Citáty o bolesti

strana 7

„Aktivní posluchač nemusí nabízet rady nebo odklánět konverzaci k vlastním problémům. Jsou pro nás plně přítomni a ochotni potvrdit bolest nebo nepohodlí, které pociťujeme.“

„Je snazší přijmout a překonat bolest, když známe pravý důvod.“

„Vší pochybnosti všeho
Já nemám strach já mám pochybnosti. Já nejsem líná ale jen mě to děsí. Já nepochybuju já jsem jen šíleně vyděšená. Já necítím strach jen se nechci změnit pro něco co mě oslabí. Já nechci se snažit pokud mě to nic nedá a pokud mě to psychicky neinspiruje do budoucna. Strach mám doslova jen když vím že mě to může znovu zlomit znovu bodnut znovu oslabit znovu spusobyt bolest jak psychickou tak fyzickou. Já vím že je to život a patří to k němu. Ale rezignuju na život i ten mohu absolutně obejít a ignorovat.“

„Zoufalství je známkou staré nevyřešené bolesti.“

„Já nemám nic proti přemnoženým druhům zířat a hmyzu atd. Já si jenom uvědomuju že jsou. A dokud mě ta verbež neleze do domu, a nebo okolo něj tak je mě to celkem jedno. Já mám ráda zvířata a je to živí tvor on taky cítí emoce a bolest a je mě jich 😞 líto. Ale právě proto aby ta verbeš nikomu nic neudělala ale některé zvířata si to fakt nezaslouží smrt. Sice jo přenáší choroby ale taky žerou jiné druhy které škodí třeba plodinám. A pokud se neodváží napadnout člověka a jeho. Nebo ho nakej blbej člověk ohrožuje v jeho přirozeném prostředí proč mu sakra ubližovat. Přece si brání taky svůj domov. Tak jako sakra jako ale pokud je to zvíře chráněný jenom proto protože zmizelo s ty oblasti nebo je ohrožený a pak se vrátí příde a jediný co dělá je že jenom škodí a nic jinýho a ono samo nemá nepřátele které by ho vytlačili z území tak se bude jenom množit bez účelně to je k hovnu. Radši střílet vlky 🐺 než lišky🦊 ty aspoň netvoří gangy a netočí ve skupině. A taky co medvědi další verbeš těch je tam beztak hodně a pak už ani neví kde mají být. Lidi se jich bojí a medvědi nemají klid a tak utočí les je domov 🐻 tak otázkou kdo z koho. Jestli poklidné procházky v lese nebo se nechat sežrat medvědem. Kdyby se přesunuly do jiné oblasti klidné bez lidí a bez stád dobytka v ohradnicích kazdej medvěd jednotlivě tak by se nemohli potkat ani množit mezi sebou. Tak by měly větší možnost sežrat více jinejch volně divokých zvířat v různých lokalitách země. Jak by asi přežil medvěd třeba převezenej na Vysočinu na okolí Velkého Meziříčí a Jihlavy do přírody jak by tam žil když některá místa jsou vikácená a nebo totální džungle zarostla listnatýma stromama. Nikde u řeky nebo potoka aby mohl chytat v řece pstruhy a měl dost vody. To by byl zajímavý experiment jestli by tam přežil. A jaký vliv by to na něj mělo. Prostě mě to zajímá.“

„Když myšlenky a prostor ovládnou člověka. Stává se méně citlivím na bolest co cítí v hlavě. A tělo jako by jelo na řidiče sebe samo. Rozdělený na tělo a na mysl. Necitit únavu fyzickou jen z přemíra emocí a myšlenek cítit svojí mysl silně s emocema.
Je to jako by vás nic netížilo lehkost v pohledu na svět a tělo jako by to bylo ve střehu ale vůbec nemělo obavi ani žádné špatné egoisticé pocity vlády mysli a emocí nad tělem.“

„Agresor má právo být agresivní. Stejnak všichni jednou nekonci života padnou skazou času do rukou smrti.Medvěd nemůže zato že je šelma.To je jeho povaha bojovat za svoje teritorium kde má žrádlo.Ale když je už otravnej měl by ho někdo sejmout.Zelenina by byla na tom hodně špatně kdyby ostatní nebyli napomocní.Je ale otázkou kdyby medvěd dostal co chcel. Šel by dál hledat lepší žrádlo někam jinam nebo by zůstal ve svém rajónu? A nebo co když by zůstal ve svém rajonu a už nenechal bolest?“

