Citáty na téma faktor

„Vždycky, když chceš, aby se ti něco povedlo, neznámý faktor ti zkříží plány.“

„Život je a vždy zůstane neřešitelnou rovnicí, která ale zahrnuje známé faktory.“

„Představivost je důležitější než znalosti. Znalosti jsou omezené, zatímco představivost zahrnuje celý svět, povzbuzuje pokrok a rodí evoluci. Je to přísně řečeno skutečný faktor vědeckého výzkumu.“

„Štěstí pramení především z našeho vlastního postoje, nikoli z vnějších faktorů.“

„Komunikace je zásadním faktorem v jakémkoli typu vztahu - přátelském, milostném nebo obchodním.“

„Vaše osobní filozofie je největším faktorem, který určí, jakým směrem se bude ubírat váš život.“

„Děje tohoto světa jsou výsledkem tří faktorů: přirozenosti, lidské vůle a náhody.“

„Tradiční a zastaralý pohled na organizace se zaměřuje pouze na hmatatelné faktory, jako jsou struktury, procesy a výkonnostní ukazatele. Nová zjištění a poznání nám však potvrzují, že existuje tzv. energetická dynamika organizace, která přesahuje fyzickou rovinu a zahrnuje emoce, motivace, komunikační styly a celkovou atmosféru. Pokud tuto dynamiku ovládneme, dokážeme vytvořit pozitivnější, šťastnější a produktivnější pracovní prostředí.“

„Příkladem stresového faktoru v rodinném prostředí může být tchyně.“

„Ještě jednou zopakujme, že životu nepřátelské vášně představují odpověď na existenciální potřeby člověka stejně jako vášně život podporující. Oba typy vášní jsou hluboce lidské. První z nich se vyvíjejí za podmínek, kdy neexistují předpoklady pro uskutečnění těch druhých. Destruktivní člověk může být označen za zlého, protože destruktivita je zlo, přesto zůstává člověkem. Neklesl na úroveň zvířete, není motivován zvířecími instinkty, nemůže změnit strukturu svého mozku. Mohli bychom ho považovat za postiženého existenciálním selháním, za člověka, kterému se nepodařilo rozvinout se podle svých možností a být produktivní. To, jak člověk v tomto ohledu dopadne, závisí v podstatě na tom, zda jsou mu dány společenské podmínky růstu nebo ne. Současně musím dodat, že když říkám, že společenské okolnosti jsou zodpovědné za vývoj člověka, nechci tvrdit, že člověk je bezmocným objektem zevních okolností. Faktory prostředí podporují nebo brzdí vývoj určitých vlastností člověka a určují hranice, v nichž člověk jedná. Přesto však lidský rozum a vůle zůstávají jak individuálně, tak ve společenském měřítku velice mocnými faktory. Dějiny nevytvářejí člověka; člověk se vytváří v procesu dějin sám. Jen dogmatické myšlení, pramenící z lenosti ducha i srdce, se snaží vytvářet zjednodušující černobílá schémata, která brání každému skutečnému porozumění.“

„Náš každodenní životní styl a způsob, jak trávíme čas, jsou nejsilnějším zdrojem fyzické, emoční, mentální a spirituální výživy. Dosažení fyzického zdraví, kondice a síly závisí na celé řadě faktorů a tato oblast se stále intenzivně zkoumá. Víme například, že nám nesmírně prospívá čistá voda a čerstvá zdravá strava - nejlépe vegetariánská, pravidelné cvičení a meditování za účelem zvládání mentálního a emočního napětí. Také jako metafyzikové víme, že mentálnímu a emočnímu zdraví prospívá čas strávený v tichu v přírodě, trénink mistrovského ovládání sebe sama a své mysli prostřednictvím přeprogramování a odprogramování biosystému, a také náboženská hudba nebo zpívání žalmů a manter. Přidáme-li k tomu každodenní nezištnou službu, máme základní recept na životní styl plný zdraví a štěstí, který nám pomůže vyladit se na to pravé frekvenční pole, v němž se budeme moci těšit ze všeho, co program využití prány nabízí.“

„Nemyslím si, že celibát by měl být rozhodujícím faktorem vysvětlujícím úbytek povolání, protože tutéž starost mají evangeličtí křesťané, jejichž faráři se žení a farářky vdávají… Spíše bychom měli uvažovat, zda nevytvořit různé kněžské kategorie – na jedné straně by působili kněží "misionáři" a na straně druhé kněží "údržbáři". Určitá farnost by se obrátila na svého biskupa a představila mu někoho s rodinou, kdo brzy půjde do penze, a bude tudíž existenčně zajištěn a mohl by navštěvovat na teologické fakultě dálkové kurzy a doplnit si vzdělání… Jako údržbář v nejlepším smyslu by mohl v neděli předsedat eucharistii, křtít, konat pohřby, vést společenství, zatímco misionáři, mladí lidé, by vedli celibátní život a prováděli tzv. kategoriální pastorace, obraceli by se k nemocným, k vojákům, k vězňům či chudým a snažili by se být solí země a světlem na svícnu.“

