Citáty na téma koleno

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Dokud je válka, nesvléknu uniformu. Kromě toho mám úplně bílá kolena, a to vypadá v krátkých kalhotách strašně. Ale po válce pověsím uniformu na hřebík, odstěhuji se sem a vládu ať převezme někdo jiný. Jako starý pán budu psát své vzpomínky, obklopím se duchaplnými, chytrými lidmi a nebudu přijímat žádné důstojníky.“

„Život není jenom samí slunce a duha je to hodně zlý a drsný místo a i když jsi sebesilnější stráží tě na kolena a nechá tě klečet když to připustíš nikdo nerozdává tak tvrdý rány jako život ale nejde o to jak inkasuješ jde o to kolik ran uneseš a přesto se znovu zvedneš kolik ran dokážeš přijmout ale nezastaví tě jenom tak se vítězí“

„Život je jen malý pán co tě chce srazit na kolena aby ses mu díval do očí a je jen na tobě jak moc budeš vysoký.“

„Starý čechoamerický multimilionář se mi na gardenparty, kterou pořádal ve svém zámku se slzou v oku svěřil, že se mu splnil celoživotní sen - podařilo se mu získat garsonku na sídlišti v Butovicích s výhledem na Prahu, kde bude na stará kolena bydlet.“

„"Pracuj", pravili povaleči, "budeš si moci zaplatit životní pojistku, a nebudeš muset na stará kolena nic dělat."“

„Kleknul si na kolena a řekl: Mám cenu 6 milionů. Vezmeš si mě, potvoro? — tak jí Kurt požádal o ruku“

„Mám sen o přírodě, sen o panoramatu Edenu. Samozřejmě, že mohu vyhledat přírodu i tady, ale jen miniaturní a vyplácanou člověkem. Ne, já stojím na mírné hoře v hustém trávníku, povívaném větrem, a pode mnou se rozkládá nekonečná příroda, svět, pravý svět, jak byl před člověkem. Jak bych rozpřáhl ruce! Jak bych padl na kolena! Jak by se mi z očí vyřinuly slzy!“

„Emoční závislosti jest jak ta nejtvrdší droga lidskému srdci poznaná, avšak působí jako lehká, až přijde konec zjistí naše srdce, že ztratili jste úplně vše co se zdálo oku dokonalé, přitom oko bylo celou dobu slepé a srdce zoufalé. To rozum vás smete na kolena a rozdrtí ten zbytek co ve vás ještě jest, jako už ten suchý mrtvý list pod tíhou těžkého kamene, pod který jsme si bez rozumu sami lehli.“

„Kolena mohou slábnout - a slábnou - ala sranda musí bejt!“

„Když si klekám na kolena, není to kvůli modlení.“

„Mnohokrát mě na kolena dostalo silné přesvědčení, že nemám kam jinam jít.“

„Ženské plné koleno je druhé jméno Ducha svatého.“

„Jestli voda shnije, neuvidíš dna, ani kdyby bylo vody po kolena.“

„Nic nelámej přes koleno, nechej tomu čas, budeš obojí potřebovat“

„Ne vše se dá zlomit přes koleno!!!“

„Kdo před někým padá na kolena, musí být padlý na hlavu.“

„Čas jsou peníze. Ale zkuste si trochu času ušetřit na stará kolena.“

„Když se Milan Paumer jako jediný vrátil do vlasti, jakýsi stařík do něj prý píchal holí. Mašín své rozhodnutí nevrátit se do Česka zdůvodnil: „Abych toho hajzla zabil a rozšlapal na krvavou kaši, to mi za to nestojí, to nemám na starý kolena zapotřebí.““

„Jdi ze svých kolenou na kázání, a z kázání na svá kolena. Kázání nepřináší zdar proto, že není zaléváno modlitbami a slzami, a přikryto rozjímáním.“

„Někdy dojdu na to pole a padnu na kolena. Slyším, jak mi buší srdce, ale nechci ho slyšet. Nenávidím bušení vlastního srdce. Zní to na tom poli moc hlasitě. Padá k zemi. Vypadává ze mě ven. Ale pak se prostě zase vrátí.“

„Minulost drtí mě, sráží na kolena stále víc,
já udělala tolik chyb, ale tobě věřila jsem víš,
že děláš správné věci, že vycházíš mi vstříc.
Místo toho dnes neznáš slova útěchy,
Bavíš se na úkor cizího utrpení a bolestí.“

„Kolena, a ne rozum nebo pero, dají ovoce práci, kázáním a knihám.“

„Člověk není nikdy tak velký, jako když padne na kolena, aby pomohl dítěti.“

„Ostýchaví muži a nehezké ženy mají trpý úděl na tomto světě, kde je třeba hroší kůže, chce-li jím člověk projít s jakýmsi pohodlím. Tlustá kůže je věru naším mravním šatem. Bez něhož se nelze objevit v civilizované společnosti. Ubohý, udýchaný a zardívající se tvor s třesoucími se koleny a s nervózníma rukama je pro každého trapnou podívanou a ježto si neumí pomoci, čím dříve jde a pověsí se, tím lépe.“