„Jsme chytřejší než se zdá. Však nikdo neslyší naši bolest. Tak pouze jsme nák žijeme nák se s tím popereme. Ale ve svém srdci troufalí zůstaneme. Protože jinak žít nezvládneme. Ta duše umělce v nás žije. Avšak okolnosti z nás udělaly otroky pro to abychom existovaly.“

„Smrt číhá všude nikdo před ní nezdrhne. Každýho jednou nakonec dostihne. Každý se jí bojí ale ve skutečnosti je to jenom smutný emocionalní okamžik. Jako kmen sromu co spadne do hlíny ztrouchniví a stane se součástí půdy. Je člověk malinkou duší ale velkým myšlením je větší. Než příroda zpět už se nevrací pro svou lidskost zapoměl na zákony přírody a čistotu života. Zdravotnictví věda pomáhá těm co by dávno přírodní cestou umřely. Nepestra příroda znečištěná lidskou snahou přežít. Bez myšlenky jestli si to zaslouží jestli je to správný. Není to správný pro přírodu lidsky je. Výrobci léčiv přístrojů a pomucek do zdravotnictví ty se musí mít krásně. Ale když je tolik slabosti bolesti a špatných genů. Tak si říkám fajn dobře no tak já to du asi rovnou zabalit tu existenci. Asi začnu chlastat se fakt nedivím.Že je tolik alkoholiků. A nebo že lidi hulíjou marihuanu. Nebo nedokážou uníst tíhu světa a života a berou antidepresiva fakt mě to nepřekvapuje.“

„Při porodních bolestech, stejně jako při každé jiné bolesti, se projevuje celkový přístup člověka k životu. Můžeme jít dokonce dále a tvrdit, že pociťování bolesti během porodu je hluboce ovlivněno hodnotami společnosti, v níž žena vyrostla.“

„Kdybych byl ženou, měl stávající zkušenosti a čekal dítě, položil bych si otázku, zda je vaginálně vedený porod skutečně tím nejvhodnějším způsobem, jak svého potomka přivedu na svět. Nikoli kvůli bolesti, ale protože vím, jaké komplikace se při něm mohou vyskytnout a jaké následky může pro matku mít.“

„Bolesti se usmívejte do obličeje, teprve potom to začne bolet ji“

„Cit, duše,čas, vnímání, a co já vím🤔💩
Pouze mě rmoutí ten pocit citů v duši. Při pohledu na bolest v duši zarmoucených. Příliš cítit znamená příliš trpět. V tomhle prapodivném světě psychologických her a instintivních taktik přežití. Je toho tolik toho poznání že nevím co dřív. Snad asi srdečným citem nechám se vést.Čas postrádá smysl u věcí co nemají velký smysl v budoucnu. Ale co když má všecho velký smysl akorád to člověk málo prožívá a vnímá. Nedá do toho sebe a svojí duši a svoje naladění a svehlavost osobitost. A v tom je rozdíl mezi těma co jsou víc a co jsou míň myšlením a vnímáním tady na tomto světě. Ta síla co každý člověk ze sebe vizařuje. Vlastně nic není marný je to jen pocit marnosti.“

„Trestáme druhé za svoji bolest a i přes všechnu bolest a hanbu jsme se rozhodli že na ni budeme sami.“

„Mnohé budou bolesti těch, kteří chvátají za někým jiným.“

„Umění a krása se rodí z bolesti a utrpení, z těžkých a katastrofálních vítězství, ze setkání života a smrti.“

„Mnohé budou bolesti těch, kteří chvátají za někým jiným.“

„Mnohé budou bolesti těch, kteří chvátají za někým jiným.“

„Člověk je v bolesti příliš člověkem, než aby udržoval krok s ostatními.“

„Cizota se projevuje podceňováním cizí bolesti.“

„Nejlepší je necítit tu bolest v lidských duších. U lidí co jsou prázdní ve svém nitru bez lásky.“

