Citáty na téma zášť

„Hle, jakou metlou nebe trestá zášť! Skrz lásku zahubilo vaši radost…“

„Svět je holé šílenství. Člověk se rodí v okovech. Do světa zášti a zla. V chladu – hledá si cestu za hnitím. Málokdo touží stát se zabijákem, ale málokdo odmítne zabíjet. Bez konce táhne zlo dějinami.“

„Zášť, pomstychtivost a žárlivost jsou prudké jedy, otravující vše, co je v nás dobré a ušlechtilé a působící tak zhoubně jako arzenik na naše tělo.“

„Chtít být výjimečně inteligentní, je jako kdyby se člověk chtěl stát dobrovolně osamělým v naší závistivé a chorobné společnosti. Vlastník je zpravidla odsouzen za svou jinakost, protože jakákoli odlišnost ve společnosti průměrných, které spojuje banální systém, daný řád, konvence, vzbuzuje nepřejícnou nevraživost, zášť, nedostatečné pochopení, uštěpačnou bezohlednost, ba dokonce fyzické či psychické násilí. V každém případě sama inteligence, obzvlášť velmi vysoká, bývá hodnotnou překážkou k dosažení vnitřní vyrovnanosti a šťastného života, zejména příčinou nadměrně funkční mysli a nevědomé přednosti rozumu před emocemi.“

„Každá osoba si vždycky vybírá nějakou jinou skupinu ubožáků, aby si na nich kolektivně vybíjela nahromaděnou zášť.“

„Mít nepřátele je úplně zbytečné. Když jde do tuhého, vraz mu jednu, nebo on vrazí jednu tobě, ale nikdy k němu nechovej zášť. Vyřiď si to s ním jednou provždy a odpusť.“

„Dokud máš dobré srdce, sklízíš posměch. Přestaneš-li je mít, sklidíš zášť.“

„Zášť se chechtá, štěstí se usmívá.“

„Hněv mine rychle, záští dlouho vytrvá.“

„Králové pronásledují své šašky jen z konkurenční zášti.“

„Lidi jsou tu, jen lidi se říkat jim nedá. / Ani zášť, ani smích. / Marně v lhostejných tvářích jsem náznaky hledal, / že bych byl jeden z nich.“

„Zášť - zatajený hněv, ale mnohem zarputilejší.“

„Neodsuzujme dnes jeho vrahy. Co víme o bezuzdné nenávisti, kterou k nám pociťují? Osm let žijí v uprchlických táborech v Gaze a přímo před očima mají, jak měníme půdu a vesnice, kde žili oni a jejich předkové, ve svou vlastní zemi. Měli bychom požadovat odplatu za Ro'iovu krev ne na Arabech z Gazy, ale na sobě samých, za to, že zavíráme oči nad svým krutým osudem a nad úlohou naší generace. Jsme sice generací osadníků, ale bez bojové přilby a hlavně pušky nebudeme schopni vysadit strom, ani postavit dům.
Nebojme se pohledět na zášť, provázející a stravující život stovek tisíců Arabů, kteří sedí všude kolem nás a čekají na chvíli, kdy budou moci vztáhnout ruku po naší krvi. Neodvracejme zrak, protože to by oslabilo naši ruku. Takový je osud naší generace. Máme jedinou volbu: být připraveni se zbraní v ruce, silní a rozhodní, jinak nám meč vyklouzne z ruky a naše životy budou vážně ohroženy.“

„V téhle zemi sebou všichni navzájem pohrdají. Kde jinde najdete v novinách tolik útoků a pomluv? A co teprve intelektuálové? To jsou třída sama pro sebe. Živí v sobě nesnášenlivost a nepřátelství, jejich rozhovory jsou plné posměšků, zášti a zlomyslnosti.“

„Není vášně silnější než láska obrácená v zášť a běsu většího než hněv ženy zhrzené.“

„Zloba, závist, zášť jsou ubohé blbosti.“

„Závisti, zášti dle potřeb,
může být dobrý i pohřeb?“

„Ti, kdo se zbaví myšlenek na zášť, jistě naleznou klid.“

„Zášť chovám k sprostému davu a straním se ho.“

„Je bezpečně zjištěno, že vražda je dílem teroristické bandy, kterou organizoval zločinec, najatý západními imperialisty, vycvičený v bavorském středisku profesionálních diverzantů a poslaný ze zahraničí do naší země, aby tu osnoval teroristické činy. Tento odchovanec amerických gansterů nalezl pomocníky v řadách vesnických boháčů, jež mamon zbavil lidského srdce, duše i svědomí a z nichž třídní zášť a smrtelná neávist proti socialismu učinila zločince schopné i vraždit.“

„Podivná věc, není u nás strany politické, sebenepatrnější, která by měla ve svém programu antisemitismus, nenávist rasovou, a záští rasové; a bývá to často uváděno jako naše politické plus před jinými zeměmi… a naše republika platí ve střední Evropě za zemi přímo filosemitskou… Žije tedy ve skrytu duše našich lidí nenávist k Židům, která propukne v příhodnou chvíli a zatemní jinak případ jasný, jako že dvakrát dvě jsou čtyři? Co mne děsí je právě ta skrytost…“

„Ano, bylo mi asi čtrnáct let, když jsem poznal, že jsem rozpolcen rozpolceností světa. […] Strašný i krásný žal mě z toho přepadl. A umíněná láska a umíněná zášť. Nezáleží na tom, zda jsem si tenkrát rozuměl, jak na tom nezáleží dnes. Záleží a záleželo na tom, že jsem se rozhodl hledat ve světě lidi, jež jsem poznal v království dětství, a odvracet se od těch, kdož se pro zchladlé srdce sami odvracejí od dětí malých i těch velkých. Myslím, že toho dne se ze mne stal spisovatel.“

„Nechovám vůči Američanům žádnou zášť, ale nehodlám jim poklonkovat.“

„Pokud je to možné, neměli bychom chovat zášť vůči nikomu.“

„Zloba, závist, zášť
má z mimiker plášť.“

„Budou vás moci označovat za snílky, protože věříte v nové lidství, které nepřijímá nenávist mezi národy, nepovažuje státní hranice za bariéry, a nesobecky a bez zášti střeží vlastní tradice. Neklesejte na mysli. Svým úsměvem a svou otevřenou náručí hlásejte naději. A budte požehnáním jediné lidské rodiny, kterou tady tak dobře reprezentujete.“

„Jen zášť, smutek a zklamání zatím co druzí byli šťastní, měly možnosti a žili své sny. Výhodou lidskosti ale je že dává naději i těm co vůbec neví o čem naděje a lidskost vůbec je.“