Citáty o lidech
strana 57

Otto František Babler foto
Gabriel Laub foto
Gabriel Laub foto
Jean de La Bruyere foto
Luc de Clapiers de Vauvenargues foto
Gabriel Laub foto
Šalamoun foto
Ian McDermott foto
Michel De Montaigne foto
Wilhelm Busch foto

„Lidi je třeba pochválit.“

Ján Johanides (1934–2008) slovenský dramatik a spisovatel

François de La  Rochefoucauld foto
Jean Hippolyte Giraudoux foto

„Jsou pravdy, které mohou zabíjet lidi.“

Jean Hippolyte Giraudoux (1882–1944) francouzský romanopisec, esejista, dramatik a diplomat

Bertolt Brecht foto
Luc de Clapiers de Vauvenargues foto
Seneca foto
Gabriel Laub foto
François de La  Rochefoucauld foto
Valerius maximus foto
Thomas Fuller foto
George Bernard Shaw foto
Titus Maccius Plautus foto
Gabriel Chevallier foto
Willy Birgel foto
Graham Greene foto
Gabriel Laub foto
Zdeněk Vrbík foto
Miroslav Horníček foto
Miroslav Horníček foto

„Lidé se potkávají a míjejí, lidé se zabývají lidmi druhými, lidé se někdy navzájem obdivují a jindy naprosto nechápou. Jak kdo, jak koho.“

Miroslav Horníček (1918–2003) český dabér, dramatici, herec, humorista, moderátor, publicista, režisér, scenárista, spisovatel, televizní…

Jan Sobotka foto
Jan Sobotka foto
Otto František Babler foto
Otto František Babler foto
Otto František Babler foto
Otto František Babler foto
Otto František Babler foto
Pavel Kosorin foto
Anthony de Mello foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Valeriu Butulescu foto
Paulo Coelho foto
Sonny Liston foto
Jeremy Bentham foto

„Abychom lidi získali, musíme v nich vzbudit víru.“

Jeremy Bentham (1748–1832) britský filosof, právník a sociální reformátor

Georges Simenon foto
Karel Čapek foto
Pavel Poličanský foto
Paul Hindemith foto

„Lidé, kteří spolu muzicírují se nemohou nenávidět - alespoň po dobu hraní.“

Paul Hindemith (1895–1963) německo-americký skladatel, houslista, učitel a dirigent

Revue Umělecké besedy. ŽIVOT, 2006, č. 3. (obal)

Tomáš Akvinský foto

„O počtu pak všech předurčených lidí, jaký jest, praví někteří, že tolik bude z lidí spaseno, kolik andělů padlo. Někteří však, že tolik bude spaseno, kolik andělů zůstalo. Někteří však, že tolik z lidí bude spaseno, kolik andělů padlo a nad to tolik, kolik andělů bylo stvořeno. Ale lépe se řekne, že „jedinému Bohu je znám počet vyvolených, určený pro místa v blaženosti na výsosti“.“
De numero autem omnium praedestinatorum hominum, quis sit, dicunt quidam quod tot ex hominibus salvabuntur, quot Angeli ceciderunt. Quidam vero, quod tot salvabuntur, quot Angeli remanserunt. Quidam vero, quod tot ex hominibus salvabuntur, quot Angeli ceciderunt, et insuper tot, quot fuerunt Angeli creati. Sed melius dicitur quod soli Deo est cognitus numerus electorum in superna felicitate locandus.

Tomáš Akvinský (1225–1274) italský dominikánský kněz římskokatolické církve

Zdroj: Sancti Thomae Aquinatis SUMMA THEOLOGIAE, Pars Prima, 23. De praedestinatione Dei, 7. Utrum numerus praedestinatorum sit certus.
Zdroj: Theologická summa, přel. profesoři bohovědného učiliště řádu dominikánského, red. Emilián Soukup, Olomouc: Edice Krystal, 1937-1940.

Jiří Paroubek foto

„Tak lidé si zvyknou na leccos. Lidé si zvyknou, když bude dobře fungovat koalice s lidovci, a když s komunisty, tak samozřejmě i na ni. Lidé přece nebudou měnit věci, které jim vyhovují.“

Jiří Paroubek (1952) český ministr místního rozvoje ČR, člen českého Parlamentu (2006–2010), člen českého Parlamentu (2010–2013) a pr…

12.11.2008, iDnes.cz http://zpravy.idnes.cz/vzdyt-na-komunisty-si-zvyknete-rika-jiri-paroubek-fwm-/domaci.asp?c=A081112_080516_domaci_jan, 3.12.2008, cssd.cz http://www.cssd.cz/s14983/tiskove-zpravy/a21215.html

