadil a moc.“

„Na universitu chodí převážně studenti, kteří mají zájem o nezávislý film, což je velmi dobré. Zahraniční studenti zase přijíždějí, aby nasákli profesionalitu amerického filmu, což je taky fajn, ale my zároveň jejich obdiv trošku podrýváme… Stále si totiž myslíme, že film je umění. Umění, které je nutno rychle prodat, jinak nemůže existovat.“

„Lidé se s radostí vzdají většiny své kultury, aby se ujistili, že ta troška, která projde sítem, je čisťoučká a krotká.“

„Ke komediantům jsem šel z přesvědčení, že divadlo má nějakou společenskou funkci a že taky může aspoň trošku přispět k polidštění člověka.“

„Například jsme teď byli v situaci, kdy mohla a stále ještě může vypuknout velká krize na Předním východě. Jsme stále v těžké ekologické krizi, nevíme, co z toho bude, jde tady o celé lidstvo. Pro mě jako pro filozofa je rozhodující, že tady je vyčpělé křesťanství, to znamená vyčpělá Evropa, která se sjednocuje, ale nemá žádnou ideu. Pro mě je ovšem důležité, aby svou ideu měla a já sám se chci vracet ke zdrojům a kořenům. Vidím ale, že se o tyto věci téměř nikdo nestará. Dokonce někteří najdou útěchu – velmi falešnou a slaboduchou – v tom, že náš hokejový celek vyhraje zlatou medaili. Co se to děje? Ptal jste se ovšem na ostrůvky naděje. Takovým ostrůvkem může být každý, kdo se nepoddá této absurdní upadlé formě reagování na svět a kdo chce trošku lépe poznat, co se to s námi se všemi děje. Nejen s naší zemí, ale s celou Evropou a celým světem. Ty ostrůvky, to jsou jednotlivci. Bude ovšem trvat delší dobu, než bude někdo schopen oslovit více lidí. Na většinu nedokážu ani pomyslet. Kdo oslovuje většinu, dělá to většinou podbízivým ideologickým způsobem.“

„Jsem trošku pesimistický ale nechci, jenže svět mi nedává moc na výběr.“

„O slávu nestojím, zásadní je pro mě samotné hraní. Plus to, abych hrál trošku dobře.“

„Nikdy není nic definitivní, a to je dobře. Kdykoli v životě můžeme změnit místo svého působení, prostředí, profesi i vlastní cíle. Jediné, co k tomu potřebujeme, je svoboda, zdraví a troška odvahy zariskovat.“

„Zní to možná trošku přehnaně, ale tajemství je pro celebrity zásadní ingrediencí. Škoda že se jí teď tak dobrovolně zbavují.“

„Do publika se dívám rád, nechávám si rozsvítit v sále, protože snažím z kraje si odchytit někoho, kdo je naladěn na stejnou notu, a vezmu si od něho trošku energie s dovolením a potom to zase vracím zpátky. Chodí generačně již teď tak od těch pěti let až kam to jde.“

„Ve správné komedii je vždycky i trošku smutku.“

„Ve správné komedii je vždycky i trošku smutku.“

„Abychom konali dobro, vystačí mít trošku odvahy být připraven k přijetí jakéhokoli pokoření, neponižovat nikoho, být vždy milujícím.“

„Smichejte vaše VAŽ NÉ PLÁ NY s troškou pošetilosti. BUT BLÁZ NIVY v ten správný moment je báječné. "Horatius'.“

„V polovině 80. let, kdy jsem pracoval v nejrůznějších dělnických profesích, mě zajímala společnost. Měl jsem tu možnost zjistit, co je člověk, co je vůbec společnost, co jsou nejrůznější společenské vrstvy. A jelikož zastávám názor ze své tvorby, že na co si nesáhnu, o tom nic nevím, zajímalo mě to. Navíc, tam jsem zjistil, že lidé si na sebe vezmou bundu a jsou metalisti, pak si vezmou čelenku a jsou indiáni, a pak si načešou číro a jsou pankáči. Jakékoli tyto sociologické sondy stran společnosti nesouvisely s mým názorem nebo s mým názorovým světem, mě to zajímalo a byla to sociologická sonda. Také jsem, když byla amnestie, strávil týden mezi kriminálníky, tedy amnestovanými, na Hlavním nádraží, protože mě zajímalo, co je to za sociologickou strukturu, zajímal mě třeba běh non-stopu na Václavském náměstí, jak funguje organizace… nebo… jak funguje, jak je organizována noc pražskou galérkou, zajímaly mě nejrůznější sociologické jevy, do kterých by sociolog, který sedí v kanceláři, a čte jenom v knize a je vyděšen, že po ulicích kdokoli chodí… samozřejmě, člověk byl dobrodružný, takže mě zajímaly tyhlecty, jakoby, trošku jevy, které nejsou normální, ale normální lidi člověk může vidět v tramvaji.“

„Dnes už jsme si s tou češtinou tolik jisti a víme, že nezahyne, že na to trošku hřešíme.“