Citáty na téma dřevo

„Staré dřevo k spálení, stará kniha ke čtení, staré víno k pití, starý přítel k vyprávění.“

„Santalové dřevo, dřevo aloe, modrý lotos, rozkvetlý jasmín - i mezi těmito voňavými věcmi je ze všeho nejlepší vůně čestného jednání.“

„Dýmka je kus páchnoucího dřeva, na jejímž jednom konci je oheň a na druhém blázen.“

„Stejně jako je lepší k pálení staré dřevo, k projížďce starý kůň, ke čtení stará kniha a k pití staré víno; je třeba si přát mít staré přátele.“

„Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou.“

„Staré dřevo nejlépe hoří, staré víno se nejlépe pije, starému člověku nejvíce věř, starého autora nejraději čti.“

„Někdy se anděl na nás hněvá,
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového.“

„K topení je nejlepší staré dřevo, k pití staré víno, k důvěrným sdělením staří přátelé a ke čtení staří autoři.“

„Ze dřeva lze vyrobit ledacos. Jen ne stromy.“

„Ne z každého dřeva může být fládr, ale z každého člověka se může stát člověk.“

„Já však původ vidím v uctívání učení- uctívám les, který mi dá dřevo pro stavbu domu, zahřeje v zimě, skrývá potravu. Uctívám zvěř protože mi dává maso, kožich aj, uctívám šelmy pro schopnosti lovu. Uctívám moře pro moře ryb atd atd atd.
Čas plyne a lidé usazení v místě, mají čas přemýšlet nad mementem jednoduchých otázek jako jsou, proč, kvůli čemu, jak atd. Svět dostává pozemské hranice a člověk hledí vzhůru, noc co noc pozoruje hvězdy, planety, každé ráno uctívá slunce, které nese život a večer nechá zemi spát. Už jen krok zbývá k vyznávání bohů.
Pohádky a příběhy které si lidé generačně předávali a mísili k nim nové, brzy opomněli na původce a hle vznikla božstva. Bůh tedy znamená vědět a propagace i znásilňování druhých svými božstvi je dle mého názoru nejvíc stupidním počinem v historii lidstva. Je to jako by se sešli jednotliví kuchaři ze všech koutů světa a hlásali, že právě jejich kuchařka (kniha) je ta jediná správná a pokud nepřijmeš tato slova, mám ve jménu spisovatele mojí knihy právo tě donutit přijmout mou knihu za vlastní i za cenu, že tvou knihu spalím a zabiju každého kdo tvou knihu četl, vlastní či zná její obsah. Některá náboženství jsou jsou k druhým tolerantní, ale pokud přečtěte vše, co se o daném náboženství píše, zjistíte že pravá příčina je v aroganci a v opovrhování náboženstvích jiných.
Co mi z toho tedy vyplývá? Náboženství je stupidní přežitek a špatného chápání významu slova Bůh, tedy vědět. Přijde mi, že na téhle planetě neví už nikdo nic a je úplně jedno, že se píše rok 2016 neboť inelekt lidstva zamrzl již dávno a není cesty ven.
Pro mě tedy Bůh je výsměchem pravému významu slova a dokud to lidstvo nepochopí nikdy se neposune vpřed a možná lépe ať vyhyne…“