„Z kolenou rovnou štěstěně na kolena.“

„Revmatismus. Metuzaléma bolela kolena při každé změně epochy.“

„Světlo ve fotografii, v černobílý fotografii, to je tak trochu, neříkám nevyzpytatelný, ale podivný kouzlo. Když jsem byl mladej, tak jsem byl mladej, tak jsem bez slunce nefotografoval. Myslel jsem si naivně, že to bez něj nejde. Samozřejmě že jsem později přišel na to, že to tak jednostranné bejt nemůže. Vono difúzní světlo vám navodí víc atmosféry, než to sluneční. Ve slunci to je efekt, který někdy může vyjít a jindy nemusí. Ale v difúzním světle se vám věci projeví asi tak, jako byste si na ně mohli máknout. Takže třeba takovej deštivej den, to je bašta! Dřív, když byl deštivej den, tak jsem od toho odešel. Řekl jsem si, že se to dělat nedá. Víte, světlo vás to naučí. Když to nebudete lámat přes koleno. Heleďte, slunce někdy tý fotografii prospívá. A někdy prospívá třeba déšť! Vona tam hraje velkou úlohu ta atmosféra toho světla.“

„Říká se, že vrátil Itálii důvěryhodnost, že Monti hovoří plynně anglicky, že je důstojný a vždy dobře oblečený. Jenže Italy srazil na kolena.“

„Nemusím ohýbat a uklánět svůj rozum, k tomu mi stačí kolena.“

„Utíkal do koupelny a tak tak stihl dopadnout na kolena do kajícné pozice před porcelánovým oltářem, než expresním výtahem dorazila večeře.“

„… potom brácha ten brovnink rozmontoval a už jsme to nedali dohromady, chtěli jsme se ze zoufalství zastřelit, ale nemohli jsme ten brovnink dát dohromady, to bylo naše štěstí, tak já jsem mohl kdykoliv přijít za slečinkama ke kostelu, vždycky jsem přišel nastrojenej, štráfový kalhoty, jak bankovní úředník a posadil jsem se na hilznu od minimaxu, jak diplomat, sluníčko svítilo a ty slečny ležely v plavkách na dekách, jako nějakej spolek 'Ctitelů slunce', bylo jich šest a ležely na znaku s rukama pod vytupírovanejma hlavinkama a dívaly se schválně do mračen, aby nechaly svoje tělička napospas mužskejm vočím, já, že jsem byl citlivej jak Mozart a ctitel evropský renesance, koukal jsem se jak krokodýl, jedním vokem do farní zahrady na pana děkana, a druhým vokem na ty nožky přehozený přes kolena, pořád ty krasavice houpaly kotníčkama a po mně lezli mravenci, komupak se to stane, aby byl s tolika krasotinkama? to jedině císař, nebo sultán, a tak jsem těm kráskám vypravoval, jak jsem měl příjemnej sen, jak se mi zdálo, že pekař sází do pece chleba a to je výhra na los, ale já los nemám, ovšem pekařství jako takové ve snách viděti, to znamená noční radovánky, ale co z radovánek?…“

„Muslim má čtyřikrát denně provádět svůj namáz. Hinduista by měl čtyřikrát denně usednout k meditaci. Křesťan by měl čtyřikrát denně padnout na kolena, modlit se k Bohu a potom číst Bibli.“

„Cenu (Česká hlava) dostávám na stará kolena. Znamená to především, že na parte bude o několik slov víc.“

„Je to našeho stolaře z druhého kolena kovář.“

„Dopadneš li na kolena tak se nadechni vstaň a VYHRAJ TO!!!“

„Na stará kolena jen doma hraju na klasickou kytaru sám pro sebe, lidi s tím neotravuju.“

„Srdce není koleno nedá se ohnout.“

„Šetříte-li na stará kolena, dejte pozor, aby vám mladá kolena úspory neodnesla.“

„Život je jako odřené koleno, někdo u něj pláče jiným to nevadí a druzí potřebují náplast - smrt.“

„Mnohokrát jsem padl na kolena z přesvědčení, že už nemám kam jít. Moje vlastní moudrost a moudrost všech kolem mě mi ten den připadala nedostatečná.“

„Jak důležitá je rodina pozná teprve ten, kdo zůstal na stará kolena úplně sám.“

„Á 😯vidím a cítím tolik života ve všem okolo sebe i ve svich žilách to je sílá. Tolik života proudící v krvi dech a tlukot srdce.Život voda hmyz zvuky vůně vzduch civilizace chaos myšlenek měnící se svět v okamžiku vteřin okamžiků. Nechapu proč ale nemůžu přestat se cítit v tomto pocitu. Tak nák příliš povznésle vždyť už můžu jen umřít už můžu jenom cítit se hloupě jako blbec tolik chyb tolik lítost tolik citu tolik slov tolik mnoho citovích pohledů na život kdo jsem. Bloudící duše tmou ve svém zmatku cítění kam duši plout kam se hnout co udělat mám nevím netuším. Ta síla všeho napojení možností pár však předemnou mlha šedivá života zkušenosti zlých mě svírá do svích čelistí času smutku. Oči zavírám na kolena padám už není síla už se vzvládám. Pokračuj v cestě ozve se z nebe. Ukažu prostředníka trhni si Bože radši mě ukaž cestu mlhou mich splínů v mém okamžiku. Bůch odpověděl drž se dobrých lidi děvče a zlé lituj z jejich bezduchosti a bezcitnosti. A já to se ti to relaxuje tam na hoře co.? Bůch odpoví: jó kežby občas mě ta věčnost sere tak se učím jiné víře proč jen já bych měl vědět všechno když jiní vědí líp než já co je krásnějšího na světě.“