Michel De Montaigne citáty

„I když sedíme na nejvyšším trůně světa, sedíme na něm jen vlastním zadkem.“

„Nestarám se příliš o to, kým jsem před druhými, ale o to, kým jsem sám před sebou. Budu bohatý tím, co mám, ne tím, co si půjčím.“

„Nejjistějším znakem moudrosti je veselost.“

„Cituji ostatní jen proto, abych se lépe vyjádřil.“

„Když na mě zaútočí pochmurné myšlenky, nic mi nepomáhá natolik, jako ponořit se do svých knih. Rychle mě vtáhnou a vyženou mračna z mé mysli.“

„Žasnu nad lidmi, jejichž pravdy jsou tak ješitné, že jsou ochotni poslat za ně některé lidi na smrt.“

„Morem člověka je jeho domnění, že ví.“

„Kdo by lidi učil umírat, učil by je žít.“

„Lidé trpí názory, které mají o věcech, ale ne věcmi samými.“

„V každém případě jsem rád, že lidé budou jednou vědět, z jaké výše jsem klesl.“

„Zdraví je vzácná věc, je to vpravdě jediná věc, která zaslouží, abychom úsilí o ni obětovali nejen čas, pot, námahu, jmění, ale i život; tím spíše, že bez něho se pro nás život stává trápením a strastí. Není-li zdraví, potemní a vyprchají i rozkoš, moudrost, učenost a ctnost.“

„Život není dobro ani zlo, nýbrž pouze místo pro dobro a zlo, podle toho čemu dáme přednost.“

„Hledám jen poznání sebe sama, toho, co mne naučí dobře zemřít a dobře žít.“

„Vynaložil jsem všechno své úsilí na tvorbu svého života, v tom je mé povolání a mé dílo.“

„Nikdo druhým nerozdává své peníze. Ale svůj čas a svůj život rozdává každý.“

„Člověk je tvor nesmyslný. Nedokázal by vytvořit ani roztoče, ale bohy vyrábí po tuctech.“

„Psaní nepřináší člověku utrpení, ono se z utrpení rodí.“

„Přemýšlení o smrti je přemýšlením o svobodě.“

„Domýšlivost je naší vrozenou a prapůvodní nemocí. Nejbědnějším a nejkřehčím ze všech tvorů je člověk, i když zároveň nejnadutější… Veden marnivostí své představivosti chce se rovnat Bohu, přisuzuje si božské přídomky, drze se vyděluje z davu ostatních tvorů, vyvyšuje se nad zvířata, nad své bratry a přátele, a dle toho, jak se uráčí, uděluje jim určitou dávku schopností a sil. Avšak co mu dovoluje domnívat se, že činností svého rozumu pronikl do nitra a tajemství zvířat? Jaké srovnání mezi námi a jimi ho opravňuje k domněnce a závěru, že zvířata jsou omezená? Když si hraji s kočkou, kdo ví, nemá-li ona ze mne větší kratochvíli, než já z ní?“

„Dbejme, aby nám stáří neudělalo vrásky také na duši, když je dělá na tváři.“

„Rozum je jedinný dar, který příroda rozdělila spravedlivě, protože si nikdo nestěžuje, že ho má málo.“

„Umění umírat by bylo nejlehčí, kdyby mu náš strach nedodával takové váhy.“

„Je iluzí domnívat se, že po zlu musí nutně přijít dobro.“

„Celé to naše vychovávání obvykle spočívá v tom, že děti káráme pro přestupky malé a že je trápíme pro činy lhostejné, nemající ani významu, ani následků.“

„Trest se rodí v samotném okamžení hříchu.“

„Největší věcí na světě je, když muž umí být sám sebou.“

„K čemu je vám dobré pouštět se do hledání pravdy s někým, kdo není schopen rovného kroku ani náležitého způsobu?… Jeden potáhne na východ, druhý na západ, všichni společně ztratí ze zřetele podstatu věci a utopí ji v záplavě podružností. Hodinu budou bouřit, a pak již vlastně nebudou vědět, co vůbec hledají: jeden se k věci ještě nedostal, druhý se nad ni povznesl, třetí je kdesi vedle… Jiný zase ukapává slova a považuje je za argumenty; další uplatňuje jen výhodu silnějších plic; ještě další končí tím, že vyvrací sám sebe. A máme tu jiného, který nás ohlušuje zbytečnými úvody a odbočkami; a ještě jednoho, ten bojuje holými nadávkami a hledá chlup, aby se mohl zbavit rozprávky s vtipným soupeřem, jehož argumenty ho vhánějí do úzkých; a posledního, který z věci nechápe ani zbla, ale snaží se vás obklíčit pletivem svých dialektických úskoků a rohatkami svých zasukovatých formulí.“