„A co jiného je duše, ne-li láska, ne-li vtělená bolest?“

„V každé velké lásce je i celá stupnice bolesti.“

„Obrazy jako pohlazení maluje přítel. Umí se vnořit do krajiny a odnést si sebou léčivou bylinku na všechny bolesti duše.“

„Pamatuj, že velké bolesti jsou němé.“

„V bolestech srdce žiješ a vítězíš toliko modlitbou.“

„Naděje, naděje, milené kvítečko, tys balzám léčivý na všechny bolesti.“

„Život není žádná podělaná duha a radost. Je to něco, kde když prožíváš radost, lásku nebo vztek, tak to vždycky končí bolesti. To je ta daň, které se chce každý člověk zbavit a to jakýmkoli způsobem.“

„Kompromisy ve vztahu nemohou fungovat. Člověk se nemůže vzdát něčeho, čemu dal hodnotu (a tedy vzdát se něčeho, na čem mu skutečně záleží), aniž by to pro něj bylo bolestné. Tato bolest pak způsobuje nesoulady ve vztahu.“

„Největší bolest vám způsobí člověk který je vašemu srdci nejblíže.“

„Hlupé muže byt cokoliv. Tak si přiznám svou blbost zlomenost i méněcenost.“

„Jakmile si všimnete, že se zlobíte, musíte zpomalit a postarat se o zranitelnost, bolest, strach a vnímanou bezmoc, které se pod hněvem skrývají.“

„V životě je tolik bolesti stejně jako radostí.“

„Radost je pomíjivá zato bolest je věčná.“

„O válkách
Proč vždycky mocní strapení muži spusobujou války. To si nemůžete vymyslet jinej koníček míň ubližující planetě Zemy a lidem. Vždyť je tolik jinejch věci a povolání třeba farmáření nebo zahradničení nebo ornitologie, průvodčí nebo sportovní komentátor. Cokoliv jinýho vám dává možnost sám život na výběr. Ale ono né sám život utvořil krutost ve vašich duších a pro něco víc jste bolestí světa a historie. Proč diktátoři? Pro dobro svého národa? Vždyť i vi jednou zestárnete a svět se zase změní jiné stromy vyrostou a jiným se zase vše stane. Ale jedno se vám musí nechat ví víte co chcete a jak toho dosáhnete.“

„Když opravdový přítel, kterého jste si hluboce vážili ze dne na den odejde, tak i přez tu bolest ho nesuď❜te. Není důležité že odešel. Důležité je, zda ví kdy se vrátit a pozná ten správný čas, kdy stát opět po vašem boku. Pak ta doba kdy tu nebyl, nebyla zradou, ale pomoc a ochrana vás, kterou jste neviděli. Avšak on ano a udělal to i když se tím sám trápil. To z nej dělá skutečného přítele a ochránce.“

„Žvanit umí každej na tom není nic motivujícího. Ukaž to v praxi života jak tě to učinilo opravdu šťastným moudrým ohleduplným veselím radostním na tomhle světě ve tvém životě. Nebo ti to zase jenom dává moc žvanit a myslet si že to každý cítí a myslí stejně jako ty. A pak znovu ve víru myšlenek se jen rochňat v myšlenkách slov pravd zkušeností toho co ti dominuje v hlavě.No tak pokračuj protože to stejnak vnitřně rochňá všechny.Tak či onak z důkazem prosperity života nebo totální skázou topící se v bolesti duše a reality chaosů.Přitahuje to přesně ty sámé co jsou jako ty.“

