Citáty na téma všednost

„Smrt se stala všední a snadnou. Každý ji může mít, každý z nás. Ale láska - kdo může mít lásku?“

„Ono totiž není šedivých dnů, které bují svou všedností. To jsou jenom unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost.“

„Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život.
Nauč mě umění malých kroků.

Učiň mě hledajícím a nalézajícím,
učiň mě sebejistým v pravý čas.

Obdař mě jemnocitem,
abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.

Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem
a rozumně si rozdělil své dny, abych neprospal záblesky světla a vrcholy
a abych aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek.

Dovol mi přesvědčit se o tom,
že snít o minulosti či budoucnost mi nepomůže.

Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší,

pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.

Chraň mě před naivní vírou,
že v životě musí jít všechno hladce.

Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky,
neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života,
že díky jim rosteme a dozráváme.

Připomínej mi,
že srdce se často staví proti rozumu.

Pošli mi v pravou chvíli někoho,
kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou.

Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši,
projev Tvé lásky, přátelské echo, a aspoň tu a tam náznak,
že budu užitečný.

Vím, že mnoho problémů se řeší neděláním.
Dej, abych dokázal čekat.

Ať vždycky nechám Tebe i ostatní dohovořit.

To nejdůležitější si člověk neříká sám,
to nejdůležitější mu bývá řečeno.

Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství.
Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.

Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo,
kde mohu zanechat balíček dobra,
slovy či beze slov.

Chraň mě před strachem,
že bych mohl promarnit svůj život.

Nedávej mi to, co si přeji,
ale to, co potřebuji.

Nauč mě umění malých kroků.“

„Nehněvat se, to prozrazuje někdy spíš duševní netečnost než vážnou povahu, avšak držet na uzdě své city a svůj jazyk, když jsi rozhněván, nebo i mlčet a mít ve své moci svá duševní hnutí a své rozrušení, to svědčí o nevšedních schopnostech, když už ne o dokonalé moudrosti.“

„Chceme-li se přiblížit pravdě, musíme se v první řadě vzdálit všednímu životu.“

„Dvojice - to jsou dva lidé, kterým se daří dobře až večer. Partnerství začíná ráno a trvá celý den. Partnerství řeší všední, banální, nudné, trapné a tísnivé otázky - rozpočet, nákupy, zmatky, únavy, opravy bot či vymalování bytu, ledacos a všechno.“

„Filozofie je určitá rétorika, určitý literární žánr, jehož cílem je probudit v člověku nedůvěru k vlastnímu všednímu dni.“

„Měla nevšedního manžela. Viděla ho jen v neděli.“

„Náhoda je květ poezie na stromě všedního života.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Připadá-li ti tvůj všední den ubohým, nestěžuj si na něj. Stěžuj si na sebe, že nejsi dost silný, abys přivolal svá bohatství. Tvořivému člověku není nic nuzné, ani žádné místo ubohé a lhostejné.“

„Ve všedním skutečném světě nejsou zlí trestáni a hodní odměňováni. Úspěchu se dostává silným, neúspěch stíhá slabé.“

„Příliš často dovolujeme všedním věcem v životě přerůst lepší stránku naší povahy, a proto je třeba, abychom aspoň jednou denně četli pár veršů, zazpívali si nebo se podívali na obraz.“

„Všichni lidé usilují nejen snížit vynikajícího člověka na úroveň svého vlastního chápání, ale dokonce se pokoušejí srazit ho k sobě pod nohy do onoho lepkavého bláta, které sami nadělali a pak ho pojmenovali všedním životem.“

„Touha pohlaví je hlad. Co s hladem? Musí být ukojen. Třeba byl ukojen blátem. Je to tak všední, tak přirozené. Jaký to nepěkný obraz člověka!“

„Proto jsou svátky tak vzácně nevšední, že v dlouhé řadě dnů, ční mezi všemi…“

„(O snech)… Tvrdím, že v devadesáti devíti případech ze sta jsou sny šmízo, brak, haraburdí, veteš, zadina, šmejd a plevel, které nestojí za fajfku tabáku. Jsou sice virtuosové ve snech, jako například pan K. M. Čapek-Chod, kterému se zdá, co si před usnutím umíní, takže si může předem udělat koncertní program snů na celou noc; ale my všichni ostatní si dnes upřímně řekněme, že za rok tak dva tři sny se povedou a stojí za to, aby si je člověk pamatoval, ale jinak že máme sny tuctové, plytké, všední, směšné, nicotné, pitvorné, trapné, nestydaté, nemotorné, jaklové a nedůstojné. A krom toho popletené, nesmyslné, stokrát opakovené, děravé, nejasné, zločinné, nudné, šmírařské a nejapné. A nadto ještě hloupé, bez děje, nastavované a mrzké a pokořující; a nás vůbec nehodné.“

„Při zápase se neustále pokoušíte odvracet své všední slabiny, potlačovat své lidské city. Čím více je potlačíte, tím větší máte šanci na výhru, pokud jste tvrdě trénovali a rozdíl v talentu není mezi vámi a vaším soupeřem příliš veliký.“