Alexandr Sommer Batěk foto

„Mnohem nepříjemnější pro mne mělo následky, že snažil jsem se smířiti české esperantisty. Byla tu Unie, která byla seskupena kolem esperantisty K. a pak Associe družící se k esperantistovi B. Já snažil se poznati, u koho je pravda, žádal jsem letákem všechny čelné esperantisty, aby mi sdělili, proč je ten svár. Dostal jsem velký počet dopisů, jichž uveřejněním vyšlo na jevo, že pan K., jinak velmi bystrý člověk, si hraje na diktátora v Unii, odkud dává vylučovati všechny lidi jemu nepohodlné. Přímo mne urazilo, když byl vyloučen i čestný člen a zakladatel esperanta u nás, Theodor Čejka, učitel z Bystřice pod Hostýnem. Rázně jsem se ho ujal a o výsledku své ankety jsem referoval v Praze ve zvláštní schůzi, k níž byli pozváni četní esperantisté. To mi vyneslo zvolení za předsedu Associe, ale zároveň tolik nesnází a pronásledování od stoupenců pana K. mi to způsobilo, že jsem se po roce předsednictví vzdal a nechtěje si ještě více překážek v cestu klásti, než jsem jich již měl, stykům s českými esperantisty jsem se raději vyhýbal, ač mi to bylo vždy líto. Ale mé zkušenosti byly příliš smutné.“

Alexandr Sommer Batěk (1874–1944) český chemik, esperantista a pedagog

Esperanto, Jak jsem padesát let žil a pracoval : paměti za prvních 50 let mého života 1874–1924
Zdroj: [Sommer Batěk, Alexandr, Jak jsem padesát let žil a pracoval : paměti za prvních 50 let mého života 1874–1924, B. Kočí, Praha, 1925, 450, česky, 193–194, Roku 1908]

Jiří Paroubek foto

„Není vhodné zaměstnávat lidi z jiných kultur, už tu pak zůstanou. Naučí se jazyk, mají děti a je z toho etnický problém.“

Jiří Paroubek (1952) český ministr místního rozvoje ČR, člen českého Parlamentu (2006–2010), člen českého Parlamentu (2010–2013) a pr…

13. 8. 2009, Týden.cz http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/paroubek-zamestnavat-lidi-z-jinych-kultur-nevhodne_133942.html

Václav Klaus foto
Miroslav Grebeníček foto
Alexandr Sommer Batěk foto

„Šlo mi o to, abych informoval své lidi o tom, jak to chodí venku mimo náš stát, mimo naši říši, jaké jsou tu snahy všesvětové, všelidské. Materialu jsem měl dost. Četl jsem cizí časopisy a předplatil jsem si sám některé. Zvláště Steadův Review of Reviews mi byl pramenem výborným.“

Alexandr Sommer Batěk (1874–1944) český chemik, esperantista a pedagog

Esperanto, Jak jsem padesát let žil a pracoval : paměti za prvních 50 let mého života 1874–1924
Zdroj: [Sommer Batěk, Alexandr, Jak jsem padesát let žil a pracoval : paměti za prvních 50 let mého života 1874–1924, B. Kočí, Praha, 1925, 450, česky, 191, Roku 1908]

Ivan Langer foto
Viktor Suvorov foto

„V pracovních záležitostech se lidé měli vyrovnat horníku Alexeji Stachanovovi. Podle plánu měl Stachanov za směnu narubat 7 tun uhlí. V noci na 31. srpna 1935 se pustil do práce s takovou vervou, že místo 7 narubal 102 tuny. A tak se v zemi rozšířilo stachanovské hnutí: Stachanovovi následovníci si dali za úkol narubat za směnu desetinásobek normy. Pak dvacetinásobek. Propaganda je nazývala stachanovci, a lid stakanovci (od stakan - sklenička). Lidé věděli, že záležitost není tak čistá, jak se zdá. Po desítkách let se zjistila pravda také o tomto "hrdinském činu". Stachanov skutečně narubal 102 tuny uhlí. Pravda však je, že na dobu této rekordní těžby všem ostatním rubačům šachty "Centralnaja-Irmino" zastavili přívod stlačeného vzduchu, aby ve Stachanovově sbíječce neklesal tlak. Aby nic nebránilo jeho pracovnímu rekordu, byl zcela ochromen pracovní rytmus celé šachty. Uhlí, které Stachanov narubal, bylo třeba odvážet z porubu, a tak všechny huntíky putovaly ke Stachonovovi a dostaly zelenou. Ostatní brigády musely počkat. Hlavní finta spočívala ve statistice. Všechno závisí na způsobu zacházení s čísly. Rubač nepracuje sám. Narubané uhlí je třeba odhrabat, naložit do huntů, odvézt, natahat výdřevu a porub zpevnit. Kdyby se narubané uhlí rozpočítalo na všechny, kdo mu pomáhali a zajišťovali jeho práci, vyšlo by to na zmíněných 7 tun na člověka. Jenže pro Stachonovovu rekordní směnu byla použita jiná, progresivnější metodika výpočtu. Všechno, co narubal, připsali jemu, všechno vyčíslili jako jeho osobní zásluhu. A všechny ostatní, kdo odhrabávali, nakládali a odváželi uhlí, všechny, kdo podpírali porub za Stachanovem, zanesli do jiné kolonky. Mezi tyto pomocné pracovníky se tuny narubaného uhlí nerozpočítaly. Tak se zrodil celosvazový rekord.“