„O depresi
Sem mladý člověk mladá duše ale život se semnou nikdy nesral ne neexistovalo protože jsem byla z mého života zvyklá že jsem i přes absolutní únavu psychickou a fyzickou a totální vyhoření a zlomenost. Musela v mrazu vozit dřevo z venku do kotelny protože niko jiný neměl čas a tu dobu mě moje okolí hodně zneužívalo a ničilo mě psychicky toxický manipulátoři líní tirani sebestřední co jim bylo úplně jedno jak se cítím psychicky. Tehdy když jsem brečela a cítila takovou zlost na život a moje tělo chladlo schladla i moje zlost a krutost z života jsem si cosi uvědomila. Můžu to změnit ten přístup nenechám se zlomit vším krutým co mě sakra sere nejsem pán své bolesti a zlomenosti. Jsem silnější chytřejší citlivější prozíravější laskavější pracovitější přemýšlivější a jsem dobrej člověk. Nenechám se už ani chvíli ničit svojí psychiku zlíma krutýma slovama mích rodičů oni mě neznají a neváží si mě ale přesto je mám ráda díky nim jsem silnější a lepší člověk. Protože díky nim jsem se naučila hledat na věcech a všem to dobrý aby mě každá kladná myšlenka byla světlem ve dnech bolesti jejích krutých slov aby mě nemohlo nic položit a zlomit a mohla jsem s rovnýma zádama a sílou v myšlence říct: Osude jsem ti vděčná za tu všechnu bolest našla jsem v sobě sílu sice sem stále zlomená protože taková je moje povaha ale cítím se silnější. Tak jsem překonala deprese a taky tím že jsem poslouchala zůzné druhy hudby vykreslovala mandaly a psala si deník kde jsem to všechno podrobně popsala a přemýšlela nad tím jak tu situaci můžu přežít abych se z toho nezcvokla a tak mě to neničilo. Nakonec jsem opevnila svojí mysl a ignorovala ty krutá zlá slova pochopila jsem totiš že já mám problém ale oni mě zneužívají a chovají se ke mě zle protože mě fakt vůbec nechápou. Prostě jsem řekla: Nechápete mě a já vám to nedokážu vysvětlit ale pokud mě neprestanete srát a bejt na mě tak hnusny tak z vás zešílím nechte mě napokoji.Řvali na mě vstekali mluvili sprostě kritizovali říkali všechny věci co jsou na mě špatný snažili se mě psychicky zlomit A já v duchu si říkala Mám vás ráda ale fakt mě děsně serete a lamete moje sebevědomí odpouštím vám jsem vděčná za to že vás mám ikdyž jste fakt zlí monstra já věřím ve vaše dobro a nikdy nepřestanu. A tak jsem našla svoje dobro a pochopila co je krutost života. A naučila se obrnit dobrýma myšlenkama proti těm zlim. A vážit si sví jedinečnosti a svého dobré snahy se nevzdat a najít v sobě energií myšlenku která mě zachrání před bolestí temnotou všeho.“

„Divoch se klaní před modlami ze dřeva a kamene, civilizovaný člověk před modlami z masa a krve.“

„Loukoť, dřevo ohnuté v kolo a v té poloze zatvrdlé, snáze se zlomí, než zase narovná…“

„Láska se zrodila, aby se toulala světem a neustále se vzrušovala jeho kouzlem; ne aby dřepěla doma za pecí a vysušovala se jako syrové dřevo. Je to vlastně přelétavý pták, který na chvilku u každého spočine.“

„Anekdota nevyrůstá na tvrdém dřevě života, nýbrž bují na jiné anekdotě, proto anekdoty často kolují v celých trsech nebo shlucích.“

„Umění se odlišuje od přírody jako tvoření od činnosti, a produkt nebo důsledek umění jakožto dílo od produktu přírody jakožto účinku. Přísně vzato bychom měli nazývat uměním jen vytváření ze svobody; tj. z libovůle, která vychází z rozumu. Neboť, ačkoliv produkt včel nazýváme uměleckým dílem, děje se to jen kvůli analogii s ním; jakmile si totiž uvědomíme, že svou práci nezakládají na žádné vlastní rozumové úvaze, řekneme hned, že je to produkt jejich přirozenosti a jako umění je to připisováno jen jejímu tvůrci. Když při prohlídce bažiny, jak se to tu a tam stane, narazíme na kus osekaného dřeva, neřekneme, že je to produkt přírody, nýbrž umění; jeho vytvářející příčina si myslela nějaký účel, kterému tento kus dřeva vděčí za svou formu. Jinak vidíme umění snad také ve všem, co je uzpůsobeno tak, že představa toho musela v jeho příčině předcházet před jeho skutečností, aniž by však touto příčinou mohl být její účinek myšlen; nazveme-li však něco vůbec uměleckým dílem, abychom je odlišili od nějakého přírodního účinku, rozumíme tím vždy dílo člověka.“

„To nemůže nikdy fungovat,“ prohlásil Mrakoplaš. „Tím chci říct, že ona je žena a ty jsi, no, ty jsi -“ Na okamžik se zarazil. „No ať jsi co jsi, jsi koneckonců dřevo. Nikdy to nemůže fungovat. Lidi by
vás pomluvili.“

„Krása bez půvabu je jako háček bez dřeva.“

„Obraz "Borový les" upoutával pozornost svým rámem z červeného dřeva.“

„Ne každému dřevu dáno býti fládrem.“

„Co chytrého k vám může přijít od černé truhly s odpornými papírovými ozdůbkami, které tečou z okraje víka po celém jeho obvodu jako krajkový lem na punčochách nejprodejnější děvky? Takové rádobyelegantní rakve by se měly zakázat. Jsou nedůstojné. Poctivá bedna z poctivého dřeva by byla pravdivější.“