„Mám nevšední proslulost jediného člověka, který doposud opustil Stones a žije.“

„Každému není dáno až do konce milovat. I největší láska otupí své ostří drobným štestím všedního dne.“

„Mám odpor k davům, straním se všednosti.“

„Každý den je všední, až jednou všedním přestane být“

„Všední, obyčejné štěstí mě nijak nehřeje. Co je to za štěstí, nevyvolává-li závist a žárlivost?“

„O nevšední ženu se ucházej všedním způsobem. Bude jí to nevšední.“

„V jiných dobách bývali hrdinové oslavováni pro tak všední ctnosti jako odvaha, štědrost, chytrost, věrnost a víra, ale kam mi paměť sahala, sotva kdy pro sebejistotu. Jenže v naší neklidné éře, kdy většina z nás ani neví, kde vlastně stojí, a nemůže s určitostí říct, zda stoupáme či klesáme, zda postupujeme vpřed nebo vzad, jsme-li milováni či nenáviděni, zbožňováni či opovrhováni, nabývá sebejistota přednostního významu.“

„Můj život byl fantastický, protože byl všední.“

„I nad celým oceánem rozlitého mléka dokážeme prolévat slzy pouze dočasně - má-li být život snesitelný, všechno mimořádné se musí stát všedním.“

„Někdy děláme šílené věci, jen abychom se vymanili ze světa všedního dění.“

„Nedostatek a nemoc jsou příliš všední v mnohých postaveních životních, aby zasluhovaly více povšimnutí, než se zpravidla dostává nejobyčejnějším měnivým příhodám v životě lidském.“

„Žena ve skutečnosti představuje všednost života, je v ní pošetilost, opatrnictví, přízemnost, nuda.“

„Šťastní lidé, kteří dovedou vidět krásu v místech všedních, kde jiní nevidí nic Všechno je krásné, důležité je jen umět to vystihnout.“

„Stupeň přátelství zvaný křehký, je-li jeho předmět osoba chudá nebo všední, a důvěrný, je-li ta osoba bohatá nebo slavná.“

„Radost z malých věcí, láska k malým věcem. - Ale ať dovedeš milovat také ty veliké! Malé věci bez měřítka zadního plánu velikosti nemají než všední, nicotný a hlavně lhostejný rozměr.“

„Dočasné odloučení je dobré… i věže se zdají zblízka přikrčené, kdežto malé a všední věci příliš narůstají, pozorujeme-li je bez odstupu. I s city je tomu tak.“

„Všední pravdy říkají jen idioti a géniové; průměrní lidé se jim vyhýbají a hledají vždy jen to originální a výstřední.“

„V počátcích všech vědeckých pozorování jsme při hledání rozumného vysvětlení jevů vystačili s pouhou intuicí, založenou opravdu jen na prosté zkušenosti s všedními objekty. Ale jak se snažíme vypracovat lepší popis naší zkušenosti, která začíná zahrnovat stále širší rozsah jevů, přestávají být naše vysvětlení jednoduchá a stávají se tím, co nazýváme zákony. Často se zdá, že jsou čím dál nerozumnější a stále více vzdálené od toho, co považujeme za zřejmé.“

„Nikdo nemusí přemítat o tom, jaká je Boží vůle: ta se jasně jeví v každé situaci našich dnů, pokud jen se naučíme hledět na všechno tak, jak to vidí Bůh a jak nám to sesílá. Pokušení tkví v přehlížení těchto věcí, poněvadž jsou stále stejné, banální, fádní a všední, a v hledání jiné, vznešenější Boží vůle kdesi mimo tuto hmotnou skutečnost, jak by to lépe odpovídalo našim vlastním představám o ní.“

„Život je všední, to jen romanopisci z něho činí patetickou komedii. Smrt je vždycky jen smutná. -str.53“

„Kdyby člověk myslel jen na všední realitu, život by neměl smysl. Z pohádek se učíme dvě základní věci: optimismus a smysl pro humor.“

„Dělám všední dojem velkoleposti.“

„Manželku musím vyhledat ve všední den, ne v neděli.“

„Středně všední člověk se může vytratit nepozorován. Známý a slavný je na tom mnohem hůř.“

„Doktoři a dobří příbuzní způsobí konečně, že lidstvo otupí, všednost bude pokládána za geniálnost a civilizace zahyne.“

„Jestliže se vůle zaměří na nějakou věc, která sama o sobě odporuje lásce, jež nás směřuje k poslednímu cíli, už tím se hřích stává smrtelným, … ať už je namířen proti Boží lásce, jako např. rouhání, křivá přísaha, nebo proti lásce k bližnímu, jako například vražda, cizoložství. Když se vůle hříšníka obrátí k nějaké věci, která v sobě nese nepořádek, ale není namířena proti lásce k Bohu nebo bližnímu, je to hřích všední, jako např. prázdná slova, nevhodný smích.“
Cum enim voluntas fertur in aliquid quod secundum se repugnat caritati, per quam homo ordinatur in ultimum finem, peccatum ex suo obiecto habet quod sit mortale. Unde est mortale ex genere, sive sit contra dilectionem Dei, sicut blasphemia, periurium, et huiusmodi; sive contra dilectionem proximi, sicut homicidium, adulterium, et similia. Unde huiusmodi sunt peccata mortalia ex suo genere. Quandoque vero voluntas peccantis fertur in id quod in se continet quandam inordinationem, non tamen contrariatur dilectioni Dei et proximi, sicut verbum otiosum, risus superfluus, et alia huiusmodi.