„Ať se pouštíte do jakéhokoliv podniku, je vždycky tím rozhodujícím faktorem pro dosažení úspěchu právě váš duševní postoj. Stručně řečeno, je správný duševní postoj důležitější než nadání. (kniha Na shledanou na vrcholu, str. 239)“

„Február netreba ani glorifikovať, ale ani zatracovať. Vstúpil do dejín ako historický medzník. Musí sa hodnotiť vedecky pravdivo, čo si vyžaduje vysvetliť všetky faktory, ktoré určovali jeho priebeh a výsledky. Len takýto postup môže byť zdrojom poučenia aj pre súčasnosť. … V Česko-Slovensku sa oveľa výraznejšie než vo väčšine krajín Európy zakorenila socialistická idea. Príťažlivé boli predstavy o socializácii veľkého priemyslu, baní, peňažníctva, o nevyhnutnosti rozsiahlej pozemkovej reformy a ďalších ekonomických, sociálnych a kultúrnych premien, o zásadnom riešení postavenia slovenského národa a česko-slovenských vzťahov. Za ich uskutočňovanie nebojovali len komunisti, ale aj sociálni demokrati a ďalšie strany, odborári, odbojári, mládež. Podporovali ich aj prezident republiky Beneš. Pravda, verilo sa, že sa tieto premeny nedotknú majetkových práv poľnohospodárov, živnostníkov, remeselníkov, drobných podnikateľov. … Február bol vyvrcholením zápasu za riešenie otázky moci, a tým aj ďalšieho vývoja republiky. V tomto mocenskom stretnutí doznievali predstavy o špecifickej ceste Česko-Slovenska k socializmu, ktorú podporovala nesporne väčšina Čechov a Slovákov. Žiaľ, ďalší vývoj sa uberal iným smerom, i v rozpore s predfebruárovými predstavami komunistov. Praktický realizácia socialistických ideí sa zdeformovala. Ale to už nie sú dejiny febuára 1948, ale dejiny popierania jeho najvlastnejšieho zmyslu, ako sa presvedčil i sám, na vlastnej koži na jar 1950 a najmä po uväznení.“

„V životě, ekonomice, ale i v lidském organismu je všechno otázka mnoha faktorů, které se posilují nebo vyrovávají.“

„Moc spisovatelů skončila v okamžiku, kdy se rozhodujícím faktorem ve společnosti staly peníze. Spisovatel se osvobodil od svého vlivu, když odmítá jejich prioritu, může si napsat, co chce, ale jeho názor nemusí být a není respektován, protože není podepřený vydatným bankovním kontem.“

„Za účelem vytvoření plánů, strategie zkoumá vztah mezi časem, pozicí, prostředky a různými zájmy, a bere každý faktor v úvahu.“

„Jakkoli by byla diktatura strany vhodným prostředkem k tomu, aby zasadila ránu kapitalistickému systému (o čemž silně pochybuji), je tato diktatura nicméně škodlivá pro utváření nové socialistické společnosti. Co bezpodmínečně potřebujeme, jsou místní zřízení, místní síly; ale zde nejsou žádné, nikde. Místo toho člověk naráží, kam jen se obrátí, na lidi, kteří nemají ani potuchy o skutečném životě, a kteří se dopouštějí nejtěžších omylů, jež jsou zaplaceny tisíci životů a zpustošením celých oblastí….. Rusko by se muselo - aby zvrátilo nynější stav rozkladu - vrátit k tvůrčímu géniu lokálních sil, který - jak já to vidím - může být faktorem utváření nového života. A čím dříve bude pochopena nutnost této nové cesty, tím lépe. Pak bude lid mnohem spíše ochoten přijímat skutečné sociální formy života. Když ale bude dále trvat nynější situace, stane se samo slovo socialismus kletbou. Leninovi“

„Boj mezi lidmi je sice mohutným faktorem pokroku, ale je to faktor neuvědomělý, nehospodárný a přináší často více škody nežli užitku.“

„Polský úspěch v prolomení Enigmy byl dán třemi faktory: strachem, matematikou a špionáží.“