„Kdyby nějací kanibalové navštívili naše moderní vědecké mučírny, museli bychom se my, křesťané před nimi propadnout studem. Ale přesto s povzneseným úsměvem provádějí naši křesťanští studenti tento zlořád, ze kterého by i divoši měli hrůzu. Kdo proti tomu neprotestuje ze soucitu se zvířaty, ten musí protestovat v zájmu člověka. Protože toho taková cvičení niterně poškozují. Vždyť aby mohl člověk zacházet se zvířaty jako s necitelnými kameny nebo kusy dřeva, musí v sobě nejdříve usmrtit srdce.“

„Zabýváme se ještě problémem modlářství my? Jedině když zjistíme, že nějací „primitivové" uctívají ka­menné a dřevěné modly. Jsme přesvědčeni, že my sami jsme něco takového dávno překonali, poněvadž nevidíme ve společnosti uctívání žádných tradičních symbolů modlářství. Zapomínáme, že podstatou modlářství není uctívání té či oné modly, ale že jde o specifický lidský postoj. Tento přístup lze popsat jako zbožštění věcí či částečných aspektů světa a pod­řizování se takovým věcem. Opakem je přístup, kdy věnujeme život uskutečnění nejvyšších principů lid­ské existence, lásce a rozumu, abychom se stali tím, kým potenciálně jsme, bytostí stvořenou k podobě Boží. Modly nejsou pouze sochy z kamene či dřeva. Slova se mohou stát modlou a stroje se mohou stát modlou. Také vůdci, stát, moc a politické skupiny se jí mohou stát. Věda a názor druhého člověka se mo­hou stát modlou a pro řadu lidí se stal modlou Bůh.“

„Čím dále v les, tím více dřev.“

„Tančit naučím i dřevo.“

„Dřevo praská a srdce se lámou,
stejně tak i růže vadnou a lidé chřadnou.“

„Cenzor je dřevo tužky, jež prorostlo do člověka, nebo člověk, který se proměnil v tužku, je to krokodýl, číhající na břehu ideového proudu a ukusující hlavu literátům, kteří v něm plavou… Cenzura je mladší ze dvou ohavných sester - starší se jmenuje Inkvizice.“

„Odstraň z ohniště dřevo, chceš-li uhasit oheň. – Abstrahe ligna foco, si vis extinguere flamen.“

„Jsou někteří jako koza, ježto hlozí kůru, ale dřeva nechají; tak kteří čtou samu literu, ale což se zavírá v liteře, nesoudí toho.“

„Budeme-li to porovnávat a navzájem třít jedno o druhé, snad dosáhneme toho, že spravedlnost vyšlehne, jako když se třou dřeva.“

„Vědění se dovršuje jenom dílem. Vědění - dřevo a dílo - plody.“

„Lidé jsou jako tužka, nezáleží na tom z jakého dřeva je vyrobená, ale záleží na její tuze.“

„Staré dřevo dělá dobrý oheň.“

„Režiséři hraného filmu zřejmě závidí Trnkovi slávu. Nejeden z nich se pokouší udělat filmovou hvězdu ze dřeva.“