„Jestliže vražda takového člověka, ministerského předsedy, nezpůsobí, že se rozechvějí všechna vlákna naší národní existence, jestliže to námi neotřese až do nejhlubších základů, jestliže nezvrátíme toto prokletí, nevykořeníme tuto rakovinu a neskoncujeme s touto skupinou šílených fanatiků – známkou hanby pro náš národ –, jsme, Bože chraň, v nebezpečí, že se staneme svědky toho, jak se bude tato noční můra opakovat. Bojím se. Bojím se a jsem rozhněván, protože nevidím, že by otřes z této vraždy zapůsobil plně na tento národ. Zdá se, že trauma rychle ustoupilo nárokům všedního dne. Je to, jako by strašlivá lekce nebyla vstřebána, jako by se národní zpytování svědomí prostě zastavilo v určitém okamžiku a lidé se vrátili ke každodenním starostem. Ohně zkázy již hoří na okraji tábora. Jestli si společně nepospíšíme uhasit je, zničí nám celý náš dům.“

„V životě jsem nikdy nikomu nezáviděl, spíš jsem schopen velkého obdivu k výlučnosti a výjimečnosti. Možná je to tím, že mám své kořeny na vesnici. To vesnické klukovství strašně pomáhá nehrát si na důstojnost. Neoblékat si ráno se sakem podobu na celý den, protože stejně nakonec každý pozná, že je to póza. Herec by měl být ve všedním životě svůj, aby mu zbylo dost sil, až se večer rozevře opona.“

„Všednost s sebou nese tu nabídku i tu možnost, že člověk zapomene na všechno ostatní. To je pravda, nad kterou by ale člověk neměl žasnout. Co je negativní, to je konzum. Konzumování života s tím, že člověk tím soustředěním se na konzum toho, co se mu nabízí, zapomíná na to, že je člověk.“

„Drobné valounky štěstí nelze objevit jinak než trpělivým prosíváním všednosti.“

„Ve skutečnosti chci psát tak, aby se některé věci, co se zdají být fantastické, magické, prostě neskutečné, nacházely vedle toho, co je všední, a aby to čtenáře příliš neudivovalo. Je to takové místo pro malý zázrak.“

„Móda je brnění, díky kterému přežíváme realitu všedních dní.“

„O historickém románu dalo by se mnoho povídati a disputovati. /…/ Než tolik myslím, pokud historický román vyhoví modernímu pokroku ve vědách a umění, pokud především bude šetřiti plné pravdy a pravdivosti, ovšem na umění nezapomínaje, potud bude vždycky oprávněn a udrží se přese všechny útoky, tak jako že pravá historická malba nedá se zapuditi a zničiti třeba sebe věrnějším malováním všední a sprosté přítomnosti. A pak /…/ nám jmenovitě je nezbytně třeba živého připomínání naší minulosti. To nás sílí, osvěžuje, vzpružuje. Litujeme sice, že tu tam se někdo při tom nudí; ale sta srdcí se při tom zahřeje a rozehřeje. — /…/ Je pravda, najdeme mnoho tendence – /…/ Ale nejen u nás, jinde také. A také pravda, že jí začasté umění trpí. Ale jsme v zápase, a bojujeme o život. A život národa nade všecko. Pro něj musí všecko zápasit, i umění.“

„Rád si zaexperimentuji. Mám například verš Z jalové krávy tele vytáhlitelé, ze všednosti vykupitelé… Neologismům se nebráním, ale čeština jako jazyk pro básníky – to je poklad.“

„O historickém románu dalo by se mnoho povídati a disputovati. /…/ Než tolik myslím, pokud historický román vyhoví modernímu pokroku ve vědách a umění, pokud především bude šetřiti plné pravdy a pravdivosti, ovšem na umění nezapomínaje, potud bude vždycky oprávněn a udrží se přese všechny útoky, tak jako že pravá historická malba nedá se zapuditi a zničiti třeba sebe věrnějším malováním všední a sprosté přítomnosti. A pak /…/ nám jmenovitě je nezbytně třeba živého připomínání naší minulosti. To nás sílí, osvěžuje, vzpružuje. Litujeme sice, že tu tam se někdo při tom nudí; ale sta srdcí se při tom zahřeje a rozehřeje.“

„Jinak obracím pozornost k všednímu životu a zajímám se o nejobyčejnější lidi, protože míním, že jen oni jsou normální.“

„Vpravit moudrost do slov není až tak těžké - mnohem těžší je vpravit ji do svého každodenního, všedního života.“

„Malba je věčným hledáním a nalézáním, současně však i prací všedního dne a také tajemstvím.“

„I největší láska otupí své ostří drobným štěstím všedního dne.“

„Riziko a nevšednost jsou na umění to zajímavé.“