Citáty na téma kus
Sbírka citátů na téma kus.
Související témataCelkem 124 citátů, filtrovat:

„V každé volbě je kus umírání, ale ten, kdo se ze strachu rozhodovat zdráhá, prakticky nežije vůbec.“
— Vojtěch Kodet český spisovatel a římskokatolický duchovní 1956

„Dnes není nejhorší nemocí lepra nebo tuberkulóza - dnes je to pocit, že jsem zbytečný, nemilovaný, pohrdaný, nežádoucí, všemi opuštěný. A nejtěžším hříchem je proto nedostatek lásky, ta hrozná lhostejnost k bližnímu, který je vystaven vykořisťování, korupci, bídě, nemoci.(…) Nejde vždy o krajíc chleba, nejde jen o kus oblečení. Po lásce hladovějí lidé i v bohatých zemích světa. A tam je ten hlad nejmučivější: vědomí, že nikdo mě nemá rád, že o mne nikdo nestojí, že jsem zbytečný, nežádoucí. Že jsem sám.“
— Matka Tereza římsko-katolická jeptiška 1910 - 1997
Zdroj: Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty, Samizdat 1977 http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Hlad-po-lasce-Matka-Tereza.html, cit. dle Pastorace.cz

„Jak uplatní člověk svou moc nad druhým, Winstone?
- Tím, že ho přinutí trpět.
- (…) Poslušnost nestačí. Pokud netrpí, jak si můžeš být jistý, že podléhá tvé vůli a ne své vlastní. Moc spočívá v tom, že člověk způsobí druhému bolest a ponížení, že se lidské vědomí roztrhá na kusy a zase složí do nových tvarů, podle toho, jak si usmyslíme.“
— George Orwell anglický spisovatel a novinář 1903 - 1950

„Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele.“
— Winston Churchill premiér Spojeného království během druhé světové války 1874 - 1965
[(en) Never give in — never, never, never, never, in nothing great or small, large or petty, never give in except to convictions of honour and good sense. Never yield to force; never yield to the apparently overwhelming might of the enemy.]
Zdroj: http://eretz.cz/content/view/6894/43/

„Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého… Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně.“
— Haruki Murakami, kniha Kafka na pobřeží
Kafka na pobřeží

„Napil se a pohlédl na mne obrovskýma modrýma očima, které seděly v jeho obličeji jako kus nebe. „Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným – ale nešťastným. Pojď, napij se se mnou na naivnost, hloupost a na to, co k tomu patří – na lásku, na víru v budoucnost, na sny o štěstí – na nádhernou hloupost, na ztracený ráj –““
— Erich Maria Remarque, kniha Tři kamarádi
https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i_kamar%C3%A1di (Tři kamarádi)

„Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podpíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa a jeho největšími tresty. Kdo tu ještě může rozlišovat přátele a nepřátele, když vidí tyto tiché lidi s dětskými obličeji a apoštolskými vousy! Každý poddůstojník je rekrutovi, každý učitel je školákovi větším nepřítelem než oni nám. A přece bychom zase stříleli my na ně a oni na nás, kdyby byli volni. Dostávám strach; tu nelze dále myslet.“
— Erich Maria Remarque, kniha Na západní frontě klid
https://cs.wikipedia.org/wiki/Na_z%C3%A1padn%C3%AD_front%C4%9B_klid (Na západní frontě klid)

„Dýmka je kus páchnoucího dřeva, na jejímž jednom konci je oheň a na druhém blázen.“
— Abraham Lincoln 16. prezident Spojených států 1809 - 1865

„Svými životními prožitky a epizodami za pochodu stavíme a za sebou zanecháváme kulisy, mezi nimiž hrajeme své větší či menší kusy. Jednoho dne však nastane chvíle, kdy narazíme na zeď. Třeba sdělením diagnózy. Tehdy se zastavíme, ohlédneme se a spatříme je všechny. Jsou to ty naše vlastní, pravé a jedinečné. A je až překvapující, v jak ostrých rysech a plných barvách je vidíme; jednotlivě i v součtu. Jsou totiž přesne takové, jaké jsme stavěli.“
— Zdeněk Hanka český spisovatel 1956 - 2020

„Vždycky se rozbije nejlepší kus. To je taková zlomyslnost přírody, aby vám ukázala, že nejste víc než ona.“
— René Roubíček český umělecký sklář 1922 - 2018
Zdroj: [Benák, Jiří, Ke sklu mě dostal „náš přítel“ Hitler, Mladá Fronta DNES, 2014-07-02, A9]