„Pohotovostní pluk přijel, až když byl pozván hlídkou. My jsme přijeli až do toho nejprudšího, co se tady dělo. Stáli jsme v postranních ulicích, neviděli jsme, kolik je tady lidí, jaká síla, co na nás má ta opozice připravený, prostě jsme šli do něčeho, aniž jsme věděli, co na nás čeká. Až když jsme nastoupili na Václavské náměstí, tak jsme viděli, kolik je tady lidí, jaká je síla, a až tady jsme se dozvěděli konkrétní povely. Struktura celého zásahu tady byla, ale všecko se utvářelo až zde na místě. (…) Protiútok [demonstrantů] byl veden z dálky některými skupinami. Z davu po nás někteří házeli třeba kostky po domácku vyrobené, dřevo, možná i kamení. Prostě ty helmy a štíty, co jsme měli, nám dost často pomohly od nějakých úrazů, roztržení obličeje nebo které by nám zanechaly následky. Útoky byly, když jsme někoho předváděli, když na nás pořvávali „Gestapo!“ a jiný urážlivý výroky, dokonce pěsti a kopance, a příslušník, který byl sám, byl zavlečen do davu a dostal tam někdy někde i nějakou ránu, kopanec. (…) Měli řetězy rozkovaný, co já jsem viděl, na kterých byly na konci navařený ocelový kuličky, to většinou ty, jak se říká, pankáči, tydlety mladý skupiny, který to nosily po kapsách, boxery, takovýhle věci měli u sebe, i kudly, zbraně, třeba jehlice na pletení, navařený očko na ní, takovýhle věci se u těch demonstrantů tady objevily. (…) Já jsem přesvědčen, že bez zásahu pohotovostního pluku, který je cvičen na tyto události, by se obnovení pořádku a klidu v centru hlavního města neobešlo. (…) Hlas Ameriky i Svobodná Evropa vysílá jenom to, co řeknou jejich korespondenti zde, a ti jsou placeni za to, co řeknou, a čím víc budou urážet náš stát a čím víc budou hanobit naše čelní představitele, tím dostanou víc peněz, a proto, snad si myslím si nebo je to určitě tak, proto hanobí náš stát, naši bezpečnost těmito urážlivými výroky, jako že to bylo brutální. Zásah nebyl brutální, byl veden přesně podle měřítek, jak se má vést a jak nám bylo veleno.“

„Kdo vyráží do přírody, zažívá neurčitý pocit vznešenosti. Kde v jiných kulturách a časech člověk spíše chodil, plahočil se či plížil, tam se západní člověk od dob romantismu prochází. Nevláčí s sebou plody, dřevo nebo usmrcená zvířata, ale Rousseaua, Schuberta, Wackenrodera, Wordsworthe a Caspara Davida Friedricha.“

„Spoustu svých básní jsem si mohl ušetřit, měl bych teď kapitál a mohl žit tak nevázaně, jak by se mi zlíbilo. To věčně koktané tajemství přírody. Narudlé dřevo olše a žlutý lišejník na kmeni topolu přičinlivě rozmělnovaný přežvykující jednotou místa, času a jednání.“

„Eben je jediné vhodné dřevo na sochy.“

„Falešní bohové trpělivě snáší existenci jiných falešných bohů. Dágon může stát s Bélem, a Bél s Astarot; jak by také mohl být kámen a dřevo a stříbro pohnut pobouřením; ale protože Bůh je jediným živým a pravým Bohem, Dágon musí padnout před Jeho archou; Bél musí být zbořen, a Astarot musí pohltit oheň.“

„Pohotovostní pluk přijel, až když byl pozván hlídkou. My jsme přijeli až do toho nejprudšího, co se tady dělo. Stáli jsme v postranních ulicích, neviděli jsme, kolik je tady lidí, jaká síla, co na nás má ta opozice připravený, prostě jsme šli do něčeho, aniž jsme věděli, co na nás čeká. Až když jsme nastoupili na Václavské náměstí, tak jsme viděli, kolik je tady lidí, jaká je síla, a až tady jsme se dozvěděli konkrétní povely. Struktura celého zásahu tady byla, ale všecko se utvářelo až zde na místě. (…) Protiútok [demonstrantů] byl veden z dálky některými skupinami. Z davu po nás někteří házeli třeba kostky po domácku vyrobené, dřevo, možná i kamení. Prostě ty helmy a štíty, co jsme měli, nám dost často pomohly od nějakých úrazů, roztržení obličeje nebo které by nám zanechaly následky. Útoky byly, když jsme někoho předváděli, když na nás pořvávali „Gestapo!““

„Představme si šest trosečníků na pustém ostrově – pět Asiatů a jednoho Američana. Jejich problémem je hlad. Sednou si tedy a takto si rozdělí práci: jeden Asiat bude lovit zvěř, další bude rybařit, třetí bude hledat vegetaci, čtvrtý bude vařit a pátý bude shánět dřevo a starat se o oheň. Šestý, Američan, dostane za úkol jíst. Takže pět Asiatů pracuje celý den, aby nakrmili jednoho Američana, který se celý den opaluje na pláži. Ten Američan je zaměstnán v jakémsi sektoru služeb, neboť provozuje opalovací salón, který má jednoho zákazníka: jeho samého.“

„Hříchy naše na svém těle sám nesl na dřevě.“

„Aby mohl člověk zacházet se zvířaty jako s necitelnými kameny nebo kusy dřeva, musí v sobě nejdříve usmrtit srdce.“