Citáty na téma trpkost

„Různá společenství se neřídí pocitem zodpovědnosti a svědomím tolik jako jednotlivci. Kolik utrpení přináší lidem tahle skutečnost, kolik válek a útisku všeho druhu, který celou planetu naplňuje bolestí, stony a trpkostí! A přece to, co je opravdu cenné, může vzniknout jenom neosobní součinností mnoha lidí. Proto každému, kdo má rád lidi je radostí největší, když povstane něco pospolitého, co vzniklo za velkých obětí a čeho jediným cílem je přispívat k podpoře života a civilizace.“

„Žárlivost sladí lásku, ačkoliv sama žárlivost je trpká.“

„Usmějte se. A ve vašem úsměvu ať je spousta dobroty a jenom trošku, trošičku trpkosti. Odpusťte životu a světu, že nejsou dokonalí.“

„Vzdělanost má trpké kořínky, ale sladké plody.“

„Vím určitě, že radši budu snášet trpkou a bolestivou smrt, než abych připustil mučení jediného psa nebo kočky, jen abych byl ušetřen bolesti.“

„Zrození člověka je zrozením jeho strastí. Čím déle žije, tím hloupějším se stává, neboť jeho úzkost vyhnout se nevyhnutelné smrti je stále aktuálnější. Jaká trpkost!
Žije pro něco, co je vždy mimo dosah! Jeho žízeň po přežití v budoucnu mu bere schopnost žít v přítomnosti.“

„Životní zkušenost je velice trpká. Sladká je jenom v našich představách. Ve skutečnosti je velmi trpká.“

„Člověk, který prošel trpkými zkušenostmi a urazil dlouhou cestu, si po čase užívá i své utrpení.“

„Tchyně je trpká, i kdyby z cukru byla.“

„Zjistíš, jak trpce chutná cizí chléb a jak je perná cesta nahoru i dolů po cizím schodišti.“

„Nezaslouží si sladké, kdo neokusil trpké.“

„Krutá vůle dějin rozbila na kusy mou starou vlast, rakousko-uherskou monarchii. Miloval jsem ji, tuto vlast, jež mi dovolila byt současně vlastencem i světoobčanem, Rakušanem i Němcem mezi všemi rakouskými národy. Miloval jsem ctnosti a přednosti této vlasti, a ještě dnes, kdy je mrtvá a ztracená, miluji navíc i její chyby a slabiny. A těch bylo mnoho. Vlast za ně zaplatila smrtí. Přešla téměř bezprostředně z operetního představení do hrůzného divadla světové války. Vojenská kapela, která doprovázela mou pochodovou setninu na vídeňské Severní nádraží, hrála potpourri z melodie od Lehára a Strauße, a hvízdání lokomotivy, jež nás měla dopravit na bitevní pole, se ztrácelo v odvívaných zvucích bubnů a trubek, které zůstávaly, zatímco náš vlak se šinul směrem k smrti: Právě uplynul týden od úmrtí starého císaře. Ve zbrusu nových polních uniformách, které jsme měli na sobě při odjezdu, jsme předtím při pohřbu stáli špalír před Kapucínskou kryptou. Vypadalo to, jako by nás na smrt posílal ještě mrtvý císař. A zatímco byl pohřbíván s tlumenou pompou, neboť tu ceremoniáři přikazovalo věčné mlčení padlých a hlasitý nářek trpících mrzáků, my všichni, jeho vojáci, jsme věděli, že náš poslední císař odešel, a s ním i náš domov, naše mládí a náš svět. Jeho následovník byl jen bezmocným a dočasným správcem, který měl udržovat dědictví, na něž již čekali noví majitelé se stvrzeným právem světových dějin v rukou. Vůli světových dějin jsem poznal, její smysl však vždy nechápu. Je-li skutečné soudem světa, zdá se mi, že občas není chráněna před právními omyly a chybami o nic víc než obyčejný okresní nebo krajský soud. Vždyť občas nanejvýš bezstarostně přenechává vynést rozsudek nad starou rakousko-uherskou monarchií kinu, operetě ve zvukovém filmu a směšným zvěstovatelům v zemi tak obvyklých šablonovitých moudrostí. A podle toho lze poznat, že trpce vážná Kleió někdy přenechává vlastní úkoly svým lehčím sestrám.“

„Bez smutných zkušeností, bez utrpení a zklamání, bez té školy života, která mě posilnila a nikdy docela nezlomila, bych se nebyla neučila to, co je v lidském životě nejdůležitější – umět zestárnout bez trpkosti a dosáhnout míru v duši.“

„Živote živote, zdáš se mi trpký, však i trpké plody mohou být, když dozrají, sladké.“

„Víno uděláme z banánů, a i když bude trpké, bude to naše víno.“

„Život je trpký a ženy drahé.“

„Jestliže vtip odkrývá nedostatky světa, humor pomáhá dostat se přes ně. Je to milostný dar. Oslazuje, co je trpké, osvětluje temné oblasti života. Vtip si jen hraje, humor smiřuje, odpouští a chápe.“

„Samota je trpká.“

„Kořen mých omylů a chyb tkvěl v jakési myšlenkové svévoli, která mi zkreslovala obraz duše národa… Dokonce jsem považoval duši národa za něco, nač mám jakési spolumajetnické právo, a chtěl jsem toto domnělé právo rozšiřovat na úkor druhých. A bylo třeba dlouhé doby trpkých zkoušek, abych poznal, jaká to byla pošetilost… Přeji si, aby můj příklad byl poučením pro všechny, kteří chtějí předbíhat úradky Boží.“

„Modlitba je ne něco pasívního, trpkého. Modlitba je čin.“

„V tom vidím pravou tvář hříchu: poddám-li se tvému pokušení, musím snášet buď trpké výčitky svědomí nebo plameny pekla.“

„Evangelium, rád přiznávám, činí člověka šťastným. Dává mu pokoj s Bohem a činí ho štastného v Bohu. Dává práci vznešené, spokojené vzezření, které sobecká lopota nikdy neměla; a od okamžiku, kdy člověk začíná pracovat pro svého Spasitele, cítí, že i to nejobyčejnější zaměstnání je plné sladosti a důstojnosti a že ani to nejtěžší není nemožné. A když jste, mí drazí přátelé, kdokoli z vás, zmožení z jeho práce, když vás skličuje nespokojenost s vámi samými nebo jakékoliv trápení, jestliže kdy pociťujete těžkopádné ochromení vědomého hříchu nebo deprimující vliv trpkých myšlenek, pohleďte na Ježíše a buďte šťastni.“

„Komu se nechce zestárnout, ten se ochuzuje o cenné - byť povětšinou bolestné a trpce získané - zkušenosti.
(ale takové už zkušenosti jsou - povětšinou bolestné a trpce získané)“

„Kdy jsme si řekli sbohem? Kdy se Ti můj jazyk zdál tak trpký? Už nemám čas na poezii, ale to nemění má slova a osobnost. Pouze Ti píši méně… Pravda, píšu Ti méně.“