Citáty na téma závoj

„Bohové zahalili lidský život hustým závojem.“

„Kdo přestal žít iluzemi, ten už nemá srdce, neboť náš cit, ať už jej vyvolalo cokoli, je nemyslitelný bez volnějšího či užšího vztahu k bližnímu. Jak se ale máme pro něco nadchnout, když poznáme, jak je to ubohé a pomíjivé? Člověk ztratí svůj cit, jakmile svět, v němž jediném se srdce může rozpínat, nechá padnout závoj, jakmile člověk přestane věřit v síly duše.“

„Žena má být zahalena tisíci závoji a pokaždé, když muž jeden sejme, má pod ním najít jiný, ještě krásnější.“

„BRÁNA NEVĚDĚNÍ

Když spočineme v Nevím,
vytvoří se v závoji iluzí naší mysli skulinka,
a může námi prostoupit celý Vesmír.

Nevědění není nevědomost.
Nevědění není hloupost.
Je to zvědavost. Je to úžas.
Je to stav, ve kterém se oddělené “Já” uvolní
v přítomnosti Velkého Soucitu.

Když Nevíme, může námi prostoupit unavené slunce,
explodující do červené a oranžové;
žlutý měsíc a bilion vzdálených hvězd,
tak vzdálených a přitom tak blízkých,
tak daleko a přitom Tady.

Vědění nás k tomu nemůže dovést.
“Já” to nedovede pochopit.
Tou bránou je NeVědění.

Otevřete se Měsíci.“

„Poklona je něco jako polibek přes závoj.“

„Krása je život snímající závoj ze své tváře. Avšak vy jste život a vy jste závoj. Krásné věci poznávají a vyhledávají, kdo jsou k tomu nadáni.“

„Nedovedu si představit obtížnější text, než je Shakespearův Hamlet. Význam a smysl Hamleta vám neustále uniká. Je to jako když byste zvedli jeden závoj ve snaze objevit, co je pod ním, najít ten význam, ale naleznete tam další závoj. A tak to pokračuje dál a dál. A možná právě v tomhle je jeden ze smyslů Hamleta.“

„Smuteční závoj je pavučina, do níž vdovy lapají nového manžela.“

„Nejsem velký fanoušek burky a celoobličejového závoje. Ale byl jsem nyní čtyři dny na Bad Gasteinu na dovolené. A přišlo mi legrační, jak policie kouká pod každý závoj turistek. Zákaz (závojů) nepodporuji. Co nejde, je pasová fotografie s celobličejovým závojem.“

„Utíkám a utíkám a závoj smrti, který se na mě celé měsíce lepil, se začíná trhat a klouzat pryč.“

„Závoj byl zdvižen a já už jsem nikdy neviděl nic stejně.“

„Proti tomu vyvinulo vědecké krédo naší doby pověrčivou fobii vůči fantazii. Skutečné je však to, co působí. Fantazie nevědomí účinkují – o tom není dovoleno pochybovat. I ten nejmoudřejší filosof může být dokonalou obětí naprosto pitomé agorafobie. Naše famózní vědecká realita nás ani v nejmenším nechrání před takzvanou irealitou nevědomí. Něco za závojem fantastických obrazů působí, ať už tomuto něčemu dáváme dobré nebo špatné pojmenování. Je to něco skutečného, a proto se také jeho životní projevy musí brát vážně. Napřed je ale třeba překonat tendenci ke konkretizování, jinými slovy, jakmile přistoupíme k otázce výkladu, nesmíme brát fantazie doslova. Ano, pokud fantazii právě prožíváme, musíme ji brát více než doslova. Když jí však chceme porozumět, nesmíme zdání, totiž fantazijní obraz, považovat za to, co působí z pozadí. Zdání není ta věc sama, ale pouze její výraz.“

„Při studiu myšlenek je potřeba mít na paměti, že trvání na věcné srozumitelnosti předmětů zkoumání bez citovosti, jako by byla závojem mlhy, zastírá složitost skutečnosti. Trvání na srozumitelnosti za každou cenu je založeno na čiré pověře ohledně způsobu fungování lidské inteligence.“

„Závoj byl zdvižen a já už jsem nikdy neviděl nic stejně.
(o svém mystickém zážitku, který změnil jeho nahlížení na svět)“

„Tma, kterou v dálce bílým svitem lže / pod černým nebem zatemněných hvězd, přistane smutku usoužené míst, / jak temné závoje nebo temno samo. / A v té tmě samo zdání světla křísí, / jak čára na tabuli přebíjí se ní. / To slepý čas, ach, slepý čas se šmátrá podzimem, / opřený o hůl bílé břízy.“

„Umění nachází svou vlastní dokonalost v sobě, nikoli mimo sebe. Nemá být posuzována podle žádných vnějších měřítek podobnosti. Je spíše závojem než zrcadlem.“

„Člověk ztratí svůj cit, jakmile svět, v němž jediném se srdce může rozpínat, nechá padnout závoj, jakmile člověk přestane věřit v síly duše.“