„Každému, kdo se drží historicky nepravdivé - a naprosto nemorální - doktríny, která praví, že 'násilím se nic nevyřeší', bych radil, aby vyvolal ducha Napoleona Bonaparta a vévody z Wellingtonu a nechal je to prodebatovat. Hitlerův duch by mohl soudcovat a v porotě by klidně mohli sedět ptáci dodo, alka velká a holub stěhovavý. Násilí, holá síla, vyřešilo v dějinách mnohem více než kterýkoliv jiný faktor, a opačný názor je jenom toužebné očekávání v té nejhorší podobě. Druhy, jež na tuto základní pravdu zapomněly, vždycky platily svými životy a svobodou.“

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

„Jasně tak vidíme, že oproti většině neoklasiků rakouští teoretici věří, že ekonomická omezení nejsou determinována objektivními jevy či materiálními faktory vnějšího světa (například zásobami ropy), nýbrž lidskými podnikatelskými znalostmi (vynález karburátoru schopného zdvojnásobit účinnost spalovacích motorů má stejný ekonomický dopad jako zdvojnásobení všech existujících zásob ropy). Rakušané tak nepovažují výrobu za přírodní, fyzikální, vnější jev, ale naopak za intelektuální, duševní fenomén.“

„Duch, vůle vyhrát a vůle vyniknout - to jsou věci, které vydrží a to jsou kvality, které jsou mnohem důležitější než kterékoli jiné faktory.“

„Strach, tlak, časová tíseň, nervozita, vzrušení/rozptylování a jistě další faktory narušují schopnost se soustředit a dávat pozor.“

„Cosgravova síla a omezující faktor jeho síly byla jeho velmi silná emocionální vazba na instituce tohoto státu a jeho nepřátelství vůči všemu, co by je mohlo svrhnout nebo poškodit.“

„Nemyslím si, že celibát by měl být rozhodujícím faktorem vysvětlujícím úbytek povolání, protože tutéž starost mají evangeličtí křesťané, jejichž faráři se žení a farářky vdávají… Spíše bychom měli uvažovat, zda nevytvořit různé kněžské kategorie – na jedné straně by působili kněží "misionáři" a na straně druhé kněží "údržbáři."“

„Každá chyba je důsledkem vnějších faktorů (například emocí či vzdělání), rozum sám nechybuje.“

„Jsem člověk v ohrožení, a to kvůli čtyřem faktorům: jedním je lymfom, dalším chemoterapie, dalším můj věk a posledním pandemie. (2021)“

„Strach je mocným faktorem.“

„Jedním z důležitých faktorů bilancování života, je umět odpustit sám sobě.
A pokud se někdo domnívá, že je to snadné a jednoduché - velice se klame, protože "sobě-odpuštění" je proces náročný, dlouhý a nesmírně trýznivý.“

„Kdo za to může, když ne ona a ten třetí faktor, o němž nikdo neví, kde se vzal, který mnou pohnul svým impulsem a proměnil mě?“

„Všechno jede na nepřetržitý režim vesmíru. Ale jen člověk sám si může dělat se svím časem cokoliv. A přesto si ho zotročila práce povinosti peníze a potřeba přežít ale k čemu sakra. K čemu dál pokračovat v téhle hloupé hře života. Když to jasně spravné nikdo necití možná pár desitek jedinců. Když mizí lesy stavý se domi továrny jenom pro to aby státy užívali svoje ekonomiky a měly kam šoupnout lidi co sami neví co se svím životem. A ani si neváží vlastního života když se chovají jako oběť a jsou to mašiny stroje na práci. Vlastně chápu to zlo co ci podmiňuje lidskou duši a celej svět. Přežití přežití přežití přežití chápeš co to starče. Něco to chce vysoké životní náklady na život omezení všechno drahé systém sám spusobil redukci. Ale vždycky si ten lidský faktor cestu najde. Jo vše chno de když člověka žene sexuální půd jenomže když se nechce když jsou jiné stimulanty pro vypravování hormonů. Třeba por** koukání na věci které snadno vyplaví hormony přes obrazovku je to jednoduché. Nezajistí to ale přežití lidského druhu což by některé myšlenkáře o budoucnosti nasralo. Ale zase ti kdo nechcou se množit a rozlizat se po planetě a svojí existencí ničit planetu. Tak je to morálně správné když si dá člověk za cíl geneticky nebýt v budoucnu přes svoje geny. Ale stejnak nejvíc předá člověk do budoucna svim myšlením přes: praktické skusenosti, přes vědomosti, přes knížky, přes zážitky, přes hudbu, přes média, přes internet, přes řemeslnou práci. Tím vším zajišťuje pro další generace informace minulosti. A ty myslenky slova oni budou s nima pracovat v jejich priromnosti ale bude záležet na vícero faktorech které určí jejich vnímání. A nebo to snad tak není?“

„Smrt - jak ji známe - není zánik, ale zásadní proměna formy života z převážně tělesné na jinou, silně ovlivněnou faktorem konkrétní individuality - to jest vším, co jí v uplynulém životě předcházelo.“