„Nejlepším důkazem moudrosti je stále dobrá duševní nálada.“

„I kdybychom snad mohli být učení učeností druhého, moudrými můžeme být jen moudrostí vlastní.“

„Ten, kdo nemá dobrou paměť, by se nikdy neměl dát na řemeslo lhaní.“

„Mluvím pravdu, ne tolik, jak bych chtěl, ale tak, jak se odvážím, a odvažuji se tím více, čím jsem starší.“

„Domnívám se, že si fantazie lidská nedovede představit nic tak ztřeštěného, pro co by nebylo příkladu ve skutečném životě a co by tudíž náš rozum nedovedl podepřít a obhájit.“

„Člověk není od přirozenosti dobrý, ani špatný, je schopen velkých činů, ohromného sebeobětování, i překvapivé podlosti.“

„Umíněnost a zarytost jsou nejlepší důkazy hlouposti.“

„Sveřepost a zarytost je nejjistější důkaz hlouposti.“

„Po zlém nenastupuje vždy nutně dobré; může je vystřídat i nové zlo, horší předešlého.“

„Prospěchem z přátelské úsluhy je úsluha sama.“

„Hry dětí nejsou žádné hry a dlužno je posuzovat jako nejvážnější dětské konání.“

„Jakmile se láska změní v přátelství, vyprchává a mizí.“

„Velikost duše nespočívá ani tak v tom, aby usilovně spěla vzhůru a vpřed, jako v tom, aby se uměla omezit a zavést v sobě řád.“

„Šťastné manželství by bylo myslitelné mezi slepou ženou a hluchým mužem.“

„Hlad po bohatství roste spíše jeho užíváním než jeho nedostatkem a ctnost zdrženlivosti je vzácnější než ctnost trpělivosti.“

„Nepozoroval jsem, že by metla měla jiný účinek, než že činí duše ospalými a zbabělými, nebo záludnými či zarputilými.“

„Každý z nás někdy říká hlouposti. Nesnesitelné jsou jen hlouposti slavnostně vyhlašované.“

„Nechybíme, následujeme-li přírodu.“

„Lidské myšlení ztrácí smysl, když nemá žádný určitý cíl.“

„Hodnota života se neměří délkou jeho dnů. ale podle toho, jak byly prožity. Člověk může žít mnoho let, ale přesto může od života získat málo. Spokojenost s prožitým životem nezávisí na letech, ale na vůli.“

„Mlčenlivost a skromnost - vlastnosti velmi vhodné k rozhovoru.“

„Příroda má ve zvyku vymáhat velmi lichvářské úroky.“

„Kdo nevidí, že na výchově dětí a péči o ně závisí ve státu všechno? A přece jsou bez nejmenšího uvážení ponechávány na pospas rodičům, byť i sebepošetilejším a zlým.“

„Studium knižní, toť pohyb skomíravý a chabý a nikterak nerozehřívá; naopak rozprávka zároveň přinese poučení i poskytne cvik.“

„Nejskvělejší talenty se ničí zahálkou.“

„Máme si zuby nehty chránit požitek životních rozkoší, jež nám léta postupně rvou z ruky.“

„Můj život byl plný strašlivých neštěstí, z nichž k většině nedošlo.“

„Knihy mají mnoho příjemných vlastností pro ty, kdo je umějí volit; ale nic dobrého není bez stínu: je to potěšení, které není čiré, stejně jako ta ostatní; má svoje nevýhody, a to značně tíživé. Duše se jimi cvičí, ale tělo zůstává zatím v nečinnosti, vadne a smutní.“

„Co vlastně víme o zvířatech? Co vlastně víme o tom, co nejsme sami, když už nevíme ani to?“

„V lidském společenství nepotřebujeme my, lidé, o nic víc úřadů, pravidel a životních předpisů, než jich potřebují jeřábi nebo mravenci ve svém.“

„Abychom utužili ducha, je třeba utužit svaly.“

„Naše nedůvěra posiluje v nepoctivosti naše bližní.“

„Vzdělanost lze přejímat od jiných - moudří můžeme být jedině moudrostí vlastní.“

„Co naplat! Žijeme na světě, na němž i upřímnost vlastních dětí je věcí neznámou.“

„Jediný účinek rákosky, který jsem zpozoroval, vězí v tom, že dělá duši zbabělejší a zlomyslnější.“

„Aby se člověk vyléčil z nevědomosti, musí se k ní doznat.“

„Mozek dobře uspořádaný je lepší než mozek hodně zaplněný.“

„Lidé často jako klasy se zprvu zvedají a vyvyšují, ale až uzrají do řádného zrna, počnou se pokorně sklánět.“

„Není vášně, která by do té míry rovnováhu našeho úsudku narušovala, jako hněv.“