Viktor Suvorov (1947) ruský historik

„Pohotovostní pluk přijel, až když byl pozván hlídkou. My jsme přijeli až do toho nejprudšího, co se tady dělo. Stáli jsme v postranních ulicích, neviděli jsme, kolik je tady lidí, jaká síla, co na nás má ta opozice připravený, prostě jsme šli do něčeho, aniž jsme věděli, co na nás čeká. Až když jsme nastoupili na Václavské náměstí, tak jsme viděli, kolik je tady lidí, jaká je síla, a až tady jsme se dozvěděli konkrétní povely. Struktura celého zásahu tady byla, ale všecko se utvářelo až zde na místě. (…) Protiútok [demonstrantů] byl veden z dálky některými skupinami. Z davu po nás někteří házeli třeba kostky po domácku vyrobené, dřevo, možná i kamení. Prostě ty helmy a štíty, co jsme měli, nám dost často pomohly od nějakých úrazů, roztržení obličeje nebo které by nám zanechaly následky. Útoky byly, když jsme někoho předváděli, když na nás pořvávali „Gestapo!“ a jiný urážlivý výroky, dokonce pěsti a kopance, a příslušník, který byl sám, byl zavlečen do davu a dostal tam někdy někde i nějakou ránu, kopanec. (…) Měli řetězy rozkovaný, co já jsem viděl, na kterých byly na konci navařený ocelový kuličky, to většinou ty, jak se říká, pankáči, tydlety mladý skupiny, který to nosily po kapsách, boxery, takovýhle věci měli u sebe, i kudly, zbraně, třeba jehlice na pletení, navařený očko na ní, takovýhle věci se u těch demonstrantů tady objevily. (…) Já jsem přesvědčen, že bez zásahu pohotovostního pluku, který je cvičen na tyto události, by se obnovení pořádku a klidu v centru hlavního města neobešlo. (…) Hlas Ameriky i Svobodná Evropa vysílá jenom to, co řeknou jejich korespondenti zde, a ti jsou placeni za to, co řeknou, a čím víc budou urážet náš stát a čím víc budou hanobit naše čelní představitele, tím dostanou víc peněz, a proto, snad si myslím si nebo je to určitě tak, proto hanobí náš stát, naši bezpečnost těmito urážlivými výroky, jako že to bylo brutální. Zásah nebyl brutální, byl veden přesně podle měřítek, jak se má vést a jak nám bylo veleno.“

Zdeněk Ondráček (1969) český člen českého Parlamentu (2013–2017), místní politik a policista

z rozhovoru pro Československou televizi po zásahu pohotovostního pluku VB proti demonstrantům během tzv. Palachova týdne v lednu 1989 v Praze

http://hradec.idnes.cz/poslancem-komunista-s-kontroverzni-minulosti-zdenek-ondracek-pvd-/hradec-zpravy.aspx?c=A131028_161536_hradec-zpravy_pos, 2013-10-28, 2013-10-28

Juan Antonio Samaranch foto

„Mezinárodní olympijský výbor je stejně bezmocný v tomto případě, jako byl v roce 1980. Účast na olympijských hrách není povinná. Čím víc národních olympijských výborů bude absentovat, tím víc to ovlivní povahu her, protože tím tyto výbory otřesou univerzální povahou. A jaký dopad to bude mít na naše snažení!
Přináší to zneužívání her a sportu skutečně užitek? Aby přinášelo, musela by nejprve většina té obrovské masy lidí, kteří věří v olympismus, překonat své zklamání a přijmout to jako možný trest. Vedle toho ve chvíli, kdy olympijský oheň zhasne a uplyne čas her, málokdo si zapamatuje důvody, které vedly k takovým sankcím. I sportovci, kteří byli donuceni absentovat, budou zapomenuti.
To sportovci jsou vždy prvními oběťmi. Sotva mají nějakou moc říct něco k rozhodnutím, které se jich shora dotýkají. Tyhle příkazy míří k jejim svalům, ale ne k jejim mozkům a srdcím. Nemoci se zúčastnit olympijských her, když je sportovec na vrcholu vlastní formy, to je nejhorší nespravedlnost. Sportovec je ochuzen o největší odměnu za mnoho let svých nadějí a úsilí. A jak víme, za další čtyři roky už je často příliš pozdě.“

Juan Antonio Samaranch (1920–2010) prezident IOC

k ohlášenému bojkotu LOH 1984 sovětským blokem, z projevu k 90 letům MOV<br><br>Source: Olympic Review http://www.la84foundation.org/OlympicInformationCenter/OlympicReview/1980/ore157/ORE157f.pdf, č. 157, listopad 1984