„Jednou když jsem byla malá
Jsem si zlomila ruku pravou při bruslení v dětství, když jsem se učila bruslit. Tak dlouho jsem padala až jsem si ruku zlomila. A pak už mě tak bolela že jsem si řekla. Sakra nesmim spadnout na ruku zavřela jsem oči a nadechla jsem studeny vzdch a vydechla. A pak jsem se narovnala hlavu nahoru a najednou jsem nespadnula a rozjela se na bruslích a když jsem spadla tak na zadek. Byla jsem sama na ledě a jen taťka mě kontroloval a seděl na sáňkach dál od nadrže abych se neutopila kdyby křupl led. O pár dni později jsem měla ruku v sadře. Vědla a věřila jsem že už si další ruku nezlobím levačku a i z rukou v sádře jsem vesele proháněla na ledu. Co tím chci říct že mě to naučilo spoléhat se sama na sebe a na svojí sílu. A tak jsem pochopila že tělo je křehké ale vůle silnější, že člověk může v životě trpět ale musí se umět i radovat. Hodně záleží na tom jak moc člověk padá a kvůli čemu padá. Muže se zvednout znovu a znovu i z bolestí v rukách a nevzdát to. Ale to nejdůležitější je ta vůle to presvědčení ta víra v tom okamžiku kdy zvítězil a přemohl pochybnosti aby našel v sobě sílu to udělat jinak aby znovu nespadnul. A tuhle moudrost si nesu celej svůj život. A ikdyž bruslím si proradost je to pro mě cena moudrost. Protože si pak říkám může mě všecho strašně srát a můžu před tím ustupovat nebo znovu vstanu promyslím to líp a udělám to tak aby mě to vnitřně nezlomilo všechny ty životní problémy a už nikdy si nepřipadat zlomeně ale vždycky jako hrdina svého okamžiku pro sama sebe výhrou nad sama sebou.“

„Bolavé srdce vidí jen bolest.“

„Koupu se blaženě ve své bolesti. Cítím se jako Joker, který odpráskl prvního člověka.
Cítím vlastní bolest se smíchem na tváři a slzami v očích. Tak crazy shit“

„Nejvíce bolestí na světě způsobuje to, že je stále mnoho lidí, kteří chtějí více než potřebují.“

„Někdy bolest bolí a někdy bolest učí“

„Když jsem při vážné nehodě cítil jak opouštím svět, tak mi hlavou proběhlo "Takhle vypadá umírání? Ale já nechci umřít!", poté mnou projel čistý adrenalin, přestal jsem cítit bolest a postavil mě na nohy.“

„Ježíši, zachraň mě!
JPG nebo PDF?
To je jako vybírat si mezi postřelením z luku a postřelením z pistole.
Obě možnosti budou bolet, ale každá bolest bude jiná.“

„Tajemství bolesti tkví v tom, že když ji přestanete vnímat, tak ji můžete využít.“

„Už tolikrát jsem se pokusil rozloučit navždy, ale nikdy to nebyl ten konečný dopis. Nezáleží na tom, jaká slova použiju nebo kolik jich bude – jednou to pochopíte. Až přijde ten den, přál bych si jen jedno: aby ti nejhorší nechodili plakat na můj hrob. Raději ať si pustí svou oblíbenou píseň, tak jako jsem to dělal já. A ti, co na mě budou vzpomínat, ať si mě uchovají v mysli jen v tom dobrém. A hlavně – ať si přes tu bolest dokážou užívat svůj život.“

„Projekt Sebevražda Help, který jsem vytvořil pod W.U.C., je jako bič z kašmíru. Jemný na dotek, ale nese v sobě bolest. Snažím se pomoct ostatním, i když vím, že to někdy hodně bolí – je to těžké, ale o to opravdovější.“

„Láska je rubem mince a bolest jejím lícem.“

„Dovol životu, ať proudí. Dovol sobě cítit lásku k životu. Dovol svému tělu, ať je bez dokonalostí. Dovol své mysli, ať funguje až, když se něco děje. Dovol svému srdci, ať pociťuje. Dovol své duši, ukázat ti vyšší podstatu žití. Dovol ostatním, ať se rozhodují podle své vlastní svobodné vůle. Dovol minulosti, aby ti dala moudrost, sílu a vzpomínky. Dovol přítomnosti, ukázat ti, jak se žije a prožívá vědomě. Dovol budoucnosti, připomenout ti, že ať přinese cokoli je to v pořádku. Dovol bolesti, promluvit ti do duše. Dovol nemoci, ukázat ti důležitost zdraví. Dovol času, ukázat ti, jak rychle plyne. Dovol víře a naději, aby tě naplnila důvěrou. Dovol snům, ukázat ti, že zázraky se mohou stát. Dovol zrození, ukázat ti, jak život tvoří. Dovol smrti, ukázat ti, že nic není věčné a sílu vděčnosti. Dovol si všechno, co si jen umíš představit. Dovol sobě, zažít hloubku života.“