Valeriu Butulescu citáty

„Samoty se člověk dobere buď tím, že žije v poušti, anebo že se obklopuje bezvýznamnými lidmi.“

„Sebevrah se nebojí smrti. Bojí se života.“

„Nikdo nechce uvěřit v něžnost hadů. Nikoho nevzruší bezbarvá krev květin.“

„Nenechám tě potopit. Jsi součástí mé lodi.“

„Sebevražda je zločin. Sebevrahové by měli být znovu přivedeni k životu a přísně potrestáni.“

„Někteří umírají už za života, jiní žijí i po smrti.“

„Jaká škoda, že ve škole života se žádná třída nedá opakovat.“

„Začínám věřit v převtělování. Viděl jsem berana, jak žije v osobě, která nosila jeho kožich.“

„Poezie je rosa třpytící se na slunci. Když se urousáte, začne prozaický život.“

„Rozeznáváme dva druhy trestů.: trest smrti a trest života.“

„Některým lidem říkám dobrý den jen informativně.“

„Když lidé umírají smíchy, pořád se tomu říká tragédie.“

„Někteří lidé by měli žít více životů, aby si mohli odpykat celý trest.“

„Dvě věci nechápu: nedůvěru k mladým lidem a levným lékům.“

„Hluboké stopy zanechávají lidé, kteří mají nějakou váhu, ale i ti, kdo se brodí blátem.“

„Mají výhodu věku? Však já je doženu.“

„Někteří lidé potřebují nápovědu, aby přesně uvedli, kým jsou.“

„I já jsem dcera oceánu - řekla kaluž.“

„Hledej. Ani včela nenajde med v každém květu.“

„Květiny se netrhají. Květiny se obdivují.“

„Než začneš vyjednávat s vlkem, nasaď mu náhubek.“

„K velkolepostem vrcholku přispívají svou hloubkou i doliny.“

„Smrt. Je to tečka, anebo čárka?“

„Koně. Drbou se a my si myslíme, že nám přikyvují.“

„Nit se přetrhla a loutka se zhroutila na zem. Byl to její první nezávislý pohyb.“

„Vůně růže nám dává zapomenout na trny.“

„Krása je květina - moudrost kámen.“

„Na podzim čápi odlétají, a děti se přesto rodí dál.“

„Had měl pravdu. Tam, kde není láska, nemůže být ráj.“

„Vidíš skály, pár racků a vlny. Máš dojem, že jsi pochopil moře.“

„Dnes je pondělí. Je velká naděje, že zítra bude úterý.“

„Jeho nároky vzrůstaly úměrně tomu, jak se učil počítat.“

„Ten, kdo zabloudí, objevuje nové cesty.“

„Přijde čas, kdy budeme na obálky dopisů uvádět planetu, sluneční soustavu a galaxii.“

„Ne smrt našich blízkých nás drtí, ale vzpomínka na ně.“

„Strach ze tmy vždy neznamená touhu po světle.“

„Vesmír je nekonečný. Každý má právo myslet si, že je jeho středem.“

„Ryba plovoucí ve vlastních slzách.“

„Papír. Nesmyslně kácíme lesy, abychom na ně pak čmárali nesmysly.“

„Spravedlnost. Ovce a vlk mají stejná práva na pastvu.“

„Zklamání přicházejí ve vlnách a pomyšlení, že jsme smrtelní, nás začíná uklidňovat.“

„Strach z nás někdy dělá hrdiny a bezmoc nám dává odvahu.“

„Moudrost člověka nebývá vždycky úměrná objemu jeho knihovny.“

„Váza: křišťálové popraviště květin.“

„Často nás jenom tma naučí cenit si pravé hodnoty světla.“

„Neviďte v růžích jen trny.“

„Kritika kouření dovedla nekuřáky k tomu, že se považují za nesmrtelné.“

„Cítím se zbytečný jako křídlo anděla v prázdném nebi.“

„Nenávidím vlky, třebaže nemám v rodině ovce.“

„Jsme složeni z  nesmrtelných atomů. V jistém slova smyslu jsme věční.“

„Ne vždy, když učiníte dobrý skutek, si uchováte čisté ruce.“

„Kritikové vidí hudbu a slyší malbu.“

„Soumrak. Nebe zkrvaví, když se slunce sníží na úroveň našeho pohledu.“

„Z úvah pedagoga: profesoři, kteří přednášejí s otevřeným sešitem, by měli studentům umožnit opisovat.“

„Nezávislý člověk je ve velkém nebezpečí. Závisí jen sám na sobě.“

„Skutečné přátele najdeme mezi psy. Milují nás, neprojevují své mínění a nechtějí si od nás nic vypůjčit.“

„Je jako pěna. Tichá a vždycky nahoře.“

„Buď skálou. Obejmi zemi a nebuď smutný, že chmýří pampelišky létá.“

„Když moře vysychá, rostou hory.“

„Les: věčné schůzování stromů.“

„Podzim. Něco jako inflace listí.“

„Nesmíme zapomínat na ty ve stínu. Diamanty se těží i z těch nejtemnějších hlubin.“

„Vzdalujeme-li se od Země, mrzneme, i když se přibližujeme ke Slunci.“

„Abych dostal křídla, musel jsem odpřísáhnout, že nebudu létat.“

„Až se pravda stane hmatatelnou, mohutně vzroste spotřeba mýdla.“

„Pitomost. Schopnost některých mozků nechat se nakazit nějakou myšlenkou.“